Lidé mají zájem o státní nebo některé podnikové dluhopisy, ...
Celý podtitul: Lidé mají zájem o státní nebo některé podnikové dluhopisy, tvrdí partner společnosti Glisco Štěpán Lacina
Pád světových burz v posledních třech čtvrtinách roku ukázal, jak důležité je věnovat pozornost správě peněz. Jednou ze společností, která se této činnosti věnuje, je tuzemská firma Glisco. Spravuje majetek pro více než stovku zámožných občanů České republiky v celkové hodnotě 1,5 miliardy korun. „Donedávna mnozí bohatí Češi věřili, že když vedou firmu s velkým obratem, umějí i investovat. Řada z nich se ale nyní spálila, začali více vyhledávat kvalifikované poradenství a jsou ochotnější za takové služby platit. Od počátku letošního roku máme zhruba o třetinu více nových zájemců o naše služby než za stejné období vloni,“ říká partner Gliska Štěpán Lacina.
EURO: Jaká je úroveň správy majetku bohatých lidí v Česku? LACINA: Bohužel tato služba je zde stále v začátcích. Tuzemské banky jsou totiž retailově orientovány, proto i přes veškerou dobrou vůli nedokážou zajistit bohatým klientům odpovídající správu majetku. Zásadní problém představuje hlavně střet zájmů. Bohatý klient má totiž tolik peněz, že potřebuje vybrat produkty od více bank, ale každý finanční dům dá logicky přednost své nabídce. V té jsou určité typy produktů, které nabízejí všem bez ohledu na to, kolik si u nich uložíte. Navíc české privátní bankovnictví trpí velkou fluktuací privátních bankéřů. Problém se správou majetku movitých lidí ale nemají jen tuzemské banky, ale obecně všechny velké finanční instituce s převážně retailovou orientací.
EURO: V Česku se v posledních deseti či patnácti letech objevily sítě investičních poradců poskytujících služby zdarma. Je možné, aby opravdu stáli na straně klienta? LACINA: Víte, u nás se říká – chcete radu zadarmo, nebo dobrou radu? Makléři sice nepožadují od klienta žádné peníze, ale berou obrovské provize od firem, jejichž produkty prodávají. Není pak těžké uhádnout, na čí straně stojí. My jsme to otočili a podle švýcarského modelu vybíráme od klientů procento z objemu spravovaného majetku. Od bank naopak nic nechceme, ale nutíme je, aby ušetřené provize přenesly na klienta ve formě nižších poplatků. Díky tomu jsme nezávislí, a můžeme se tedy plně soustředit na potřeby našich zákazníků. Je to stejné jako v advokacii. Chcete-li dobré poradenství, nemůže právníka platit protistrana. Kromě toho naši odměnu nevybíráme najednou, jak to mnohé banky či investiční fondy dělají – hned po uzavření smlouvy často musíte zaplatit několikaprocentní vstupní poplatek. My vybíráme svůj podíl jednou za čtvrt roku, a není-li klient spokojen, tak se vždy můžeme rozejít. Nicméně 110 našich klientů potvrzuje, že o takový model je zájem.
EURO: Vyžadujete platbu za své služby. Jste schopni zaručit nějaký minimální výnos? LACINA: Poslední vývoj ukázal, že žádné garance neexistují. My dáváme rady, ale riziko investice vždy nese klient. Ten především musí pochopit, co mu radíme. Nikdy nenabízíme žádné složité konstrukce. Protože rozumíte-li svým investicím, nemůžete být překvapen. To se právě nyní ukazuje jako klíčové – banky nakoupily svým klientům něco, čemu říkaly různě, například konzervativní portfolio, výnosové portfolio, ale v krizi vše spadlo. Až nyní mnozí klienti zjišťují, jaká aktiva vlastní. I proto se u nás v posledních měsících objevují lidé, kteří nejsou našimi klienty a žádají nás o investiční audit. Letos nám přišlo již téměř deset takových poptávek, loni přitom nebyla ani jedna. A my se přesvědčujeme, že mnozí bankéři neodvedli dobře svou práci – nevysvětlili klientům, co v portfoliích vlastně mají. Například zmíněné konzervativní portfolio – zde se často mnozí domnívali, že nemohou nic ztratit. Nicméně z definice plyne, že i zde může být patnáct až dvacet procent akcií. To v případě nedávného dramatického poklesu burz může znamenat ztrátu z investování deset a více procent. Dalším zajímavým zjištěním jsou zdvojené poplatky. Klient dá bance peníze do správy, za což si vybere nějaká procenta, nakoupí některý ze svých fondů, v němž si opět bere poplatky. A když se klient ozve, obratem dostane formální dopis, ve kterém je důrazně upozorněn, že rizika akceptoval a že je to jeho chyba.
