Rychlost, transparentnost, vyšší efektivita, posílení právní jistoty vztahů mezi dlužníky a věřiteli. To jsou podle ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila základní vlastnosti insolvenčního zákona. Nová úprava platí od letošního ledna a zatím převažují optimistická hodnocení. Zvláště menším podnikatelům ale zákon přinesl i některé nové komplikace.
Po mnoha letech příprav je od letošního 1. ledna účinný zcela nový insolvenční zákon, nahrazující už nevyhovující zákon o konkurzu a vyrovnání. Podle údajů ministerstva spravedlnosti je průměrná délka konkurzů pět let. Právě pomalé krachy firem a malé uspokojování věřitelů patří podle nejrůznějších anket k největším nedostatkům českého podnikatelského prostředí. Od nové úpravy si proto slibovali zlepšení nejen její autoři, ale také zástupci podnikatelů i opoziční politici.
Profitem oslovení odborníci i zástupci podnikatelů se shodují, že na podrobnější hodnocení změn v praxi je zatím příliš brzo. Převládají proto obecně optimistická očekávání. Ukazuje se také, že řada podnikatelů o novinkách zatím nemá dost informací – natož o možných komplikacích nové úpravy.
Nový insolvenční zákon je rozhodně krokem vpřed například podle prezidenta Hospodářské komory Jaromíra Drábka. „Věřím, že se zkrátí doba konkurzů, zvýší se šance firem na revitalizaci a posílené pravomoci věřitelů povedou k uspokojivějšímu vypořádání jejich pohledávek,“ říká. „Česká republika má konečně nový úpadkový zákon, který je koncepčně podobný úpravě ve většině zemí Evropy,“ dodává Ludmila Nutilová ze Svazu průmyslu a dopravy.
Ke krachu po dvou kolejích
Z aktuálních statistik ministerstva spravedlnosti vyplývá, že podle nového zákona už bylo během první tří měsíců zahájeno kolem 1150 insolvenčních řízení. Toto číslo ale zahrnuje jak podnikatele, tak i běžné občany. Insolvenční zákon totiž nyní obsahuje i komplexní úpravu osobních bankrotů. Podíváme-li se podrobněji na čísla týkající se podnikatelů, vidíme zatím necelých šedesát prohlášených konkurzů. „Ani jednou zatím nebyly využity nové možnosti, které nabízí institut reorganizace a vyhlášení moratoria,“ říká Jitka Gregorová z ministerstva spravedlnosti.
Novým zákonem se řídí jen konkurzní řízení zahájené po letošním 1. lednu. Na dříve započatá řízení se nadále vztahuje starý zákon o konkurzu a vyrovnání. V praxi se tak může klidně stát, že krachy dvou společností se stejnými majiteli budou posuzovány podle dvou různých právních předpisů.
DEFINICE ÚPADKU
Platební neschopnost nastává tehdy, pokud má dlužník více věřitelů, má peněžité závazky po dobu delší než třicet dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom všechny tři podmínky musí být splněny zároveň.
První dva předpoklady musí prokázat věřitel. U třetí podmínky musí být splněn jeden z následujících předpokladů:
• dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků,
• dlužník neplní své peněžité závazky po dobu delší než tři měsíce po lhůtě splatnosti,
• není možné dosáhnout uspokojení některých ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí,
• dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy majetku a závazků, kterou mu uložil insolvenční soud (za předpokladu, že insolvenční návrh podal sám dlužník).
