Donedávna největší investor českých hor, podnikatel Karel Vacek, prodal po loňské sezoně firmu Snowhill, lídra tuzemského lyžařského byznysu.
U oboru ovšem zůstal, jen investice posunul do Rumunska. Pod značkou Berghill nabídl lyžařům z celé Evropy takzvaný heliskiing, tedy jízdu ve volném terénu.
V loňské sezoně jste začal nabízet heliskiing v rumunském pohoří Fagaraš. S jakým ohlasem?
Tento druh lyžování si zatím zkusilo asi 70 zákazníků. Klientela se rekrutuje především z řad podnikatelů. Z toho je 30 procent Čechů, ostatní zákazníci pocházejí za západní Evropy. Po pár večerech na horské chatě se ovšem jazykové rozdíly mezi Němci, Rakušany, Francouzi i Čechy ztrácejí.
S kolika zákazníky počítáte pro letošní zimu?
Sezonní maximum je pouhých 150 až 200 lidí. Vyplývá to z kapacity jedné až dvou helikoptér a objemu denně odježděných kilometrů, možností horských vůdců a našeho personálu. V nadcházející sezoně počítáme, že zmíněnou kapacitu zcela zaplníme.
A kolik jste do startu celého projektu vložil?
Investice v řádu 10 milionů korun se týkaly především pronájmu území, dopravních prostředků a předplacených služeb. Hospodaření Berghillu přitom skončilo v loňském roce ztrátou dvou milionů korun.
Čech investuje v Rumunsku, kde nabízí služby třeba Francouzům. To je opravdu mezinárodní podnikání. Týká se kosmopolitní profil i vašich zaměstnanců?
Majitel oné horské chaty v Balea Lac, kde máme základnu, studoval hotelnictví v Německu a podle toho to i vypadá. Je to velmi pečlivý a zodpovědný člověk. Lyžařští a horští vůdci jsou zase zkušení profesionálové z Rakouska. A management na místě žije trvale – služby tedy procházejí denodenní supervizí.
Lyžování je v Česku masovým sportem, heliskiing je ale pro tuzemského lyžaře naopak relativně málo známý sport. Nepramení z toho jistá nedůvěra?
Největším úkolem pro Berghill je přesvědčit potencionální zákazníky o faktu, že heliskiing znamená jízdu ve volném terénu, nikoliv jakési „skákání z helikoptéry“. Celý program je připraven především pro středně zdatného lyžaře, ale i pro velmi náročného profesionála. Prožitek z jízdy je však mnohonásobně silnější než u klasického sjezdového lyžování.
Vaším dalším podnikatelským projektem je cestovní kancelář Sportour. Jak ta si vede?
Ve věci Sportouru nemám žádné velké ambice, společnost vznikla jako servisní organizace pro Snowhill, který již nevlastním. V současné době Sportour nasmlouvává další ubytovací kapacity na zimní období v českých horách, které může nabídnout svým zákazníkům včetně permanentek a dalších doplňkových služeb, jako je stravování, doprava, volnočasové aktivity či relaxace. Svůj první rok skončila Sportour v mírné ztrátě několika desítek tisíc korun, ovšem s tím, že v roce 2007 fungovala zatím pouhé tři měsíce.
Loni jste naznačil, že vedle Rumunska byste rád rozšířil své podnikání i do dalších evropských zemí. Už se něco rýsuje?
Již přes rok se snažím získat významné středisko na Slovensku, které má podle mého názoru potenciál slušného rozvoje. Ovšem klíčování majetkoprávních vztahů je velmi složité a chce to nezbytný čas, který se jen těžko ohraničuje. I když jsem prodal Snowhill, nevzdávám se aktivit v lyžařském byznysu. Zároveň ale připravuji dva větší projekty úplně z jiného oboru. Veřejnosti je představím s jistotou v průběhu letošní zimy.
