Premiér Vladimir Putin se snaží odstranit gruzínskou mafii i hráčskou vášeň
Razie ve velkých ruských městech, v nichž ještě nedávno bylo na hlavních bulvárech po celou noc slyšet typický drnčivý zvuk hracích automatů, točila se ruleta a sázelo se o sto šest, začaly v noci na 1. července 2009. V ten den již legálně nefungovala ani jedna z 513 heren v Moskvě. Uzavřen byl i nejstarší „hrací ráj“ – v roce 1993 slavnostně otevřená Metelice. Moskevská radnice dokonce zveřejnila číslo bezplatné telefonní linky, na kterou lze anonymně sdělit informace o „podzemních“ hráčských doupatech. Všichni totiž nový zákon, kterým byl de facto zlikvidován hazard v Rusku, nerespektují. Předpokládá se, že aktivními lidovými špiony odhalujícími „podzemní kasina“ mohou být manželky gamblerů a členové novodobé pionýrské organizace Mladá garda. Oddíl z Penzy se například zavázal, že bude monitorovat místa, na nichž by se mohly pod rouškou internetové kavárny či sportovního klubu skrývat automaty.
Hraje se poker
Nejen většina milovníků, ale ani odpůrců hráčského byznysu do poslední chvíle nevěřila, že by bylo možné tak tvrdě zasáhnout proti hráčskému byznysu. Že noc z 30. června na 1. července bude pro „ruskou ruletu“ tou poslední.
Neexistuje však zákon, který by neumožňoval dvojí, nebo i trojí výklad. Každý paragraf má skulinku. A tento ruský zákon o zákazu provozování heren jich údajně má hned několik. Největší spočívá v tom, že poker, loterie a sázky mezi hazardní hry zařazeny nebyly.
Rusko ještě nikdy nezažilo takovou módu pokeru jako nyní. Většina vyznavačů této hry o ní však nikdy neslyšela. Natož, aby ji uměla hrát. Kluby přátel pokeru jsou jen zástěrkou pro ty, kteří chtějí pokračovat v hazardu. K 1. červenci se zaregistrovalo nebývalé množství hráčů pokeru po celém Rusku a stále jich přibývá. Vášeň pro tuto karetní hru se podobá chřipkové pandemii. Dle listu Moskevskij Komsomolec jen devět procent podniků provozujících do července hazard skutečně ukončilo činnost. Ostatní se snaží převléct kabát.
Sibiř a Altaj
Existuje však i jiná možnost, jak si bezstarostně a bez konfliktu legálně zahrát. Ruská vláda totiž povolila vybudování jakýchsi východních „Las Vegas“. A pro tyto rezervace hazardu vybrala opravdu zajímavé lokality. Je to sice trochu z ruky, ale vášeň prý nezná překážek, tvrdí státní úředníci. Proto by neměl být problém zaletět si zahrát do Primorského či Altajského kraje.
Majitelé kasin jsou však opačného názoru. Navíc vzdychají, že tam dosud žádná luxusní megacentra hazardu nejsou. Vyhrazené pozemky jsou totiž zatím prázdné a největším hazardem je cesta do těchto nehostinných končin bez řádných zásob vody a pití. Ti, kdo se těšili na „sibiřský hráčský ráj“ v „Mravenčím zálivu“ nebo na slibovanou luxusní „jantarovou hrací zónu“ na opačném konci Ruska u Kaliningradu mají smůlu. Altajské „Las Vegas“ však existuje aspoň v papírové formě. Model z kartonů však spíš připomíná ghetto než hráčský ráj. Navíc je málokdo ochoten letět čtyři hodiny z Moskvy do Barnaulu a potom se dalších osm trmácet autem do hor. Je totiž jednodušší si zajet do Minsku v Bělorusku – letadlem je to kousek a kasin nadbytek.
O něco lepší prostředí by měla poskytnout hráčská „rezervace“ na hranici mezi Krasnodarským krajem a Rostovskou oblastí. Ani tady však neóny dosud nezáří. Investoři se bojí. Nepřesvědčil je ani krasnodarský gubernátor, který navštívil provizorní stan na vyhrazeném místě a vhodil několik mincí do jediného instalovaného automatu. Mediální odezva byla velká, ale návštěvnost stanu se ani poté nezvýšila. Ani investoři neprojevili ochotu najít 45 miliard dolarů, které jsou na zahájení provozu v hráčských zónách třeba.
