Evropský komisař souhlasí s Klausem: Lze mít vlastní kritéria pro zavedení eura
Joaquín Almunia (57) je eurokomisařem pro hospodářské a měnové záležitosti, v Evropské komisi má na starost i agendu jednotné měny euro. Vystudoval právo a ekonomii na univerzitě v Bilbau. Později studoval i v Paříži a na Harvardově univerzitě. Byl hlavním ekonomem španělských odborů UGT a ekonomem v bruselském úřadu španělských obchodních komor. Působil v řadě funkcí ve španělské socialistické straně PSOE, byl ministrem práce a posléze veřejné správy. V letech 1997 až 2000 stál v čele socialistů a v roce 2000 za ně kandidoval na premiéra. Jako komisař v Bruselu působí od dubna 2004. Věnuje se vědecké práci a je autorem řady knih. Almunia je ženatý a má dvě děti. Mezi jeho záliby patří opera, film a fotbal. Určitou dobu komentoval filmy ve španělském rádiu a je fanouškem klubu Athletic Bilbao.
EURO: Doporučil byste Česku, aby pospíchalo se zavedením eura? ALMUNIA: Cíl definovali odpovědní čeští činitelé. Rozhodli, že chtějí přijmout euro v roce 2010. My to akceptujeme. Je na každém kandidátovi vstupu do eurozóny, aby si stanovil svůj cíl a určil si přípravné kroky při plnění kritérií. My monitorujeme, zda se realizuje vše, co je pro úspěch v tomto procesu nezbytné.
EURO: Máte ale určitě také vlastní názor na to, zda je český cíl správný… ALMUNIA: Ne, my chceme posílit rozhodování na národní úrovni. Neříkáme členským státům, co mají dělat. Členové Evropské unie jsou povinni zavést euro v odpovídající době. Ale je na nich, aby se rozhodli, jaký bude rytmus přizpůsobení se požadavkům vstupu do eurozóny.
EURO: A myslíte si, že cíl stanovený českou vládou je realistický? ALMUNIA: Ano. Když se dnes podívám na čísla charakterizující situaci české ekonomiky, jsem si jist, že Česko v tomto procesu uspěje, pokud bude pokračovat stejným způsobem jako v posledních letech.
EURO: Co soudíte o názorech, že to realistické není, protože česká vláda nedělá dost při omezování rozpočtového deficitu? ALMUNIA: Já vím, že Česko má veřejný deficit nad úrovní tří procent hrubého domácího produktu. Ale když se podívám na míru růstu a plánované reformy, jež jsou nutné k fiskální konsolidaci, myslím, že cíl realistický je. Otázka však nestojí pouze tak, zda budou splněna příslušná kritéria. Je nutné se také podívat dopředu. A v případě České republiky stejně jako v případě jiných členských států musíme věnovat pozornost důsledkům stárnoucí populace. Takže proces fiskální konsolidace musí jít mnohem dále, než je ona úroveň tří procent.
EURO: Výše hrubého domácího produktu na jednoho obyvatele je v Česku výrazně nižší, než činí průměr Evropské unie. To se do roku 2010 až tak zásadně nezmění. Je v této situaci vhodné mít stejnou měnovou politiku jako mnohem bohatší země? ALMUNIA: Nejdříve bych připomněl, že tempo růstu české ekonomiky je vyšší než průměr Evropské unie. Proces dohánění byl zahájen a bude v budoucnosti pokračovat. Měnová politika Evropské centrální banky není restriktivní. Dnes v eurozóně zažíváme nejnižší úrokové sazby za celý náš život. Nikdy předtím jsem nezažil tak nízké reálné i nominální úrokové sazby, ať už krátkodobé či dlouhodobé. Takže měnová politika nebrzdí růst, ale naopak mu pomáhá. A od zavedení eura nám měnová politika zajišťovala cenovou stabilitu.
