Vzbouřenci z ODS by měli mít na paměti, že bez zvýšení daní nebo seškrtání výdajů zadlužíme příští generace
Chcete žít dobře? Kdo by nechtěl, nechal se slyšet Quintus Horatius Flaccus pár desetiletí před Kristem a snad ani netušil, nakolik se trefil do ducha doby v druhé dekádě 21. století. Jeho slova se nám vybaví při rekapitulaci demografického vývoje a dlouhodobé projekce českých veřejných financí. Není to potěšující, ale je stále potřebné si opakovat, že pokud by náhodou byla schválena všechna opatření ve prospěch konsolidace veřejných financí, která si předsevzala „vláda rozpočtové odpovědnosti“, pořád nám zbývá ujít zcela nevkusně dlouhý kus cesty k tomu, abychom budoucí generace nezadlužovali.
Rebelové v ODS se mohou tisíckrát dovolávat programu, ale stále by měli být pamětlivi toho, že k tomu, abychom nezadlužili do roku 2060 příští generace více než šedesáti procenty veřejného dluhu (měřeno k HDP), měli bychom buď zvýšit daně, anebo omezit výdaje veřejných rozpočtů o 3,8 procenta HDP. Tady a teď. Tady a teď bychom museli učinit opatření v rozsahu 6,1 procenta HDP, jež jsou nezbytná pro to, abychom nepřekročili hranici vládního dluhu 60 procent HDP nikdy.
Na obranu současné koalice je možno říci dvě věci. Za prvé, parametrickými změnami v prvním důchodovém pilíři, především prodloužením věku odchodu do důchodu (což už je platná legislativa), se postarala o to, že v kritickém období let 2045 až 2064 by se měl deficit důchodového systému pohybovat kolem 2,4 procenta HDP. Bez těch úprav mohl být schodek dvakrát větší. Že by za to někdo z aktérů dostal odměnu, o tom lze samozřejmě pochybovat. Ti, kteří by mohli vyjádřit vděčnost, nemají - a ještě dlouho mít nebudou - volební právo. Zadlužit jejich budoucnost by samozřejmě bylo jednoduché: prostě tím, že by se jelo dál podle starého modelu.
Za druhé, druhým důchodovým pilířem koalice sice velmi nešikovně, ale přece otevřela skrovnou cestu k tomu, jak se postarat o vlastní budoucnost, dnešním pětatřicátníkům a mladším tím, že se alespoň třemi procenty mohli vyvázat z odvodů do prvního pilíře. Museli by si ještě dvě procenta připlatit navrch, ale při pohledu na míru závislosti jim musí být jasné, že v prvním pilíři nikdy nedostanou zpátky tolik, kolik do něj vložili (tedy pokud nebudou žít sto padesát let). Druhý pilíř znamenal možnost alespoň těmi třemi procenty uniknout pozoruhodnému českému vynálezu, jímž je faktické „progresivní danění“ vyměřovacího základu pro výpočet penze přes použití takzvaných redukčních hranic. Prezidentské veto jim tento malý únik velmi komplikuje.
V reakci na rozhodnutí Ústavního soudu se „redukční hranice“ čili daňová pásma změnila, a první pilíř je díky tomu o něco více „zásluhový“ (přihlíží nepatrně více k odvedeným penězům při výpočtu penze). Je hluboce uklidňující vědět, že váš výměr nebude po překročení hranice průměrné mzdy „daněn“ 90 procenty, jak tomu bylo do září loňského roku, ale od roku 2015 pouhými 74 procenty (v pásmu mezi 44 a 400 procenty průměrné mzdy).
Nicméně i ten nový model znamená, že francouzský premiér Francois Hollande musí zírat. On chce danit boháče nad milion eur ročně 75 procenty, když jsou produktivní. My bohaté pořádně„osolíme“ tehdy, když už vydělávat tak nějak nemůžou a jsou fakticky bezbranní. Dovedu si představit mnoho jiných způsobů, jak udržet sociální stát, ale tenhle umožňuje levici hrotit „asociálnost“ penzijních reforem, aniž by byla zjevná neuvěřitelně redistributivní povaha českého penzijního systému. Carpe diem - užijte den a na budoucnost nemyslete. To je také od Horatia.
Redukční hranice a výše vyměřovacího základu
2012 2013 2014 2015
Relevantní 1. redukční část hranice příjmů (v %) do 100 100 100 100
Relevantní 1. a 2. redukční část příjmů hranicí mezi (v %) 28 27 26 26
Relevantní 2. a 3. redukční část příjmů hranicí mezi (v %) 16 19 22 0
Relevantí 3. redukční část hranice příjmů (v od %) 8 6 3 0
1. redukční hranice (v % prům. mzdy) 44 44 44 44
2. redukční hranice (v % prům. mzdy) 116 116 116 400
3. redukční hranice (v % prům. mzdy) 400 400
pramen: The Greying of Baby Boomers, Eurostat 2011; Konvergenční program České republiky, duben 2012
O autorovi| Miroslav Zámečník * zamecnik@mf.cz