EURO: Mění se pohled na investování? LACINA: Klienti si dnes nechají mnohem více poradit. Dříve si mnozí mysleli, že když vlastní nebo řídí velký podnik, dokážou investovat i své úspory. V krizi ale řadě takovýchto samozvaných investičních odborníků spadl hřebínek. Přitom je zajímavá i další věc – hodně lidí se domnívá, že zná budoucí vývoj kurzu koruny. To je obrovská mýlka, proto si klient nejdříve musí uvědomit, ve které měně chce rozmnožovat své prostředky. Pohyby kurzů totiž dosahují takových rozměrů, že mohou rychle vymazat jakékoliv investiční zisky. Přitom z naší zkušenosti plyne, že většina českých investorů stále uvažuje v korunách. To ale představuje trochu problém – na tuzemském trhu jsou investiční možnosti značně omezené, je tu několik málo likvidních akcií a dluhopisů. Potom musíte investovat v eurech nebo dolarech a investice zajišťovat.
EURO: Burza investory zklamala, objevují se třeba zájemci o investice do nekótovaných firem typu private equity? LACINA: Investice do private equity jsou poměrně ošidné. Existují dva způsoby vstupu do tohoto segmentu. Máte-li dost peněz, můžete vlastnit významný podíl v nějaké úspěšné firmě, což je zřejmě vůbec nejlepší investice. Ale naprostá většina našich klientů s kapitálem v desítkách milionů korun přece jen nemá dostatek peněz k nákupu takové společnosti. Proto by museli investovat do private equity fondů, což ale znamená značné riziko. Takové fondy spravují třeba dvacet či třicet firem a nikdy nemáte jistotu, že mají ve svém portfoliu jen samé dobře fungující podniky. Přitom dnes investoři naprosto preferují jistotu. Proto mají zájem o státní a případně i některé firemní dluhopisy. Hodně se mluví o zlatě, ale to Čechy příliš netáhne. Raději volí likvidní, cenově stabilní investice, jako jsou zmíněné obligace.
EURO: Spolupracujete se švýcarskými bankami. Jak vnímáte současnou silnou kampaň na prolomení bankovního tajemství? LACINA: Hlavní zpráva zní, že pro klienty se v podstatě nic nemění – Švýcarsko si nadále drží své bankovní tajemství. Nicméně je připraveno vydávat údaje o klientech, kteří jsou podezřelí z daňových deliktů, a to nejen dle švýcarského práva, ale i dle legislativy domovské země dotčeného hříšníka. Slušní lidé se tedy nemají čeho bát. Hlavním důvodem zřízení konta ve Švýcarsku totiž zůstává diskrétnost místních bank, za kterou jsou movití lidé ochotni připlatit. Jestliže se v Česku z úroků platí daň 15 procent, ve Švýcarsku zaplatíte 20 procent, a od roku 2011 to bude dokonce 35 procent. Nicméně tamní banky úroky rovnou zdaní a výnos pošlou do domovské země svého klienta, aniž by vyzradili jeho totožnost. To potvrzuje, že zahraniční klienti švýcarských bank hledají především soukromí, a ne krácení daní. Například v Česku si podnikatel na malém městě nemůže dovolit mít v místní pobočce banky třicet milionů, existuje riziko, že se to prostě neutají.
*
BOX
Štěpán Lacina (33) **
V roce 2003 spoluzaložil se čtyřmi dalšími partnery společnost Glisco. V letech 2001–2003 řídil v české pobočce Citibank divizi privátního bankovnictví s centry v Praze, Brně a Ostravě. V rámci Citibank také působil jako interní lektor investičních výukových programů pro země střední a východní Evropy a Blízkého východu. V letech 1997– 2001 pracoval v Citicorp investiční společnosti, kde byl zodpovědný za marketing a prodej investičních produktů. Také se účastnil přípravy investičních standardů pro Komisi pro cenné papíry a Unii investičních společností. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a také Business College of Colorado State University. Ve volném čase se věnuje cestování a sportu, zejména jachtingu, golfu a lyžování.
