Podíl ruční výroby dále klesne, je přesvědčen sklářský baron
Radovan Květ (46) bývá označován za jednoho z nejbohatších Čechů. Šéfuje největší české sklářské a porcelánové skupině - je předsedou představenstva spřízněných firem Bohemia Crystalex Trading a Porcela Plus. Do této skupiny patří Crystalex Nový Bor, Sklárny Bohemia Poděbrady, Sklárny Kavalier, Sklo Bohemia Světlá nad Sázavou i Karlovarský porcelán. Hlavním věřitelem byla bývalá IPB, tuto roli převzal bankovní syndikát v čele s ČSOB. Květ ukončil studia oboru zahraniční obchod na pražské Vysoké škole ekonomické v roce 1982. Pracoval v podniku zahraničního obchodu Keramika. V roce 1991 se stal šéfem exportu Českého porcelánu. O rok později založil obchodní organizaci Porcela Plus, která vyvážela právě produkci Českého porcelánu. Během devadesátých let se účastnil privatizací a kupoval podíly v dalších zmíněných firmách.
EURO: Má výroba skla na starém kontinentu perspektivu? Zavírají se sklárny v západní Evropě, ale i v Česku… KVĚT: V České republice určitě perspektivu má. Situace v západní Evropě - v Itálii, v Německu nebo ve Francii je odlišná. Já předpokládám, že tato odlišnost, která určitou perspektivu české výrobě dává, ještě minimálně pět, šest let vydrží.
EURO: Pak toto tradiční české odvětví vymizí? KVĚT: Tak to rozhodně nevidím. Může se ale zásadním způsobem změnit struktura výroby. Ve dnešní struktuře a rozsahu by produkce měla fungovat těch pět, šest let. Další perspektiva odvětví je podmíněna restrukturalizací a rozvojem výrob s vyšší přidanou hodnotou. Právě o to se snažíme.
EURO: Některé sklárny se uzavírají už dnes, propouštějí zaměstnance. Vy také v některých závodech propouštíte. Takže se zdá, že krize přišla už teď. KVĚT: Krize je příliš silné slovo. Samozřejmě: celý svět se změnil po 11. září, vstoupili jsme do Evropské unie. Ty změny jsou objektivní. Propouštění a uzavírání provozů, kapacit - to není nic nového. Je to v zásadě naplňování našich předpokladů, které jsme měli už před čtyřmi, pěti lety, o restrukturalizaci našeho odvětví. Každým rokem snižujeme kapacitu ruční výroby, což má dva aspekty. Za prvé je to nákladovost. Nejsme schopni v ruční výrobě konkurovat některým výrobcům z Rumunska, částečně z Polska, a samozřejmě už vůbec ne jihovýchodní Asii. Za druhé je to otázka kvalifikovanosti sklářů. V posledních patnácti letech Českou republiku opustila řada výborných sklářů. Pracují pro designové sklárny ve Švédsku, Nizozemsku, ve Francii. Určitou část ruční výroby ještě zachovat můžeme, ale za předpokladu centralizace výroby na jednom místě s našimi nejlepšími skláři.
EURO: Nicméně někteří menší skláři - teď mám na mysli třeba Pavla Bobošíka a jeho partnery - mluví o tom, že právě ony ruční práce chtějí rozvíjet. Co si o tom myslíte? KVĚT: Nevím o tom, že by někdo rozvíjel ruční výrobu. Výroba, o níž mluví někteří skláři, je poloautomatická, nikoli ruční. Jde o malokapacitní výrobu specifického, doplňkového sortimentu. My v našem případě mluvíme o skutečné ruční výrobě, klasické technologii foukaného skla.
EURO: To je tedy to, co opouštíte v závodě Crystalexu v Karolince na Vsetínsku. KVĚT: Ano, tam byl uzavřen příslušný provoz. Ale pokud jde o tamní výrobu, tak téměř nepoznáte rozdíl mezi skleničkou vyrobenou ručně a skleničkou z automatického provozu. Měníme technologie. Ruční výroba má dnes pouze tu výhodu, že můžete s relativně nízkými náklady zahájit produkci jednoho typu skleničky, a můžete tak vyrobit malou sérii. U automatické výroby předpokládáte, že musíte investovat do nákladných ocelových forem. Pak je nutné na těch formách pořizovat milionové kusové zakázky, aby to mělo smysl. Ale pochopitelně se dostanete do úplně jiných cenových kategorií.
