Čelem k byznysu

Myšlenka povodňové daně žije

Ať už byl mediální obraz Vladimíra Špidly jako politika zřídka komunikujícího s podnikateli oprávněný nebo ne, je zřejmé, že si premiér tuto výtku vzal k srdci. Poslední dobou kráčí čelem k masám byznysmenů s velkou pílí. Pro týdeník EURO je příjemné, že předsedovi vlády nebylo zatěžko strávit půldruhé hodinky na večírku u příležitosti čtvrtého výročí vzniku časopisu, kde mu dělali společnost především podnikatelé a manažeři. Minulý týden na Žofínském fóru Vladimír Špidla patrně nikoli náhodou věnoval vztahu vlády k podnikání významnou část svého vystoupení. To lze interpretovat i tak, že zřetelný sklon ke kontemplaci - v politice jev obecně vzácný - je Špidlovou předností, ne slabinou.

Vzácná kombinace.

V kostce jak to vláda, respektive její předseda, vidí: Od vynálezu parního stroje se svět dal do pohybu. Ten okamžik otevřel cestu modernímu podnikání. Jeho charakteristickými rysy je ve Špidlově pojetí schopnost rozvíjet se, prohlubovat kvalitu, vytvářet hodnoty, ale i usilovat o to, aby společnost byla sociálně a společensky soudržná. To předpokládá inovativnost (schopnost ničit, abych tvořil) a odvahu, bez níž zůstanou i nejlepší myšlenky na papíře. K této „vzácné kombinaci“ vlastností je třeba přiřadit vytrvalost. „Nic, co za to stojí, se nerodí v jednom jediném okamžiku,“ říká Špidla. „Podnikatelství je jednou z hodnot moderní společnosti, jeho podpora je jednou ze zásad vlády a není to v diskrepanci s ideou sociální společnosti.“ Nebude vládní předlohy, která by nebyla dostatečným způsobem „předdiskutována“ s podnikateli. „To ale neznamená, že to bude vaše předloha,“ upřesnil Špidla.

Osud.

Poněkud stereotypní písničku o začlenění do Evropské unie Špidla doplnil konstatováním, že jde o „osudový cíl“ a kdyby se neuskutečnil, mělo by to těžko odhadnutelné následky. Druhou vládní prioritou je ekonomický růst. Česko má podobně jako Belgie jednu z nejotevřenějších evropských ekonomik a vláda ji nemíní uzavírat. Jsme ekonomicky příliš silní, potřebujeme větší trh než deset milionů obyvatel. „Integrace je náš osud. Byli jsme vždy významně integrovaní do evropského prostoru. Někdy jsme byli i iniciátory tohoto procesu,“ tvrdí doktor Špidla, který v této souvislosti vyzdvihl dobu Lucemburků.

Civilizační konkurenceschopnost.

Zatím však „nepodáváme výkony srovnatelné se sousedními výkonnými zeměmi“. „Civilizační a kulturní úroveň ukazuje, že máme na víc“, ale naše „struktury, systémy, režimy nedosáhly potřebné zralosti,“ říká Špidla. Cílem vlády je zvyšování civilizační konkurenceschopnosti. Nemáme podmínky Kuvajtu nebo Norska, které vděčí za svůj rozvoj božímu daru zásob ropy a plynu. Civilizační konkurenceschopnost znamená vědu, výzkum, podnikatelství. „Nechceme konkurovat systémem drsných sociálních parametrů, ale dlouhodobými konkurenčními systémy,“ proklamuje premiér, tvrdící, že v současnosti je expanzí číslo jedna expanze do času, méně už do prostoru.
V souvislosti se sofistikací ekonomického rozvoje Špidla zmínil i úsek nešťastného pana Petra Mareše, který je místopředsedou vlády, ale nikdo neví, co tam dělá. Marešova vládní pozice (věda, výzkum) je údajně významná. „Nevím, jak manažersky úspěšná. To ukáže čas,“ dodal ale premiér.

Za pět, nebo deset let.

Třetí prioritou vlády je vstup do Evropské měnové unie. Nejde o to vstup oddalovat, ale na druhé straně „potřebný obrat nelze udělat jen administrativním postupem“. Konkrétní datum vstupu? „Startovací okno jsou léta 2007 až 2011,“ vzkazuje předseda vlády, který dal zároveň najevo, jak to vládě s centrální bankou dohromady pěkně klape. Důkazem je společný boj proti silné koruně, jejíž růst není a priori špatný – špatné je tempo 16 procent za rok.

