Politické strany
Stále větší část Občanské demokratické strany se vrací k myšlence vytvořit pravicovou vládu. K tomu, aby strana vypověděla opoziční smlouvu, díky níž sociální demokracie vládne, však podle ní ještě neuzrál čas. Čeká, až se Zemanův tým ještě více zdiskredituje. Pak bude snadnější přesvědčit jak Klause, tak lidovce a unionisty.
Václav Klaus sice mluví o spolupráci pravicových stran a společném postupu proti socialistickým experimentům, o případném zrušení smlouvy s ČSSD se však nezmiňuje. To je ale právě kámen úrazu. Ani lidovci, ani Unie svobody nechtějí s ODS začít jednat, dokud nevypoví smlouvu, Klausova strana zase nehodlá smlouvu vypovídat, dokud se nepřipraví nové pravicové řešení. Lidé v ODS, kterým je proti mysli držet sociálnědemokratickou vládu déle, než bude nutné, však nezoufají. Naději jim dává sama sociální demokracie. Předseda ODS je podle svých stranických kolegů den ze dne znechucenější naprostou nekompetentností a diletantismem Zemanových ministrů. „Klaus už to dlouho nevydrží. Pokud bude ten pád dolů akcelerovat, a to určitě bude, nebude problém jej časem přesvědčit, aby šel za Zemanem a řekl mu: Brachu, zkusil jsem to, ale takhle už to dál nejde, tvrdí jeden z představitelů ODS.
Stejně by taktika - čekat na nejhorší - měla zabrat i v případě křesťanských demokratů a té části unionistů, která zatím nechce o vládnutí s Klausovou stranou ani slyšet. Lidé z ODS totiž vycházejí z jednoduché přímé úměrno sti: čím déle bude vládnout sociální demokracie, tím méně budou lidovci a Unie svobody ochotni uvažovat o případném vstupu do její vlády. Doufají, že asi tak za rok už to bude pro většinu z nich naprosto nepřijatelné. „Pak už bude i t ak zavilému odpůrci ODS, jakým je Vladimír Mlynář, připadat Václav Klaus jako docela dobrý taťka, říká jeden z poslanců ODS.
Vývoj v sociální demokracii hraje jednoznačně pro nespokojence z ODS. Souboj dvou křídel nabírá obrátky a podle některých hlasů z ČSSD povede po dubnovém sjezdu k totální likvidaci Grossovy středočeské skupiny - nejprve má být ú dajně odvolán ministr financí Ivo Svoboda, později bude útok namířen přímo na post šéfa poslaneckého klubu Stanislava Grosse. Čas na řešení závažných ekonomických problémů tedy sociální demokraté hned tak mít nebudou. Navenek jsou však se sebou nadmíru s pokojeni. Ministr práce a sociálních věcí a Zemanem nově jmenovaný horký kandidát na post budoucího šéfa ČSSD Vladimír Špidla nadále vytrvale prohlašuje, že vláda pracuje a nemá žádné problémy. Neutuchající ministerské sváry považuje za bě žné názorové střety, zuřící vnitrostranický boj za běžné předsjezdové pnutí. Výměny ministrů se nechystají, opoziční smlouva vydrží až do voleb, protože nikdo - ani ČSSD, ani ODS - nemá zájem na tom, ji vypovídat.
Tomu, že by opoziční smlouva mohla vydržet až do konce volebního období, tedy ještě tři roky, věří ale v ODS už jen malá, i když vlivná skupinka lidí. Sílící názor, že dlouhodobě je tento stav neudržitelný, však zatím rozhodně neznamená stranický rozkol. Za prvé je většina členů ODS přesvědčena, že Václav Klaus nakonec dojde ke stejnému náhledu na věc. Za druhé má Občanská demokratická strana ještě v živé paměti odchod Jana Rumla a dal ších v roce 1997 a nikomu se nechce jakžtakž stabilizovanou stranu opět rozkolísat. Přestože si však ODS zakládá na tom, že jako jediná, kromě komunistů, nyní netrpí vážnými vnitrostranickými problémy, občas se přece jenom něco objeví. Ve stran ě sice neexistují žádná křídla v pravém slova smyslu, ale zcela bez problémů není. Například Miroslav Macek nedávno kritizoval činnost stínové vlády ODS. Obvinil ji, že je o ní málo slyšet, že nepředkládá žádné konkrétní návrhy, nevyjadřuje se k zásadním otázkám. Straničtí kolegové Mackovi vyčítají, že se zase chtěl zviditelnit. Kongres ODS bude sice až koncem roku, ale Macek si již teď chystá výchozí pozici. Jinak listopadové vrcholné jednání stranou zatím moc necloumá, i když se na něm bude volit nové vedení. Proslýchá se ale, že se do velké politiky hodlá vrátit bývalý pražský primátor Jan Koukal, coby kandidát na místopředsedu ODS. Jeho vyhlídky jsou ale údajně nejisté, protože se již dávno netěší Klausově podpoře. Zasloužil si to zejména nedostatečnou snahou pomoci svému nástupci na pražské radnici Janu Kaslovi.
Daleko větší problémy ale v ODS dělá místopředseda strany Ivan Langer. Nedávno šokoval své kolegy přiznáním v tisku, že lobboval u sociálních demokratů za setrvání manželky Václava Klause Lívie v dozorčí radě České spořitelny. Řada li dí z vedení strany o tom neměla ani ponětí, a zda o tom věděl předseda Klaus, zůstává i pro ně otázkou. Jedni jsou přesvědčeni, že to Langer jako možný příští předseda strany udělal, aby se Klausovi zavděčil, jiní zase, že ho tím Klaus přímo pověřil. Druhá varianta, která se zdá pravděpodobnější, mnohým členům vedení ODS ukázala jediné: zdaleka nejsou informováni o všech důležitých krocích a rozhodnutích svého předsedy.
Drtivá většina straníků se shoduje, že Langrovo chování ODS velmi uškodilo. V očích mnoha lidí je totiž potvrzením toho, že opoziční smlouva mezi ODS a ČSSD je něčím víc než jen politickou nutností. A jak asi budou reagovat lidé dříve blí zcí ODS, kteří po nástupu sociální demokracie do vlády vymizeli ze statutárních orgánů významných společností a kterých se jejich dřívější mecenáši ani nezastali? I v tom ale představitelé Klausovy strany toužící po změně status quo vidí s vou šanci. Rozzlobená ekonomická lobby by se totiž k jejich jemnému nátlaku mohla přidat, a zřejmě i s větší razancí. A na to by již Václav Klaus měl slyšet.
