S l o v e n s k á v l á d a
Slovenský premiér Mikuláš Dzurinda nazval programové prohlášení svojí vlády Programem národní obnovy. Řada expertů se shoduje, že šéf nové bratislavské vlády mohl namísto slůvka „obnova klidně použít termín „změna .
Z textu základního vládního dokumentu, stejně jako ze všech dosavadních počinů Dzurindova kabinetu, lze snadno odvodit závěr, že nová slovenská vláda chce ve své zemi provést skutečně velice radikální změny. Kontinuita s činností předchozí vlády Vladimíra Mečiara je takřka nulová.
Směr Západ
Nejen Dzurinda, ale i ostatní představitelé nové moci rádi a často zdůrazňují, že slovenský volič dal v posledních volbách velice jasně najevo svoji touhu po zásadní změně dosavadního vývoje v zemi. Věta obsažená v programovém dokumentu, která zní „Máme od voličů mandát k zásadní změně a jsme plně odhodláni vůli voličů naplnit , se pak promítá do všech částí programu vlády tak, jak si jej naplánovala na následující čtyři roky.
První, prakticky okamžitě viditelná změna v politice Slovenska se odehrává na poli zahraniční politiky země. Nová vláda má v této oblasti jasný cíl vyjádřený myšlenkou z programového dokumentu: „Strategickým cílem vlády je dosažení členství Slovenska v Evropské unii a Severoatlantické alianci v co nejkratším možném čase. Už první kroky nové vlády hned po jejím ustanovení přitom naznačují, že tento cíl je myšlen vážně. Premiér Dzurinda například dodnes nevycestoval ani do jednoho slovenského regionu, ale stihl už audienci u šéfa Evropské komise Jacquese Santera a generálního tajemníka NATO Javiera Solany. Ani jeden z těchto politiků přitom Dzurindova předchůdce Mečiara na půdě své instituce nikdy oficiálně nepřijal. O vstřícnosti a příslibech co nejrychlejšího dosažení slovenského členství v EU a NATO ani nemluvě.
Parlamentní opozice v čele s HZDS Vladimíra Mečiara a Slovenskou národní stranou Dzurindovy „západní mise velice ostře kritizuje a snaží se navodit atmosféru, že nová vláda hodlá prodat Slovensko na Západ. Premiér k tomu říká: „Do Bruselu nejezdíme kvůli image, ale proto, že členství Slovenska v EU a NATO je existenční otázkou a není k němu žádná alternativa. Zejména toto prohlášení je pak vnímáno jako fakt, kterým se nová slovenská zahraniční politika zásadně odlišuje od předchozí. I bývalá vláda totiž formálně deklarovala svoji vůli integrovat zemi do EU a NATO, ale nikdy nepřipustila existenční nutnost takovéto integrace. Naopak mnoho bývalých vládních politiků nahlas a veřejně spekulovalo o možné vojenské neutralitě Slovenska a problém vstupu země do EU stavělo do polohy, kdy unie měla mít zájem na slovenském členství, a nikoli naopak.
Sousedské vztahy
Organickou součástí nové zahraniční politiky Slovenska je zcela jiný přístup ke vztahům se sousedy. Bratislava nejprve uznala regionální dominanci a důležitost Polska (po Bruselu Dzurinda okamžitě cestoval do Varšavy), vzápětí utlumila nejvážnější spor s Rakouskem (příslib nepokračování v další dostavbě jaderné elektrárny v Mochovcích) a dala jasně najevo vůli uklidnit a po dlouhé době napětí konečně normalizovat vztahy s Budapeští. Ostatně, už jen samotný fakt, že v nové slovenské vládě sedí i představitel tamní maďarské národnostní menšiny, je podle pozorovatelů tím nejlepším předpokladem pro příznivý vývoj ve vztazích těchto dvou tradičních středoevropských kohoutů.
Novou éru slovenských vztahů se sousedními zeměmi pak završují - podle některých expertů snad až přehnané - ambice dosáhnout nadstandardní a navýsost přátelské vztahy s Prahou. Prvním črtajícím se efektem nové slovenské politiky ve vztahu k sousedům je naděje na znovuoživení Visegrádské čtyřky.
