Janou Žižkovou
Máme výhodu v tom, že jsme privátně vlastněná společnost. Nemusíme proto každé čtvrtletí vykazovat krátkodobé výsledky, naopak si můžeme dopřát luxus budování dlouhodobějšího vztahu s klienty. Tak zní v kostce vysvětlení Jany Žižkové, ředitelky regionu střední a jihovýchodní Evropy softwarové společnosti SAS Institute, proč na její firmu dopadly následky finanční krize jen minimálně. Absolventka oboru informační technologie, která dříve žila ve Švédsku a v USA, si myslí, že svět po krizi se od toho dřívějšího bude výrazně odlišovat. „Daleko více se budou všechny kroky cílit. Bude se také více kontrolovat, které investice dávají smysl a jakou mají návratnost,“ vysvětluje.
EURO: SAS se jednoduše řečeno zabývá analýzou obrovských množství dat pro velké společnosti. Změnila krize nějak vaše uvažování? Jednou z jejích příčin bylo právě to, že se bankéři příliš zabývali jednotlivými údaji a pro stromy neviděli les. ŽIŽKOVÁ: Myslím, že se bankéři dříve dívali na krátkodobé zisky, a ne na to, jaký bude dopad jednotlivých kroků v reálném životě Teď si ale společnosti začaly uvědomovat, že jejich největším majetkem jsou právě data a nahromaděná historie. Mohou využít znalostí, které mají za sebou, a stavět na nich. Nejde o to, že by se dělala intuitivní rozhodnutí, spíše rozhodnutí založená na analýzách historických dat té či oné organizace.
EURO: Chtějí po vás dnes zákazníci jiné služby než dříve? ŽIŽKOVÁ: Poslední dobou je často opakovaným tématem zefektivnění pohledávkových systémů. Jinak řečeno, i vymáhání pohledávek je třeba cílit a nemít jeden proces pro všechny klienty. Další věcí je, že dnes existuje mnohem větší provázanost mezi odděleními jednotlivých klientů. Zaměstnanci v jedné společnosti spolu více komunikují. Více tedy přemýšlejí, jaký dopad budou mít jejich kroky nejen na jejich útvar, ale na výsledky celé organizace.
EURO: Jak si vedou jednotlivé země, které máte na starost? ŽIŽKOVÁ: Česká republika se za poslední roky posunula velmi pozitivním směrem. Hodně zajímavá je oblast zemí bývalé Jugoslávie. Nově jsme otevřeli kancelář v srbském Bělehradě, kde bankovní systém za poslední dva roky udělal neuvěřitelný pokrok. Zvažujeme větší přítomnost v Bulharsku, kde i přes to, že je to člen EU, zatím nejsme. Do dvou let bychom tam rádi otevřeli kancelář. Velké plány máme také v Rumunsku, kde dnes máme deset zaměstnanců, a toto číslo bychom do roka chtěli zdvojnásobit. Do mého regionu je začleněno i Rakousko, což je velmi důležité. Z Vídně totiž operuje řada našich klientů, například velké bankovní domy. To je podle mě výjimka; u ostatních IT firem zůstává Rakousko zařazeno v regionu západní Evropy.
EURO: Co si myslíte o návrhu ministra vnitra Peciny, který chce větší přítomnost žen v politice motivovat peněžními odměnami? ŽIŽKOVÁ: Stanovením procent se nic nezmění. Pokud se dostaneme do situace, že budeme muset mít někde určitý počet mužů a žen, tak to není ta správná cesta.
EURO: Pracujete ve světě, který je z velké převahy spíše mužskou záležitostí. Cítila jste někdy jako problém, že jste žena? ŽIŽKOVÁ: Dnes už ne, před deseti nebo patnácti lety ale ano. Byla jsem tehdy i mladší, což bylo další minus. Často se mi stávalo, že jsem přišla na schůzku, kde byli muži středního a vyššího věku. Jejich výraz se dal obvykle popsat jako: ,Proboha, co ta tady dělá?‘ Člověk musel dokázat, že je ten správný partner k diskusi.
EURO: Ve Švédsku, kde jste studovala, je počet žen ve firmách a veřejném životě vyšší než u nás. Čím si to vysvětlujete? ŽIŽKOVÁ: Jiným myšlením. Dlouhodobě je tam společnost nastavena trochu jinak. Když se ve skandinávských zemích řeklo slovo emancipace a rovnoprávnost, znamenalo to, že muži a ženy mají opravdu stejné podmínky. Čím jižněji v Evropě jste, tím je historicky a kulturně situace odlišnější. Jako žena pak musíte být daleko lepší, abyste dokázala, že určitou práci zvládnete.
