Carlyle prochází změnami

8. 2. 2007

Diverzifikací v širokém spektru aktivit a obchodů ...

…chce firma obstát i dlouho poté, co odezní boom nepřátelských převzetí společností skupováním akcií

Akciové fondy získaly za dvě desetiletí, kdy útočí na svět obchodu, mnohá pojmenování od nájezdníků až po barbary. Jen jediná firma však byla označena za válečného štváče, zrádce a chladnokrevného architekta vládních spiknutí. To však bylo více, než zakladatelé washingtonské Carlyle Group dokázali snést. Patří k nim David M. Rubenstein, William E. Conway mladší a Daniel A. D’Aniello. „Bylo to na zvracení,“ říká Rubenstein.
Společnost Carlyle byla založena před dvaceti lety ve stínu washingtonských mocenských center a dlouho se zabývala svým byznysem mimo dohled veřejnosti. Její postavení posilovaly politické konexe, jež sahaly od bývalých prezidentů přes členy vlády až po bývalého britského premiéra Johna Majora. Společnost využívala své styky, aby získala výhodné možnosti při nakupování, transformaci a prodávání společností. Šlo především o zbrojovky obchodující s vládou.
Carlyle by možná mohl vesele pokračovat ve svých skrytých aktivitách, kdyby ovšem do běhu světa nezasáhly tři významné události. Především šlo o teroristický útok 11. září. V jeho důsledku se objevily konspirační teorie v souvislosti s obrovskými zisky Carlylu, velkými utajeními a důvěrnými vztahy se saúdskými investory. Vše vyvrcholilo filmovým dokumentem Michaela Moora Fahrenheit 9/11, který ukázal Carlyle jako společnost, jíž by se investoři dbající o svou dobrou image - například veřejné penzijní fondy - měli vyhnout. Druhým faktorem byla doslova přílivová vlna kapitálu, která zaplavila svět v posledních pěti letech a jež umožnila Carlyle, aby se téměř neomezeně věnoval svým aktivitám. Všechny tyto prostředky přinesly společně s úžasnými příležitostmi také novou tvrdou konkurenční soutěž. A nakonec šlo i o problém následnictví. Zakladatele Carlyle, narozené v období baby boomu, již brzy čeká penze, a oni by určitě nechtěli, aby je firma, jejich dědictví, nepřežila.
Všichni zakladatelé Carlylu, stojícího dnes na křižovatce, jsou miliardáři a rozhodli se firmu radikálně transformovat v mnohem ambicióznější, různorodější a také trvalejší společnost.
První krok, který někteří nazývají „velkým experimentem“, je spíše kosmetickou záležitostí. Zakladatelé požádali členy rodiny Usámy bin Ládina, aby si vzali zpět své peníze. Setkali se s Georgem H. W. Bushem a Johnem Majorem, aby si s nimi promluvili o tom, že jejich přítomnost v rolích poradců je již nežádoucí, neboť neprospívá image společnosti. Z pozice předsedy společnosti odstoupil také bývalý Reaganův ministr obrany Frank C. Carlucci. Skupina naopak navázala spolupráci s vysoce váženým bývalým předsedou a šéfem IBM Louisem V. Gerstnerem mladším, někdejším předsedou Komise pro cenné papíry Arthurem Levittem, nedávným místopředsedou General Electric Davidem Calhounem a také v minulosti šéfredaktorem časopisu Time Normanem Pearlstinem. Měla se tím mimo jiné vyzvednout snaha Carlylu o rozšíření portfolia a o bezúhonnost příslušníků společnosti. Carlyle také zároveň výrazně snížil počet svých zbrojařských holdingů.
Druhý krok byl mnohem významnější a svým způsobem by mohl být příčinou nové definice společnosti. Většina společností, zabývajících se převzetím firem nákupem akcií, disponuje jen několika velkými fondy, které naháněly tučné kořisti - tedy takových firem, jež bylo možné privatizovat, finančně ozdravit a pak prodat, aby se opět staly veřejnými -, Carlyle však rozprostřel své peníze do nejméně 48 fondů po celém světě. Zatímco ostatní velké společnosti, Blackstone Group, Kohlberg Kravis Roberts a Texas Pacific Group, spravovaly čtrnáct, respektive sedm a šest fondů, Carlyle podle údajů Thomson Financial založil v roce 2005 jedenáct fondů a stejný počet i v roce 2006. Podstatnější je, že se Carlyle nyní zabývá mnoha alternativními aktivitami, mezi něž patří