Investice do českých skiareálů byly letos rekordní, přesáhly miliardu korun
Suma přesahující miliardu korun, kterou před letošní sezonou investovaly české skiareály, se zdá být vysoká, je to dvakrát více než loni. Ale jen dokud si neuvědomíme, že Češi a zahraniční návštěvníci utratí za lanovky a vleky ročně asi 1,5 miliardy korun. Příjmy provozovatelů skiareálů se za posledních pět let zvýšily asi trojnásobně.
Čtvrtmiliardový Ještěd.
Nejživěji bylo na sjezdovkách libereckého Ještědu. S tramvajovou tratí vzdálenou dvě stě metrů od lanovek a vleků je nejdostupnějším „městským“ lyžováním v Česku. Během léta vyrostly na tamních stráních dvě zcela nové čtyřsedačkové lanovky, nové uplatnění našla po repasi i několik let stará dvousedačka. „K tomu je nutné připočítat čtyři nové vleky, vybudování obslužných objektů a rozšířený systém umělého zasněžování. Během letošního roku jsme do skiareálu investovali sumu pohybující se kolem 240 až 250 milionů korun,“ vypočítává Karel Vacek, majitel společnosti Snowhill, která letos získala Ještěd do 25letého pronájmu. Kromě libereckého areálu provozuje Snowhill pět dalších středisek, například v Herlíkovicích či Vysokém nad Jizerou. „Za pět let, co se pohybujeme v tomto oboru, jsme investovali přes 600 milionů. Do těchto peněz ale nepočítám výdaje na marketing, které jen letos dosáhnou asi 17 milionů korun,“ uvádí.
10 let i s rezervou.
Nejnákladnější položkou v ještědském rozpočtu byly investice do lanovkových přepravních technologií. „Rozhodli jsme se, že jedna z nových lanovek bude mít odpojitelné čtyřsedačky, které se při nástupu lyžařů úplně zastaví na rozdíl od jiných s posuvným kobercem. Tato moderní technologie sice tvoří asi čtvrtinu z 80milionové ceny lanovky, je to tedy především ekonomické rozhodnutí, ale vzhledem k umístění lanovky na začátku areálu, kde nastupují takřka všichni lyžaři, to za to stojí,“ říká Vacek. Snowhill očekává návratnost čtvrtmiliardové investice v časovém horizontu mezi deseti až dvanácti roky, a to ještě Vacek tvrdí, že pracuje s čísly, které mají značnou rezervu. „Než jsem dospěl k Ještědu, měl jsem možnost vyzkoušet si provozování skiareálu na pěti jiných místech, takže vím, že i kdyby jedna sezona z pěti let byla zcela bez sněhu, dokáže si tato investice na sebe vydělat,“ říká Vacek.
Lyže nejsou pro chudáky.
V loňské sezoně si na Ještědu zalyžovalo asi 250 tisíc lidí, předpoklady pro letošní rok se pohybují od hranice 400 tisíc lyžařů výš. „Vycházím z toho, že Ještěd je hodinu jízdy z Prahy. Když k tomu připočtu 200 tisíc lidí, kteří bydlí v blízkém okolí, pracuji s cílovou skupinou potenciálních klientů čítající jeden a čtvrt milionu lidí. To v republice nikdo jiný nemá,“ počítá sebevědomě Vacek. Majoritní část investice hradil Snowhill z prostředků vygenerovaných z již fungujících areálů, část peněz pochází z cizích zdrojů. „Když v bance ukážete tabulky, tak vám na ně asi velké peníze nepůjčí. Klíčové je dokázat, že tomuto byznysu rozumíte, že máte za sebou historii,“ dodává.
Zvýšení komfortu v ještědském skiareálu pocítí lyžaři na ceně jízdného, například nejrozšířenější denní permanentka podraží z loňských 400 na 550 korun. „Jsem přesvědčen, že toto zákazník kritizovat určitě nebude. Z hlediska přepravní kapacity zde vyrůstá druhý největší lyžařský areál v republice. Lyžování navíc není zábava pro chudáky, je to dražší sport než golf. Naštěstí pro nás si tento luxus může v Česku dovolit stále více lidí,“ připouští Vacek.
Karabáč na bufetáře.
