Vltavské břehy by měly být lákadlem. I bez monumentálního ruského kola
Kdo není na náplavce, jako by nebyl. Takový slogan rezonuje v posledních letech mezi Pražany, tedy minimálně v určité věkové skupině. Myšlena je náplavka na Rašínově nábřeží. Ta levobřežní – smíchovská – vedle ní působí jako chudá příbuzná. Chybí jí scénář dalšího rozvoje, „něco“, čím by přitáhla pozornost. Tím „něčím“ mělo být ruské kolo. Šedesátimetrová vyhlídková atrakce měla Smíchov pozvednout na úroveň anglické metropole s jeho London Eye, tedy alespoň ve vizi tehdejšího starosty Radka Klímy.
Letos by se mohlo stát ruské kolo opět lokální senzací okurkové sezony. V horkých letních dnech patrně nějaký politik nebo samotný investor řekne konečně to, co už teď každý zainteresovaný tuší – že kolo nebude.
Tahle ruská legrace naštěstí nestála městskou část ani korunu, její konec ale uvolní radnici Prahy 5 ruce, aby se mohla seriózně začít zabývat tím, jak Pražany, pro které se stává řeka čím dál větším magnetem, přilákat na svůj břeh.
Čekání na Havrdu
„Ohledně ruského kola není absolutně nic nového.
Nikdo nás oficiálně neoslovil a nemáme k tomu žádné konkrétní informace,“ odpovídá Andrea Holasová z kanceláře ředitele pražského územního pracoviště Národního památkového ústavu na už několikátý stejný dotaz novináře. Právě památkáři se ukázali nepřekonatelnou překážkou plánované výstavby šedesátimetrového kola na smíchovské náplavce. Už předem avizovali, že se takovou stavbu v památkové rezervaci povolit tedy rozhodně nechystají. Aby se prý bylo o čem bavit, musel by se investor smířit s kolečkem – stavba by neměla převýšit 18 metrů, aby nenarušila žádné panoráma.
Podle ředitele pražských magistrátních památkářů Jiřího Skalického má metropole dost míst, odkud je možné vidět ji z výšky – jedinečné pohledy nabízí Petřín, Vyšehrad či Žižkovská věž a to stačí. Vzhledem k tomu, že investor, společnost Timsbury Capital, má čas jen do prvního listopadu, aby předložil stavební povolení, a památkáře ještě nekontaktoval, nezdá se, že by se nápad vyvíjel směrem k zhmotnění. Jiří Havrda, zakladatel investorské firmy, byl v zahraničí, takže nám své oficiální stanovisko nesdělil, podle neoficiálních informací akci „kolo“ zatím odmítá veřejně „odpískat“.
„Já jsem informován jen kuse, takže se budete muset ptát jinde. My vyčkáváme,“ říká Pavel Richter, starosta Prahy 5. Městská část s Timsbury Capitalem uzavřela smlouvu na pronájem pozemku u Hořejšího nábřeží, která vyprší v listopadu, pokud firma do té doby nezíská stavební povolení. Právě za tuto smlouvu slízla radnice vlnu kritiky. A nešlo jen o poněkud kontroverzní záměr. Do soutěže na pronájem části dětského hřiště, do jehož rekonstrukce radnice mimochodem minulý rok investovala nemalé peníze, se přihlásila jediná firma a ta vyhrála. Timsbury Capital přitom nemá žádnou historii – vznikla pár měsíců před soutěží, následně Transparency International začala poukazovat na její propojení s nechvalně proslulými lobbisty minulé éry. Každopádně až smlouva „vyhnije“, nebude to znamenat konec snahy, jak levobřežní náplavku oživit.
Kulisy, lego, amfiteátr…
O koncepci rozvoje celé smíchovské části nábřeží se chce starosta Richter bavit o poznání víc než o kole, i když kritizovaná smlouva na pronájem pozemku byla uzavřena za jeho předchůdce Radka Klímy. Richter by měl mít brzy v ruce kompletní studii Ateliéru 8000, která dala budoucnosti náplavky a dalších částí okolí řeky nové obrysy. „Například pod Barrandovským mostem by šlo oživit tu betonovou spoušť skateparkem, kde by komunita našla dobře dopravně dostupné útočiště a nikoho by nerušila. Nebo místo velkých kobek, které tady vznikly na rozdíl od Rašínova nábřeží navážkou, by mohl vzniknout amfiteátr. Vzhledem k poměrně řídké obytné zástavbě by tam kulturní akce v noci nikoho nerušily. V zimě by se mohl změnit na kluziště,“ říká starosta. Líbí se mu také myšlenka architekta na zprůchodnění náplavky skrze pivovar Staropramen na Smíchov. „Asi by to bylo obtížné, kdyby se to ale povedlo třeba nějakou lávkou, ze které by byla vidět část výroby piva, určitě by to bylo prospěšné pro obě strany,“ přemýšlí starosta.
