Kdo je lepší – exkancléř Helmuth Kohl, zapletený do sponzorského skandálu CDU, nebo poslední premiér bývalé NDR Lothar de Maiziére, který (jak píše německý tisk) sledoval pro východoněmeckou tajnou policii Stasi v 80. letech protestantské duchovní?
Otázka, kterou v posledních dnech řešila německá vnitropolitická scéna, musí připadat lidem, kteří prožili čtyřicet let komunismu, nehorázná. Lehce se ale neřeší ani tam, kde se země z východního bloku dostala pod křídla vyspělé demokracie. Výsledek? Helmut Kohl odřekl účast na státních oslavách desátého výročí sjednocení Německa, které se uskuteční 3. října v saské metropoli, neb mu nebylo nabídnuto, aby v Drážďanech promluvil.
Pozvání do auditoria, nikoli za řečnický pult, má nejspíš zcela prozaickou příčinu. Je jí osobní pomsta předsedy saské zemské vlády Kurta Biedenkopfa, též křesťanského demokrata, bývalému kancléři. Právě Biedenkopf rozhodl, že na oslavách promluví Maiziére místo Kohla.
Saský premiér ovšem svou nepotlačenou averzí paradoxně přispěl k usmíření CDU s Kohlem. Mateřská strana se rozhodla, že ocení nepopiratelné zásluhy svého dlouholetého šéfa o sjednocení Německa na vlastním shromáždění 1. října v Berlíně. Kohl by měl také promluvit na velkých oslavách, které uspořádá nadace Konrada Adenauera, blízká CDU.
Křesťanští demokraté ukázali, že vědí, co čí jest. Že dokážou rozlišit mezi Biedenkopfovou snahou povozit se na vlně kohlovské averze a skutečným historickým přičiněním, které německé politické legendě nikdo neodpáře. Saský „král , jak bývá dlouholetý šéf drážďanského kabinetu nazýván, tentokrát nejspíš přestřelil. Na jeho hlavu se sype kritika i z Bavorska od sesterské CSU.
Gesto CDU, s nímž vyrukovala její předsedkyně Angela Merkelová, přišlo v pravý čas. Kromě toho, že ukázalo soudnost partaje, zarazilo také tahanice, jež by vrhly na důstojnost oslav stín. Vládní sociální demokraté a jejich koaliční partner Zelení podmiňovali Kohlovo vystoupení tím, aby po měsících mlčení prozradil jména utajovaných anonymních sponzorů. Z CDU–CSU se naopak ozvaly hrozby bojkotu, bude–li kancléři projev odepřen. Za státníkovo vystoupení se stavěla i postkomunistická PDS.
Podobný trapas zažilo Německo již loni na podzim. Také tehdy zaměstnávala tisk soupiska hostí a řečníků na oslavách pádu zdi v Berlíně. O Kohlovi coby kancléři–sjednotiteli tehdy nepochyboval nikdo. Více než půlrok, který od té doby uplynul, byl sice pro bývalého kancléře i jeho stranu mimořádně bouřlivý, ale Kohlův podíl na znovusjednocení vymazat nemohl.
 
