Penzijní fondy
Drtivá většina českých penzijních fondů již nepředstavuje typické produkty tunelářského desetiletí, v němž se odehrálo a odehrává první dějství naší transformace. Přesto mohou v portfoliích některých z nich ještě číhat časované miny. Umožňují to principy oceňování akcií v jejich majetku.
Penzijní fondy nyní bojují o svoji budoucnost podobně jako třeba fondy podílové. Je ovšem netrápí ani nová zahraniční konkurence, nýbrž přístup státu k tomuto sektoru. Ten by se měl projevit nejen ve větší finanční, ať již přímé či nepřímé, podp oře, ale též ve vyšší garanci důvěryhodnosti těchto fondů. Nepůjde-li přímo o státní záruky za svěřený majetek, musí jít o lepší dohled.
Pořizovací ceny
Podíváme-li se na portfolia největších penzijních fondů, nenajdeme na nich nic výjimečného, z čeho by nás mělo mrazit. Pokud se k nim ovšem dostaneme. Penzijní fondy na rozdíl od podílových a investičních nemají žádnou zvláštní povinnost zveřejňovat strukturu svých aktiv denně nebo týdně. Mnozí je vysloveně tají s tím, že jde o firemní know-how. Naštěstí u většiny z těch velkých nepředstavují akcie nijak výjimečné podíly na aktivech.
Nicméně některé tituly nesou ztráty, ale jen některé fondy je vykazují. Penzijní fondy totiž nepočítají tak, jako třeba fondy podílové pravidelně čistou hodnotu svých aktiv. Při nákupu se cenné papíry zaúčtují v pořizovací hodnotě a později se přeceňují. Podle ministerské vyhlášky se však tato povinnost musí naplnit jen jednou ročně, a to na konci roku. Řada fondů tak činí častěji, například Penzijní fond České pojišťovny čtvrtletně. Je to však čistě věcí uvážení toho kterého subjektu. K do chce, může tajit hodnotu investice po celý rok a poté, jde-li o méně významné tituly, zmanipulovat cenu. Podle některých analytiků přitom i pár vysloveně velkých fondů s renomovanými zakladateli nepřeceňuje v podstatě vůbec.
Rizikové balíky
U některých zejména menších fondů však leckde najdeme i mimořádně výrazné a mimořádně rizikové investice do akcií, někdy vysloveně nelikvidních. V přehledech více než desetiprocentních majitelů veřejných společností najdeme šokující množst ví penzijních fondů. Existují i takové, které vlastní až třiceti či čtyřicetiprocentní podíly.
Například na začátku května, kdy vydalo středisko cenných papírů poslední kompletní seznam více než desetiprocentních akcionářů veřejných společností, držel Český penzijní fond Zdraví dvacetiprocentní podíl v Centexu Brno. Českomoravský penzijní fond patřící IPB vlastnil v téže firmě přes šestnáct procent. Celou ji pak ovládaly a zřejmě ještě ovládají spolu se skupinou kolem bývalého fondu YSE, s níž je penzijní fond Zdraví majetkově propojen. Zdraví podobně pomáhá svým kolegům s jedenácti procenty v Hotelu Fortuna. Penzijní fond spokojenosti měl na svém účtu zase přes třináct procent společnosti České přístavy Praha a téměř dvacet procent Ergonu Praha. Dokonce i penzijní fond Všeobecné z dravotní pojišťovny držel téměř dvacet procent Excelsioru Karlovy Vary. Přitom jde o akciovku s jediným dominantním majitelem. Osmdesát procent Excelsioru totiž patří C-akciovému fondu. Penzijní fond VZP ještě drží deset procent ve Strojtexu Dv ůr Králové.
Přeborníky jsou Penzijní fond Certum - Renta a Penzijní fond Vyšehrad, u jehož zrodu stál Antonín Koláček z Mostecké uhelné. Ti drží po dvaceti procentech v investičním fondu Dialog Invest. Třicet procent drží dohromady v Invest ičním fondu pro prosperitu průmyslu a stejný podíl v Krušnohorském IF Most a v Moravských železárnách Olomouc. Certum - Renta má také jedenáct procent v Sellier & Bellot. Dalších dvacet procent tamtéž drží Krušnohorský IF.
U obrů najdeme jen jednu podobně výraznou investici. Podnikatelský penzijní fond, dnes již vplynuvší do Vojenského otevřeného penzijního fondu, si vyšlápl na třináct procent v ŽDB Bohumín. V tomto případě jde ale o podstatně likvidnější t itul než v předchozích případech.
Jistota především
Zatímco takových třináct procent v ŽDB Bohumín může znamenat riskantnější, ale i výnosnou investici, do níž šel několikamiliardový fond, některé výrazné podíly miniaturních fondů v naprosto nelikvidních a neprůhledných firmách mohou h rozit průšvihem.
České dějiny se přitom již mohou pochlubit prvním penzijním fondem vyšetřovaným policií. Jmenuje se Garance a k jeho případu existuje jen minimum dostupných informací (EURO 14/1999). Ministerstvo financí mu odebralo licenci a jeho hospodaření začala šetřit policie. To je ovšem téměř to jediné, co se o fondu ví. Zatím není známo, zda a jak velká díra v jeho hospodaření tkví. Proslýchá se pouze, že by mohlo jít o nějakých třicet až čtyřicet milionů korun. Ministerstvo financí nechce prozatím poskytovat bližší údaje, „protože záležitost šetří policie . Podle jejího oznámení klientům fondu byla členům jeho představenstva sdělena obvinění pro trestné činy „porušování povinnosti při správě cizího majetku a „porušování závazných pravidel hospodářského styku .
Téměř jisté je však to, že to klienti fondu v případě ztráty majetku nebudou mít jednoduché. Regulátor, tedy dozor ministerstva financí, nechce ani slyšet o tom, že by peníze dorovnal stát.
Kdyby se zveřejňovala aktiva penzijních fondů a pravidelně počítala jejich čistá hodnota, možná by se podobným problémům spíše předešlo. Mezi manažery penzijního připojištění se totiž hovoří o tom, že Garance nedojela na nějaké tunelování, ale prostě na špatné investice.
Boj o půl milionu
Otázka důvěry v penzijní připojištění přitom není jen o prosperitě jednoho sektoru. Jde také o vytváření dlouhodobých úspor. Především však o budoucnost našich penzí. Penzijní systém míří ke krizi a vypadá to, že se politici shod nou jen na transformaci průběžného systému a podpoře penzijního připojištění (EURO 21/1999).
Politici se ovšem nemohou dohodnout, jakou roli sehraje připojištění v zajišťování penzí. ČSSD chce, aby k penzi „od státu , která má zajišťovat pětačtyřicet až padesát procent relace důchodu ke mzdě, přidávalo dalších pětadvacet procent původ ní mzdy. Naopak opoziční politici spíše doufají, že připojištění alespoň vyrovná budoucí penze na dnešní pětačtyřicetiprocentní relaci. Její udržení z průběžného systému totiž nepovažují za možné.
Ve Vojenském otevřeném penzijním fondu, největším u nás, zahrnujícím asi třetinu trhu, spočítali, jak by se muselo spořit, aby penzijní připojištění dorovnalo třetinu ze současných důchodů. Generální ředitel fondu a předseda
Asociace penzijních fondů České republiky Petr Illetško tento materiál prezentoval před několika týdny. Podle něj by pro takový případ musel mít občan naspořeno v dnešních cenách zhruba čtyři sta tisíc korun. Za takové situace by mohl dostávat z penzijního připojištění měsíčně okolo 1860 korun. Pokud by to byla ona třetina z celkového důchodu, činil by 5570 korun. Oněch čtyři sta tisíc korun se mu však nepodaří naspořit, bude-li ukládat dnešní průměrné úložky. A to ani tehdy, bude-li tak činit třicet let (viz tabulka). V takovém případě by, projde-li ve třetím čtení ve sněmovně vládou navržené zvýšení státního příspěvku o čtvr tinu, nastřádal zhruba na polovinu toho, co je třeba.
Spor o koncepci
Má-li penzijní připojištění sehrát v budoucnosti při zajištění občanů na stáří větší úlohu než dnes, musí se ještě zatraktivnit. Jednou cestou je zpřísnění dozoru a dodání větší důvěryhodnosti celému sektoru, druhou zjevně daňové úlevy při uklá dání peněz do fondů. Asociace penzijních fondů proto vytvořila vlastní návrh novely zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem obsahující takzvanou nepřímou novelu, tedy novelu zákona o dani z příjmů. Do sněmovny se dostala jako pozměňovací návrh přednesený poslancem za ODS Vladimírem Doležalem.
U zaměstnavatele se navrhuje umožnit odečíst od základu daně příspěvek zaměstnavatele na penzijní připojištění poukázaný na účet jeho zaměstnance u penzijního fondu, maximálně však do výše pěti procent vyměřovacího základu zaměstnance na sociální a zdravotní pojištění. V odůvodnění návrhu se praví, že má odstranit existující dvojí zdanění. Příspěvek je totiž možné platit jen z čistého zisku zaměstnavatele a poté je zdaněn zaměstnanci jako jeho příjem.
V návrhu zákona o daních z příjmů se potom navrhuje nová úprava daní u klienta. Při placení příspěvků na penzijní připojištění do pěti set korun měsíčně by úprava zůstala stejná jako doposud. To znamená, příspěvek by klient hradil z příjmu po zdanění, neboť je zvýhodněn státním příspěvkem. V případě platby nad pět set korun by měl mít klient možnost do výše dvanácti tisíc korun ročně odečíst od základu daně z příjmu fyzických osob částku převyšující pět set korun. Odůvodnění také zahrnuje odhad dopadu na příjmy státního rozpočtu. Ten by neměl překročit jednu miliardu korun. Třetí čtení jako guláš Proti navrhovaným změnám se při druhém čtení novely ve sněmovně postavil ministr financí Ivo Svoboda. Vláda zjevně nemá o jejich prosazení zájem. I ze strany opozice se přitom objevují názory, že něco takového se musí provést až v rámci ce lkové daňové a penzijní reformy, ať již bude vypadat jakkoliv. Příznivci změn zase argumentují tím, že už není čas. Sociálnědemokraticko-odborářská lobby na ministerstvu práce a sociálních věcí chce zase s jakýmikoliv změnami počkat až na zavedení zaměstnaneckých fondů. Zda se čekat bude, se rozhodne již v nejbližších dnech. Do třetího čtení ve sněmovně totiž prošel jak návrh vládní, tak i pozměňovací, přestože si v podstatě odporují.
