Časovaný biolíh

Namastí si někdo kapsu jako v dobách LTO?

Opona se zvedá: po Novém roce se do benzinu začne přidávat biolíh. Po opakovaných odkladech čekal na svou českou premiéru několik let, přesto se v její předvečer nedá mluvit o úspěšném „nastudování“. Ani ten nejčernější scénář by nenaplánoval termín pro start bioetanolu na tak nevhodnou dobu, jaká se vyvinula přes letošní léto raketovým růstem cen obilí. To si jako surovinu vybraly tři ze čtyř lihovarů v Česku, schopných nyní (nebo v dohledné době) biolíh pro přimíchávání do benzinu vyrábět. A na koni tak může být lihovar společnosti Agroetanol TTD v Dobrovici na Mladoboleslavsku, jenž jako jediný u nás vsadil na cukrovku. Používání biolihu navíc doprovázejí vážné obavy, aby nešel ve šlépějích lehkých topných olejů, a hrozbu přiživili sami celníci prostřednictvím ministerstva financí. Doslova na poslední chvíli se proto šije legislativa, která má daňovým únikům předejít.

Kde se dá obohatit?

Na reálné nebezpečí daňových úniků při nakládání s biolihem upozornil nezveřejněný materiál ministerstva financí. Kalouskův úřad ukázal zdviženým prstem na možné zneužití v lihovarech, u takzvaných míchačů i při dovozu pohonných hmot již obsahujících biosložku. Slabým místem jsou měřidla, která nedovolují automatické měření a zápis protečeného lihu, poukazuje resortní analýza. Při velkých objemech výroby lihu je díky úmyslnému zkreslení teploty, kterou provozovatel odečítá z teploměru a zapisuje do ručně vedené evidence, možné výrazně snižovat základ daně. Obohatit by se dalo také při přidání většího množství benzinu jako denaturačního prostředku, než požaduje platná vyhláška o lihu. Tím by spekulant ušetřil líh, který není znehodnocený denaturací a dá se použít ke konzumaci. K tomu celní správa přiznává, že není schopna zajistit přítomnost svých lidí při každé denaturaci v lihovarech - nemá na to personální zdroje a mzdové prostředky. Reálná je hrozba fiktivního přimíchávání lihu do benzinu a uspořený nezdaněný líh poslat k pitným účelům. Zvláště tvrdým oříškem je uhlídat pohyb biolihu po Evropě. Unie nemá společný elektronický systém pro kontrolu přepravovaných biopaliv a nebude jej mít nejméně po celý příští rok.

Záchranné novely.

Zmiňovaný dokument obsahuje nejen výčet daňových rizik, ale zároveň i kroky, jak jim zabránit. O prázdninách dostala toto varování na stůl vláda, a jako by nešlo o čas, o týden projednání materiálu odložila. Na očekávané závažné nedostatky doprovázející kontrolu biopaliv reagovala usnesením z 18. července, v němž uložila zodpovědným resortům nápravu v legislativě. Znamená to novelizovat především zákon o spotřebních daních, s ním i zákony o ochraně ovzduší, o lihu, o živnostenském podnikání a rovněž upravit doprovodné vyhlášky. Ministerstvo financí splnilo dle mluvčího Ondřeje Jakoba úkol předložit vládě do konce srpna návrh novely zákona o spotřebních daních a dalších předpisů. Vzhledem k tomu, že novelu ještě čeká schválení v kabinetu a cesta Parlamentem, je 1. leden 2008 vskutku šibeničním termínem. Stejný úřad má také připravit novelu vyhlášky o kontrole výroby a oběhu lihu, která bude reagovat na výhrady k měření lihu – především zakotví povinnost používat měřidla, která umožní automatické zjištění a zápis hodnot. Rovněž vyhlášku má úřad načasovat tak, aby nabyla účinnosti od Nového roku. „Novela vyhlášky je před vnitřním připomínkovým řízením. Kdy vyjde ve Sbírce zákonů, bude záležet na průběhu legislativního procesu a notifikaci ze strany Evropské unie,“ sdělil mluvčí ministerstva financí Jakob.

O nich bez nich.

