Carlos Slim Helú zbohatl na krizích

Žebříček nejbohatších lidí světa časopisu Forbes má novou jedničku. Je jím mexický magnát Carlos Slim Helú. Jen v rodné zemi vlastní přes dvě stovky firem, ovládá tamní trh telekomunikací a jeho majetek dosahuje 53,5 miliardy dolarů.

Autor: Profimedia

Jedni ho mají za monopolistu a vykořisťovatele, jiní za schopného selfmademana s geniálním čichem na výhodné investice.

Bezohledný monopolista, jenž díky politickým konexím tvrdě potlačuje konkurenci a který zbohatl taháním peněz z kapes obyvatel jedné z nejchudších zemí světa? Nebo jenom extrémně šetřivý podnikatel z přistěhovalecké rodiny s báječným obchodním instinktem, jenž si vysnil americký sen v Mexiku? Hodnocení kariéry Carlose Slima Helú, který trochu opožděně k letošním sedmdesátinám dostal symbolický dárek v podobě titulu časopisu Forbes pro nejbohatšího člověka světa, se může velmi lišit. Záleží, kdo o Slimovi hovoří.

Sám Carlos Slim, přezdívaný v Mexiku „El Ingeniero“ (inženýr), nevidí na svém bohatství nic nemorálního. Spíš naopak. „Velmi mě těší, že v rozvíjející se zemi mohla vzniknout firma jako América Móvil, která vytváří hodnoty pro investory a úspěšně soupeří s konkurencí z celého světa,“ pochvaluje si Slim v rozhovoru pro list Epoca Negócios.

Slimovo mexické impérium zahrnuje celkem více než dvě stovky firem v nejrůznějších oborech podnikání. Najdete mezi nimi telekomunikační operátory, cementárny, gumárny, papírny, hotely, restaurace, oděvní řetězce, mediální společnosti i nemocnice. Většinu z nich koupil nejbohatší Mexičan za nízké ceny v krizových dobách.

Podle odhadů listu The Observer vytvářejí Slimem kontrolované firmy až sedm procent mexického hrubého domácího produktu a celkem tvoří třetinu hodnoty firem na tamní burze.

Lekce účetnictví od dětství

Carlos Slim Helú pochází z rodiny libanonského přistěhovalce Juliana Slima Haddada. Ten utekl za oceán v roce 1902 před povinnou vojenskou službou. Oženil se s dcerou z vlivné imigrantské rodiny, původem taktéž z Libanonu, Lindou Helú, a společně s bratrem otevřel nejprve malý obchod s textilním zbožím. Během desetileté mexické revoluce, která odstartovala v roce 1910, Julian postupně rozšiřoval své obchodní aktivity a za výhodné ceny skoupil několik dalších firem včetně realitní kanceláře. Na začátku roku 1921 už měla firma hodnotu 100 tisíc dolarů a Julian Slim se vypracoval na respektovaného obchodníka.

Sklony k byznysu zdědil Carlos Slim Helú v genech a i první lekce obchodního chování dostal podle své oficiální biografie od otce. Julian Slim svých šest synů vychovával k šetrnosti: Každý dostal svou vlastní „účetní knihu“, do níž si měl zaznamenávat své týdenní příjmy a výdaje. Synové pak s otcem prý zápisky pravidelně procházeli a analyzovali a postupně si díky tomu budovali svůj vlastní majetek.

Výsledky výchovy na sebe nenechaly dlouho čekat. Carlos Slim začal už na základní škole obchodovat s baseballovými kartami. Oproti jiným sběratelům si ale vypracoval speciální systém sledování statistik. Díky němu dokázal s velkou úspěšností předpovědět, který z mladých nadějných hráčů uspěje. Karty talentů skupoval a poté, co se z nich skutečně staly hvězdy, je s velkým ziskem prodával. Své výdělky si od dvanácti let začal ukládat na vlastní bankovní účet a část z nich investoval do vládních obligací. V patnácti uskutečnil první opravdovou investici – koupil několik akcií Banco Nacional de México.