Nejprve přátelství, pak majetek
Už první česko-slovenský vládní „kontakt po slovenských volbách (početná návštěva českých ministrů v čele s premiérem Milošem Zemanem v Bratislavě) předznamenal, že nové politické garnitury v obou zemích mají zatím především vůli k dohodě. Praktický efekt mohutné české vládní bratislavské mise, zejména co se týče otázek nedořešených majetkových sporů po bývalé federaci, je malý, respektive nulový. Český premiér v této souvislosti pouze poznamenal: „Dohodli jsme se, že se dohodneme, a jeho slovenský kolega na otázku, čím se tato „dohoda liší od mnoha podobných dohod mezi Klausem a Mečiarem dodal: „Oba ji ještě máme šanci naplnit.
Všechny otázky ohledně dělení majetku po bývalé ČSFR mají být vyřešeny do jednoho roku a k dohodě má dospět česko-slovenská Komise pro dělení majetku, v jejímž čele stanuli místopředsedové obou vlád pro ekonomiku, sociální demokrat Pavel Mertlík a liberální ekonom Ivan Mikloš.
V souvislosti s možná posledním pokusem dořešit existující majetkové spory po bývalé federaci někteří pozorovatelé upozorňují na zajímavý fakt, že poprvé od vzniku dvou samostatných států budou mít čeští vyjednavači v Bratislavě rovnocenné, možná dokonce zdatnější soupeře, zatímco v minulosti to bylo přesně naopak. „Česká strana by se podle mě měla připravit na tvrdá, ale na druhé straně racionální jednání. Od nových slovenských ministrů sice nemusí čekat emocionální výbuchy a nereálné požadavky o všelijakých pokladech, federálním know-how a podobně, ale na druhé straně je nutno říct, že slovenští ekonomičtí ministři vědí, o čem je řeč, jsou to zdatní profesionálové a budou tvrdě vyjednávat. Nemluvě o tom, že ekonomická pozice země není dobrá a slovenská vláda určitě nemá prostor pro nějakou citelnou velkorysost, soudí bratislavský politolog Luboš Kubín.
Vnitřní očistec
Pod titulky Demokratický stát a Vláda zákona se programový dokument Dzurindova kabinetu hlásí k velice radikální a hloubkové očistě slovenského veřejného života. Ten byl v posledních letech silně deformován takřka stoprocentně uplatňovaným stranickým principem, na jehož základě se Slovensko v reálu stalo zemí, kde bylo členství ve vládní straně - především v HZDS - výraznou výhodou v téměř všech oblastech veřejného života.
Stranická deformace veřejné i státní sféry vedla v mnoha případech až k nebezpečně vyhlížejícím jevům (například trestné činy s politickým pozadím, dokonce s podezřením na účast státních orgánů, úplná servilita veřejně právních médií, korupce, „klientelismus v ekonomice, politizace soudů, prokuratury, policie a podobně). Tyto jevy, kterými se Slovensko v posledních letech „proslavilo po celém světě, nakonec vedly k jeho vyřazení z první vlny integrace do EU a NATO a staly se příčinou sílící mezinárodní izolace, do níž se Mečiarova vláda nořila stále hlouběji.
Je příznačné, že programový dokument nové vlády se v této souvislosti zmiňuje i o zcela konkrétním a zřejmě vůbec největším skandálu, jaký kdy Slovensko zažilo - únosu syna bývalého prezidenta, Michala Kováče mladšího, do Rakouska. Z tohoto trestného činu je důvodně podezřelá Slovenská informační služba (SIS), respektive její bývalý ředitel Ivan Lexa (dnes poslanec za HZDS), který jej měl iniciovat a řídit. Nové vedení tajné služby a policie už avizovalo, že tento trestný čin bude v krátké době dopodrobna vyšetřen a viníci potrestáni. Bývalá moc nejenže nedovolila vyšetření únosu, ale sám Mečiar, jenž po odstoupení prezidenta Michala Kováče získal část jeho pravomocí, dokonce ohledně tohoto trestného činu vyhlásil všeobecnou amnestii. Nynější premiér Mikuláš Dzurinda, který vzhledem k přetrvávající absenci hlavy státu rovněž touto pravomocí disponuje, nyní zvažuje možnost zrušení této amnestie. Z hlediska práva by to byl bezprecedentní čin, ale nová slovenská vláda pro něj má jednoduché vysvětlení: Udělení amnestie teroristům, navíc s podezřením, že se jedná o státem podporované teroristy, je rovněž bezprecedentní.
