Politické turbulence ohrožují nový občanský zákoník, který znamená revoluci v právu a desítky milionů investovaných do příprav
Ani o rok odložená účinnost občanského zákoníku a 12 let příprav nestačily na to, aby odstartoval bez problémů.
Letní politické turbulence znásobily nejistotu, jak a zda vůbec tato zásadní norma týkající se všech občanů a firem bude uvedena s Novým rokem v život. Doprovodné zákony totiž stále leží ve sněmovně. Pokud se jejich cesta zadrhne, hrozí, že v příštím roce zavládne chaos. Už tak obecně chabá důvěra v právo a právní jistota by poklesly k bodu nula.
Druhá varianta – odklad účinnosti nového zákoníku – zdaleka není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Odklad by totiž musel odsouhlasit Parlament novelou, což by mohlo být minimálně stejně složité jako práci dokončit. Navíc odsunutí zákoníku byť o jediný rok by mohlo v nejasné politické situaci zavánět jeho kómatem.
„Odložení na neurčito, nebo dokonce zrušení nového kodexu by znamenalo obrovský hazard s důvěrou a očekáváním celé komerční sféry.
Znamenalo by to zmařené investice, ale především zmařenou šanci,“ varuje právník Jan Lehký z kanceláře Hogan Lovells.
Všechno špatně „V tuto chvíli není žádné řešení dobré. My pro prováděcí předpisy hlasovat nebudeme. Při dobré vůli se dají schválit, já ale za ně odmítám nést odpovědnost,“ říká Jeroným Tejc (ČSSD). Fungování zákona bez nich si ovšem nedokáže představit a ani odklad nepovažuje za řešení, byť očekává brzké četné novelizace. „Návrat do bodu nula také není možný. Žádná vláda nemůže shodit zákoník úplně ze stolu,“ dodává, přestože se nikdy netajil tím, že jej nepovažuje za pokrokový a moderní.
Marek Benda (ODS) předpokládá, že sněmovna schválí balík doprovodných zákonů nejpozději během září. „Potenciálně ještě hrozí, že by jej mohl zablokovat Senát, pokud se rozhodne škodit zákoníku až do konce. Osobně si myslím, že si senátoři uvědomí, jak moc by mohli znejistit právní vztahy ve společnosti,“ dodává.
Ve sněmovně aktuálně leží z prováděcích a navazujících předpisů kromě katastrálního zákona například zákon o zvláštních řízeních soudních, novela občanského soudního řádu, rejstříkový zákon, novela insolvenčního zákona a další normy z dílny ministerstev pro místní rozvoj, vnitra či financí. Ministerstvo spravedlnosti připouští, že by teoreticky mohl zákoník fungovat i bez nich, celá řada nových institutů by šla při soudní praxi vyložit výkladem.
Nad tím ovšem kroutí oslovení právníci hlavou. „Těžko si lze představit fungování zákoníku především bez nové úpravy katastru nemovitostí a bez úpravy procesních předpisů hlavně v souvislosti s rejstříkovými a dědickými řízeními,“ říká Petr Dobeš, partner kanceláře TaylorWessing e/n/w/c advokáti.
„To je, jako když u lékaře dostanete recept, ale lékárna ho nebude umět ani přijmout, ani vám na něj vydat léky. V praxi by chyběla například pravidla pro zápisy do obchodního rejstříku,“ soudí Pavel Dudák, partner advokátní kanceláře Vilímková, Dudák & Partners. Vzpomíná přitom na situaci před několika lety, kdy ze zákona vypadla důležitá věta o stanovení vyměřovacího základu pro výpočet pojistného a na stát se hrnuly žádosti firem o vrácení milionů korun za neoprávněně vybrané pojištění. „Ústavní soud sice tehdy situaci vyřešil velmi diskutabilním rozhodnutím ve prospěch státu. Avšak představa, že by se v desítkách případů mělo postupovat obdobně, je strašlivá,“ dodává. Revoluce, nikoli evoluce Občanský zákoník nahrazující okleštěného socialistického pohrobka z roku 1964 zavádí přes 3000 nových paragrafů. „S jistou nadsázkou a patosem se dá říci, že v občanské rovině se až nyní završila listopadová revoluce,“ soudí Pavel Dudák.
Koncepčních změn se dočkáme prakticky v každé právní oblasti, a to nejen u stále dokola opakovaného dědického práva. Právníci se shodují, že změna byla potřeba, byť bude obnášet roky čekání na nové judikáty soudů, na kterých bude záviset úspěch a fungování zákona v praxi.
„Nová úprava na rozdíl od té současné obecně vychází z konceptu, že pokud se strany na něčem dohodnou a tato dohoda není nemravná nebo zásadně nevýhodná pro slabší stranu, pak je dohoda vždy platná, a to bez ohledu na různé formální nedostatky,“ vidí jako největší pozitivum Jan Lehký.
„Občan by neměl být tolik svázán právem a více by mělo záviset na jeho svobodné vůli.
Odrazem této zásady je na druhé straně také povinnost chránit si svá práva a být aktivním ve smyslu zásady ,právo přeje připraveným‘,“ dodává Lukáš Poddaný, advokát Ambruz & Dark/Deloitte Legal.
Právníci ovšem poukazují i na negativa.
Nejčastěji kritizují přílišnou radikálnost změny. „Zákon opouští i pojmy a instituty, které se za posledních 25 let vžily a fungovaly. A je zbytečně rozsáhlý,“ soudí Dobeš. „Nebylo nutné měnit tak razantně zaběhlou terminologii. Pojmy jako propachtovatel, výprosník, koupěchtivec, vydlužitel a mnohé další působí zbytečně archaicky a přinesou praktické problémy, ačkoli srozumitelnost a aplikovatelnost byly jedním z cílů nové úpravy,“ pokračuje Dudák.
Zásadně se také rozšíří možnosti uzavírat smlouvy pouze ústní formou, což může mít podle něho fatální důsledky a dopady. „A to nemluvím o podnikatelích, manažerech, členech statutárních orgánů a vlastnících soukromých společností, kteří se navíc budou muset vypořádat i s novým zákonem o obchodních korporacích,“ dodává. l •
O autorovi| Hana Boříková, borikova@mf.cz
