ČNB rozhoduje o licenci pro banku, jejíž matka sídlí v Moskvě
Ruský prezident Vladimir Putin na začátku března přicestuje do Prahy a jeho návštěva bude významná především symbolicky. Už třináct let nebyla ruská hlava státu v české metropoli a jednání Václava Klause s Putinem má být svědectvím, že Češi a Rusové opět začali více spolupracovat, zvláště v ekonomice. To ale neznamená, že se už podařilo vyřešit veškeré sporné otázky. Ani v době Putinovy návštěvy nebude jasné, zda První česko-ruská banka (PČRB) uspěje se svou žádostí o licenci v Česku. Nepadlo zatím ani definitivní rozhodnutí o tom, co hodlá český stát udělat se svým menšinovým podílem v této bance.
Ruský velvyslanec v Praze Alexej Fedotov využívá každé vhodné příležitosti, aby připomněl, že se pobočku PČRB v Praze zatím „bohužel“ otevřít nepodařilo (EURO 42/2005). Se slůvkem „bohužel“ v této souvislosti souhlasí i mnozí další. PČRB se významně podílí na financování česko-ruského obchodu. Pokud by mohla plnohodnotně působit jako banka nejen v Rusku, ale i v Česku, dvoustranným vztahům by to prospělo. „Kdyby fungovala pobočka banky v Praze, vše by mohlo být pružnější,“ říká náměstek ministra průmyslu Václav Petříček. Výkonný šéf PČRB Roman Popov pak v rozhovoru pro týdeník EURO uvedl, že cílem je podpora nejen českého vývozu do Ruska, ale také ruského exportu do Česka. Financování obchodu označuje za základní směr v aktivitách banky.
Čas do dubna.
Česká národní banka již jednou úsilí PČRB o získání licence zarazila kvůli „nedostatečným náležitostem v předložené žádosti“ (EURO 19/2005). Nyní rozhoduje o nové žádosti, na níž si dali moskevští bankéři ve spolupráci s mezinárodními právníky dost záležet. Česko-ruská banka formálně žádá o licenci pro svou stoprocentní dceřinou společnost - Banku mezinárodní spolupráce, a. s. ČNB se zatím k detailům nevyjadřuje, ale upozorňuje, že má na verdikt ještě čas, a to do 29. dubna letošního roku.
Známým faktem je, že udělování nových bankovních licencí není v Česku na denním pořádku. Naposledy získala v roce 2002 licenci pro poskytování hypotečních úvěrů společnost Wüstenrot hypobanka. Časově nejmladší plná bankovní licence, kterou ČNB udělila, je z května 1998. Obdržela ji banka GE Capital Bank (dnešní název je GE Money Bank). To však neznamená, že by centrální banka nemohla po čase uspokojit dalšího aspiranta. Pokud žadatel splní veškeré podmínky, není možné ho na základě existujících pravidel odmítnout.
Členka bankovní rady ČNB Michaela Erbenová loni uvedla, že nikdo v Česku nehodlá stavět jakékoliv umělé překážky při vstupu na zdejší trh. Přesto se objevují spekulace tvrdící, že ambice PČRB v Praze mají také vlivné odpůrce.
Co s českým podílem.
Dříve nebo později bude nutné rozhodnout také o tom, co se stane s podílem českého státu v bance. České konsolidační agentuře (ČKA) dnes patří necelých čtrnáct procent, jež jsou dědictvím po bývalé IPB. Zbytek ovládá ruská společnost Strojtransgaz a s ním spřízněné fyzické osoby (včetně šéfa PČRB Romana Popova). Tato firma je předním dodavatelem plynárenské infrastruktury, úzce spolupracuje s jednou z největších energetických společností světa Gazpromem.
ČKA má do dvou let zaniknout, takže do budoucna nemůže zůstat podílníkem ani teoreticky. Rýsuje se několik možností, včetně převodu českého podílu na jiný státní orgán a jeho navýšení až na padesát procent, což umožňuje dříve sjednaná opce. Další variantou je prodej českému podnikatelskému subjektu. Mnohem pravděpodobnější je však možnost, že oněch necelých čtrnáct procent nakonec odkoupí buď Strojtransgaz, nebo sama PČRB, která by svého podílníka vyplatila v souladu se svými stanovami. Velký spěch při rozhodování však od české vlády nelze očekávat. Jistě si počká na verdikt ČNB a k velkému sprintu se pravděpodobně neodhodlá ani před letošními parlamentními volbami.