Carlos Slim vystudoval strojírenství na National Autonomous University of Mexico a hned po úspěšném završení studia začal investovat do průmyslových firem. Už tehdy se řídil pravidlem nakupovat co nejlevněji. V roce 1966, když mu bylo 26 let, firmy ve Slimově holdingu dosahovaly hodnoty 40 milionů dolarů.

Krize? Investujme! První ze dvou zlomových okamžiků Slimovy kariéry ale přišel až o několik let později. Plně v souladu se svou filozofií levně nakupovat a draze prodávat, využil Carlos Slim i dluhové krize, jíž Mexiko prošlo v roce 1982. Zahraniční investoři ze země, kde vláda znárodnila bankovní systém a státní finance se hroutily, v obavách prchali. Carlos Slim naopak využil jejich paniky a skupoval za směšné ceny podniky v nejrůznějších odvětvích. Zavdal tak další příčinu svým kritikům – zatímco většina lidí v Mexiku v krizi ještě více zchudla, Carlos Slim díky ní naopak postoupil do nejvyšší podnikatelské ligy. Stal se z něj magnát, jehož holding s názvem Grupo Carso, tvořeným z prvních slabik křestních jmen Carlose Slima a jeho manželky Soumayai, v sobě zahrnoval desítky firem. Koupil podíl v síti restaurací, v továrně na pneumatiky, v papírnách, hotelech a mnoha dalších. V době mexické krize také vstoupil do tabákové společnosti Cigatam. Nákupy podceňovaných firem pokračovaly celá osmdesátá léta. Na jejich konci se Carlos Slim Helú zařadil mezi nejvýznamnější byznysmeny v Mexiku. V roce 1990 pak přišel druhý, možná ještě významnější milník v životě průmyslového magnáta. Vláda se rozhodla privatizovat telekomunikační společnost Teléfonos de México, známější pod názvem Telmex. Firma měla v Mexiku faktický monopol a řadila se mezi nejvýznamnější mexické podniky. Carlos Slim vytvořil společně s France Télécom, South­western Bell a dalšími několika investory konsorcium, kterému se podařilo v privatizaci zvítězit s nabídkou 1,76 miliardy dolarů. Obdrželo za ně kontrolní dvacetiprocentní balík akcií. Obchod pochopitelně vzbudil velkou pozornost. Podle některých místních ekonomů si mexický magnát ke koupi pomohl díky známostem na nejvyšších politických místech. Slim však spekulace odmítá. „Nabídli jsme o osm centů za akcii více než další zájemci,“ tvrdí v rozhovoru pro AZCentral. Mezi nejhlasitější kritiky patřila opozice vládnoucího prezidenta Carlose Salinase, s nímž udržoval Slim přátelské vztahy. Ta tvrdila, že cena za Telmex byla hluboko pod skutečnou tržní cenou a jediným důvodem Slimova vítězství v tendru jsou známosti s prezidentem. S kritikou se přidal i profesor George Grayson z Vysoké školy Williama a Marie v americké Virginii. Podle něj privatizace místo očekávané liberalizace trhu a snížení cen ­volání naopak posílila monopolní po­stavení Telmexu a dovolila Slimovi dále držet ceny vysoko. „Slim patří mezi dvanáct prominentů, kteří vlastní většinu průmyslu a svými ­monopolními firmami brzdí rozvoj Mexika,“ tvrdí Grayson v časopisu Fortune. Prezident Salinas kvůli podezřením sestavil vyšetřovací komisi, která měla prodej Telmexu přezkoumat. Výsledek? Komise nenašla žádné důkazy o případné korupci. Předplacené karty jako žiletky Investice do Telmexu se mnohonásobně zhodnotila. Růst významu telekomunikací vytáhl cenu akcií o stovky procent a Carlos Slim Helú mohl začít přepočítávat miliardy vydělaných dolarů. Pozice Telmexu na mexickém trhu k růstu jenom přispívala – společnost ovládala přes 90 procent všech pevných linek v domácnostech i firmách. Konsorcium, které Telmex koupilo, navíc dostalo od prezidenta Salinase neobvyklý „dárek“. Salinas firmě zaručil monopol a na dalších sedm let zabránil příchodu konkurence na trh. Další posílení pozice na trhu telekomunikací přinesl Slimovi nástup mobilních telefonů. Slim v roce 1990 založil divizi Telmexu s názvem América Móvil, kterou o deset let později z holdingu vyčlenil. I mobilní operátor si na mexickém trhu rychle získal dominantní postavení. Z 35 tisíc zákazníků v roce 1990 stoupl počet uživatelů mobilní sítě América Móvil na současných více než 56 milionů jen v Mexiku. Vedle toho má firma