- *Předlužení nastává tehdy, je-li více věřitelů a souhrn dlužníkových závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Naděje na přežití Dosud se úpadek nejčastěji řešil konkurzem, který vedl k rozprodeji majetku dlužníka a likvidaci jeho firmy. Nový zákon zavádí takzvanou reorganizaci. Ta umožňuje zachování provozu podniku. Má při ní docházet k postupnému uspokojování pohledávek podle stanoveného plánu, což umožní dlužníkovi i nadále fungovat. „Reorganizace je založena na sanačním principu a de facto nahrazuje kritizovaný institut vyrovnání v dřívějším zákoně o konkurzu a vyrovnání,“ říká Ivan Barabáš z advokátní kanceláře Havel & Holásek. Základním vzorem se stala právní úprava platná v USA, převzaty byly i některé prvky z německého a rakouského práva. Návrh na povolení reorganizace může podat dlužník nebo přihlášený věřitel. Klíčovou roli přitom hraje reorganizační plán, který stanoví opatření směřující k ozdravení dlužníkova podniku. Znamená to například změnu závazků, prodej majetku, fúze, financování provozu a další opatření. Přednost při sestavování plánu má dlužník, ale insolvenční soud může rozhodnout, že jej předloží i jiné osoby. Důležitá je také „poctivost“ návrhu – tedy aby nebyl šikanózní či účelový. Reorganizační plán následně musí schválit věřitelé i soud, pak se stává jakýmsi ekonomickým plánem firmy. Důležitý je také fakt, že účinností reorganizačního plánu zanikají dosavadní práva třetích osob vůči dlužníkovi a jeho majetku. Nadále existují (vznikají) pouze ta práva, která jsou předvídána zmíněným plánem. To může výrazně narušit například práva věřitelů, kteří se namísto insolvenčního řízení domáhají svých pohledávek cestou exekuce. Ani schválený reorganizační řád ovšem neznamená, že je dlužník za vodou. Neplní-li domluvené povinnosti, může soud reorganizaci zrušit a rozhodnout o její přeměně v konkurz. Právníci upozorňují, že v takovém případě by zároveň měly být oživeny pohledávky a ostatní práva, které existovaly před schválením reorganizačního plánu. Tento účinek však zákon výslovně nestanoví. HLAVNÍ ZMĚNY • více práv pro věřitele, ale také posílení jejich odpovědnosti • start insolvenčního rejstříku • možnost reorganizace místo krachu firmy • šance na vyhlášení moratoria jako obrany před dlužníky • osobní bankrot a oddlužení nepodnikajících fyzických osob Jen pro větší firmy? Reorganizace je však podle zákona určena jen větším firmám, jejichž obrat v předchozím účetním období přesáhl sto milionů korun, nebo které zaměstnávají více než sto pracovníků. Právě to je podle dosavadních ohlasů zbytečným omezením, znevýhodňujícím menší podniky a drobné živnostníky. Podle předsedy Unie malých a středních podniků Davida Šeicha je ale omezení logické. „Reorganizace je obecně dlouhý a finančně náročný proces. U malých podniků lze velmi těžko zaručit výrazné zlepšení situace, které by i v případě úspěchu reorganizace její náklady uhradilo,“ vysvětluje. Jitka Gregorová z ministerstva spravedlnosti však tvrdí, že specifickou formu reorganizace mohou využít i menší podnikatelé. Dosud málo známá možnost se jmenuje předpřipravená reorganizace. „Pokud drobnému živnostníkovi bezprostředně hrozí úpadek nebo se v něm již nachází, může se zachránit před konkurzem, sestaví-li reorganizační plán a nechá jej schválit alespoň polovinou všech zajištěných a nezajištěných věřitelů. A to ještě před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení nebo velmi rychle poté,“ vysvětluje Gregorová. Dobrá věc, ale ne pro podnikatele Mediálně asi nejznámější novinkou insolvenčního zákona jsou osobní bankroty a oddlužení. Tuto možnost ale mohou využít jen nepodnikající fyzické osoby. Návrh na oddlužení musí podat sám dlužník. Při osobním bankrotu si věřitelé mohou vybrat mezi jednorázovým zpeněžením majetku, nebo oddlužením na základě plnění splátkového kalendáře. Ve druhém případě se dlužník zavazuje splácet ze svého příjmu věřitelům určenou částku po dobu pěti let. O povolení oddlužení rozhoduje soud a hlavním kritériem je předpoklad, že nezajištění věřitelé obdrží plnění ve výši nejméně třiceti procent pohledávek. Dlužník, který poté včas a řádně splní povinnosti dané oddlužením, může požádat soud o osvobození od zbytku dluhů. I v případě souhlasu však soud ještě další tři roky sleduje, jestli