Na Balkán!

Světovou ekonomickou stagnaci Špidla vidí jako „střednědobou záležitost“ počítanou na řadu měsíců, možná i několik let. „Naděje, že se to zlepší příští čtvrtek, se nenaplňují.“ To ovlivňuje i českou ekonomiku, která dlouhodobě strádá schodkem obchodní bilance, jenž je však v souvislosti s přílivem kapitálu zvládnutelný politicky i ekonomicky. Naší slabinou je to, že převážná část zahraničního obchodu připadá na země Evropské unie, jiné oblasti jsou podceňovány. Perspektivními teritoriii jsou Balkán a Turecko, Rusko, kde zkušenosti začínají být „docela dobré“, země bývalého SSSR (Kazachstán, Turkmenistán, Tádžikistán), „naprosto podceňovaná indická relace“, Čína, kde se nedaří zvrátit náš výrazný obchodní deficit.

Žádné tabu.

Veřejné finance nemají ani tak hrozný „statusový stav“, jako „špatnou dynamiku“, soudí premiér. Pro Špidlu ani pro vládu není tabu daňový systém, který potřebuje reformu. Ta ho musí „zjednodušit, udělat podnikatelsky přístupnějším a snáze obsluhovatelným“. V tomto okamžiku by bylo žádoucí premiéra zastavit a vystavit palbě dotazů a připomínek. To ale scénář Žofínského fóra neumožnil, takže předseda vlády pokračoval jako když máslo krájíš: Ve státním rozpočtu je třeba posilovat růstové prvky, podporovat rozvoj infrastruktury, inovací. Speciálně infrastruktura je v Česku „těžce zanedbaná“ a nelze to odstranit jen nástroji státu. Nutná je „spolupráce veřejných a soukromých prostředků“.

Nic velkolepého.

Zemědělství? Ano, je třeba posilovat jeho konkurenceschopnost, ale neodvratná je stále silnější orientace na jeho mimoprodukční funkce, což musí být samozřejmě dotováno z veřejných peněz. S nadsázkou lze říct, že zemědělství bude nabývat charakteru „sadů a lesů“.
Privatizace? „Záměry nejsou právě velkolepé,“ říká premiér, tvrdící, že již dosahujeme evropsky srovnatelného podílu privátní sféry. Telecom: buď stát dosáhne v jednání s Deutsche Bank a TDC „přínosného výsledku“, nebo zatím neprodávat. Cílem je privatizovat Unipetrol - jak, to se teprve uvidí - debata se vede o portfoliové privatizaci České pošty a České správy letišť. ČEZ? Vláda ještě nemá odpověď. Základní přístupy energetické politiky státu se snad podaří zformulovat během jednoho roku. Pokud jde o elektroenergetiku, je jasné, že bude založena na vlastních zdrojích – uhlí, jádro plus voda a netradiční zdroje. Ochránce přírody Špidla, který svého času hlasoval proti Temelínu, už konstatuje (obvyklý premiérský přerod), že není pravděpodobné, že by se netradiční zdroje staly podstatnou složkou energetiky.
Povodňová daň? Ministerstva financí a průmyslu říkala, že by to nebylo tak jednoduché, že by se to nezvládlo. „S odstupem času je určitá chyba, že jsme tím směrem nešli,“ říká dnes premiér. Ale je to věc, o které lze ještě uvažovat, upozorňuje.

Zásadní věc.

Vladimíra Špidlu si v nové funkci posluchači většinou (ne vždy mu to vyjde) chválí za to, že na rozdíl od svých předchůdců nesází na slovní bravuru, ale něco sděluje. To platí i o Žofíně. Oprávněná je ale i připomínka šéfa Středočeské energetické Jaroslav Háby, že hodinka proslovu je poměrně málo a pro obě strany by bylo ještě přínosnější, kdyby nešlo jenom o přednášku. I když večírky týdeníku EURO nejsou každý týden, a i když je nedostatek času trvalou potíží politiků i byznysmenů, bude užitečné, když komunikace bude pokud možno neformální a vzájemná, tedy oboustranná. Předseda vlády s námi tuto touhu podle všeho sdílí. „Dialog s podnikateli je principiální věc,“ řekl na Žofíně.