další desítky milionů zákazníků po celé Latinské Americe. Na rozdíl od podezřelého nákupu Telmexu za úspěchem mobilního operátora stojí především Slimův nápad nabízet telekomunikační služby na bázi předplatných karet. Nechal se přitom inspirovat strategií firmy Gillette. Stejně jako světoznámý výrobce holicích potřeb, který si prodejem strojku získá zákazníka a pak mu do smrti prodává nekřesťansky předražené žiletky, chtěl nabídnout levný telefon a předplatné karty pro volání. Obzvláště na chudém mexickém trhu to byl ideální obchodní model. Dnes je tam podle časopisu Fortune podíl majitelů mobilů, kteří si „dobíjejí kredit“, více než 90procentní. Miláček politiků a monopolista Podnikatel s majetkem v desítkách miliard dolarů je pochopitelně v chudém Mexiku značně kontroverzní postavou. Carlos Slim vždy uměl spolupracovat s politiky a je také štědrým sponzorem stran napříč politickým spektrem. „Své miliardy vydělal díky svému extrémně blízkému vztahu s vládou prezidenta Salinase,“ tvrdí profesor George Grayson. Právě politici totiž podle něj Slimovi umožnili dosáhnout v mnoha oblastech podnikání monopolní či oligopolní postavení. Například ceny volání jsou kvůli dominantní pozici Telmexu na tamním trhu jedny z nejvyšších na světě. Slim je však na kritiku háklivý a bagatelizuje ji. Popírá také tvrzení některých novinářů, podle nichž jakákoliv negativní zmínka o nejbohatším Mexičanovi v novinách automaticky znamená telefonát z marketingového oddělení některé z jeho firem a pohrůžku stažení inzerce. „Někdy, když jste úspěšní v byznysu, snaží se ostatní obrátit veřejné mínění proti vám. Je to konkurenční boj,“ tvrdí Carlos Slim v časopisu Fortune. Na telekomunikačním trhu navíc podle něj konkurence existuje a Telmex musel vzdorovat náporu takových kolosů, jakými jsou španělská Telefónica, Verizon, Vodafone nebo AT&T. Přesto se „El Ingeniero“ musel popasovat i s řadou antimonopolních řízení. Mexický antimonopolní úřad se ale ukázal být proti tak obrovskému a bohatému impériu prakticky bezmocným. „Jeho firmy a týmy právníků investují do každého sporu více peněz, než je náš roční rozpočet,“ tvrdí pod slibem anonymity jeden ze členů úřadu v deníku New York Times. Hlasy kritizující stále větší vliv Carlose Slima na celou mexickou ekonomiku mají v lecčems pravdu. Jeho holding totiž v současnosti čítá přes dvě stovky firem s většinovým vlastnictvím. Menšinový podíl má Slim v mnoha dalších. Život průměrného Mexičana tak firmy z Grupo Carso provázejí od narození až do smrti. S trochou nadsázky lze říci, že se narodí v některé z jeho nemocnic, celý život mu přisypávají po malých částech do rodinné pokladnice pesos za všemožné služby a zboží, telefonováním počínaje a cementem na stavbu domu konče, a nakonec umřou v nemocnici sponzorované – Carlosem Slimem. George Grayson dokonce kvůli vlivu na životy lidí navrhuje přejmenovat Mexiko na Slimlandii. Filantrop skrblík Kritici Slimovi vyčítají také „skrblický“ přístup k filantropii. Zatímco jeho předchůdci na pozici nejbohatšího člověka plánují vydělané desítky miliard rozdat na dobročinnost, Slim je i přes majetek ve výši 53,5 miliardy dolarů střídmější. Ale nijak výrazně – rozpočet jeho tří nadací na aktuální čtyřletky činil deset miliard dolarů. Carlos Slim ale k dobročinnosti přistupuje jinak. Miliardy směruje především na projekty, jako jsou výstavba nemocnic, škol, přehrad nebo silnic. Ty mají po dokončení fungovat na běžné komerční bázi. „Takové projekty vytvoří více pracovních míst a podpoří lidi mnohem lépe než projekty Billa Gatese,“ otřel se Carlos Slim o jednoho z nejštědřejších přispěvatelů na charitu. Ani s tímto argumentem ale u kritiků příliš neuspěl. Jediným důvodem, proč se skrblík, ochotný smlouvat v obchodě o slevu deseti dolarů na kravatu, dal na charitu, je prý snaha o vylepšení image. Stejný důvod mají údajně i investice do světově proslulých značek jako The Independent nebo New York Times, do nichž Slim vstoupil v roce 2008. Chce vydělat na spojení s jejich dobrou pověstí. Byznysman ze staré školy**