Lyžařský byznysmen si však stěžuje na neschopnost podnikatelů z „podpůrných“ oborů – skiservisu, půjčoven lyží a zejména gastrozařízení. „Nemají potřebný kapitál, drhne to i po manažerské stránce, tak jsme se rozhodli, že si od letošní zimy budeme provozovat půjčovny a servisy sami,“ říká. „Špatná situace je i v občerstvení u lyžařských svahů. V Česku chybí síťový partner, který by dokázal dobře a kvalitně provozovat rychlé občerstvení, nejenom nabízet v levném hrnci ohřátou klobásu z Makra, která je navíc často studená,“ tvrdí Vacek a pro názornost uvádí, že dvacet bufetů ve střediscích Snowhillu provozuje dvacet různých partnerů. „Problém není v penězích, bufety vydělávají dobře. Jenže naprostá většina nájemců jsou lidé, kteří peníze, jež vydělají v pátek, v pondělí již nemají,“ tvrdí Vacek. Nedokáže prý donutit partnery, aby do bufetů investovali alespoň minimální objemy peněz. „Sorta 'gastropodnikatelů' je na českých horách na nulové úrovni, často mi připomíná taxikáře. Přinutit je, aby kafe bylo teplé, párek dobře prohřátý a pivo studené, nás stojí strašně energie. Kdybych měl karabáč, mlátil bych je denně,“ říká naštvaně Vacek. „Přitom bychom rádi našim klientům nabídli alespoň něco zajímavého a chutného, například vlastní lívance, pár druhů polévky, sendviče, míchané drinky nebo třeba bagetu s parmskou šunkou a olivami. Jsem přesvědčen, že za takové občerstvení by lidé byli ochotni i více zaplatí, a třeba by kvůli těm bagetám i začali jezdit lyžovat právě k nám,“ představuje si.
Klobásy ve vlastním?
Jestliže Vacek do konce letošní zimní sezony, tedy asi do konce dubna, nenajde seriózního partnera, který by pro Snowhill provozoval síť stánků s rychlým občerstvením, je připraven založit si vlastní gasgrofirmu a starat se o jídlo „ve vlastním“, podobně jako o servis lyží či půjčovny. „Vytvořit pobočkovou síť bufetů a restaurací s jednotným brandem, jídelníčkem a kvalifikovaným personálem by stálo zhruba 50 milionů korun, ale jsem přesvědčen, že za tři roky je taková investice návratná a poté již jen zisková,“ odhaduje Vacek. Případná dceřiná firma Snowhillu pro provozování bufetů by prý nemusela fungovat jen v areálech provozovaných Vackovou společností, ale i v jiných resortech. „Když už bych takovou firmu založil, investovala by všude, kde by byl potenciál pro rozvoj gastrobyznysu,“ míní Vacek.
Rok lanovek.
Masivně se však v létě neinvestovalo jen na Ještědu. Letošní lyžařská „mezisezona“ by se dala nazvat časem lanovek. V Česku vyrostlo deset nových lanových drah, další čtyři jsou starší zařízení přesunutá z jiných míst. Jedním z takových případů je třísedačková lanovka ve Špindlerově Mlýně, která do loňska sloužila na Hromovce a po repasi se přesunula do lokality Labská. „Za poslední dva roky přesáhly investice hranici 220 milionů korun, z toho je asi 140milionová část kryta bankovním úvěrem. Přesto jsme letos nezdražovali,“ řekl týdeníku EURO Jiří Beran, šéf Skiareálu Špindlerův Mlýn. Nové, většinou čtyřsedačkové lanové dráhy vyrostly i v dalších střediskách, například v Herlíkovicích poblíž Vrchlabí, v Rokytnici nad Jizerou, na Benecku, v Říčkách, v Černém Dole, ve Zlatých Horách či v beskydské Bílé. „Projevilo se, že poslední dvě velmi dobré zimy byly pro provozovatele areálů finančně zajímavé a dodaly jim odvahu dojít si pro úvěr na nová přepravní zařízení. Navíc ekonomika roste a lidé si mohou dovolit za lyžování více utrácet,“ soudí Radek Holub, redaktor specializovaného časopisu Snow.
Moderní děla.
Druhou nejnákladnější položkou v letošních lyžařských investicích byly systémy pro technické zasněžování, tedy rozvody vody a zařízení pro výrobu umělého sněhu. „Z letošních investovaných patnácti milionů korun šlo 80 procent do dokončení zasněžovacího systému, nově můžeme na sjezdovky stříkat až 46 litrů vody za vteřinu,“ vypočítává Vladimír Kasík, jednatel společnosti Sport service, která vlastní šumavský skiareál Špičák. Podobně uvažovali ve Špindlerově Mlýně, který je největším a nejkomfortnějším lyžařským areálem v zemi. „Ze šestadvaceti kilometrů sjezdovek máme od letoška pod technickým sněhem 95 procent všech úseků,“ říká Jiří Beran. Právě do moderních sněžných děl a rozvodů vody, které se kvůli ochraně proti zamrznutí pokládají alespoň metr pod zem, mířila největší část letošní 70milionové investice ve Špindlerově Mlýně. „Stavíme nová sněžná děla a postupně obměňujeme starší kanony za moderní automatické. Ty se totiž samy řídí podle klimatických podmínek – řeknou si o zapnutí, když mrzne, a automaticky se vypnou v případě oteplení, aby na sjezdovky nestříkala jen voda,“ vysvětluje Beran.
Černohorský expres.