EURO: Co budete muset udělat během příštích pěti, šesti let? Mluví se o tom, že bude čím dál tím silnější konkurence z asijských zemí, Číny… KVĚT: Myslím, že se zase vytváří jen strašák. Předpokládám, že o mnoho větší konkurence z Číny už nebude. Existuje už řadu let je. To, že do letošního roku platila omezení na dovoz čínského zboží do Evropy, která teď padnou, nehraje zásadní roli. Tato omezení se málo dodržovala. V Evropě byla řada míst, do nichž mířily lodě s čínským zbožím bez jakékoli kontroly. Jsme přesvědčeni, že Evropa má svůj tradiční vkus. Procento levného čínského zboží se nemůže dramaticky navyšovat. Mluvíme-li třeba o kategorii nápojového skla, což je naše doména, vycházíme také z toho, že se zvyšuje sofistikovanost pití vína. Roste spotřeba kvalitnějších vín, nově třeba i v Japonsku… Ani v Evropě nejsou právě hitem vína z krabice. My se zaměřujeme na segment, v němž jde o vysokou kvalitu za velmi rozumnou cenu.
EURO: Co tedy pro příští období chystáte? KVĚT: Budeme dál pokračovat v omezování ruční výroby, ale předpokládáme, že určitý podíl zůstane zachován pro doplňkové sortimenty. K sadě kalíšků bude například ručně vyrobená láhev. Některé dárkové předměty vyráběné ručně zůstanou, ale bude se to pohybovat kolem pěti procent výroby. Dnes je to kolem třinácti čtrnácti procent. Zbytek ruční výroby bude každopádně soustředěn do jednoho místa. Ale to neznamená, že bychom dělali něco, co nemá tradici. Tradice automatické výroby je v České republice jedna z nejdelších na světě, Česko patří ke kolébkám automatické výroby. To je specifická znalost. Není snadné postavit a uvést do provozu v Číně automatickou kalíškovou linku, která by byla kvalitativními parametry a produktivitou srovnatelná s Crystalexem.
EURO: Uvažujete o přenášení výroby do zahraničí? KVĚT: Samozřejmě že se tím musíme zabývat. Uvažujeme o východní Asii a nějaký projekt připravujeme. Horizont toho projektu je rok, dva.
EURO: Už víte, kde by se projekt mohl uskutečnit? KVĚT: Tušíme, samozřejmě, testujeme místní podmínky. Čína se nám zdá být příliš komplikovaná. Řada našich konkurentů se už v této zemi svým způsobem spálila. Bude to spíše nějaké méně vyhlášené teritorium, které bude rádo,. že takový projekt má, a bude se mu snažit pomáhat. Čína je příliš velká, projekt naší skupiny by tam byl malým drobínkem. Spíše tedy relativně menší země v jihovýchodní Asii.
EURO: Nedávno se mluvilo o hrozbě zvýšených amerických cel na české sklo. Měla to být kompenzační opatření po rozšíření Evropské unie. Tato kapitola ale ještě není uzavřena. Vás by se zřejmě zvýšení cel dotklo citelně, protože asi pětina vaší produkce skla jde na export do Spojených států. KVĚT: Ano, je to zhruba pětina. Nicméně návrh z americké strany byl ještě rozčleněn na základě váhy výrobků, jejich ceny a tak dále. Takže dopad by nebyl na celou onu pětinu. U našeho exportu do USA by se týkal necelé poloviny, takže by se to trošičku naředilo. Ale bylo by to samozřejmě nepříjemné.
