Mezi zájemci o koupi zkrachovalých českých podniků dominují čeští finanční investoři
Úpadky podniků jsou průvodním jevem každé ekonomické recese, českou nevyjímaje. Čím rychleji se podaří pro postižené firmy najít investora, tím lépe pro národní hospodářství. Právě výrazné zkrácení insolvenčního řízení a snadnější prodej společností v úpadku patří k hlavním cílům insolvenčního zákona, který vstoupil v platnost v lednu 2008. O praktických aspektech fungování právní úpravy se debatovalo na setkání EURO Business Brunch s názvem Restrukturalizace a insolvence – rok poté, jež se uskutečnilo 22. února v hotelu Mandarin Oriental Prague.
Česká dominance Insolvenční zákon přispěl ke zprůhlednění úpadků firem, velký krok kupředu představuje zejména veřejně přístupný insolvenční rejstřík. Zároveň nová právní úprava vede ve větší míře k opětnému oživení zkrachovalých podniků. „Jestliže dle původního zákona proběhly nanejvýš dvě vyrovnání ročně, nyní každý rok napočítáme reorganizací desítky,“ shrnuje svou zkušenost Daniel Hříbal z České spořitelny. Zajímavá je struktura zájemců o koupi zkrachovalých českých podniků. „Naprosto dominují čeští investoři, a to nikoli strategičtí, ale finanční. To pro nás bylo do jisté míry překvapením – většina z nás si od nového insolvenčního zákona slibovala, že finančním dravcům budou více konkurovat firmy z oboru,“ říká partner Deloitte CR Josef Kotrba. Člen představenstva Unicredit Bank Aleš Barabas předpokládá, že čas strategických investorů ještě přijde: „Dnes se velké výrobní firmy potýkají s řadou vlastních problémů, a navíc jim banky jen stěží nabídnou dobré podmínky na akviziční financování. To by se mělo letos změnit a věřím, že i na český trh brzy přijdou strategičtí investoři ze zahraničí.“
Daň za transparentnost Nová právní úprava přinesla i negativa. Jde zejména o šikanózní návrhy sloužící často k vymáhání neoprávněných nebo neexistujících nároků. „Tento jev je bohužel daní za rychlost a transparentnost, naštěstí šikanózních návrhů ubývá, zřejmě i proto, že se objevily první žaloby na firmy, jež takové návrhy podávají,“ domnívá se Vít Berka z advokátní kanceláře Vyroubal Krajhanzl Školout (VKŠ), který zároveň upozornil na jedno z největších úskalí insolvenčního zákona – nejasnou formulaci způsobu, jakým se má soud vyjadřovat k prodeji podniku. „Vzniká zásadní otázka, má-li se soud jen obecně vyjádřit k záměru prodat, nebo odsouhlasit přímo prodejní smlouvu,“ říká Berka. V případech konkurzů společností Sklárny Kavalier a Crystalex, na kterých kancelář VKŠ pracovala, soud pouze stanovil podmínky pro prodej a výslednou smlouvu již neschvaloval. „Přitom nejasná právní úprava vyvolala nejistotu u kupujících, kteří naopak vyjádření soudu ke smlouvě vyžadovali,“ dodává Berka.
Potřebná novela Dalším sporným bodem, který insolvenční zákon dostatečně neřeší, je datum ocenění podniku. „V podstatě existují dvě možnosti – buď k okamžiku vyhlášení konkurzu, nebo až v době prodeje podniku,“ tvrdí Kotrba z Deloitte. Okamžik ocenění je důležitý zejména pro věřitele se zajištěnými pohledávkami, jejichž postavení se může během konkurzu měnit. Pokud totiž firma nadále funguje, spotřebovávají se oběžná aktiva a zajištění věřitelé, nejčastěji banky, přicházejí o svou výhodu. Naopak takovým procesem často získávají nezajištění věřitelé, protože během konkurzu nemůže vznikat nové zajištění. Proto se často zajištění a nezajištění věřitelé jen těžko shodnou. „Diskuse mezi věřiteli nás v mnoha případech zaměstnává více než jednání s dlužníkem,“ potvrzuje Hříbal z České spořitelny. Jaké je tedy řešení? „Stanovení okamžiku ocenění by nemělo být necháno na libovůli účastníků konkurzu, tento okamžik by měla určit novela zákona,“ myslí si právník Berka z kanceláře VKŠ.
Tabulka:
Počet firemních insolvencí narůstá
Země *2009 *meziroční změna v procentech
Španělsko *4900 *94
Irsko *1400 *81
Lotyšsko *2192 *69
Velká Británie *20 300 *25
Litva *1168 *60
ČR *4570 *57
Slovensko *900 *55
Polsko *590 *39
Německo *34 300 *16
Francie *55 800 *12
Rakousko *7050 *8,5
Pramen: Creditreform