Tratí i stát
Hrací byznys se proto raději snaží zůstat ve velkých ruských evropských městech pod rouškou internetové kavárny nebo sportovního klubu pokeru. Nebo se stěhuje do zahraničí – Kazachstánu, Arménie či Běloruska. Evropským „Las Vegas“ se prý má stát bulharské hlavní město Sofie. „Byznys nelze budovat na příkaz shora. Rozvíjí se tam, kde to je pro něj výhodné,“ říká zklamaně člen vedení holdingu Golden Palace Group a majitel dnes již zavřeného slavného moskevského kasina Krystall Konstantin Kopylov.
Zákaz hazardu v Rusku nepostihne jen vášnivé hráče. I stát pocítí odchod hazardu do podzemí, zahraničí nebo na Sibiř. Ruská státní kasa přijde v těžkém období krize o 30 miliard rublů na daních ročně. Kromě toho se servírky, vyhazovači, uklízečky i údržbáři automatů ocitli na ulici. A není jich málo. Dle odhadů je to asi čtyři sta tisíc lidí, kteří doposud vydělávali slušné peníze.
Hlavním nepřítelem hazardu je kromě pravoslavné církve i ruský premiér Vladimir Putin. Ještě ve funkci prezidenta připravil zákon, jenž zakazuje hrát o peníze. Je to dle něho škodlivější než alkoholismus. „Nejen mládež, ale i důchodci prohrávají poslední kopějky,“ prohlásil Putin. Jeho výrok však sarkasticky okomentoval Lavrentij Gubin ze společnosti Storm International: „Už jste někdy viděli někoho jít do kasina s kopějkami?“
Putina však podporuje většina ruské veřejnosti. Mnozí Moskvané nechtějí ve svém městě hráčská doupata. Pro zákaz tohoto byznysu se dle sociologů vyslovilo až 70 procent občanů. A nejen proto, že považují hraní za škodlivé. Jejich nenávist k hazardu je totiž i xenofobního původu.
Gruzínská mafie
Donedávna byly v Moskvě stovky kasin. Většinu z nich kontrolovali Gruzíni. Proto nepřekvapuje, že Putin zakázal hrát poté, co se rozzlobil na gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho. Gruzínská diaspora a její příbuzní v Gruzii pocítí důsledky likvidace kasin v Rusku nejvíce. Dle ruských tajných služeb je to totiž tvrdá rána gruzínské mafii. Ta totiž podniky používala jako obrovské pračky peněz a také na nich vydělávala. Scházela se v nich a žila tam vlastním životem, nezávislým na ruském státu.
Dle oficiálních údajů z ruských policejních svodek řídil loni, těsně před rusko-gruzínským válečným konfliktem na Kavkaze, 60 procent skupin organizovaného zločinu v Rusku gruzínský „kmotr“. Jen v Moskvě působilo okolo tří set Gruzínů, kteří byli v podsvětí považováni za významné kriminální autority. Scházeli se ve vybraných nočních podnicích, jako je Krystall, Golden Palace, Bakkara, Kosmos či Impéria, které vydělávaly na hazardu. Jejich majitelé často vlastnili i významné podíly v ruských bankách a byli spojení s ropným byznysem. Tím se dostávali do konfliktu se státními zájmy Ruska.
Po „honu“ na Gruzíny v roce 2007, kdy část gruzínských přistěhovalců musela Rusko kvůli vízovému režimu opustit, jich ubylo. Ti nejmocnější a nejbohatší však zůstali a koupili si za několik tisíc dolarů ruské občanství. Nebo se přestěhovali na Ukrajinu a byznys v Rusku formálně přepsali na ruské přátele z podsvětí. Ze zahraničí pak dál řídili svá království.
Rusové nechtěně financují válku
Údajně se gruzínské mafii za několik posledních let podařilo s pomocí kasin a také některých bank legalizovat miliardy dolarů a pak je vyvézt do zahraničí, kde jsou naprosto v bezpečí. Kreml také tvrdí, že část těchto peněz použila Gruzie na válku s Ruskem. Putin nemohl dopustit, aby v Rusku žijící Gruzíni vydělávali na hráčské vášni ruských občanů a jejich peníze pak investovali do války proti separatistům z Jižní Osetie a Abcházie, tedy spojencům Ruska. V Moskvě tím vznikal kapitál, který byl částečně věnován na podporu Michaila Saakašvili a války s Ruskem o gruzínské separatistické enklávy. Údajně právě to rozzuřilo Putina natolik, že navrhl likvidaci hazardu v celém Rusku. Jako obvykle tento záměr dotáhl do vítězného konce.
Ruskému hazardu, aspoň v jeho legální formě, prozatím odzvonilo. Mafie je však věčná. Potřebuje jen čas, aby se zorientovala a zkusila štěstí jinde nebo v jiném oboru.
