Vypnutí analogu vrací diváky do minulého století
Přechod na digitální televizní vysílání probíhá typicky po česku. Budeme sice přijímat signál z jedniček a nul, avšak jeho technologických výhod si příliš neužijeme. Spíše naopak.
Pokusme se trochu zasnít… Ráno budí redaktora týdeníku EURO slunce a přehled všech důležitých zpráv z té části světa, kde se teprve šlo spát. Televize typu CNN, CNBC sestavují ranní servis dle preferencí příjemce. Ekonomika, kapitálové trhy, základní přehled o dění na komoditních burzách a Forexu. K ranní kávě vybírám oblíbeného Maxipsa Fíka, poté ještě základní přehled o dopravní situaci v Praze a okolí. To vše na televizoru o úhlopříčce cca 120 centimetrů v naprosto brilantním podání zvuku a barev ve vysokém rozlišení. Jenže je načase se vzbudit.
Venku prší. Na televizi o úhlopříčce 120 centimetrů mezi sebou zápolí modré a zelené čtverečky. Jde o poměrně nezajímavou hru, dosti obtěžující. Objevila se totiž právě tehdy, kdy příjemná moderátorka už už otevírala ústa, aby popsala stav dopravy na podolském nábřeží. Je to k vzteku. Přepínám ve snaze najít něco vhodného k ranní kávě. Kromě vyhořelých jedinců předpřevratové TV Nova a sebechvalného dokumentu jistého Františka, které jsou zajímavé spíše pod heslem poznej svého nepřítele, abys jej přepnutím nikdy nenechal doříci větu, nic kloudného. Jak to? Vždyť máme k dispozici celých dvanáct českých programů! Kostičkování nabírá na intenzitě. Vypínám televizi a pouštím rádio Beat. Moderátorka Kachna dokáže být nevlezle vtipná i v sedm ráno, což jeden ocení.
Tak nějak bude už od října vypadat realita v Praze. Vypnutí analogového televizního vysílání má údajně přinést vyšší kvalitu a možnost volby přímo do našich obýváků. Chtělo by se říct, děkuji, nechci, jenže by to bylo zbytečné.
Rozhodly peníze, a to už dávno. Televizní reklamní balík znamená každoročně se opakující příliv miliard. Zatím k nim mělo přístup pouze pár vyvolených, což se logicky vyhořelcům z mediální branže a stejně tak i Františkům a spol. moc nelíbí. Také by si rádi lízli. Tak proběhla velká digitalizační válka, v níž Nova a Prima zákeřně útočily manévry typu čelem vzad, vyjednávání končí, piditelevize v prenatálním stadiu podávaly žaloby jako na běžícím pásu a celé to připomínalo smečku hyen, surově se rvoucí o zbytek nalezené mršiny. A prý v zájmu zákazníka.
Nic není dál od pravdy. Když obyvatelé Domažlic zjistili, že kvůli menšímu dosahu digitálního signálu přišli o možnost sledovat televizi, dostali radu: pořiďte si satelit a neotravujte. Digitální signál je fajn, pokud existuje. Jakmile míra rušení překročí únosnou mez, zmizí okamžitě a definitivně. Zatímco analog pokračuje. Sice zašumělý, avšak koukatelný. A to není vše. Mnohdy zánovní elektronika typu televize, DVD rekordéru et cetera není vybavená digitálním tunerem. Co to znamená? Nutnost pořídit si set-top box. Jenže ten funguje jako filtr a v zapojené soustavě elektroniky v obýváku musí trůnit na vrcholu. Tím zlikviduje veškeré dnes běžné a samozřejmé vychytávky typu Picture in picture, současné nahrávání jednoho a sledování jiného kanálu a podobně. Vítejte o deset let v minulosti. Anebo si set-top boxů pořiďte víc. Ať ta digitalizace stojí za to.
A ještě tu máme rozlišení. To je možná tajemný počítačový výraz, avšak říká jen to, kolik informace se přenáší. Namísto okamžitého přechodu k HDTV, který se sám nabízel díky takto radikální změně technologie, jsme si zakonzervovali svých 640 na 480 plus minus. Na obřích plochých obrazovkách sledujeme různě profakované, dopočítané a vyčarované, rozmazané a neostré zmetkovité vysílání. Praskání kostí, hltaných hyenami, je ve zvukové stopě přítomno pouze podprahově.
Klady:
nic
Zápory:
kvalita
dosah
nulové služby vyšší generace
zakonzervování stavu
