Commerzbank, třetí největší soukromá německá banka a pátá největší banka v České republice podle objemu aktiv, zveřejnila v listopadu své výsledky za třetí čtvrtletí loňského roku. Firma se v něm po ziscích za první dva kvartály dostala do ztráty 208 milionů eur. Týdeník EURO hovořil s členem představenstva německé banky Nicholasem Tellerem o dalších perspektivách německého bankovnictví, podnikání Commerzbank ve střední a východní Evropě a také o konsolidaci evropského bankovního sektoru.
EURO: Jak chcete dosáhnout zlepšení výsledků?
TELLER: Není možné se dívat jen na třetí čtvrtletí - za první pololetí 2004 jsme měli provozní zisk 800 milionů eur před zdaněním, což byl nejlepší výsledek v historii Commerzbank. Za ztrátou ve třetím kvartále stojí hlavně výkony divize investičního bankovnictví. Proto jsme rozhodli o nové orientaci tohoto sektoru a snížení počtu zaměstnanců. Redukce se týká zejména zahraničních zastoupení. V absolutních číslech to znamená, že nás opustí 490 ze současných 1275 zaměstnanců divize - v Londýně 40 procent, v New Yorku tři čtvrtiny a v Tokiu skončíme úplně. I přes ztrátu ve třetím čtvrtletí jsme během prvních devíti měsíců docílili jedny z nejlepších výsledků v historii Commerzbank. Investiční bankovnictví považujeme za poslední sektor, který vyžaduje naši zvýšenou pozornost. V ostatních oblastech je naše pozice velmi dobrá.
EURO: Dotkne se snižování počtu zaměstnanců i České republiky?
TELLER: Naopak, v tomto regionu, který považujeme za náš druhý domácí trh, chceme dále expandovat. Já sám mám k České republice osobní vztah - v letech 1994 až 1998 jsem tady působil jako ředitel pobočky a navíc se v Praze narodila moje matka. Nyní zde máme celkem tři zastoupení - v Praze, Brně a Ostravě - a během dalších dvou let bychom jejich počet rádi zdvojnásobili. Naše expanze se ale neomezuje jen na Česko - v Polsku vlastníme 72 procent BRE Bank, další pobočky máme v Maďarsku, v balkánských zemích, v Rusku. Máme v plánu další akvizice i nová zastoupení.
EURO: V Česku jste však zatím žádnou akvizici neuskutečnili…
TELLER: Nezapomínejte, že do privatizace českých velkých retailových ústavů jsme byli největší zahraniční bankou. Navíc, i když nechci komentovat postup jiných bank, víme, že některé z nich si významně připlatily, aby získaly přístup na český trh. Poměr účetní hodnoty a ceny kupovaných bank se pohyboval kolem dvou, dvou a půl, a v některých případech dokonce trojnásobku hodnoty. My jsme nebyli ochotni tuto prémii zaplatit. Navíc předpokládám, že brzy dojde k druhé vlně konsolidace bankovního sektoru ve střední a východní Evropě. Některé finanční ústavy, které šly do předražených akvizicí, pravděpodobně zjistí, že ziskovost těchto transakcí neodpovídá jejich představám a mohou přemýšlet o prodeji.
EURO: Uvažujete i o rozšíření nabízených služeb?
TELLER: Chceme dále růst, ale rozhodně se nepustíme do retailu – v této oblasti je v České republice trh dostatečně saturován. Spíše budeme posilovat dosavadní segmenty - korporátní a zejména privátní bankovnictví. Zde však musíme postupovat přiměřenou rychlostí - aby se z osobních služeb nestaly služby neosobní. Ztratili bychom tak naši největší výhodu - dobrou znalost klientů. Na druhé straně ve zbytku středoevropského regionu vidíme šance i pro expanzi v retailovém bankovnictví. Například v Polsku máme prostřednictvím internetové banky mBank téměř milion klientů a nyní prověřujeme možnosti přenesení této platformy na další středoevropské trhy.
EURO: Německý bankovní sektor má značné problémy se ziskovostí. Kdy se tato situace zlepší?
TELLER: Na světě neexistuje jiná tržní ekonomika, kde podíl veřejného sektoru v bankovní sféře přesahuje 50 procent. Skutečná konsolidace německého bankovnictví není možná bez toho, že by soukromé banky mohly vstupovat do komunálních institucí. Bohužel v dozorčích orgánech současných více než 530 německých spořitelen sedí asi 3300 politiků, což může tento proces brzdit. Přitom by některé z nich mohly být zajímavým akvizičním cílem. Například my jsme nedávno koupili regionální Schmidtbank se 70 filiálkami, 360 000 privátních zákazníků a dalšími čtyřmi tisícovkami firemních zákazníků.
EURO: Může další vlnu konsolidace očekávat celá Evropa?
TELLER: To nelze říci tak jednoduše. Je zřejmé, že existuje několik skupin bank. První skupina s tržní kapitalizací mezi 150 až 250 miliardami dolarů - to je například Citibank, HSBC. Další skupina jsou především evropské ústavy, ty mají od prvně jmenovaných velký odstup, který mohou dohnat právě jen fúzemi. Nedávno jsme byli svědky převzetí skotské Abbey National španělskou Banco Santander. Proč k tomu došlo? Banco Santander je velká ve Španělsku a v Jižní Americe, ale potřebovala třetí oporu a přítomností v Británii svůj obchodní model více vybalancovala. Ovšem přeshraniční fúze nemusí být automaticky úspěšné - v některých zemích stále neexistuje vhodná legislativa. Dokazuje to krach pokusu o fúzi belgické banky Dexia s italskou Sanpaolo IMI. Navíc v případě Německa mají banky před sebou řadu úkolů - zejména zvýšení ziskovosti, aby se mohly případných spojení zúčastnit jako rovnocenní partneři.
ČLÁNKY DO MAILU