EURO: Jaké mohou být důsledky, pokud země, která si stanovila cíl pro vstup do eurozóny, tento cíl nesplní? Tedy pokud bude vstup odložen? ALMUNIA: Nyní se zabýváme prvními třemi kandidáty, kteří chtějí vstoupit v roce 2007, konkrétně Slovinskem, Litvou a Estonskem. V příštích měsících budeme muset posoudit, zda plní nebo neplní právní a ekonomická kritéria. A není jisté, zda je splní. S estonským premiérem jsme mluvili o tom, jak těžké pro jeho zemi bude splnit inflační kritérium v roce 2006. Těším se na to, že budu moci pozitivně posoudit estonskou situaci, ale budeme striktní. Jsme flexibilní v tom, že umožňujeme každému státu, aby sám rozhodl o tom, kdy se chce připojit k euru. Ale jestliže bylo o tomto cíli rozhodnuto, musíme posoudit plnění kritérií. Všichni od nás mohou očekávat rovné zacházení. Nebudeme předkládat politické hodnocení, poskytneme přísné hodnocení.
EURO: Ještě bych se vrátil k předchozí otázce. Co se může stát, pokud třeba Česko vstup odloží? Teď nemám na mysli zdržení o jeden dva roky, ale výraznější. ALMUNIA: Během své cesty do Prahy jsem mluvil s českými činiteli a oni mi potvrdili, že chtějí euro zavést v roce 2010. Cíl je určen. Proč bychom diskutovali o věcech, které nejsou na stole a jež nejsou realistické? Reálnou věcí je, že většina politických sil v Česku a odpovědní činitelé rozhodujících institucí včetně vlády i centrální banky jsou odhodláni splnit tento cíl.
EURO: Někteří centrální bankéři ve střední a východní Evropě říkají, že vámi zmiňované kritérium inflace je zastaralé. Možná mělo smysl v době před vznikem eurozóny, ale není příliš vhodné pro novou vlnu rozšíření. ALMUNIA: Možná že kdyby pětadvacet šéfů států a vlád začalo dnes znovu připravovat smlouvu o Evropské unii a její ekonomickou kapitolu, udělali by to odlišně. Ale musíme vyhodnotit situaci na základě znění současné smlouvy.
EURO: Další kritika se týká požadavku, aby měna kandidátské země byla dva roky součástí mechanismu směnných kursů 2 (ERM 2). To by mohlo způsobit více nestability než stability, protože se bude spekulovat na kurzy měn uvnitř tohoto mechanismu. ALMUNIA: Vím o těchto obavách. Setkal jsem se s guvernérem české centrální banky a mluvili jsme o tom. Ale ERM 2 se dosud vyznačuje velmi hladkým a pozitivním fungováním. Nezaznamenali jsme jakékoliv problémy. Stabilita směnného kurzu měn, které jsou součástí mechanismu ERM 2, je velmi vysoká.
EURO: Pamatujeme si však na problémy s fungováním prvního mechanismu směnných kurzů, který musely některé měny po útocích spekulantů opustit. Jaký je tedy rozdíl mezi současným a dřívějším mechanismem? ALMUNIA: Rozdíl je velmi jasný. Nyní máme euro. Kdyby euro existovalo v letech 1992 a 1993, možná bychom se vyhnuli tehdejší krizi. Důležitost eura při zajišťování stability směnných kurzů je obrovská.
EURO: Nyní také může intervenovat Evropská centrální banka (ECB)… ALMUNIA: Ta ale v současnosti na trzích neintervenuje. Stabilita je garantována důvěryhodností jednotné měny a centrální banky.
EURO: V případě, že by jakákoliv měna v mechanismu byla ohrožena, Evropská centrální banka by měla povinnost zasáhnout, nebo ne? ALMUNIA: Nemluvíme o hypotetických hrozbách. Mluvíme o realitě. A ta spočívá v tom, že euro, měnová politika ECB a mechanismus směnných kurzů poskytují celkovou stabilitu.