dlužník neoprávněně nezvýhodnil některého z věřitelů, případně se nedopustil jiného podvodu. Při provinění může být dlužníkovi osvobození od splacení zbytku dluhů zpětně odejmuto. Ani oddlužení však nemusí znamenat konec pohledávek jako takových, takže je neuspokojený věřitel může zaúčtovat. Někteří právníci usuzují, že účinkem osvobození od dluhů není zánik pohledávek, ale pouze zánik jejich vymahatelnosti. Nesplacené pohledávky tak nadále trvají jako takzvané naturální obligace. Více výhod pro zajištěné věřitele Jedním ze zásadních přínosů nového zákona má být posílení práv věřitelů, především takzvaných zajištěných. Novinkou je zejména možnost věřitelského výboru odvolat insolvenčního správce, jmenovaného předsedou soudu. O odvolání mohou rozhodnout věřitelé na své schůzi, která nejblíže následuje po přezkumném jednání. V dalším průběhu řízení lze správce odvolat už jen „z důležitých důvodů“. Ne každému se však nová úprava líbí. Například podle Ludmily Nutilové ze Svazu průmyslu a dopravy hrozí přinejmenším krátkodobé zhoršení situace, neboť korupční spojení mezi soudcem a konkurzním správcem může vystřídat vztah mezi věřitelským výborem a insolvenčním správcem. To si myslí i Aleš Vébr ze sdružení Oběti konkurzních podvodů. „Insolvenční správce se bude snažit jít na ruku největším věřitelům. Přitom zájmy zajištěných věřitelů, především tedy peněžních ústavů, bývají v praxi jiné než zájmy obchodních partnerů úpadce,“ podotýká. Zmíněné nebezpečí by nicméně mělo omezit zákonem předepsané složení věřitelského výboru. Zajištění a nezajištění věřitelé volí své členy zvlášť, přičemž počet členů věřitelského výboru za zajištěné věřitele nesmí být větší než za nezajištěné. Zároveň ale trvají určité pochybnosti nad tím, že nová úprava umožňuje až stoprocentní vyrovnání zajištěným věřitelům a poskytuje jim i další výhody. Existuje totiž obava, zda to nepovede k přílišnému omezení insolvenčních správců a narušování celého řízení. Také právníci, stejně jako Vébr, poukazují na často odlišnou motivaci zajištěných věřitelů od těch zbývajících. S tím naštěstí zákon počítá: Soud může zrušit usnesení schůze věřitelů, pokud odporuje jejich společnému zájmu. Tím má být zabráněno prosazování zájmů některých z nich na úkor ostatních. Zákon ale přináší také posílení odpovědnosti věřitelů. Při podání návrhu na zahájení řízení musí dokázat, že dlužník je v úpadku. Věřitel je odpovědný za újmu, jestliže podá takzvaný šikanózní návrh. Přihlášky pohledávek musí uplatnit nejpozději do uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí o úpadku, jinak se k nim nepřihlíží. Nově jsou také postiženi věřitelé, kteří přihlásí pohledávku, jejíž skutečná výše bude činit méně než 50 procent přihlášené částky. „Nový zákon by měl motivovat věřitele posílat do věřitelských výborů takové kvalitní lidi, kteří jsou zvyklí stavět, nikoliv jen likvidovat zbytek,“ věří ředitel Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Michal Mejstřík. SCHŮZE VĚŘITELŮ Schůzi věřitelů mohou svolat alespoň dva věřitelé, kteří mají dohromady nejméně 10 procent nominální hodnoty přihlášených pohledávek. Věřitelský výbor může mít nově také sudý počet členů, neboť při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy. Možná je rovněž korespondenční forma hlasování. Správce může úřadovat i z vazby Insolvenční správce nově jmenuje předseda příslušného krajského soudu. „Změna způsobu jmenování má rozbít korupční vazby mezi jednotlivými soudci a správci,“ slibuje ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Odborníci a podnikatelé však upozorňují, že předseda soudu jmenuje správce na návrh specializovaného konkurzního soudce a lze předpokládat, že takovému návrhu vyhoví. Takový názor má například i Aleš Vébr. „Pochybuji, že předseda soudu jmenuje jiného správce, pokud k tomu nebude mít důvod,“ upozorňuje. Insolvenční správce musí nově každé tři měsíce podávat zprávu o průběhu řízení, a to jak soudu, tak věřitelskému výboru. Nový zákon přinesl i požadavek na doplnění vzdělání, po němž volala řada podnikatelů: Pokud má správce právní vzdělání, musí si je doplnit o ekonomické zkoušky, a naopak. Do šesti let si musí doplnit také vysokoškolské vzdělání. Ludmila Nutilová ze Svazu průmyslu a dopravy připomíná, že Česko má jeden z největších počtů