Za technologicky nejzajímavější investici letošního roku lze považovat novou osmimístnou kabinovou lanovku na Černou horu v Jánských Lázních. Společnost Mega Plus, která tamní areál provozuje, ji vybudovala za necelé čtyři měsíce nákladem 130 milionů korun. „Od poloviny srpna, kdy jsme kabinku uvedli do provozu, tedy až v závěru letní sezony, jsme zaznamenali dvojnásobný počet návštěvníků,“ říká Petr Hynek, jednatel Mega Plus. Za jednodenní permanentku v hlavní sezoně zaplatí lyžaři v Jánských Lázních 590 korun, tedy o 40 více než tomu bylo vloni. „Zdražení o čtyři procenta je v porovnání s investicemi minimální, navíc ceny mimo top sezonu zůstaly na loňské úrovni,“ dodává. Černohorský expres, jak je největší jednorázová investice v Jánských Lázních pojmenována, by měl zkrátit čekací doby na hlavním přepravním zařízení z hodiny na maximálně 20 minut ve špičkách nejvytíženějších dnů. 130milionovou investici uhradil Mega Plus kombinací různých finančních zdrojů – vlastními penězi, bankovním úvěrem a leasingem. „V každém z našich investičních projektů se snažíme o maximální rozložení daňových úspor, aby šly odpisy proti splátkám úvěrů,“ říká Hynek.
Do vzduchu.
Vývoj, kterým české skiareály, respektive jejich majitelé či provozovatelé, za posledních pár let prošly, je zřetelný. „Doba, kdy stačilo pouze provozovat pár vleků, případně lanovek, je nenávratně pryč. Česká lyžařská střediska se profesionalizují, snaží se být nejen vybavené moderními přepravními zařízeními, ale také nabízet komfortní rozšířené služby,“ tvrdí Milan Jurdík, ředitel společnosti Sitour, která se specializuje na informační a reklamní systémy ve skiareálech a zároveň provádí hodnocení českých středisek. „Trend je jasný, dostat lyžaře do vzduchu pomocí různých lanovek a nabídnout jim komfort i mimo svahy,“ dodává Jurdík.
Takřka všechny velké skiareály se netají odvážnými plány. Například ve Špičáku na Šumavě přesáhly investice za poslední tři roky hranici 100 milionů korun, za dalších 120 milionů by tam rádi vybudovali dvě nové sjezdovky a dvě lanovky, tak aby se lyžaři po areálu více rozprostřeli. „Máme však zásadní problém s vedením Chráněné krajinné oblasti Šumava, která má radikálně odlišný názor na rozšiřování skiareálu. Přitom by taková změna pomohla celému Železnorudsku, využila by se dvě již vybudovaná parkoviště, odlehčilo by se současnému hlavnímu nástupnímu místu na Špičák. Problém dnes už není v penězích, ale v lidech a jejich předsudcích,“ řekl týdeníku EURO Vladimír Kasík ze Skiareálu Špičák.
Plány na zvelebení areálu spřádají i ve Špindlerově Mlýně. „Rádi bychom v horizontu několika let propojili areál ve Svatém Petru s druhým střediskem na Medvědíně,“ naznačuje Jiří Beran. Konkrétnější prý zatím být nemůže. „Probíhají jednání s ochranáři, jak celou akci provést, připravuje se i územní řízení a rozvojová studie. Vše je ale zatím jen v jednání,“ dodává. Investiční hodnota takovéto akce by údajně přesáhla hranici půl miliardy korun.
Není čas na nervozitu.
Vloni touto dobou se v největších střediskách již několik dní, či dokonce týdnů lyžovalo, letošní teplé počasí ale neumožňuje ani výrobu technického sněhu. „Loňská zima byla výjimečná. Nepřetržitě jsme lyžovali od listopadu do dubna. Vždy tvrdím, že stříkat sníh se má za jakékoliv situace, ale vloni v lednu to už nešlo, doslova jsme se v něm topili, nebylo ho už kam dávat,“ vzpomíná Kasík ze šumavského Špičáku. „Minulá sezona byla – i díky systému technického zasněžování - nejdelší v naší historii. Běžně jezdíme 135 dní v sezoně, vloni se lyžovalo rekordních 144 dní,“ doplňuje Hynek ze skiareálu v Janských Lázních.
Během čekání na sníh zatím není důvod propadat nervozitě. Hlavní lyžařská sezona začíná od Vánoc. Až od té doby je sníh klíčovou otázkou.
Lyžovačka v Česku Ceny jednodenních skipasů v hlavní sezoně
- Špindlerův Mlýn 750
- Černá hora 590
- Harrachov 570
- Rokytnice n. Jizerou 570
- Pec pod Sněžkou 550
- Ještěd 550
- Herlíkovice 530
- Tanvaldský Špičák 510
- Černý Důl 490
- Špičák na Šumavě 470
- Kramolín 450
Pramen: ČTK