Lihovarníky rozlítilo, že je úředníci nepřizvali k připomínkování legislativních změn. „Založili jsme kvůli tomu jednotný svaz, ale připravené novely nám byly zaslány pouze na vědomí. Je to chyba. Návrhy obsahují řadu nelogických či nejasných ustanovení, kterým se při projednání s odbornou veřejností dalo předejít,“ kritizuje předseda Svazu lihovarů ČR Oldřich Reinbergr, který je šéfem společnosti Cukrovary TTD i její dcery Agroetanolu TTD. Podivuje se nad tím, proč se nyní novely šijí narychlo ve zkrácené proceduře. „Problematika zavádění biopaliv časově spadá již do roku 2003, kdy byla schválena unijní směrnice o podpoře využívání biopaliv,“ připomíná Reinbergr. Jenže k rozhodnutí, jak to u nás bude s uplatněním biopaliv, se rozhýbala až vláda premiéra Mirka Topolánka. Původní termín pro spuštění biopaliv od letošního 1. července odložila kvůli nepřipravené kontrole o půl roku. Poslanci se zasloužili o to, že do nafty se přidává biosložka již od září.

Vady na kráse.

A co lihovarníkům v upravované legislativě hlavně vadí? Nelíbí se jim, že proti dosavadním nejvýše 20 milionům korun, jimiž lihovar coby daňový sklad jistí daň, se taxa zvyšuje na dvojnásobek. Novinkou je dále zajištění daně při dopravě denaturovaného lihu, zatímco nyní se finanční hotovostí jistí pouze „neznehodnocený“ líh. „Denaturovaný líh je nepoužitelný ke konzumaci, proto nevidíme možnost daňových úniků. Tyto nové povinnosti budou pro výrobce lihu znamenat další zbytečné navýšení finančních prostředků v řádu několika stovek milionů korun. Povede to k dalšímu růstu nákladů, což se projeví i v konkurenceschopnosti s ostatními evropskými výrobci,“ upozorňuje Reinbergr a zdůrazňuje, že v jiných zemích tato povinnost není. „Všichni vycházejí z toho, že se tady podvádí. Špatné zkušenosti z minulosti s lehkými topnými oleji se přenášejí na nás, na výrobce. Podvodů se ale dopouštěli dovozci s celníky,“ brání výrobce předseda Svazu lihovarů.
Nové finanční povinnosti se profesní organizace ještě pokusí odvrátit v Poslanecké sněmovně. Předseda zemědělského výboru Jiří Papež (ODS) očekává, že poslanci svedou debatu o tom, do jaké míry musí být požadavky na daňové zajištění přísné. A dodává: „Ideální by byl kompromis. Přimlouvám se za rozumnou ochranu, protože pachuť LTO tu určitě je. Nesmí jít ale o šikanu výrobců, jaká je z některých návrhů patrná.“

Těžká hlava z obilí.

Lihovarníci by rádi využili otevření zákona o ochraně ovzduší k úpravě povinného procenta přidávání bioetanolu od 1. ledna 2009. Zatímco u metylesteru do nafty je předepsaných 4,5 procenta, u biolihu jen 3,5 procenta. „Nepoměr vnímáme jako diskriminaci,“ vyjadřuje pocity lihovarů Reinbergr. Podobně jako u metylesteru řepkového oleje je pro výrobu bioetanolu potřebného pro tuzemský trh dostatek kapacit, čas od času se přitom ohlásí další investoři. Sázka na obilí jako základní vstupní surovinu se ale v posledních měsících neukazuje jako nejšťastnější. „Bioetanol je ztracená kapitola. Při současných cenách obilí je jeho výroba absolutně neekonomická a nemůžeme se dostat do relací, za jaké ho chtějí kupovat rafinerie,“ říká Otakar Moťka, jehož firma Ethanol Energy investovala téměř miliardu korun do obilného lihovaru ve Vrdech. Po zkušebním provozu, který běžel od letošního dubna, nová fabrika s kapacitou 700 tisíc hektolitrů zase stojí. „Máme plné zásobníky a čekáme, co bude dál. Je to problém celé Evropské unie, která chtěla, aby se tu vyráběla biopaliva, přitom umožňuje dovoz levného brazilského lihu,“ namítá. Za nesmyslné Moťka považuje, aby rafinerie vycházely z ceny uměle vytvořené na burze, kde se počítá s brazilským biolihem za zhruba 55 eurocentů za litr. „Když cena obilí stoupla dvojnásobně, i cena bioetanolu musí být dvojnásobná a stěží se v Evropě vejdeme pod jedno euro,“ tvrdí Moťka. Kuloární informaci, že lihovar ve Vrdech je na prodej, se jeho majitel musí smát: „Kdo by ho koupil? Nikdo takový by se nenašel.“

Dík Palasovi.