i rizikové investice, nemovitosti, obligace, pohledávky a další finančně exotické záležitosti, které dnes tvoří třetinu veškeré činnosti společnosti. Rubenstein očekává, že jejich procento vzroste do roku 2012 na polovinu. Působení Carlylu v mnoha různých oblastech mu umožňuje využívat okamžitě lukrativní příležitosti a být flexibilní, když se trhy s akciemi firem propadají. Riziko spočívá v tom, že musíte jednat správně. Nikdy dříve se totiž společnost nezabývala tolika různorodými aktivitami, a Carlyle proto projíždí velmi ostrou zatáčkou. Bude nyní soutěžit s obchodníky a manažery, kteří svůj trh ve všech směrech dokonale znají.
Radikální změna Carlylu učinila z firmy největšího fundraisingového dravce v dějinách soukromého sektoru. Koncem tohoto roku se očekává bezprecedentních 85 miliard dolarů, které společnost bude spravovat svým investorům, což je od roku 2001 šestinásobek a zdaleka to předčí očekávání jiných firem. Rubenstein předpokládá celkový nárůst na 300 miliard do roku 2012. Pouze za tento rok se v plánech Carlylu očekává rekordní růst 34 miliard dolarů. Díky vzdouvajícím se trhu s pohledávkami, které hýbají skupováním akcií společností, jde o kupní sílu 200 miliard dolarů - dost na to, aby Carlyle mohl převzít například Yahoo!, Caterpillar a FedEx a stále mu ještě zůstalo 100 miliard. „Lidé na ně budou asi pohlížet trochu závistivě,“ říká Joncarlo Mark, manažer portfolií v Kalifornském důchodovém fondu státních zaměstnanců (CalPERS), který vlastní 5,5 procenta firmy. Spoluzakladatel Texas Pacific David Bondermann považuje Conwaye, šéfa investic v Carlylu, „za jednoho z nejlepších v oboru“.
Co tedy vlastně Carlyle je? Částečně společnost, která obchoduje s výkupem akcií, a dílčím způsobem nejen investiční banka, ale i manažerská firma. Zkrátka nabral zcela vlastní specifický kurz. „V budoucnu to bude jedna z velkých finančních institucí, které se objeví z fenomenálního růstu posledních let,“ říká Colin Blaydon, ředitel Centra pro soukromý kapitál a podnikání na dartmouthské Tuckově podnikatelské škole. „Carlyle se velmi rozvážně pohybuje tímto směrem. Vypadá to trochu jako v polovině osmdesátých let minulého století, kdy se objevilo několik velkých investičních bankovních firem s různými aktivitami.“
Nepleťte se, Carlyle je již nyní gigant. Vlastní téměř 200 společností, které vynášejí 68 miliard dolarů a zaměstnávají 200 tisíc lidí. V minulém roce společnost koupila novou firmu přibližně každý třetí den a téměř jednou za týden jednu prodala - zkrátka, její síla se prostřednictvím těchto stále „ezoteričtějších“ investic zdvojnásobila.
Takové činy by mohly Rubensteina kvalifikovat na titul mistra světa, ale jeho newyorská kancelář to určitě neoznámí. Obrýlený a trochu nahrbený Rubenstein (57) sedí za tmavým mahagonovým stolem, který je natolik zachovalý, že lze jen stěží uvěřit tomu, že se někdy používal. Místo nenese žádné typické znaky elity finančního sektoru. Žádné fotografie Rubensteina se známými lidmi (ačkoli jich zná mnoho). Žádná umělecká díla. Žádné diplomy a ocenění. „Carlyle je seriózní manažerský a finanční byznys,“ říká Rubenstein, „a my ho podle toho musíme řídit, pokud má přetrvat zakladatele.“ Kromě toho, říká, jeho strohé pracovny ve Washingtonu a v New Yorku připomínají, že v momentě je možné ztratit vše. „Nemám po zdech viset různé věci, protože bych je mohl jednoho dne sundávat,“ říká. Rubenstein je od přírody asketa. Odmítá červené maso, vyhýbá se alkoholu i moučníkům a omezuje své obchodní oblečení na tmavomodré obleky s úzkým proužkem.
Rubenstein ostatně nemá čas prohlížet si stěny. S velmi rychle plynoucími penězi a exponenciálně se zvětšujícími možnostmi a expanzí firmy totiž přicházejí úkoly, s nimiž se nikdy dříve nesetkal.
