Sehnat specialisty, kteří umějí zajistit hladký provoz nově spouštěné technologie, je velký kumšt - jednak jsou drazí, ale hlavně není kde brát. Jenomže lidi nejsou ani na úplně opačném konci kvalifikačního spektra, neboť do směnného provozu se lidé nehrnou a míra fluktuace je trojnásobná ve srovnání s dobou před pěti lety, kdy pracovních příležitostí nebylo vlivem recese nazbyt a skutečnost, že někdo byl schopen nabídnout stoprocentní garanci, že výplata přijde v plánovaném termínu, se cenila.
Polovina pomocných dělníků odejde nebo musí být odejita ve zkušební lhůtě. Mnozí z nich jsou pod exekucemi a vzhledem k tomu, že nezabavitelné minimum je velmi nízké a cokoli nad něj padne na splácení dluhu, hledají zaměstnavatelé nějaké schůdné řešení v podobě benefitů, které by tento typ zaměstnanců nějak přilákaly a motivovaly.
Na pracovním trhu je Česko ve slepé uličce v zásadě kvůli gólům do vlastní brány na poli exekučního a insolvenčního práva. Ono se to nezdá, ale provoz dovede ochromit porucha klíčové a sofistikované technologie, kterou nemá kdo opravit, stejně snadno jako akutně chybějící pracovníci se základním vzděláním pro druhou směnu. Přijímat do těchto pozic zahraniční dělníky je sice parciální východisko z hlediska zaměstnavatele, ale také žádná radost. Navíc je lidí málo i v tradičních dodavatelských zemích Unie.
Robot vs. židle z IKEA
Doporučení v podobě masivních investic do náhrady těchto pozic nějakými senzory vyzbrojenými roboty je opravdu knížecí radou - objednací lhůty se počítají nikoli v řádu měsíců, ale spíše několika málo let. Navíc, jak nedávno zjistili výzkumníci z Nanyang Technological University v Singapuru, báječné nové stroje mají potíže předehnat člověka, který smontoval pár židlí z IKEA. Rovněž ušít tričko je pro ně velký problém. A jak zjistil i Elon Musk, produktivita jeho maximálně robotizované výroby automobilů Tesla famózně selhává ve srovnání s produktivitou pásové výroby u „dinosaurů“ typu Ford nebo General Motors.
Přečtěte si rozhovor s Miroslavem Singerem:
Miroslav Singer: Dobře je a dobře bude
Toto se podaří jednou, možná v nikoli vzdálené budoucnosti vyřešit úspěšně. To, co nevyřešíte, je problém s drahými technologiemi, když se jejich spuštění trefí zrovna do špatné fáze ekonomického cyklu. Co pak se splátkovým kalendářem, když linka jede na půl plynu? Dlouhé dodací lhůty u technologií jsou tak součástí problému, který české firmy musejí řešit, a mnohé by se nerady dostaly do stejné situace dvakrát během jedné dekády.
Velmi častá je otázka, zda „už není příliš dobře“ - navozující pocit blížícího se přelomu let 2008 a 2009. Navíc technicky vzdělaní Češi si uvědomují těžkou nadváhu v automobilovém průmyslu jako potenciálně velmi vážnou slabinu v případě, že na něj skutečně rychle dopadne technologicky přelomová změna. K čemu nám pak ty motorárny a převodovkárny budou?
Druzí v průmyslu; osmadvacátí v inovacích
Na co se orientovat v českém zpracovatelském průmyslu, jehož pozice v řetězci tvorby hodnot se za poslední čtvrt století usadila někde uprostřed? Není soustředěna na výzkumně-inovačním a designérském začátku, ale ani na konci v podobě marketingovém a prodejním „opracovávání značky“ a poprodejních servisních funkcích. Na těchto pólech se maximalizuje přidaná hodnota a koncentrují dobře placené profese, které jsou nositeli know-how.
Češi mají po Jižní Koreji druhý největší podíl zpracovatelského průmyslu na celkové zaměstnanosti a vytvořené přidané hodnotě na světě, jak zjistil ve svém „speciálu“ v rámci Světového ekonomického výhledu před pár dny Mezinárodní měnový fond. Co čert nechtěl, toto krásné druhé místo není doprovázeno stejným postavením v Bloomberg Innovation Index 2018, kde Jižní Korea skončila opět na prvním místě, ale Česko až na 28. příčce. Přitom jde o index sestavovaný z parametrů, jejichž sledováním se zabývají mezinárodní instituce, jichž je Česko členem, a měří veličiny typu výdajů na vědu a výzkum přes produktivitu na pracovníka až po patenty.
Dohnat a předehnat: Česko by mohlo být za čtyři roky bohatší než Itálie
Mimochodem, v první desítce inovačních premiantů najdeme šest evropských zemí a Izrael. U Izraele se zastavme, protože jde o nevelkou zemi, přitom s mimořádně vyspělou „kulturou startupů“ a propracovaným systémem podpory vědy a výzkumu. Můžete si říct, že není opakovatelný izraelský příběh včetně extrémně vysoké koncentrace vědců, na níž se v několika vlnách podílela imigrace většinou vysoce vzdělaných občanů bývalého Sovětského svazu, ale svého času třeba i Ceausescuova Rumunska. Jenomže pokud si izraelské výsledky srovnáte s celkovými výdaji na vědu a výzkum v dolarech, nikoli v procentech hrubého domácího produktu, jsou oproti Česku asi dvojnásobné. Výsledek? Nesrovnatelný.
Dostaneš to, za co si zaplatíš
Přitom se nedá říct, že by v porovnání s jinými zeměmi Unie, které jsou zhruba stejně bohaté, dávalo Česko na vědu a výzkum málo, ale struktura výdajů je hodně zaměřená na to, aby české vědě, lidově řečeno, neujel vlak světového poznání a aby udržela vědecké institucionální zázemí. Z toho plynou vysoké fixní náklady (nevyhnutelně) a relativně malé sepětí vědy s českým průmyslem, což je nemilé. Jenže bez posunu směrem k inovacím se neposuneme k vyšší přidané hodnotě ani náhodou a dál zůstaneme lokací, která je na technologickou změnu nadměrně citlivá.
Je možné v Česku zvýšit inovační kapacitu? No jejda. Jak říká staré byznysmenské rčení, „dostaneš to, za co si zaplatíš“. Jestliže přestaneme motivovat firmy k inovacím nejen literou daňových zákonů a berní úřady začnou pohlížet na výdaje na tyto účely nikoli jako na obzvlášť vychytralý pokus o daňový únik, bude to dobrý začátek. Navyšování rozpočtů výzkumákům a vysokým školám by mohlo být podmíněno nejen tím, co vymyslí, ale i tím, co firmám skutečně prodají. To je ta komercializace, to je ta práce pro firemní zadavatele, co nám tak strašně nejde. Já vím, že tu a tam jsou příklady, jimiž se všichni chlubí, ale chce to mnohem víc a větší kapky.
Přečtěte si další komentáře Miroslava Zámečníka:
Dohánění
Smíšené zpravodajské zboží
Mýtus o bohaté zemi chudých lidí
Sudán: politická ekonomie jednoho živočišného druhu
Oddlužení jasně, ale takhle?
Jak nám ta unie pěkně roste
Kde je ten národní kapitál?
Poučení z voleb: spraví to láskyplná péče o Sudety?