I on má podobně jako všichni jeho předchůdci ambici dát smíchovské náplavce šmrnc. Pokoušel se o to už třeba legendární starosta Milan Jančík, když tam nechal v létě navážet písek a propagoval smíchovskou pláž. Asi to nebylo jeho úplně nejhorší vnuknutí, nicméně bylo to dost drahé a na této straně řeky přichází dřív stín. Ani ruské kolo nebylo jediným pojančíkovským nápadem, jak přitáhnout pozornost. Lidé z barrandovských filmových ateliérů by rádi u Vltavy nainstalovali kulisy z natáčení, které by byly přístupné veřejnosti a sloužily by zároveň jako propagace k filmům. „Tahle myšlenka ještě není mrtvá, stále máme s ateliéry připraveno memorandum o spolupráci,“ dodává Richter. Další úvahou bylo městečko z lega po vzoru Dánska.
Převezte je naproti
Každopádně smíchovská radnice není jediná, kdo se chystá levobřežní vltavský břeh zatraktivnit. Kromě soukromých investorů, kterým logicky nejde o veřejné blaho, se tu chce činit i město Praha. Pražské náplavky jsou tématem 250stránkového dokumentu Koncepce pražských břehů, který nastínil strategii rozvoje nábřeží a náplavek po celé Praze. Přinést život na tu smíchovskou náplavku by měly podle dokumentu restaurační a kulturní lodě. Ovšem nic podobného současnému obřímu botelu Admirál. Ten by měl podle přání urbanistů z náplavky nejlépe zmizet úplně. Koncepce, kterou vytvořil Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR), počítá i s přístavištěm pro malé lodě a půjčovny sportovních plachetnic. Jako zázemí by mu mohly sloužit rekonstruované kobky v nábřežních zdech. Další kobky by mohly být využívány jako kluby, klubovny, tančírny, tělocvičny…
„Nám se zatím zdá, že smíchovská náplavka by mohla mít trošku sportovnější charakter než ta na Rašínově nábřeží, která je laděna především na kulturní aktivity,“ soudí Pavla Melková, která má v IPR na starost veřejný prostor. Mezi Rašínovým nábřežím a Smíchovem jezdí přívoz, který by mohl alespoň část lidí z přetíženého pravého břehu nalákat na ten levý. Ten je totiž velmi špatně dostupný i ze Smíchova. Přetíná jej dopravní tepna, na které je málo přechodů, což je asi hlavní handicap náplavky. Město tu už alespoň připravuje zasíťování, aby mohly začít být využívány ony kobky.
Na záchod do kobky
Jak se s takovými prostory dá čarovat, mohli Pražané vidět na architektonické studii proměny Rašínova nábřeží, kterou schválili pražští radní letos v březnu.
Z katakomb v nábřežních zdech vzniknou na podzim galerie, kavárny a veřejné záchody, které tam palčivě chybějí. Náplavku, kterou v letních měsících doslova zahltí korzující obyvatelé města a turisté, konečně doplní i speciální prototyp nábřežních lavic, na kterých bude možné i poležet, a chytré koše.
„Jsou to takové první kroky, aby se odstranily ty nejpalčivější problémy,“ říká Pavla Melková. Cílový stav je, že u celé řeky nebudou parkovat auta, budou tam ty správné povrchy, nebude chybět potřebné zázemí typu právě záchodků, košů, laviček, lehátek či osvětlení. Ideálně budou vyřešeny všechny příčné a podélné přístupy, což znamená, že řeka bude lehce dosažitelná z města a podél ní bude možné procházet bez překážek. Potom se zkultivuje zeleň, parky, ostrovy… „Je to ještě spousta práce, ale hlavní přínos bych viděla v tom, že se město konečně postavilo k řece čelem a chce její okolí využívat jako veřejný prostor pro pobyt a relaxaci. Může to sice znít banálně, ale není to samozřejmé. Znamená to například, že tam nebude chtít nějaké vyloženě komerční služby, že v kobkách nevzniknou butiky, žádné bydlení na vodě nebo něco podobného,“ podotýká Melková.
Vztah města k řece byl celá staletí dvojaký. Vltava představovala dopravní tepnu a zároveň překážku, zdroj pitné vody i odpadní stoku, hnací sílu i neustálou hrozbu v podobě ničivých povodní. Vltavské pobřeží bylo městskou periferií. Nacházely se zde mlýny, provozy hlučných a špinavých řemesel, průmyslové objekty, skladiště a chudinské čtvrti. Své místo tu měly nevěstince, špitály, chudobince a kláštery žebravých řádů.
Teď by měla řeka konečně lákat tou správnou magií. I bez ruského kola.
O autorovi| Hana Boříková Hana Boříková, borikova@mf.cz borikova@mf.cz