Vyvrcholením zcela strmého růstu je ve velkém experimentu třetí krok. Carlyle obnovil a vylepšil svou manažerskou strukturu, decentralizoval rozhodovací procesy způsobem, který by mohl šokovat typického představitele byznysu přebírání firem. Dnes se nespoléhá na požehnání zakladatelů každému obchodu a místo toho ve firmě existuje řada investičních rad, které jsou složeny z manažerů z různých fondů a s odlišnou zkušeností. Předtím než hlášení o transakcích dosáhnou vrcholu firmy, musí věc projít radami fondů. Pokud jde o velký obchod, řekněme v Japonsku, a vypadá lákavě, pak by měl japonský fond požádat o peníze větší fondy Carlylu, které mají vlastní odpovědnost. Jde tedy o management vedený po profesionální linii spíše akcionáři vlastněné korporace, než že by to byla soukromá společnost, v níž zakladatelé rozhodují, protože na to mají právo, ať už správně, nebo špatně. V celých obchodních dějinách je toto křižovatka, na níž mnohé módní firmy ztroskotaly. Rubenstein říká, že velké soukromé firmy včetně jeho vlastní budou jednoho dne ve veřejném vlastnictví.
Nové uspořádání umožňuje zakladatelům Carlylu, známým ve firmě jako DBD (David, Bill, Daniel) koncentrovat se na to, co umějí nejlépe. Rubenstein cestuje 260 dnů v roce po celém světě a zakládá fondy. Horlivý Conway (57) se stará o to, aby peníze nepřišly vniveč. D’Aniello (60) je šéfem výkonné složky společnosti a v mnoha ohledech pojivem jejích operací. Pod vedením DBD a předsedy Gerstnera investice obhospodařuje síť manažerů, zatímco sezonní šéfové nejen řídí společnosti, ale také vyhledávají možnosti nových obchodů. Carlyle předpokládá, že lovci mozků neustále vedou rozhovory s deseti až patnácti velmi talentovanými osobnostmi. Když Carlyle a jeho zakladatelé získávali Calhouna, chtěli mu zaplatit 100 milionů dolarů. V Carlylu povýšili padesát svých lidí na úroveň partnerů, což obvykle trvá dvanáct let. Pod nimi pracují společníci, kteří na počátku vydělávají okolo 150 tisíc dolarů.
Ústředním bodem velkého experimentu Carlylu je staromódní rizikový management. Čím diverzifikovanější aktivity, říkají učebnice financí, tím více se riziko vyplácí. Firma Carlyle byla dlouho ze všech gigantických společností největším odpůrcem riskování. Její hlavní americký fond pro nákup společností ztrácel peníze pouze ve čtyřech procentech svých investic a byl jedním z nejzavedenějších představitelů v oboru, v němž lze běžně sledovat ztráty deset až patnáct procent, tvrdí Hamilton Lane z poradenské firmy pro institucionální finanční management. Nechuť Carlylu riskovat však nebyla na úkor zisku. Zcela naopak: od založení firmy v roce 1987 generoval každoročně po odečtení poplatků výnos 26 procent, přičemž v oboru to bylo průměrně kolem patnácti procent. DBD však již investorům říkají, že by neměli očekávat pokračování třicetiprocentních výnosů ročně.
Dlouhodobé zaměření Carlylu na malé a střední obchody - méně než jedna miliarda - firmu také odlišuje od ostatních velkých společností. Ve skupování firem se KKR a Blackstone koncentrují na největší akvizice, zatímco Texas Pacific Group je známý složitými obchody, do kterých by se jiné firmy nepustily. Specialitou Carlylu je proměňování malých obchodů ve velké úspěchy. Dokonce i ti největší bývalí skeptici chválí jeho přístup. Stephen L. Norris, jeden z pěti původních zakladatelů, jenž opustil firmu v roce 1995 kvůli nesouhlasu s vedením, říká dnes odevzdaně: „Neměl jsem pravdu. David je miliardář, a já ne.“ (Další původní partner Greg. A. Rosenbaum odešel z firmy již v prvním roce.)
Přehřátý trh s pohledávkami však pohled Carlyle změnil - aspoň pro tuto chvíli. Když úrokové sazby na počátku desetiletí klesly a finanční obchodování zlevnilo, Carlyle plně těžil z výhod a úspěšně uskutečňoval velké nákupy. Zakladatel Conway připouští obavy. „Naše obchody nyní roztáčí raketové palivo levných pohledávek,“ říká. „Raketové palivo je však explozivní a je třeba s ním nakládat opatrně.“ Daniel F. Akerson, jeden ze šéfů amerického fondu firmy říká, že v minulém roce jedna z bank nabídla Carlylu dvojnásobek peněz, než které potřeboval na akvizice: „V tu chvíli jen zalapáte po dechu. Je to šílené.“

