Nový předseda Komise pro cenné papíry nemůže do své kanceláře
Biliár hraje opatrně a na jistotu. Do odvážných a překvapivých šťouchů se nepouští. Když nemůže jednoznačně potopit do díry svoji kouli, raději zahraje tak, aby soupeři co nejvíce znesnadnil jeho pozici. Hodně u hry přemýšlí, taktizuje a neprohrává vlastní chybou. Zároveň ale ani nevítězí geniálními tahy. A podobně jako hraje biliár, buduje nový předseda Komise pro cenné papíry (KCP) svoji profesní kariéru. Je to opatrný a poctivý úředník.
Předseda František Jakub oslaví za měsíc třicáté narozeniny, je ještě mladší než jeho předchůdce Jan Müller, jemuž je třicet dva let. Přesto má již sedmileté zkušenosti z dozoru nad kapitálovým trhem. K současnému postu předsedy mu pomohlo právě to, že neudělal žádnou velkou chybu, zatímco jeho protivníci jich udělali řadu.
V době, kdy na prezidiu komise jiskřila nenávistná nálada a souboj mezi jejím bývalým šéfem Janem Müllerem a komisařem Tomášem Ježkem, neměl Jakub na výběr, kam se přidat. Müller totiž začal vést svůj boj proti Jakubovi ještě dříve, než vytáhl společně s exministrem Jaroslavem Baštou na Ježka privatizaci Čokoládoven. Tři týdny po předání jmenovacích dekretů Jan Müller odebral Františku Jakubovi podpisové právo a odstavil ho od jakékoli rozhodovací moci na komisi. „Řekl mi, že mi dává dva měsíce na to, abych se srovnal. Co tím myslel, mi nevysvětlil, vzpomíná dnešní předseda Komise pro cenné papíry na začátky spolupráce s Müllerem. Prezidium poté zadávalo Jakubovi úkoly, ale bývalý předseda mu prý velmi znesnadňoval jejich plnění. Jakub tak některé lhůty nestihl, některé úkoly mu byly zase odňaty. Když se s ním týdeník EURO v prosinci 1998 sešel, komisař jen odmítl, že by neplnil zadané úkoly. Jinak se ale nehájil a o sporech s Müllerem neřekl ani slovo. Spokojenost s pozicí a prací na komisi Jakub tehdy „nechtěl komentovat . Jeho mandát byl jednoroční a na jeho prodloužení by nikdo nevsadil ani zlámanou grešli. Kdyby někdo tehdy řekl, že za rok a půl bude Jakub předsedou komise, každý by se mu vysmál. Týdeník EURO odhadoval, že na jaře 1999 jeho práce pro vrchního regulátora českého kapitálového trhu skončí. Zmýlili jsme se.
V roce 1999 mu byl mandát komisaře obnoven a v roce 2000 po rezignaci komisařky Jana Pospíšilové a odvolání předsedy Müllera dosáhl až na nejvyšší příčku žebříčku. Předseda KCP František Jakub vystudoval finance na Vysoké škole ekonomické v Praze a hned poté nastoupil na ministerstvo financí do odboru dozoru nad kapitálovým trhem. Na rok si odskočil splnit základní vojenskou službu, ale jinak se věnoval pouze dozoru kapitálového trhu. V roce 1997 byl pověřen vedením Úřadu pro cenné papíry pod ministerstvem financí a na jaře 1998 nastoupil na nově vzniklou Komisi pro cenné papíry. „Na Úřadu pro cenné papíry jsem měl nad sebou náměstka a ministra a jediný úkol – připravit úřad na vznik KCP. Nyní komise žádného nadřízeného politika nad sebou nemá a má mnohem větší pravomoci, v tom je podle Jakuba hlavní rozdíl v jeho postavení nyní a před dvěma a půl lety. V ministerských službách absolvoval dva odborné zahraniční kursy. Za časů komisařování již na žádný kurs či stáž poslán nebyl. „Jedním důvodem, proč jsem potom již nikam do zahraničí na delší dobu nevyjel, je, že mám malou dcerku. A druhým byl bývalý předseda Jan Müller, který některé mé návrhy na zahraniční cesty odmítal, říká František Jakub. Pár týdnů před Müllerovým odvoláním se jejich vztahy ještě vyostřily. Bývalý předseda mu uděloval důtky a jednou to na prezidiu vypadalo, že o hlavu vyššího Jakuba fyzicky napadne. Dnešní předseda pro jistotu utekl z místnosti, kde prezidium jednalo (EURO 9/2000). Své jmenování může brát jako pořádné zadostiučinění.
Jediné, na co si musí ještě počkat, je kancelář předsedy. Müller totiž po svém odvolání zajistil trezory, zamkl místnost a odešel. Klíče ani agendu nikomu nepředal. „Vyzval jsem ho písemně, aby přišel předat věci, které užíval – jako například mobilní telefon, klíče od kanceláře a trezorů. Klíč od jeho kanceláře totiž nemá ani bezpečnostní oddělení, které pro případ požáru musí mít přístup do všech dveří. Zatím se mi však neozval, uvedl František Jakub. Pokud se neozve, bude si nový předseda muset pozvat zámečníky, aby mu kancelář otevřeli.
Podle některých zaměstnanců se napjatá situace na komisi postupně uklidňuje. Dříve ne příliš aktivní bývalý ministerský úředník má diář plný od rána až do večera a plánuje, jak činnost regulátora zlepšit. Chystá se změnit organizační strukturu úřadu, hodně si slibuje od novely zákona o KCP a čeká na doplnění prezidia o dva chybějící komisaře. „Je domluveno, že jeden by měl být právník a druhý ekonom. Konkrétní jména ale neznám, tvrdí Jakub. Zdá se, že jeho klidná povaha a velká opatrnost úředníka by mohla komisi prospět. Zda tomu tak skutečně bude a jestli funkci zvládne, se ukáže časem. I Jan Müller totiž v době svého jmenování vypadal nadějně.