EURO: Tu část produkce, jíž by se zvýšené clo týkalo, by už nebylo možné do Spojených států vyvézt? KVĚT: Ne, to si nedovedeme představit. Navrhované úrovně cel byly poměrně vysoké. Nicméně celá věc měla i pozitivní výstupy. Po dlouhé době se našli ve vládě manažeři, kteří jsou schopni rychle reagovat. Vicepremiér Martin Jahn nebo ministr Jaroslav Bureš okamžitě jednali s představiteli Spojených států a tlačili v Bruselu na ty, kteří jednání s Washingtonem vedou. Také naši zákazníci v Americe se o věc zajímali a v rámci veřejného slyšení protestovali.
EURO: Zvýšení cel tedy v současné chvíli považujete za nepravděpodobné? KVĚT: Ano, považujeme za nepravděpodobné, že by to tak dopadlo. Vybrat nějakou úzkou komoditu a uvalit na ni stoprocentní clo je nesmysl. Myslíme, že případná cla by se rozprostřela na více odvětví. Obchodní válka mezi Evropou a Amerikou je už asi otevřena jednou provždy. Může se týkat všech vývozců. Takže nejsme v žádné nevýhodě, naopak jsme ve výhodě, protože už jsme jednou byli atakováni a víme, jak v takové situaci postupovat.
EURO: Uvažujete o vstupu nějakého strategického zahraničního partnera do vaší skupiny? KVĚT: O tomhle samozřejmě musí uvažovat každý. Sledujeme celoevropský i celosvětový vývoj v našem odvětví. Pokud by se rýsoval realizovatelný projekt, nebudeme váhat ani vteřinu. Důležité je, abychom eventuelně získali partnera, který má silnou distribuci a jeho portfolio zahrnuje i silnější značky. Dnes poměrně vysoké procento naší produkce vyrábíme pro významné firmy z Německa, Francie, Anglie. Zastavily drahou výrobu a my pro ně děláme - v jejich kvalitě a pod jejich značkami. Je to menší část naší produkce, větší část nadále vyrábíme pod žádanými značkami Bohemia Crystal a Bohemia Glass. Spolupráce se zahraničními firmami ale ukazuje, že nabízíme dostatečnou kvalitu. Pokud bychom nějakého takového partnera získali, tak by to samozřejmě mělo smysl. Ale zatím není nic na stole.
EURO: Nic konkrétního se tedy nerýsuje? KVĚT: Konkrétních jednání je řada, ale u skla zatím neproběhl proces koncentrace a konsolidace výroby, tak jako třeba v chemickém, farmaceutickém či jiném průmyslu. Vzhledem k prakticky neřešitelným problémům, které mají západoevropští výrobci s náklady, se zdá, že tento proces probíhá spíše na úrovni distribuce. Ta je základem. Proto se chceme dostat k nějakému partnerovi, který bude mít přístup k takové distribuci, jež by nám umožnila dostat se s naší kvalitou do vyšší cenové kategorie. Jsme přesvědčeni, že naše kvalita je vyšší než cenová úroveň, v níž se tato produkce už léta pohybuje. Teď mluvím zvláště o domácenském sklu. Úplně něco jiného je technické a laboratorní sklo. To je jiný odbytový kanál, zcela jiný sektor, v němž jsou poměrně vysoké marže, a my v něm máme zhruba patnáctiprocentní podíl na celosvětové produkci. U běžného domácenského skla představuje podíl asi deset procent v rámci Evropy.
EURO: Ve vaší majetkové struktuře už figuruje jedna firma, která je registrovaná v zahraničí - Vitral A.G. Proč? KVĚT: Tato společnost je řadu let akcionářem a jde o finančního, nikoli strategického investora.
EURO: Kdo je tím zahraničním investorem? KVĚT: Jsou to zahraniční fondy.
EURO: Další významnou část Bohemia Crystalex Trading ovládá ČSOB… KVĚT: Ohledně té části, kterou spravuje ČSOB, je uzavřena akcionářská smlouva, o jejímž obsahu nejsme oprávněni hovořit. Jisté je, že ČSOB má spravovat tento podíl dlouhodobě.
EURO: Jak velký je váš podíl a podíl vašeho společníka Jana Součka? Rozumím-li tomu dobře, tak více než čtyřicet procent Bohemia Crystalex Trading vlastní finanční investor a více než čtyřicet procent ČSOB spravuje pro stát. Zbytek je ve vašem vlastnictví? KVĚT: Ano, zbytek je naše vlastnictví. Plus ČSOB má také svůj přímý malý podíl.