EURO: Český prezident Václav Klaus řekl, že potřebujeme nejen kritéria Evropské unie, ale rovněž naše vlastní. Něco podobného už ve své zemi zavedl britský ministr financí Gordon Brown. Co si myslíte o Klausově myšlence? ALMUNIA: Již jsem mluvil o tom, že každý si může stanovit vlastní cíl a podmínky pro cestu k euru. Nyní kupříkladu diskutujeme o nových národních programech reforem v rámci revize Lisabonské strategie. Požádali jsme členské státy, aby posílily národní rozhodování v této oblasti. V Evropské unii máme jednu federální politiku - měnovou. Pak máme koordinační rámec pro rozpočtová rozhodnutí, pro fiskální disciplínu. Ale také tu jsou národní strategie pro strukturální reformy, které mají zvýšit konkurenceschopnost našich ekonomik. Musíme o nich na evropské úrovni diskutovat, musí zde být mnohostranný dohled a musíme si vyměňovat názory na to, jaké jsou nejlepší praktiky. Ale pokud by rozhodování nebylo na národní úrovni, k úspěchu by to nevedlo. Souhlasím s tím, aby odpovědnost přebíral každý členský stát.
EURO: Včetně vlastních kritérií pro vstup do eurozóny? ALMUNIA: Ano. Mnoho zemí v eurozóně má vlastní národní pravidla pro rozpočtovou disciplínu. Když jsme diskutovali o revizi paktu stability a růstu, vybízeli jsme členské státy k tomu, aby doplnily evropský fiskální rámec vlastními národními pravidly. My s tím souhlasíme. Jsou tu pouze dvě podmínky. Za prvé jsou všichni členové Evropské unie povinni se v odpovídající době připojit k jednotné měně. Pouze dvě země obdržely výjimku, takzvaný „opt-out“ - Velká Británie a Dánsko. A za druhé budeme posuzovat společná kritéria stejným způsobem u všech.
EURO: Příklad Švédska ale ukazuje, že i když existuje povinnost vstoupit do eurozóny, lze najít způsob, jak se tomu vyhnout. ALMUNIA: Švédsko je povinno připojit se k eurozóně. V roce 2003 se ve Švédsku konalo referendum o zavedení eura a jeho výsledek byl negativní. Ale původní závazek existovat nepřestal. V odpovídající době by nám Švédové měli sdělit, jak chtějí svůj cíl pro připojení se k euru definovat. V příštím roce budeme vypracovávat konvergenční zprávu o tom, jak země mimo eurozónu plní své závazky. Budeme posuzovat nejen deset nových členských zemí Evropské unie, ale také Švédsko.
EURO: Problém Švédska přece není v tom, že by neplnilo kritéria… ALMUNIA: Nyní neplní všechna kritéria.
EURO: Která neplní? ALMUNIA: Především ta právní. A také dosud nezapojilo svou měnu do mechanismu směnných kurzů.
EURO: Ale právě neplněním těchto podmínek můžete do nekonečna odkládat vstup do eurozóny. ALMUNIA: Ne, do nekonečna nikoliv. Chtěl bych, aby to bylo jasné. Nebudeme to odkládat do nekonečna. Budeme flexibilní, ale nebudeme se vzdávat našich závazků a budeme vyzývat k odpovědnosti všechny členské státy, které mají závazky vyplývající z členství v Evropské unii.
EURO: Kdy si myslíte, že může Švédsko vstoupit do eurozóny? ALMUNIA: Nevím. Ale budeme o tom se Švédy diskutovat.
EURO: Vraťme se ještě k zemím střední a východní Evropy. Jaké jsou hlavní výhody, které jim přinese vstup do eurozóny? ALMUNIA: Poskytne cenovou stabilitu, nižší úrokové míry, finanční stabilitu, snížení rozdílů v úrovni úrokových sazeb, důvěru finančních a dalších trhů, lepší prostředí pro pokračování v lákání přímých zahraničních investic, jistotu pro všechny účastníky trhu. A také výhody pro občany. Díky cenové stabilitě a nižším úrokovým sazbám se zvýší jejich disponibilní reálný příjem.