správců v Evropě v poměru k počtu konkurzních případů – odhadem zde působí 3800 správců. „Ti se proto nemohou uživit, berou tedy správcování jen jako příležitostnou činnost. Tomu v mnoha případech odpovídá pracovní nasazení,“ poukazuje Nutilová. Přestože stát dával správcům velké pravomoci nakládat s majetkem třetích osob, teprve nový insolvenční zákon stanovil přísnější pravidla pro jejich kvalifikaci. „Lze očekávat, že sehraje velkou roli Komora specialistů pro krizové řízení a insolvenci, která se dlouhodobě snaží o povinné členství,“ dodává. Vébr upozorňuje také na další problém. „Podle zákona může být správce odvolán až poté, kdy je pravomocně odsouzen. A tak i správce, který byl například přistižen při braní úplatku, může až do skončení zdlouhavého soudního řízení v pohodě vykonávat svou práci z vazby,“ popisuje konkrétní příklad z praxe. Hlídejte si insolvenční rejstřík V lednu odstartoval provoz elektronického insolvenčního rejstříku. Registr je veřejně přístupný pro jakékoliv zájemce, tedy nejen pro dlužníka či jeho věřitele. Jeho prostřednictvím se ale doručují i soudní rozhodnutí a jiné písemnosti. K zahájení insolvenčního řízení postačí návrh věřitele nebo samotného dlužníka. O zahájení tedy soud nijak nerozhoduje, pouze tuto skutečnost během několika málo hodin oznámí takzvanou vyhláškou, kterou zveřejní v insolvenčním rejstříku. Vyhláška se sice poté doručí i navrhovateli a dlužníkovi, avšak pozor: Účinky spojené se zahájením řízení nastanou už okamžikem zveřejnění v rejstříku! Zákon tedy nově odlišuje okamžik začátku řízení a okamžik zjištění úpadku. Začátek řízení ještě neznamená, že soud skutečně rozhodne o úpadku. Ze skutečnosti, že je proti někomu vedeno insolvenční řízení, proto nelze usuzovat na jeho ekonomickou situaci. Dokud soud nerozhodne, může dlužník dokázat, že v úpadku není, nebo ho již odvrátil. Vyplatí se tedy aktivní přístup a maximální spolupráce se soudem i (údajnými) věřiteli. Samotné zahájení řízení má – nehledě na skutečný stav firmy – velmi nemilý důsledek: blokuje dlužníkův majetek. Od zveřejnění vyhlášky v insolvenčním rejstříku tedy nesmí svůj majetek spravovat tak, že by snižoval jeho hodnotu. Podle některých soudců je však několikahodinová lhůta příliš krátká. Namítají totiž, že neumožní dostatečně posoudit povahu návrhu tak, aby se předešlo šikanózním návrhům. Insolvenční rejstřík zároveň slouží jako doručovací adresa. „Kdyby fungoval již dříve, mohl jsem se celému martýriu konkurzu vyhnout,“ pochvaluje si tuto novinku podnikatel Milan Macháček, v jehož případě nedávno Nejvyšší soud konstatoval, že doručenky za něj podepisovala jiná osoba. Pozor na splácení dluhů zkrachovalcům Nová úprava ale může přinést do velkých problémů také dlužníka zbankrotovaného podnikatele. Jestliže ten totiž splní svůj dluh po prohlášení konkurzu tak, že zaplatí přímo dlužníkovi, a plnění se nedostane do majetkové podstaty, není tím svého dluhu zproštěn (až na výjimky). Totéž platí, jestliže soud vydal předběžné opatření. Podle ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila tak zákon tlačí na smluvní odpovědnost a na opakovanou kontrolu dat zveřejněných v insolvenčním rejstříku. Raději se tedy do něj dívejte co nejčastěji. I kdybyste totiž zaplatili dlužníkovi, podle zákona byste stále dlužili. Získat zaplacené peníze zpátky by navíc šlo jediným způsobem: Přihlásit se do insolvenčního řízení jako věřitel. JAK SE BRÁNIT Jestliže je proti vaší firmě zahájeno insolvenční řízení na návrh věřitele, soud vám zašle takzvanou vyhlášku. V určené lhůtě se můžete k návrhu vyjádřit. Jestliže v úpadku nejste, sdělte to soudu co nejdříve a doložte potřebnými listinami! Pokud v úpadku skutečně jste, můžete se pokusit o zmírnění dopadů insolvenčního řízení. Do 15 dnů od doručení vyhlášky požádejte soud o moratorium, tedy ochranu před věřiteli. V hlavní roli znalci I nadále platí, že podnikatel je na sebe povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl o svém úpadku (nebo při náležité pečlivosti dozvědět měl). Pokud tak neučiní, odpovídá věřitelům za způsobenou škodu. V dřívějším systému existovaly určité pochybnosti, kdy je vlastně dlužník v úpadku. Zákon nyní obsahuje přesnější definici. Stejně jako dosud rozlišuje dvě formy úpadku – jednak platební neschopnost, jednak