„Kriminalizace politiky není určitě ideální jev, ale nutno zdůraznit, že zde existuje velice silná společenská objednávka po potrestání viníků. Vypořádání se s největšími neduhy bývalé moci, která právě onu kriminalizaci zavedla, je jedním z pilířů důvěryhodnosti, kterou bude Dzurindova vláda v budoucnu potřebovat, říká politolog Luboš Kubín.
Ekonomické kroky
Prakticky všichni noví ministři okamžitě po svém nástupu do funkcí avizovali krizový stav resortu. Ministryně financí Brigita Smognerová dokonce po dvou týdnech v úřadě veřejně vyhlásila, že bývalá vláda počítala pouze s rozpočtem na tři čtvrtletí roku 1998 (tedy do doby konání voleb) a na poslední tři měsíce tohoto roku Slovensko nemá ani peníze, ani plán jejich používání. „Řečeno slovy Václava Klause, čeká nás celá série ‚balíčků ekonomických opatření, která jsou nevyhnutná k udržení chodu státu, říká ministryně.
Ekonomická část programu vlády obsahuje tři základní body. Udržení resortů zdravotnictví a školství v chodu do konce roku 1998. Radikální snížení fiskálního deficitu státních financí (už příští rok o polovinu, do roku 2002 dosažení nuly). Okamžitou restrukturalizaci slovenského hospodářství, především těžkého průmyslu (už byl zrušen revitalizační zákon, který konzervoval dnešní stav).
První „balíček opatření už Dzurindova vláda přijala. Jeho obsahem je uvolnění cen energií a nájemného (počátkem příštího roku i cen v dopravě), plošné omezení státních výdajů ve všech sférách (například zmrazení mohutné výstavby dálnic, kterými se bývalá vláda ráda a často chlubila), radikální redukci státního aparátu nevyjímaje. „Přistoupili jsme k řízené deregulaci cen a liberalizaci ekonomického prostředí. Už nezbýval žádný čas. Hospodářství je na dně a jakýkoli odklad byl nemožný, konstatuje hlavní autor prvního balíčku Ivan Mikloš.
Nadoraz
Slovenská vláda musí důrazně šetřit mimo jiné i proto, aby dokázala splácet dluhy po minulé vládě. V závěru působení Mečiarova kabinetu narazily státní finance prakticky na svoje dno a ministerstvo financí si půjčovalo „krátké miliardy korun za úroky až ve výši 35 procent. „Ptáte se, proč omezujeme státní výdaje. Bohužel hlavně proto, abychom mohli splácet alespoň část vašich obrovských a neodpovědných dluhů. Doufám, že nemáte zájem dospět do situace, kdy Slovensko nebude mít zdroje na splácení státních obligací a dluhopisů. Vaše vláda šla takříkajíc na doraz a vůbec ji nezajímalo, co se bude dít po volbách. Být vámi, byla bych zticha, rezolutně prohlásila Smognerová na adresu opozičních poslanců, kteří v parlamentu kritizovali nepopulární kroky vlády.
Je zřejmé, že program nové slovenské vlády je ambiciózní a široký, přičemž navíc platí, že sama tato vláda je „široká , protože ji tvoří strany levice, pravice i středu. Základní konsenzus vyjádřený v programovém prohlášení ale předznamenává, že nová vláda zřejmě chápe vážnost situace a bude schopna efektivně tento program naplňovat. Experti soudí, že Dzurindův vládní tým, který dostal od slovenských novinářů přezdívku „četa záchranářů , v podstatě ani žádnou jinou možnost nemá.