EURO: A vidíte také nějaké slabiny, nevýhody? ALMUNIA: Když chcete připojit vaši zemi, vaši měnu ke společnému projektu, který vám poskytne mnoho výhod, budete také muset sdílet vaše rozhodnutí s ostatními. Ale to je prakticky jediné omezení. Takto ovšem funguje celý evropský projekt, a proto je úspěšný. Členské země se rozhodly sdílet odpovědnost na evropské úrovni, a ne bojovat jedna proti druhé
EURO: Mluvil jste o měnové politice ECB, která dnes není restriktivní. Nedávno ale banka úrokové míry zvýšila a objevují se náznaky, že v příštím roce mohou dále růst. ALMUNIA: Myslím, že evropský komisař pro hospodářské a měnové záležitosti nikdy veřejně neřekl jediné slovo o měnové politice Evropské centrální banky. Řekl jsem však, že po posledním rozhodnutí ECB nezměním naši předpověď růstu pro příští rok. Nadále předpokládám, že očekávané tempo růstu pro léta 2006 a 2007 je realistické. Jsem optimistou, pokud jde o možnosti udržitelného oživení ekonomik zemí Evropské unie a eurozóny.
EURO: Kritičtí ekonomové uvádějí, že eurozóna není optimální měnovou unií a že jednotlivé národní ekonomiky jsou příliš odlišné. Změnila se v tomto ohledu situace od zavedení jednotné měny v roce 1999? ALMUNIA: Už před tímto datem jsme samozřejmě diskutovali o výhodách a nevýhodách jednotné měny, měnové unie. Tyto teoretické diskuse byly velmi zajímavé. Nyní máme na stole nejen ekonomickou teorii, ale také praktické výsledky. A máme také zkušenost, důkazy o tom, co jsme díky měnové unii získali. Myslím, že výhody jsou mnohem větší než nevýhody. To neznamená, že nepotřebujeme další rozhodnutí. Každý měsíc diskutujeme s představiteli zemí eurozóny o tom, jak ještě vše zdokonalit, jak zlepšit koordinaci strukturálních reforem, jak koordinovat rozpočtové strategie.
EURO: Objevují se také zcela opačné názory na výsledky měnové unie. Ekonomické problémy Itálie jsou dle nich spojeny s tím, že euro je příliš silné. Podobné věci se říkají také o Německu. Co si o tom myslíte? ALMUNIA: Nesouhlasím. Vypracovali jsme hodně ekonomických analýz o tom, co se děje v různých členských státech. Problémy v Itálii vyplývají z nedostatku strukturálních reforem. Itálie potřebuje dokonalejší fungování trhů, zvýšení konkurenční schopnosti, vyšší produktivitu, lepší fungování finančního systému a podobně. A v případě Německa, kde se konkurenční schopnost výrazně zvýšila, je to otázka nedostatku důvěry investorů a spotřebitelů.
EURO: Tedy jen otázka důvěry? ALMUNIA: Převážně. Samozřejmě že jsou zapotřebí další reformy. Do programu nové německé vlády již byly některé důležité reformy zařazeny. Ale jsem přesvědčen, že pokud se úroveň důvěry v Německu v příštích měsících zlepší, oživení bude nejen udržitelné, ale také silné. A doufám, že důvěra investorů a spotřebitelů se v Německu zlepší díky stabilnějšímu prostředí po vytvoření nové vlády. Reformy, které zahájila již minulá vláda, se také začínají projevovat dobrými výsledky.
EURO: Takže je to spíše politická než ekonomická záležitost? ALMUNIA: Řekl bych, že je to více psychologická než ekonomická záležitost.
EURO: Je možné, aby jakákoliv země opustila eurozónu? Byly jisté náznaky některých italských politiků… ALMUNIA: Teoreticky to samozřejmě možné je. Ale pokud se na to podíváte realisticky, můžete si velmi jednoduše představit, že nikdo si nebude moci dovolit zaplatit cenu, kterou by to stálo.
EURO: Domníváte se, že měnová unie může přežít bez společné fiskální politiky? ALMUNIA: Myslím, že evropská měnová unie přežije navždy.
EURO: Ale je nezbytné mít společnou fiskální politiku? ALMUNIA: Je potřeba mít společný fiskální rámec, aby bylo možné koordinovat národní rozhodnutí, fiskální politiku, rozpočtovou politiku s jednotnou měnovou politikou. Musí vzniknout koherentní mix a dobrá strategie, jež jsou zapotřebí pro stabilitu a růst.