Červené vlajky.

Tento snadný přístup ke kapitálu může mít za následek pozdější potíže. Abychom parafrázovali Alana Greenspana: nejhorší obchody se uzavírají, když se vám vede nejlépe. Právě nyní vypadají všichni vyjednavači jako géniové. Z historie však víme, že když se mění cyklus, bývá mnoho z těch, kteří se vezli na vlně nadějí a euforie, spláchnuto do moře. Pokud se úrokové sazby zvednou, možnosti nového financování pohledávek zmizí. Peníze v hotovosti se smrsknou. Dojde na bankroty.
Carlyle má delší a zářivější minulost než většina dalších firem, nelze však pochybovat o tom, že je ve svých finančních operacích stále odvážnější. V červnu společně s partnery Clayton, Dubilier and Rice a s Merrill Lynch získal nevídanou jednu miliardu dividend ze společnosti Hertz pronajímající automobily. Bylo to pouze šest měsíců po jejím převzetí do vlastnictví za patnáct miliard dolarů - a pak firmu okamžitě opět prodali. Šlo o bleskovou akci ve svém oboru. Carlyle odhaduje, že již získal nazpět 54 procent ze své 765milionové investice a poukazuje na to, že partneři stále vlastní 71 procent společnosti a vedou ji velmi dlouho.
Conway neotálí s vyplácením peněz investorům - institucím, penzijním fondům a bohatým jednotlivcům -, co nejrychleji to jde. Je placen za vyhledávání příležitostí a jejich využití. Například v roce 2002 Carlyle zvítězil nad jinými firmami a koupil divizi žlutých stránek Dex Media od upadající společnosti Qwest Communications International za sedm miliard dolarů společně s Welsh, Carson, Anderson and Stowe. Tehdy největšímu obchodu od doby RJR Nabisco zabránily regulační překážky a nakonec se odehrál ve dvou krocích. (Carlyle vydělal 2,6krát více, než byla jeho původní investice, poté co v roce 2004 Dex získal a v minulém roce jej prodal.)
Když Stephen A. Schwarzman, šéf Blackstone Group, zavolal minulý srpen Rubinsteinovi, aby zjistil jeho zájem o austinskou společnost Freescale Semiconductor, vystavil velký experiment zkoušce. Schwarzman dal Carlylu jen pár týdnů, aby se rozhodl. Okamžitě se pustilo do práce 40 investičních profesionálů z firemních fondů v USA, Japonsku i v Evropě. Ověřovali schopnost Freescalu sloužit svým klientům po celém světě, zkoumali jeho manažerský tým a potýkali se s rizikem ohodnocení společnosti, které se za dva roky více než zdvojnásobilo. Nákup technologické společnosti s jejími vysokými kapitálovými náklady, klesáním a stoupáním produktových cyklů, byl výjimečný. Nakonec se skupina rozhodla, že nákup společnosti stojí zato riskovat, a Carlyle se kvůli této operaci spojil s Blackstonem.
Tyto kroky probudily regulátory. Carlyle je jednou z firem, které minulý podzim obdržely dopis od ministerstva spravedlnosti, v němž byly požádány o informace týkající se jejich obchodů. Rozšiřující se firemní portfolio také vyvolalo pochybnosti. Federální obchodní komise 25. ledna Carlylu oznámila, že může dokončit nákup energetického distribučního holdingu Kinder Morgan za 27,5 miliardy dolarů pouze v tom případě, že se vzdá operační kontroly nad jinou společností, kterou také vlastní. Carlyle se stal tak velký a diverzifikovaný, že vyvolává antitrustová opatření - a to u podobné firmy nastalo poprvé.
V roce 1987 si nikdo nedokázal představit, že se zakladatelé Carlylu budou jednoho dne počítat mezi aristokracii soukromého kapitálu. Rubenstein byl nešťastný právník, jehož hlavním úkolem bylo radit v domácí politice v Carterově administrativě. Conway obchodoval s pochybným carem Michaelem R. Milkenem ve funkci pokladníka a vedoucího finančního úředníka firmy MCI Communications, měl však malé zkušenosti se skupováním firem. D’Aniellovy analýzy se týkaly finacování hotelů korporace Marriott. „Byli jsme lidem k smíchu,“ vzpomíná Rubenstein.
Carlyle se začal probíjet kupředu s pěti miliony dolarů. Začínal s prodejem aljašských daňových odpisů firmám - zcela mimo zájem Wall Street a Washingtonu. První pokusy o skupování byly bolestné. Carlyle nalezl jednoho ze svých prvních investorů v Mellonově rodině z Pittsburgu - šlo o peníze na zakoupení restauračního řetězce Chi-Chi’s. Poté skupina vykonala pouť k Milkenovi, aby získala zbytek peněz. V aukci ale neuspěla, protože prohrála se společností Foodmaker. Později se zakladatelé Carlylu dozvěděli, že Milken financoval každého čtvrtého zájemce. „To nás ohromilo,“ vzpomíná D’Aniello na svůj úvod do nakupování a prodávání firem. Milkena se pro vyjádření nepodařilo získat.
Štěstěna se k nim přiklonila v roce 1989, kdy získali bývalého ministra obrany Carlucciho. Hned v prvním roce jim pomohl získat skvělý obchod - vojenský think tank BDM International, který byl zapojen do velkých projektů jako vesmírné stanice s lidskou posádkou a nakonec se zúčastnil operace Pouštní štít. „Všechny tyto malé drahokamy přicházely od větších společností, které hledaly své pravé uplatnění,“ vzpomíná D’Aniello. Carlyle dokázal v roce 1997 BDM prodat a vydělat investorům 10,5krát více, než byl jejich původní vklad. Firma se vydala na cestu, na níž se měla stát mocnou ve vojenském průmyslu: Carlyle byl v letech 1998 až 2003 jedním z patnácti největších amerických vojenských dodavatelů, uvádí Pentagon.
V roce 2005 se však Carlyle kvůli diverzifikační strategii neumístil ani v první stovce vojenských dodavatelů. Dnes investiční profesionálové v New Yorku, Washingtonu, Los Angeles a v Londýně nakupují a prodávají půjčky, akcie, dluhopisy a jiné cenné papíry. Jejich nejvýznamnější položku tvoří jištěné bankovní úvěry. Ve 42. poschodí newyorské kanceláře Carlylu se však dnes obchoduje i s cennými papíry hluboce zadlužených společností - s těmi, od nichž se Carlyle v minulosti distancoval.

