Česká národní banka zvedla úrokové sazby, a překvapila tím české analytiky. Není se moc co divit. Naposledy rostly úroky v červenci 2001, tedy bez jednoho měsíce před třemi lety. Na druhé straně kdyby více vnímali celkový vývoj české ekonomiky a méně spoléhali na technické analýzy, mohli tento krok čekat, a dokonce se spíše spolu s týdeníkem EURO divit, že s ním ČNB tak dlouho váhá (viz editorial v č. 23/2004).
Než změna měnové politiky zapůsobí, proběhne zhruba dvanáct měsíců. Již delší čas je přitom zřejmé, že česká ekonomika je méně a méně stabilní a inflační tlaky již velmi brzy vzrostou. Vysoké ceny ropy se staly nezvratnou a patrně i dlouhodobější realitou a budou se postupně promítat do všech odvětví ekonomiky. Světové hospodářství přesto roste, a stoupá tak i zahraniční poptávka. To se však českým firmám nedaří příliš využít. Růst českého HDP je nejen zdaleka nejnižší ze zemí, s nimiž se můžeme srovnávat, a navíc tempo již čtvrtý kvartál za sebou klesá. To by mohlo naznačovat, že produkční mezera se uzavřela a další lití peněz do ekonomiky může mít proinflační charakter. Je to celkem překvapivé, protože růstový potenciál českého hospodářství by měl být zřejmě zřetelně vyšší. Jenže vládní politika, která posiluje rigiditu na trhu práce a zvyšováním zdanění likviduje drobné podnikání, má zřejmě na růst horší dopady, než se čekalo.
Vláda přitom s nezodpovědným přiléváním peněz do ekonomiky zjevně nehodlá dělat vůbec nic. Vladimír Špidla obhajoval minulý týden svou politiku před členy své strany mimo jiné i tím, že nepopulární reformy skončily a nyní bude ČSSD sklízet ovoce své práce. Nikdo se ho, bohužel, nezeptal jaké reformy to měl na mysli. Zatím jsme zaznamenali pouze masivní zvýšení daní a odvodů a přelití výnosů z dodatečného zdanění do dalšího zcela zbytečného navýšení sociálních dávek. Čeká se další zvýšení už tak nesmírně agresivně rostoucích mezd ve státním sektoru. Tento růst se podle posledních statistik zřejmě začal nebezpečně přelívat i do podnikatelského sektoru. Ani kdyby Špidlova vláda padla, není naděje, že se podaří sestavit jinou bez ČSSD, a tato strana bezpochyby skutečné reformy nepřipustí.
Tyto skutečnosti jsou známy už hodně dlouho. Nakonec kdo chtěl, tak si náznaky toho, že si vedoucí představitelé centrální banky tuto skutečnost uvědomují, mohl přečíst i v zápisu z poslední bankovní rady. Na konci je mimochodem poznámka, že jeden z jejích členů hlasoval pro čtvrtprocentní zvýšení úroků už na konci května. Bez povšimnutí proto nelze přejít ani čtvrteční prohlášení viceguvernéra Luďka Niedermayera, že zvýšení sazeb by bylo vyšší, kdyby poslední vývoj inflace nebyl zřetelně lepší než očekávaný. Sazby zkrátka porostou, a to zřejmě rychleji, než si čeští analytici zřejmě zatím dovedou představit. Dosavadní holubičí přístup bankovní rady se zjevně mění a přichází čas jestřábů. Po letech, kdy ČNB stále podstřelovala svůj inflační cíl, přichází doba, kdy může minout pro změnu horní okraj cílovaného pásma. Pokud tuto obavu potvrdí pravidelná červencová inflační zpráva, porostou sazby hodně rychle a tříprocentní repo sazba bude překonána ještě letos. Mimochodem v únoru končí funkční období čtyřem ze sedmi členů bankovní rady včetně guvernéra Tůmy a tito lidé jistě nebudou chtít, aby po nich zůstaly nějaké resty.
Sami analytici si už dávno spočítali, že měnově neutrální výše základní repo sazby činí 4,5 procenta. Předpokládají, že na tuto úroveň by se ČNB mohla dostat v roce 2006, a to spíše někdy na konci. Jenže proč by měla ČNB držet neutrální měnovou politiku, když ekonomika roste na hranici svého nevalného a nekvalifikovanými politickými zásahy opakovaně devalvovaného potenciálu, vláda udržuje schodek veřejných financí kolem pěti procent HDP a platební bilance se zřetelně propadá do deficitu? ČNB musí vzít v úvahu, že politická situace neumožňuje sestavit vládu, s níž by se dalo jednat o nějakém rozumném nastavení mixu měnové a fiskální politiky, a tak nezbývá než nějakým plynulým způsobem, který bude minimalizovat nevyhnutelný dopad na hospodářský růst, dotlačit úrokové sazby na restriktivní úroveň. A to v dosti dohledné době. Jinak místo analytiků budou překvapeni spotřebitelé při pohledu na cenovky v regálech obchodů. A centrální banka má ze zákona takovým nepříjemným překvapením svými nástroji bránit.