předlužení. Zásadní změna se týká především druhé varianty: Předlužení nastává tehdy, je-li více věřitelů a souhrn dlužníkových závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Pro úplnost doplňme, že platební neschopnost nastává tehdy, pokud má dlužník více věřitelů, má peněžité závazky po dobu delší než třicet dnů po lhůtě splatnosti a není je schopen plnit. Všechny tři podmínky přitom musí být splněny zároveň. Na rozdíl od dřívějška se tedy hodnota dlužníkova majetku neporovnává s výší splatných závazků, ale s výší všech závazků. „Jde o poměrně radikální změnu, kvůli níž může úpadek ohrozit mnoho podnikatelů, kteří své aktivity financují převážně cizím kapitálem, přestože běžně hradí své závazky,“ varuje Barabáš. Právníci upozorňují také na další úskalí. Výraznou roli při zjišťování poměru dlužníkova majetku vůči jeho závazkům sehraje oceňování tohoto majetku. Při zjišťování aktiv se má totiž přihlížet k možným budoucím firemním výnosům. Jenže objektivně správný způsob oceňování podniků neexistuje. „Existence dlužníků tak bude mnohdy závislá na subjektivním názoru přizvaných znalců. Jejich verdikt při posuzování, zda je dlužník předlužen, tak má mnohem větší význam než dosud, kdy se hodnota dlužníkova majetku porovnává pouze s hodnotou jeho splatných závazků,“ připomíná advokát. Novinkou je také institut hrozícího úpadku. Jde o situaci, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Podle dřívějšího zákona šlo konkurzní řízení zahájit až v okamžiku, kdy se dlužník ocitl v úpadku. Od ledna může dlužník reagovat již v době, kdy úpadek teprve hrozí, a podat návrh sám na sebe. „Tímto včasným zásahem – zvláště pokud bude dlužník spolupracovat od počátku s věřiteli – rostou šance na nelikvidační způsob řešení úpadku a také na jeho překonání,“ říká Jitka Gregorová z ministerstva spravedlnosti. Institut hrozícího úpadku má přispět k tomu, aby dotčené osoby vstupovaly do konkurzu co nejdříve, čímž se zabrání odlivu majetku před zahájením insolvenčního řízení. Podle advokátů i soudců však může být problémem nejasná definice hrozícího úpadku. Je totiž postavena na neurčitých pojmech jako důvodný předpoklad či podstatná část peněžitých závazků. Přitom navrhovatel musí mít jistotu, že bude návrh přijat. „Uvědomme si, jaké následky může mít neúspěšný návrh dlužníka na zahájení insolvenčního řízení ohledně dalšího provozu jeho podniku, pokud se o podání návrhu dozví jeho obchodní partneři,“ upozorňuje například advokát Ivan Barabáš. Moratorium jako obrana před věřiteli Dlužník může nově požadovat takzvané moratorium. Jeho podstatou je poskytnutí období klidu, ve kterém bude chráněn před požadavky věřitelů. Návrh však může dlužník podat jen do 15 dnů od doručení vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení. Podmínkou je také souhlas většiny věřitelů. Doba ochrany může trvat jen tři měsíce. Po dobu trvání této lhůty není například možné, aby věřitelé ukončili dlouhodobé smlouvy o dodávkách energií či materiálů. To však pouze za předpokladu, že dlužník je schopen plnit své běžné závazky vyplývající z těchto smluv. Na novelu je zatím brzy**
Podle ministerstva spravedlnosti jsou dosavadní reakce na novou právní úpravu vesměs pozitivní. Přesto se už mezi právníky objevují náměty na vylepšení. A nejde jen o zmíněné doplnění možností pro nejmenší podnikatele. „Zákon se vůbec nevyslovuje například ke konsolidaci insolvenčního řízení v případě podnikatelských seskupení, k přeshraničním insolvenčním řízením mimo státy Evropské unie či k podřízenost závazků dlužníka vůči propojeným osobám,“ podotýká advokát Barabáš.
Podle předsedy Sdružení podnikatelů a živnostníků Bedřicha Dandy chybí také úprava odměňování osoby samostatně výdělečně činné, která nadále pokračuje v podnikání a tvoří zisk. „Má jí konkurzní správce vyplácet minimální mzdu, nebo životní minimum, nebo něco jiného?“ ptá se Danda. Konkrétnější úskalí zákona se ale mohou ukázat až příští rok, zatím je brzy na detailní hodnocení.
Ministerstvo spravedlnosti se návrhům na úpravy nebrání, případná novelizace však není na pořadu dne. „Dopady zákona průběžně vyhodnocujeme. Hodně bude záviset i na postupném vytváření soudních rozhodnutí k případným sporným otázkám,“ říká spoluautor zákona a ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil.