CAROVA OBLÍBENÁ HRAČKA

Jelcin si vymyslel dědičného prezidenta, aby ho chránil v penzi

V Rusku dochází k politickým zemětřesením v pondělí a v srpnu. I když živo bylo už i v březnu a kolem Vánoc, srpen je v součtu neporazitelný. 19. srpna 1991: protigorbačovské povstání zakončené pádem reálného socialismu, 17. srpna 1998: devalvace rublu zakončená hospodářskou krizí a konečně 9. srpen 1999: odsun Sergeje Stěpašina z premiérského křesla a zjevení zvláštní politické figury na ruské scéně, která je něco jako „dědičný prezident .

Za tímto zjevením stojí Boris Jelcin a jeho blízcí. Na místo Stěpašina, který od března ani nestihl své premiérské křeslo osedět, minulé pondělí dosadil téměř neznámého bývalého špiona KGB ve východním Německu Vladimíra Putina, dosavadního šéfa prezidentské Bezpečnostní rady a ředitele Federální bezpečnostní služby (FSB), bývalé KGB.

Stěpašin se přitom nijak profesionálně neprovinil. Jeho vláda dokonce přesvědčila zahraniční věřitele, že bude důsledně uplatňovat reformy. Tím se jí před dvěma týdny podařilo dosáhnout jejich souhlasu s restrukturalizací dluhů, a dokonce získ at nové úvěry od Mezinárodního měnového fondu a Světové banky (EURO 32/1999). Prezident Stěpašinovo sesazení nijak nevysvětlil, a proto je možné o důvodu jen spekulovat. Většina dotázaných Rusů na ulici a komentátoři zahraničního tisk u soudí, že zahraniční popularita Stěpašina, do této doby Jelcinova favorita, nevhodně zastiňovala prezidentův úřad. Stěpašin navíc odvážně vtipkoval. Na své návštěvě ve Spojených státech měl podle italského deníku La Stampa prohlásit: „Takhle vidí (USA ), že nemáme jen idiotské vůdce v kolečkových křeslech.

Strach z odchodu.

Pravou příčinou jeho odstranění může však být blížící se volba nového prezidenta v červenci příštího roku. Jelcin totiž dosud naznačoval, že Kreml bude ve volbách podporovat Stěpašina. Závadná však začala být Stěpašinova shoví vavost vůči Juriji Lužkovovi, starostovi Moskvy a žhavému kandidátu na prezidenta, z jehož možného nástupu nabíhá Jelcinovi husí kůže. Koncem loňského roku totiž Lužkov vytvořil nové politické hnutí Vlasť a vůči Kremlu prosazuje nezávislou a někdy až drzou politiku. S 60procentní podporou Moskvanů Lužkov kritizuje Jelcina jak za situaci v Čečensku, které by podle něj mělo být nezávislé, tak i za jeho pracovní neschopnost spojenou se zdravotními problémy. Stěpašin uvedl po svém odvolání pro Komsomolskuju Pravdu, že odmítl hájit „klanové zájmy a bojovat proti nepřátelům Kremlu.

Jelcin má strach o svůj klid po odchodu z Kremlu. Někteří pozorovatelé mají za to, že „rodina“ je připravena udělat cokoliv, aby zůstala (aspoň nepřímo) u moci. A podle mnohých může k tomuto záměru posloužit právě nově úřadující premiér, „silný muž , Putin, který má pod kontrolou tajné služby.

Novinář nejpopulárnějšího moskevského deníku Komsomolskaja Pravda k tomu konstatuje: „Přestaňme být hegelovští a myslet si, že všechno, co se děje, má své opodstatnění. Důvod nemusí být žádný. Co se stalo, posuzujme spíše v oboru psychoanalýzy.“

Neviditelná eminence.

Putin se tak stává letos již čtvrtým ruským předsedou vlády. Ještě včera by ho nikdo na ulici nepoznal. A možná ani dnes ne: tvář Vladimíra Putina je zapamatovatelná jen pro svou anonymitu. Dokonalý agent. Šéf bývalé KGB, zápas ník, kterého nikdo neviděl se zasmát, natož aby hýřil vtipy jako jeho předchůdce Stěpašin. Stále milý, ale nikdy srdečný Putin ovládá jako pravý Petrohraďan umění mluvit a nic přitom neříct. Je ženatý a má dvě dcery, ale do svého soukromí nedáv á nahlédnout. Zkrátka ztělesnění chladného úředníka moci. Na svých 47 let se však stihl zapsat dobře.

Po studiích práv na tehdejší leningradské univerzitě se dal do služeb nejslibnější organizace Brežněvovy doby, KGB. Později se však znenadání změnil v antikomunistu. Vedou se řeči o tom, že jeho obrat mohl být na příkaz z vrchu. Je vyni kající organizátor a má dobré kontakty i v zahraničí. Snad i proto se dostal do blízkosti Jelcina, který ho dosadil na post šéfa FSB.

Neslaný, nemastný, neviditelný, oddaný a mocný. Když nedávno dostával od Jelcina jedno ocenění, přidal k tradiční formulce „sloužím vlasti navíc „a prezidentu . A to nemohlo caru Borisi uniknout. I proto je dnes Putin potenciální dědic ruského trůnu. Dědic, o němž by měli Rusové rozhodnout za rok a který bude možná prvním mužem v ruské historii, který představí svou kandidaturu na příkaz svého pána.

Ve svém televizním vystoupení to Jelcin řekl jasně: „Já mu důvěřuji a chtěl bych, aby to udělali i všichni ti, kteří budou v červenci 2000 volit. Tím však prezident, kterého ve výzkumech veřejného mínění podporují pouhá dvě procenta Rusů , ztrácí poslední zastánce. Politici i veřejné mínění jsou v negativním hodnocení Jelcinova vrávoravého kroku zajedno. Jelcinova podpora Putina tak má v podstatě nulovou hodnotu.

Nejlépe to možná vystihl šéf komunistů Gennadij Zjuganov, který současný stav politické scény v Rusku přirovnal ke „klinické fázi“ . Přesto však Putin v pondělí s největší pravděpodobností souhlas Dumy dostane. Po nástupu do funkce patrně vymění několik ministrů, politiku svého předchůdce však hodlá zachovat. „O globální změny nepůjde, potvrdil Putin pro televizní stanici NTV. Klíčoví ministři financí a zahraničních věcí si mohou být svými křesly jisti. Před zářijovým vyjednáváním o nové přeměně dluhu s Londýnským klubem komerčních věřitelů se nehodí s jejich posty manipulovat, aby zůstali věřitelé klidní.