Po celém světě.

Základy těchto obchodů vznikly v roce 2002, kdy pohledávky zlevnily a ředitel managementu Michael J. Zupon přesvědčil DBD, že v oblasti zadlužených společností jsou výhodné možnosti. Zaujal pozici v dluhopisech leteckých společností, počítal si nejméně 50 centů za dolar a šéfové společností mu nabídli ke koupi výhodnější akcie. Zupon si velmi dobře uvědomoval, že Carlyle v oblasti letectví disponuje velmi dobrou analýzou, a proto konzultoval s jedním firemním vyjednavačem obchodů v tomto sektoru. Dohodli se, že vysoce výnosný fond Carlyle a jeho americký fond by měly nakoupit akcie za 15 milionů dolarů. Jejich hodnota vyletěla během 18 měsíců na 45 milionů dolarů. „To byl katalyzátor,“ říká Zupon. Obchody od té doby expandovaly do přímého nákupu firem. Jedním z prvních nákupů byl výrobce titanových komponentů Stellex Aerostructures, o kterém Carlyle v minulosti uvažoval jako o akvizici. Když se zadlužený tým dostal z potíží, koupil v roce 2004 společnost nazpět. O dva roky později se prodávala 6,3krát dráže, než kolik zaplatil Carlyle.
Na opačném konci investičního spektra hledá padesátičlenná skupina lidí ve Washingtonu, San Francisku, Bombaji, Pekingu, Šanghaji, Hongkongu a Londýně příležitost pro 3,6 miliardy dolarů v rizikových podnicích i v dalších obchodech. „Vidíme mnoho možností s předpokladem silného růstu, ale ty potřebují více než tradiční přístup k nákupu a prodeji,“ vysvětluje Brooke B. Coburn, který vede Americký rizikový fond Carlylu. Většina investic skupiny jde do malých podniků a divizí oddělujících se od společností. Tento rizikový fond Carlylu například zaplatil v roce 2005 44 milionů dolarů za divizi veřejně obchodované společnosti Laureate Education, která se zabývala jazykovými příručkami pro ty, kdo se učí angličtinu jako svůj druhý jazyk. „Rizikový“ tým Carlylu v ní uviděl šanci k výrazné expanzi. Příjmy společnosti dosáhly 70 procent, více než 120 milionů dolarů.
Carlyle se stále více obrací na podnikatele, kteří mají i něco jiného než patent. Jedna investice se týká skupiny, která si nechala patentovat řešení pro pokročilý liposukční přístroj. Ten má teoreticky ničit tukové buňky ultrazvukovými vlnami, které mohou přirozeně mizet, čímž se sníží nutnost operace. „Jsme v tom (investičně) zapojeni pět až šest let a v této chvíli nemáme žádný zisk,“ říká Coburn. Carlyle zatím investoval do tohoto projektu 6,7 milionu dolarů.
V Číně rizikový fond Carlylu zaměřil svou pozornost na zákaznicky orientované investice, jako je Cyril.com, čínská verze Travelocity. Carlyle investoval osm milionů dolarů a při prodeji získal 117 milionů. V Indii Carlyle podporuje technologie včetně společnosti Claris Lifesciences, která vyrábí nízkonákladová léčiva a výrobky pro nemocniční péči.
Carlyle se možná brzy ještě více rozšíří. Nedávno totiž najal tým obchodníků z hedgeového fondu Amaranth Advisors, který loni kvůli špatným odhadům vývoje zemního plynu prodělal šest miliard dolarů. To povzbudilo spekulace o tom, že Carlyle chce založit hedgeový fond. Také se hovoří o tom, že firma by mohla začít s novým skupováním fondů se zaměřením na rozvojové trhy. Carlyle 28. ledna oznámil, že najal zprostředkovatele obchodů v Káhiře, aby dohlížel na investice v Egyptě a v severní Africe. Když novináři připomněli restrikce Komise pro cenné papíry, firma se k potenciálním novým fondům odmítla vyjádřit. Investorům se nový, diverzifikovaný přístup líbí. „Významné na této firmě je, že si mnoho jejích fondů vede výjimečně dobře,“ říká Mark z CalPERS, „ale máte také záchrannou síť pro celou organizaci.“
Největším problémem Carlylu je, má-li se v této době obrovského růstu dodržovat disciplína a nejvyšší možné výkony. Napětí mezi Rubinsteinovou snahou o vytváření nových fondů a Conwayovým úsilím o hledání finanční analýz kvůli udržení kroku je zjevné. Dobří investiční profesionálové „nerostou na stromech“, stěžuje si Conway. „Když mluvíte s lovcem mozků, říká: ,Znám padesát takových lidí.‘ Pak si ho najmete a z padesáti jsou tři.“
S takovým množstvím peněz se z hledání a udržení talentů stává posedlost. D’Aniello, který v Carlylu dohlíží na nemovitosti a na energetické investice, se považuje za firemního manažerského guru. Najal zaměstnance z oboru lidských zdrojů, aby získali ty nejlepší lidi, zavedl 360stupňové hodnocení výkonu zaměstnanců, nastartoval úspěšné plánování, ustanovil každoroční výměnu manažerů a prosadil iniciativu „jeden Carlyle“, která má podporovat týmovou práci přes hranice. Co by mohlo znít ještě korporativněji?
„Nechceme izolacionisty,“ říká D’Aniello o zaměstnancích, které by chtěl udržet ve firmě i v budoucnosti, „také nechceme uplakánky. Ani žoldáky, kteří by si tu dělali zářezy na vlastní zbrani. Chceme lidi, kteří nám pomohou vybudovat bytelné dělo.“