Carlos Slim v čele žebříčku nejbohatších lidí světa může působit v době mladých agresivních manažerů a podnikatelů poněkud exoticky. Přestože ovládá jedny z největších světových telekomunikačních firem, zásadně odmítá používat počítač a brání se i mobilním telefonům. „Jsem papírový muž,“ říká o sobě Slim.

Ani jeho podnikatelské zásady nevycházejí z nejnovějších učebnic managementu. „Principy nejsou nové. Naopak, jsou čtyřicet let staré,“ tvrdí Slim v rozhovoru pro mexický deník Epoca Negócios. Své hlavní myšlenky seřadil do jakéhosi podnikatelského desatera. Jeho hlavními body jsou co nejjednodušší řídicí struktura firmy, sázka na lidské zdroje, reinvestování kapitálu nebo skromnost i v době ekonomického blahobytu. Jeho vzory byli údajně investor Warren Buffett, od nějž se naučil výhodně nakupovat, a ropný magnát Jean Paul Getty.

V souladu s tradicemi ctí Slim silná rodinná pouta. S úzkou rodinou, tvořenou šesti dětmi, jejich partnery a potomky, se prý schází alespoň jednou týdně na večeři. Jeho tři synové také od roku 1997 postupně převzali vedení firmy, když Carlos Slim prodělal operaci srdce. Jeden z jeho zeťů je pak tiskovým mluvčím holdingu, další řídí operátora América Móvil. Slim se po smrti své manželky v roce 1999 již znovu neoženil.

Nejbohatší člověk světa je navíc až staromilsky spořivý. Proslul například tím, že na obchodní jednání nosil na ruce obyčejné plastové digitální hodinky za pár dolarů nebo výhodným nakupováním oblečení ve vlastní síti obchodů. Většina firem z jeho holdingu používá jen minimální financování pomocí úvěrů a zadlužuje se jenom v nejnutnější chvíli. Ani zisk titulu největšího boháče mu příliš radosti neudělal. Prý jenom přitahuje pozornost závistivců a médií.

Carlos Slim s jedinou výjimkou nekupuje ani žádné extravagantní výstřelky. Bydlí v usedlosti s šesti ložnicemi a nevlastní ani žádnou nemovitost v zahraničí. „K čemu by mi byl dům v zahraničí? Hotely jsou levnější a nemusím se o ně starat,“ vysvětluje. Jeho obrovskou vášní ale i v dospělosti zůstal baseball, konkrétně New York Yankees. Nejvíce peněz mimo byznys vložil „El Ingeniero“ do rozsáhlé sbírky umění. Ta obsahuje originály od Vincenta van Gogha, Renoira nebo Rodina a Slim ji soustředil do muzea pojmenovaného po zesnulé manželce.