EURO: Váš podíl je tedy minoritní. KVĚT: Ano, minoritní. Na základě akcionářských dohod ale máme manažerskou kontrolu, jsme členy představenstev, neseme odpovědnost za chod firem. Manažerskou kontrolu máme do té doby, než dojde k nějaké změně ve struktuře po odsouhlasení všech akcionářů. To je ten horizont roku 2010. Pokud se akcionáři neshodnou už dříve, že nastala vhodná doba…
EURO: Jaký podíl máte v porcelánové části vaší skupiny? KVĚT: Podíl ve firmě Porcela Plus se blíží polovině. Zbytek je v podobné struktuře jako u skla.
EURO: Uvádí se, že ovládáte sklářské impérium. Považujete se spíše za manažery, nebo za vlastníky? KVĚT: Uvádí se leccos. My se od prvopočátku považujeme za manažery. Nikdy jsme nebyli v pozici akcionářů, kteří si pouze najímají profesionální tým lidí a sami se o řízení nestarají. A v pozici manažerů jsme i nadále. Samozřejmě se spoluvlastnickou motivací, což je zcela běžné. Manažeři mívají podíl ve firmách, které řídí.
EURO: Jste označován za jednoho z nejbohatších Čechů. Co říkáte tomu, že jste uváděn v podobných žebříčcích? KVĚT: Takové ankety postrádají jakoukoli logiku a dostatek správných informací. Pletou dohromady manažery s vlastníky. Mnohdy zjistíte, že někde daleko vzadu se objevuje reálný vlastník, ale vpředu jsou díky medializaci jiní lidé. Nás se nikdo na nic neptá. Tyto ankety mají svoji setrvačnost, běhají pořád nějakým způsobem stejně. Samozřejmě si myslím, že do té společnosti nepatříme, ale těžko se s tím dá něco dělat.
EURO: Jaká je v současné době ochota bank - či případně jiných subjektů - financovat český sklářský průmysl? Vy jste také vedli jednání o restrukturalizaci úvěrů… KVĚT: Z tohoto pohledu je situace stabilizovaná. Jakousi poslední destabilizací bylo převzetí IPB ze strany ČSOB. Na bázi tohoto aktu se pak uskutečňoval rámec financování naší skupiny syndikátem bank. To bylo v roce 2001. V syndikátu jsou zastoupeny banky jako ČSOB, Citibank, Komerční banka, Raiffeisen Bank, Česká spořitelna, VÚB. Od té doby se nic zásadního nemění. Poté, co se v roce 2002 propadl kurz dolaru, jsme v roce 2003 řešili restrukturalizaci, která spočívala v roční prolongaci původně pětiletého úvěru. V našem odvětví jakékoli restrukturalizační kroky ve výrobě přinášejí efekty zhruba po šesti až dvanácti měsících, což vzal syndikát v úvahu. Fungujeme bezporuchově, splácíme řádně a včas. V současné době jsme nastartovali tříletý restrukturalizační plán, jehož podstatou je změna způsobu řízení včetně zásadní obměny managementu. Připravujeme fúzi sklářské skupiny do jedné společnosti, což přinese kvalitativní efekty i úspory administrativních pracovníků. Změny budou také ve struktuře výroby, budeme podporovat výroby s vysokými maržemi. Investice budou zhruba ve výši odpisů.
EURO: Za jak dlouho chcete dosáhnout ziskovosti celé skupiny? KVĚT: To není otázka nějaké dlouhé budoucnosti. Předpokládáme, že letos bude skupina prakticky v černých číslech. Kladné provozní hospodářské výsledky se ale v procesu restrukturalizace výroby nekryjí s účetními výsledky. Je to kvůli účetním oprávkám na uzavřené neefektivní provozy, které mají z minulosti neopodstatněně vysokou účetní hodnotu. Banky a investoři ovšem proces restrukturalizace podporují a chápou ho jako jedinou možnou cestu k ozdravení skupiny.
