Glosy postaršího technokrata
Také nestíháte? Hromadí se vám nepřečtené e-maily, nevyřízená korespondence? Nemáte sice finanční problémy, ale přesto je vaše schránka zaplavena urgencemi nesplacených složenek, nevyzvednutých doporučených dopisů? V neuspořádaných kupách na stole se zoufale snažíte před odjezdem do práce nebo na dovolenou najít něco, bez čeho nemůžete odjet? Posíláte z dopravních prostředků esemesky, že se opozdíte na schůzku? Kdyby neexistovala „poslední chvíle“, nikdy byste neodevzdali včas svoji práci? Hledáte zoufale čas na své koníčky a rodinu? Na pivu nebo v kavárně jste byli naposledy před požárem Národního divadla? Welcome to the club!
Možná máte štěstí a patříte do kategorie lidí označovaných jako boží nebo „free“. Ti si takovéto pocity vůbec nepřipouštějí. Pro obyčejný život je však tento postoj dost nepraktický, nehledě na to, že nenajdete moc lidí, kteří by s vámi chtěli pracovat nebo žít. Nebo nemáte štěstí a jste ve skupině workholiků. Pro tuhle skupinu je jakákoli organizace času beznadějná, protože i kdyby se jim podařilo nějaký uvolnit, do 20 vteřin jej zaplní další naprosto nutnou pracovní aktivitou.
Patříte-li stejně jako já mezi ty obyčejné, kteří se závistí hledí na několik jedinců, kteří s lehkou elegancí a bez jakékoli upocenosti stihnou prostě všechno, hledáte občas cesty, co s tím. Mám pro vás, jak to bývá, dvě zprávy, jednu dobrou a druhou špatnou. Začnu tou špatnou. Jestliže nejste náhodou mezi několika vybranými jedinci, kteří si nejen osvojí, ale dokážou i používat metody time managementu páté generace, getting things done, mozkové mapy a podobně, nevyhazujte peníze za kurzy nebo knihy vysvětlující tyto zaručeně úspěšné metody. Dosáhnete tím pouze dvou efektů. Podpoříte nemalými penězi skupinu profesionálních „šamanů“, kteří se tím živí. V sobě pak mocně podpoříte frustraci nejen z toho, že čas nadále ovládá vás, ale i z toho, že tak dokonalou metodu prostě nezvládnete. Počáteční pokusy aplikovat, co jste se naučili, postupně připomínají vaše pokusy o dietu. Úžasný začátek a po pár týdnech jsme tam, kde jsem začali. Tak teď k té dobré zprávě. Pár věcí jsem se naučil z příruček „for dummies“ nebo „for complete idiots“, což jsou cílové skupiny, do kterých na rozdíl od mnoha českých spoluobčanů nepochybně spadám. Vyhazuji třeba důsledně maily, časopisy, materiály, o kterých mám pocit, že se na ně někdy později podívám. Později bývá nikdy a jen rozmnožujete hromady nepotřebného šrotu, v kterých se nedá stejně nic najít. Snažím se vyřídit nejdřív ty záležitosti, které jsou mi nejprotivnější. Když je odložím, mají tendenci explodovat v nejméně vhodný čas. Snažím se občas představit, že žiji v době bez mobilních telefonů (ó, jaká úleva) a nemohu těsně před schůzkou napsat, že se zpozdím. Pár dalších maličkostí si asi každý najde sám.
Skončím provoláním, že nestíhat je běžné, ale není to nutné. Jako křesťané také párkrát denně hřešíte, ale vaše víra vás nutí s tím něco dělat. Tak hodně štěstí.