Nové tváře ve skupině Carlyle Dříve se Carlyle opíral o styky ve vysoké politice, nyní vyhledává zkušené šéfy a technokraty.

Dříve

Bývalý prezident George H. W. Bush (zcela vlevo) začal spolupracovat v roce 1998 jako poradce. Odstoupil v roce 2003, ale stále má v Carlylu určité investice.

Bývalý ministr zahraničí James A. Baker III. se stal právním konzultantem a partnerem v roce 1993 a ze své pozice odešel v roce 2005. Nadále již poradcem ani partnerem není.

Prezident George W. Bush na počátku devadesátých let minulého století několik let pracoval jako ředitel rady Caterair (portfoliové společnosti Carlylu). Rezignoval v roce 1994, když kandidoval na guvernéra Texasu.

Bývalý ministr obrany Frank C. Carlucci se zapojil v roce 1989 jako místopředseda a byl v letech 1992 až 2003 i předsedou. Svou pozici opustil jako předseda na odpočinku v roce 2005.

Bývalý britský ministerský předseda John Major se stal předsedou Carlylu v Evropě v roce 2001. Z funkce odstoupil v květnu 2004. Do června 2005 však pracoval v poradních orgánech Carlylu.

Nyní

Bývalý šéf a předseda IBM Louis V. Gerstner mladší (vpravo) nastoupil do Carlylu v roce 2003 ve funkci předsedy. Zasedá v hlavní investiční radě a radí managementu.

Bývalý předseda Komise pro cenné papíry Arthur Levitt nastoupil do funkce poradce v roce 2001.

Bývalý finanční ředitel Bank of America James H. Hance přišel v roce 2005 jako poradce sektoru finančních služeb.

Bývalý místopředseda General Electric David L. Calhoun se stal 18. ledna předsedou a šéfem VNU Group (přejmenovaná společnost Nielsen), kterou vlastní Carlyle a partneři.

Bývalý šéfredaktor Time Norman Pearlstine nastoupil v roce 2006 jako poradce týmu pro média a telekomunikace.

Pramen: Carlyle Group

Největší úlovky Největší obchody Carlylu zveřejněné od roku 2004*
Cílová společnost/Rok Hodnota (v miliardách dolarů)
KINDER MORGAN/2006 27,5
Dodavatel energetické infrastruktury
FREESCALE SEMICONDUCTOR/2006 17,5
Výrobce polovodičů
VNU GROUP/2006 11,3
Informační a mediální společnost
ADVANCED SEMICONDUCTOR/2006 6,2 Výrobce tranzistorů a diod
HERTZ/2005 5,6
Půjčovna automobilů
PANAMSAT/2004 4,6
Satelitní služby
INSIGHT COMMUNICATIONS/2005 3,3
Kabelová společnost
DUNKIN’ BRANDS/2005 2,4
Restaurační služby *Včetně obchodů uzavřených společně s partnerskými firmami
Přejmenovaná společnost Nielsen
Pramen: Thompson Financial Corporation