Pokud Češi o svůj podíl přijdou, bude to pro některé zastánce rozsáhlejších obchodních vztahů s Ruskem v Praze zklamání. Ty se měly rozvíjet právě i díky českému podílu v PČRB. Roman Popov však zdůrazňuje, že ani případný odchod českého podílníka by nic nezměnil v orientaci banky na česko-ruský obchod. Banka mu již věnovala hodně úsilí a změna orientace by postrádala logiku. PČRB před časem vypracovala strategii svého rozvoje společně s poradenskou firmou Roland Berger a právě služby pro české (a také slovenské) společnosti a jejich partnery v Rusku v ní byly označeny za prioritní směr. Kromě toho se hodlá banka orientovat na získání nových klientů mezi středně velkými podniky a také rozvoj některých dalších produktů včetně hypoték a úvěrů při nákupu automobilů.
Přes Česko do unie.
Pokud Češi nabídnou, že svůj podíl v PČRB prodají, ruská strana je připravena o tom jednat, tvrdí Popov. Šéf banky by se ale nebránil ani tomu, kdyby se novým podílníkem stal český podnikatelský subjekt. Pokud jde o možnost, že by v bance nadále zůstával český stát, odvolává se šéf PČRB na slova guvernéra ČNB Zdeňka Tůmy, že z hlediska udělování licence je podíl státu v bance spíše nevýhodou.
Roman Popov v této souvislosti uvádí, že dceřiná společnost v Česku má být normální komerční bankou. Kromě financování rusko-českého obchodu by se mohla zaměřit například na služby pro rusky mluvící klienty v Česku, ať už Rusy, Ukrajince či občany Kazachstánu. Případné udělení licence v Česku by bylo přelomové, neboť dcera PČRB by se stala první převážně ruskou bankou, otevřenou na zelené louce v Evropské unii. Banka mezinárodní spolupráce by fakticky získala možnost působit v celé Evropské unii.
Model PČRB jako vzor.
Pokud by pražská pobočka PČRB pomáhala rozvíjet ekonomické vztahy mezi Ruskem a Českem, uvítal by to také generální ředitel České exportní banky (ČEB) Josef Tauber. ČEB již s českou-ruskou bankou při podpoře vývozu do největší země světa spolupracuje a Tauber hodnotí své dosavadní zkušenosti s PČRB výrazně pozitivně. Model, který funguje ve spolupráci s PČRB, by exportní banka chtěla rozšířit a hledá proto možnosti užší součinnosti i s dalšími finančními ústavy v Rusku. „Ruské banky při podpoře českého exportu potřebujeme,“ zdůrazňuje šéf ČEB. Čeští exportéři se totiž nehodlají omezovat pouze na Moskvu či Petrohrad, ale stále více směřují do regionů. Znalosti ruských bank o tamním podnikatelském prostředí jsou tudíž nezbytné pro účinnou podporu českého vývozu.
Nejvyužívanějším produktem, který ČEB svým klientům nabízí, je odběratelský vývozní úvěr. Exportní banka může poskytnout úvěr dovozci v Rusku, nebo tak činí přes svého ruského bankovního partnera. Peníze však inkasuje český exportér, a to už v okamžiku, kdy odbaví své zboží. Úvěr pak splácí ruský importér.
ČEB se zaměřuje na financování českého vývozu v řadě oblastí, včetně strojírenství, exportu sklářských technologií, zařízení pro plynárenskou a ropnou infrastrukturu. Nové příležitosti pro české podnikatele vznikají také při investicích do dopravní infrastruktury či sportovních a kulturních center. Josef Tauber předpokládá, že české firmy by se v budoucnu mohly ve větší míře podílet na přímých zahraničních investicích v Rusku, ať už na zelené louce či při privatizaci.
Společně na třetí trhy.
Právě během březnové návštěvy prezidenta Putina v Praze má ČEB uzavřít novou dohodu o spolupráci s ruskou státní bankou Vněšekonombank. Exportní banka již dříve spolupracovala i s dalšími finančními institucemi, mezi něž patří Transkreditbank, Avantgardbank či Moscow Municipal Bank. Počítá se rovněž se spoluprací s původně zemědělskou bankou Rosselchozbank.
Josef Tauber ovšem vidí realisticky i další formu spolupráce. ČEB by měla společně se společností Roseximbank, dceřinou firmou Vněšekonombanku, podpořit společný nástup ruských a českých exportérů na třetích trzích. Například v Indii, Číně či Vietnamu. Konkrétnější podobu již tato forma součinnosti dostala v případě exportu do Mongolska.
Roseximbank je ruskou obdobou České exportní banky, tedy institucí, která má na starosti úvěrování vývozu. Podobné dohody jako s ČEB již uzavřela s řadou agentur pro podporu exportu v dalších zemích světa, včetně Německa, Británie, USA, Itálie, Finska či Číny.
