Různé části světa vnímají totožné globální hrozby velmi různě. To by mohl být úplně suchý závěr čerstvého průzkumu veřejného mínění prestižního Pew Research Center. Tak ho také bez velkého přemýšlení kdekdo převzal.
https://rs.euro.cz/?articleId=1441025&action=edit&presenter=ArticleProcess#
Dobře; ale proč? Proč třeba interpretace dat trvala skoro rok, takže průzkum solidně zasmrádl? Nebo: dovedete racionálně vysvětlit, proč zrovna z celého širého světa považovali právě řečtí respondenti za největší hrozbu loni na jaře globální oteplování? Když v aridním Izraeli s jediným větším vodním (po)tokem v podobě biblického Jordánu tento názor ve stejnou dobu zastávalo jen 38 procent tázaných?
Nějaké věci pochopit lze: islámský terorismus netrápí Mexiko (34 procent), které jinak ví o násilí páchaném narcos víc, než kdo jiný, zatímco IS vnímá jako velkou hrozbu Francie (88 procent), Tunisko (81 procent) nebo Indonésie (81 procent). Stejně tak chápete, že úplně nejvíc se Poláci bojí Ruska (69 procent).
Trump má špatnou pověst. Lidé věří více Putinovi i Si Ťin-Pchingovi
Ovšem k pochopení toho, proč ze všech zkoumaných zemí mají Rusy a Vladimira Putina nejradši zrovna na Filipínách, musí člověk prohledat archiv. Vysvětlení se najde - nedlouho před průzkumem dodalo Rusko Filipíncům zbraně a filipínský prezident Duterte děkoval Putinovi, že díky nim mohla vládní komanda zasadit úder islámským fundamentalistům.
Není překvapivé, že Izrael vnímá Trumpovu Ameriku jako veskrze benigní mocnost. S jistou dávkou snahy si dovedete racionalizovat i zdánlivé schizma Jihokorejců, kteří vnímají garanta své bezpečnosti - Ameriku - jako stejně velké ohrožení jejich země jako severokorejský režim (67 procent). Loni na jaře to vztahově nevypadalo nejlépe.
Spojené státy se momentálně setkávají s nedůvěrou veřejného mínění u všech svých spojenců včetně Japonska (66 procent) a Evropy. A pozitivní očekávání nevyvolává „America First“, jež je klíčovým heslem Donalda Trumpa, ani u bezprostředních sousedů. Mexičané neměli z historických důvodů bůhvíjakou důvěru ve Spojené státy asi nikdy, ovšem podobně jsou na tom už i Kanaďané. Což ovšem neznamená, že Kanaďané nevědí, co si vybrat, když jsou tlačeni k volbě. Když byli dotázáni, komu by jako světové vedoucí mocnosti dali přednost, zda Americe, nebo Číně, pak si před necelým rokem v 71 procentech případů vybrali USA, v pouhých 15 procentech Čínu; zbytek si myslel něco jiného nebo nevěděl.
A pak je tu Francie. Tuhle jsem se jednomu velmi sofistikovanému Francouzovi svěřil, že zpětně vlastně dovedu pochopit brexit, zvolení Donalda Trumpa i vzestup AfD v Německu, ale že absolutně nepobírám, co se dnes děje ve Francii. Podíval se na mě jako na duševně zanedbanou bytost a prohlásil: „Nepokoušejte se pochopit Francii! Já jsem ji také nepochopil.“ C’est ça.
