Společnost Fosfa, dodavatel surovin pro chemický průmysl, se loni v dubnu ocitla před bankrotem. Letos chce dosáhnout obratu ve výši přes miliardu korun. Stejného výsledku podnik dosáhl naposledy v roce 1995, ovšem s více než sedmi sty zaměstnanci. Dnes jich tam pracuje 230. Zmrtvýchvstání firmy odstartovala změna vlastníka v dubnu minulého roku, kdy česká společnost Hel-ga získala na sedmdesát procent akcií. O návratu na zahraniční trhy a posílení pozice doma hovořil týdeník EURO s předsedou představenstva Fosfy Ivanem Baťkou.
EURO: Jaký byl první krok po převzetí zadlužené firmy?
BAŤKA: Ve spolupráci s dceřinou společností americké investiční banky Goldman Sachs – firmou CDV 1 - jsme restrukturalizovali dluhy, následovaly personální změny ve vedení, posílení cash flow a obchodních a marketingových aktivit. Řízením likvidity jsme firmu postupně kompletně oddlužili. Dnes nemá Fosfa žádné dluhy, žádné závazky po lhůtě splatnosti, žádné bankovní úvěry. Největším přínosem byl návrat na zahraniční trhy. U jednoho z našich hlavních produktů – kyseliny fosforečné termické jsme meziročně zvýšili prodej o více než sedm set procent a stali se jedním z nejvýznamnějších hráčů v Evropě. Rozbili jsme tu do té doby stabilizovaný trh.
EURO: To jste ale museli jít s cenou hodně dolů…
BAŤKA: Samozřejmě. Byli jsme o 30 procent dražší než západoevropská konkurence. Předchozí management se divil, jak je to možné. Zpracovali jsme analýzu a zjistili, že cena byla vypočtena na určitý objem. Uděláte-li ale kalkulaci na sedminásobek, je to o něčem jiném. Řešili jsme i dopravu: 90 procent kyseliny vozíme do Evropy auty. Když jsem do firmy nastoupil, všechno obstarávaly české firmy. Dnes valnou většinu vozí západoevropští přepravci, protože jsou výrazně levnější. Bohužel.
EURO: Jak se vypořádáváte s dlouhými lhůtami splatnosti v západní Evropě?
BAŤKA: Jeden z našich největších odběratelů - firma Henkel - má v Německu splatnost 30 dní a v Itálii 90, jiní odběratelé až 120. Chcete-li ovšem na takový trh jít, musíte jeho zvyklosti respektovat. Vsadili jsme proto na factoring. Z měsíčního obratu kolem sta milionů korun jde prostřednictvím factoringu přes 40 milionů.
EURO: Není klasický úvěr levnější?
BAŤKA: Ne o moc. Využívání factoringu je ale vyváženo pružností a jednoduchostí. Protože dluhy Fosfy byly převedeny do Konsolidační banky a žádné banky nebyly ochotny její provoz financovat, obrátili jsme se na factoringovou společnost Transfinance, která byla ochotna díky struktuře našich odběratelů a jejich bonitě převzít odkup, správu, financování, inkaso a zajištění našich krátkodobých pohledávek s odloženou lhůtou splatnosti. To, co by v bankách trvalo celé měsíce, řešili v týdnech.
EURO: Když je tento způsob financování ideální, proč se u nás stále ještě nevyužívá v takové míře jako na Západě?
BAŤKA: Co se tu rozhodně opomíjí, co se na školách v minulosti neučilo a co se musíme bezpodmínečně naučit, je, že nejdůležitější není obrat, ale „krev“ každé firmy - cash flow. To znamená rychlá návratnost prostředků.
EURO: Pomáhá česká vláda zkvalitnění podnikatelského prostředí?
BAŤKA: Chybí tu vymahatelnost práva. Není přece možné, aby mi někdo, komu já dodám zboží, zůstal dlužen, a nechal tak mou firmu zkrachovat. S tím podnikatel sám nic neudělá, to je na vládě. A ta dodnes nic nepředvedla. Nejenže nevytvořila právní rámec pro podnikání, ale ušlapává malé a střední podnikatele, kteří jsou všude ve světě páteří ekonomiky. Tímto systémem, který vesele přebírají všechny naše porevoluční vlády, by mohlo dojít k jejich postupné likvidaci.
EURO: Vadí vám něco v souvislosti s chystaným vstupem Česka o Evropské unie?
BAŤKA: Co je téměř neuvěřitelné, je přijímání zákonů a pravidel spojených se vstupem do unie a jejich následná aplikace do praxe. Naši politici a vládní úředníci realizují velkou většinu věcí na poslední chvíli bez odborných analýz a konzultací. Klíčové přístupové podmínky se pak dějí pod diktátem velkých zemí a úřednického aparátu unie a my nemáme čas ani schopnost projednat rovnocennější přístupové podmínky pro naši zemi tak, jak to činí ostatní přistupující státy. Navíc úředníci, kteří nevědí, co znamená podnikání, ekonomická ochrana dat, co je to konkurenční prostředí, zveřejňují informace a data, které nikdo v Evropě podobným způsobem neposkytuje. Tím nás odevzdávají do rukou podnikových žraloků, kteří již vědí, jak s těmito daty naložit. A nemusí ani platit analytické oddělení na získávání informací o konkurenci. Mám pocit, že přes všechny proklamace to nikoho z vládních a politických garnitur v této zemi ve skutečnosti nezajímá. Proto na rozdíl od rozesmátých tváří na televizní obrazovce očekávám od vstupu do unie jen chaos a další zkomplikování již tak těžké situace pro podnikatelské subjekty v Česku a nejen pro ně.
EURO: Jste tudíž proti vstupu?
BAŤKA: To v žádném případě. Vstup do unie je nutností, ale svojí vlastní vinou si to zbytečně komplikujeme.
