Nezmění-li se parametry českého systému průběžného financování, bude trvale deficitní
S blížícími se volbami do Poslanecké sněmovny po určité odmlce opět ožívá téma penzijní reformy. Bezděkova komise číslo dvě v současnosti přepočítává své pět let staré výsledky. A znovu bude navrhovat politikům, jak se vyhnout kolapsu důchodového systému. Jedno je však jasné již z výsledků první komise – nemůžeme se donekonečna spoléhat na fungování mezigenerační solidarity.
Horší, než jsme mysleli
Pokud se nezmění současné parametry českého systému průběžného financování důchodů, bude trvale deficitní. Přitom dle pět let starých výpočtů měl být přebytkový až do roku 2020, či dokonce 2025. Tyto výpočty však vznikaly ještě před hospodářskou krizí, a proto vycházely z příliš optimistického odhadu růstu ekonomiky. Nyní Bezděkova komise odhaduje, že pokud nenastanou změny, dosáhne v roce 2050 rozdíl mezi příjmy a výdaji penzijního systému až 120 miliard korun ročně (v dnešních cenách). Je nasnadě, že se něco musí změnit a že tato změna bude výrazná.
V roce 2009 se státní důchodový účet ocitl v minusu 30 miliard korun v důsledku ekonomické krize a růstu nezaměstnanosti. Větším a dlouhodobějším problémem je však stárnutí populace. V polovině 21. století bude téměř třetina obyvatel ČR starší 65 let – tedy dle dnešních pravidel v důchodu. Zatímco dnes připadají na jednoho penzistu dva ekonomicky aktivní lidé, za 40 či 50 let se tento poměr vyrovná. Za této situace bude nutné udělat aspoň jednu ze tří změn – snížit důchody, zvýšit sociální odvody či věk odchodu do důchodu. Ve všech případech jde o velmi nepopulární opatření, a proto lze očekávat kombinaci minimálně dvou z nich či všech. Každopádně se musíme připravit, že státní důchody se v poměru ke mzdě budou snižovat.
Více spořit
Češi si problémy penzijního systému dobře uvědomují. V průzkumu AXA Retirement Scope 2008 79 procent ekonomicky aktivních českých respondentů uvedlo, že penzijní systém ČR má problémy. Více než 60 procent z nich očekávalo v nejbližších deseti letech penzijní reformu zahrnující oddálení odchodu do důchodu či snížení státních penzí.
Aby si dnešní ekonomicky aktivní občané udrželi slušnou životní úroveň i v důchodu, musejí si odkládat část svých současných příjmů. Pozitivní je, že dle průzkumu si téměř 80 procent pracujících Čechů již nějakým způsobem na důchod spoří. Průměrná spořená částka okolo tisíce korun měsíčně, ukládaná po dobu zhruba 25 let, zajistí příplatek ke státnímu důchodu zhruba 1300 korun měsíčně. To na velké přilepšení budoucím penzistům stačit nebude.
Stát by proto měl občany vést k tomu, aby se na důchod připravovali odpovědněji. Penzijní připojištění je skvělý produkt pro ukládání pravidelných měsíčních částek. Klient ročně získává maximální státní podporu 1800 korun a zároveň si může odepsat dvanáct tisíc korun z daňového základu. Penzijní fondy spolehlivě plní svou úlohu ochránit úspory před inflací, přičemž ani v případě velkých turbulencí finančních trhů nejsou úspory znehodnoceny. Aby však byli lidé motivováni k vyšším úložkám než dnes, měl by stát uvažovat o navýšení státní podpory či daňových odpisů.
Spolehnout se na sebe
Zvolit si vyvedení části sociálního pojištění na soukromý účet, takzvaný opt-out, v nejbližší době v rozporu s doporučeními mnoha expertů asi nebude možné. Opt-out by sice krátkodobě znamenal výpadek části příjmů systému průběžného financování, ale pomohl by částečně vyřešit problém důchodů dnešní mladé a střední generace.
Druhá Bezděkova komise jistě přijde s dalšími doporučeními, jak k důchodové problematice přistoupit. Je možné, že se politici nakonec na nějakém řešení dohodnou. Jedno je však jisté: naše děti nás v důchodu neuživí. Proto přemýšlejme, jak se spolehnout především sami na sebe!