Obilí na biolíh není nejvhodnější nejen kvůli nečekanému extrémnímu zdražení, stále četnější jsou pochybnosti o jeho energetické výnosnosti. „Obilí a kukuřice jsou nejméně vhodné, cukrovka je na tom lépe, před ní je řepkový olej a nejlépe vychází využití dřevěné štěpky a lihu ze dřeva,“ odvolává se náměstek ministra financí Tomáš Zídek (SZ) na výsledky výzkumu vhodnosti plodin z hlediska snížení emisí CO2 v celém procesu – od pěstování, přes zpracování po konečné využití bioenergie. Česká exekutiva přitom ještě před pár lety trvala na nesmyslné podmínce, že bioetanol se může vyrábět jen z hustě setého obilí, aby se využila jeho nadprodukce. „Politika byla chybně nastavena před čtyřmi lety za tehdejšího ministra zemědělství Jaroslava Palase. Naprosto chyběly objektivní analýzy ekonomické efektivnosti, předkládané rozbory byly tendenční. Teď už rozjetý vlak nikdo nezastaví,“ poznamenává Zídek.

Z lihovaru na pumpy.

Jediným lihovarem v Česku, který v těchto dnech jede, je dobrovický Agroetanol TTD. Provoz za 1,3 miliardy korun vyrostl v areálu největšího cukrovaru v tuzemsku. V této sezoně chce Agroetanol vyrobit 800 tisíc hektolitrů, přitom na povinný podíl dvě procenta na spotřebě benzinu, která pro příští rok stanoví zákon, bude zapotřebí kolem 650 tisíc hektolitrů. Dobrovický lihovar se uchází o zakázky na český trh, zatím cisterny odvážejí biolíh do Německa, Polska i Francie. „Bioetanol se dá ven prodávat, i když u nás není žádná podpora. V porovnání s německými výrobci si stojíme celkem dobře. Doteď oni měli dražší suroviny a mají vyšší náklady kvůli dražší pracovní síle,“ porovnává šéf Agroetanolu Reinbergr. V Dobrovici se chtějí pustit také do výroby směsi E 85, kdy k 85 procentům vlastního bioetanolu by přimíchávali 15 procent benzinu. „Žádáme o povolení a rozšiřujeme živnost o výrobu a distribuci paliv. Naše E 85 bychom chtěli prodávat u čerpacích stanic, kde se po končícím speciálu uvolní stojany,“ plánuje. V polovině listopadu chce rozjet výrobu biolihu společnost PLP v Trmicích u Ústí nad Labem s roční kapacitou milion hektolitrů. Na ni bude potřebovat kolem 260 tisíc tun obilí, které se snaží smluvně zajistit přes obchodníky. „Cenový vývoj u obilí nás zaskočil a uvažujeme, zda při tak prudkém nárůstu etanol vůbec vyrábět,“ přiznává šéf PLP Antonín Vávra. Nevylučuje, že ZZN Děčín, které pro největší tuzemský lihovar vykupuje od pěstitelů obilí, bude žalovat dodavatele, kteří odstoupili od smluv a raději prodali úrodu jinam za lepší ceny. „My máme dlouhodobé kontrakty, ale část zemědělců neplní pravidla hry, k nimž se zavázali, takže i k takovým koncům může docházet,“ dodal.
Nejméně půlroční zpoždění proti původním plánům bude mít firma Korfil, která staví lihovar nedaleko Hustopečí u Brna. Investice asi za 1,3 miliardy korun, kapacita milion hektolitrů bioetanolu. „Závod budeme najíždět počátkem nového roku. Máme zásoby obilí ještě z doby, kdy ceny byly ještě přijatelné. V budoucnu chceme vyrábět hlavně z kukuřice,“ předpokládá předseda představenstva Korfilu Ivo Filla. Tvrdí, že na převážnou část produkce mají kontrakty na vývoz do okolních zemí. Rakouský koncern Agrana, který odložil spuštění nového provozu na bioetanol kvůli extrémně drahému obilí, nemá být v Evropě zdaleka jediným, kdo si dobře rozmyslí, zda vůbec vyrábět.

Biolihový slovníček - Pro přimíchávání do benzinu se používá líh kvasný bezvodý zvláštně denaturovaný. Denaturace je v podstatě znehodnocení lihu přidáním malého procenta motorového benzinu.
- Výroba bioetanolu včetně denaturace musí probíhat vždy v daňovém skladu v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně. Líh je zcela osvobozen od daně teprve tehdy, když se přidá do pohonné hmoty. Jinak je litr zatížen daní 265 korun.