Zakladatelé Carlylu DAVID M. RUBENSTEIN
Narozen: 1949 v Baltimore ve státě Maryland.
Dětství: jedináček. Otec pracoval na poště, matka byla prodavačkou oděvů.
Vzdělání: bakalář politických věd na Dukově univerzitě v roce 1970. Studium práv ukončil v roce 1973 na právnické fakultě Chicagské univerzity.
První zaměstnání: podomní prodavač časopisů, ještě na střední škole.
Kariéra: praktikoval právo v New Yorku. Stal se zástupcem poradce pro domácí politiku v administrativě prezidenta Cartera. Praktikoval právo ve Washingtonu, než se v roce 1987 stal spoluzakladatelem Carlyle Group.
Rodina: s manželkou Alice se seznámili, když oba pracovali v Carterově administrativě. Alice předsedá skupině, která propaguje a nabízí původní aljašské umění. Mají dvě dcery a syna.
Životní styl: 260 dnů v roce je na cestách. Denně čte desatery noviny. Nekouří, nepije alkohol a nejí červené maso.
Zájmy: pracuje v dozorčích radách a poradních sborech 25 neziskových organizací včetně Asia Society a Memorial Sloan-Kettering Cancer Center.

WILLIAM E. CONWAY mladší
Narozen: 1949 v Lowellu, stát Massachusetts.
Dětství: nejstarší z pěti dětí. Otec byl šéfem společnosti Nashua.
Vzdělání: bakalář ekonomie na Dartmouthské univerzitě (1971). Titul MBA získal na Chicagské univerzitě v roce 1974.
Kariéra: téměř deset let pracoval ve First National Bank v Chicagu v oboru financování podniků a komerčních půjček. V roce 1982 nastoupil do MCI Communications jako pokladník a stal se tam v roce 1984 finančním ředitelem. O tři roky později odešel, aby spoluzaložil Carlyle.
Rodina: podruhé ženatý. S manželkou Joanne mají jednoho syna, žalobce.
Zájmy: podporuje různé místní charity. Společně s manželkou založil nadaci Bedford Falls, pojmenovanou podle města z filmu It’s Wonderful Life (Takový skvělý život).

DANIEL A. D’ANIELLO
Narozen: 1946 v Buttleru v Pensylvánii.
Dětství: jedináček. V osmi letech ztratil otce. Vychovávala ho matka, pojišťovací agentka.
Vzdělání: bakalářem ekonomiky dopravy se stal v roce 1968 na Syrakuské univerzitě. Na Harvardu získal v roce 1974 titul MBA.
První zaměstnání: v devíti letech se stal pomocníkem v obchodě s potravinami.
Kariéra: do roku 1976 finanční úředník v aerolinkách Trans World. Ve společnosti Pepsi pracoval do roku 1980. Byl místopředsedou pro finance a rozvoj ve společnosti Marriott až do roku 1987, kdy spoluzaložil Carlyle.
Rodina: s manželkou Gayle se seznámil díky společnému příteli v době, kdy byla právní koncipientkou. Mají dvě dcery.
Zájmy: založil podnikatelské stipendium v Syrakusách.
Oblíbený film: Rudy (1993)

Cesta Carlylu k bohatství diverzifikací aktivit, hospodářského zaměření a lokací

Fondy
Rizikový a růstový kapitál 7 %
Nemovitosti 11 %
Spekulativní finance 14 %
Nákupní 68 %

Hospodářské zaměření
Energie 10 %
Nemovitosti 16 %
Telekomunikace a média 26 %
Technické a obchodní služby 9 %
Automobily, doprava 9 %
Spotřebitelé 9 %
Letectví 7 %
Zdravotnictví 6 %
Průmysl 6 %
Obrana 1 %
Ostatní 1 %