Finanční krize posílí investory a státy, co mají hotovost
Sup je považován za odpudivého dravce. Vyčkává, až jeho oběť přestane dýchat nebo jí dojdou síly natolik, že se nedokáže bránit. V době zuřící finanční krize takových obětí už je dost a budou přibývat. Nastává doba dravců, kteří, když vidí příležitost, nemilosrdně zaútočí.
Kdo dnes nemá peníze a důvěru, snadno se dostane do role oběti. Jde o přirozený jev, není se čemu divit. Takové situace nastávají na všech úrovních ekonomiky. Cílem dravců se může stát malý investor, kterému cyničtí brokeři říkají drobas, stejně jako celá země, například Island.
Vraťme se ale v historii zpět zhruba o 120 let. Současná finanční krize se podle amerického profesora ekonomie Scotta Reynoldse Nelsona nejvíce podobá kolapsu, který nastal v roce 1873 a trval několik let. V USA z krize nejvíce vytěžili podnikatelé, kteří měli dost kapitálu k tomu, aby levně vykoupili zesláblé konkurenty. Pro lidi jako Andrew Carnegie, Cyrus McCormick či John D. Rockefeller to byla zlatá doba. V roce 1892 se Carnegie stal nevětším ocelářským magnátem na světě, Rockefellerův Standard Oil Trust ve stejné době kontroloval asi 90 procent ropného trhu v USA a vynálezce kombajnu McCormick, který jako první začal prodávat svoje stroje farmářům na splátky, skupoval železnice a doly.
Anglický matematik, alchymista a hlavní poradce královny Alžběty říkal, že když přichází bouře, někteří ptáci se schovají a jiní roztáhnou křídla. Finančníci, kteří jsou podobní výše jmenovaným Američanům, existují i dnes a v těchto nejistých dobách začínají hledat oběti.
Napadají například měny zemí, jejichž ekonomika je nejvíce zranitelná. Třeba Maďarsko, které má extrémně vysokou zahraniční zadluženost a nejnižší růst hrubého domácího produktu v Evropské unii. Analytici tvrdí, že po Islandu přijde na řadu státní bankrot Jižní Koreje a pak Maďarska. Špatně jsou na tom i Pákistán, Argentina, Ukrajina, Kazachstán, či dokonce Turecko. Takže revír je dost velký.
Ruská angažovanost při řešení krize Islandu je zase příkladem toho, jak roste role zemí, které mají obrovské množství hotovosti. Rusko, Čína a na ropu bohaté arabské státy využívají současnou situaci ke zvyšování ekonomického a geopolitického vlivu. Jsou připraveny přímo nebo pomocí takzvaných suverénních fondů půjčit zadluženým státům peníze a získávat významné podíly v západních společnostech.
Dnes, když burzy zažívají jeden kolaps za druhým, nastupují takoví investoři, jako je Warren Buffett. Na burze je stále dost firem, které mají silnou bilanci a obrovskou hotovost na účtech, akorát se svezly s trhem dolů. Buffett již nakupuje a levně získává podíly ve firmách jako General Electric, Goldman Sachs či Wells Fargo.
Ač Českou republiku finanční krize citelně nezasáhla, supové čekají na příležitost i u nás. První na ráně budou developerské firmy, a nejen ty, co jsou na burze. Nemůže být příjemný pocit, když developer, který před pár lety byl za své jmění opěvován, dnes obchází české bohaté finančníky, zda mu půjčí na výplaty. Půjčku možná dostane, ale za jakou cenu?!
Nechutné? Není. Je to „business as usual“.
Nechutné ale bezesporu je, jak tuto situaci zneužívají někteří politici. Před krizí se důvěra lidí v politiky, jako jsou Nicolas Sarkozy, Angela Merkelová či Gordon Brown, stále snižovala. Když tito státníci ohromnými částkami zadlužují země, které řídí, důvěra roste! Je morální vytřískat z takové situace politický kapitál? Není. (Je dobře, že to Mirek Topolánek nedělá.)
Správně poznamenal stínový ministr financí britských konzervativců George Osborne: „Přece nezvýším daně pro rodiny vydělávající 20 tisíc liber ročně jen proto, aby banky mohly i nadále vyplácet bonusy bankéři, který vydělává dva miliony liber ročně!“ Pozdě, pane Osborne! Účet za krizi tak jako tak zaplatí daňoví poplatníci.
