Stát přišel kvůli dvěma podvodníkům s benzinem a naftou o půl miliardy korun
Utajenými zásahy proti podvodníkům s pohonnými hmotami vyvrcholila počátkem minulého týdne několikaměsíční policejní akce. Na jejím konci skončili Martin Haimann (34) a Milan Vítek (38) z Jihlavy za mřížemi policejní cely kvůli své aktivní účasti na nelegálních obchodech firmy M5, která způsobila daňový dluh více než půl miliardy korun.
Zatýkání obou mužů a jejich následné obvinění z daňového podvodu však přesto nemusí být posledním krokem, který policisté v kauze M5 učinili. Protože na případu od února letošního roku tajně pracovali nejen specialisté ze SPOK, ale taktéž kriminalisté z celé republiky, důstojníci BIS a zahraniční rozvědky, zůstává hlavní otázkou současnosti, do jaké hloubky zákulisí zločinu je dovedou výpovědi Haimanna i Vítka. Případ totiž nepatří mezi běžné zločiny s vysokou škodou - kauza M5 je případem organizovaného zločinu, který přesahuje hranice České republiky.
Celníci to začali.
Společnost s ručením omezeným založil v březnu 1998 v Jihlavě místní podnikatel Martin Haimann. Kromě běžné obchodní činnosti se společnost postupně zaměřila na obchody s nebezpečnými chemikáliemi a především s pohonnými látkami. Od Ministerstva průmyslu a obchodu ČR firma získala v loňském roce licenci pro dovoz paliv a maziv ze zahraničí.
Následně si Haimann pro firmu obstaral na Generálním ředitelství cel ČR (GŘC ČR) takzvané povolení nezajišťovat celní dluh. M5 jej získala i přestože v jejím čele stál pouze jediný, celníkům neznámý muž, a firma je společností s ručeným omezením, a tedy pouze stotisícovým finančním jištěním a do té doby nikdy žádné zboží do republiky nedovážela, takže otázka její serióznosti byla velkou neznámou. „Při vystavování povolení jsem postupoval v souladu s celním zákonem,“ uvedl ředitel právního odboru GŘC ČR Lubomír Žemlička, jehož podpis na povolení pro M5 figuruje. Je to přitom právě Žemlička, kdo se za GŘC ČR dlouhodobě významnou mírou podílí na tvorbě celních ustanovení a vyhlášek.
A právě povolení vystavené celníky se stalo klíčovým pro realizaci plánovaného podvodu astronomické škody: firmě M5 zajišťovalo možnost dovážet do republiky zboží bez povinnosti platit daně přímo na hranicích a zajišťovat dluh například složenou finanční hotovostí. M5 povolení zužitkovala: do republiky importovala desítky milionů litrů nafty a benzinu, za něž nikdy nezaplatila daně.
„Podle našich zjištění se v tomto případě jedná o nedoplatek 572 milionů korun,“ uvedl vedoucí odboru inspekce GŘC ČR Zdeněk Kosek.
Rošády jen naoko.
Ještě před zahájením zhoubných dovozů v M5 došlo k personální rošádě: vloni v říjnu Haimann firmu předává do rukou recidivistovi Vítkovi. Ten byl v minulosti mnohokrát odsouzen za podvody a jiné finanční delikty. Aby se Vítek mohl stát společníkem a jednatelem soukromé společnosti, musel Obchodnímu soudu v Brně doložit svou údajnou bezúhonnost předložením zfalšovaného výpisu z rejstříku trestů.
Haimann se však z firmy vzdaluje jen naoko: prakticky okamžitě po příchodu mu totiž Vítek vystavil generální plnou moc pro zastupování společnosti ve všech právních úkonech a ustanovuje ho obchodním ředitelem. Celní úřady, dodavatelé a odběratelé tak nadále komunikují za M5 výhradně s Haimannem. „Já fakt nemám k tomu co říct, nemám,“ sdělil Haimann ještě před svým zatčením redakci Klekánice České televize, která kauzu mediálně otevřela.
Jaká ale byla skutečná role Milana Vítka v M5? Skutečně se muž s pestrou kriminální minulostí orientoval v zahraničních obchodech s dodavateli pohonných hmot, nebo byl jen nastrčenou figurkou? „Byl jsem jednatelem. Proč? Podívejte, tak o tom se nemusíme bavit, že ne,“ sdělil Vítek na kameru České televize před svým zatčením.
Mě to nenapadlo.
Od konce října 2001 do ledna letošního roku dovezla společnost M5 přes hraniční přechody v Děčíně a Chebu 651 cisteren pohonných hmot, za něž nezaplatila daně. Znamená to, že pouze 2,5 měsíce stačilo lidem v pozadí firmy k tomu, aby České republice způsobili škodu přes půl miliardy korun. Skutečně však byla tak vysoká ztráta nutností, jíž nebylo možno zabránit?
„Bylo to vloni 20. listopadu. Podali jsme Generálnímu ředitelství cel podnět, aby bylo této firmě odňato povolení nezajišťovat celní dluh,“ prohlásil náměstek ředitele Celního úřadu Děčín Pavel Pillár. V té době, když celníci o problematických dovozech společnosti M5 informovali GŘC ČR, dlužila firma na dani teprve zhruba 50 milionů korun. Pillárova výpověď znamená, že půlmiliardový daňový nedoplatek vznikal prakticky po celou dobu za vědomí nejen řadových celníků z hraničních přechodů, ale především nejvyšších představitelů GŘC ČR.
„Ano, pan generální ředitel tento podnět obdržel. Předal jej k vyřízení právnímu odboru,“ potvrdil stejný výsledek šetření inspekce i její šéf Zdeněk Kosek. „Dostali jsme to skutečně v listopadu,“ přiznává Žemlička. Zatímco on své stanovisko k případu již veřejně poskytl, generální ředitel GŘC ČR Zdeněk Richtr tak doposud neučinil.
Po odeslání podnětu děčínští celníci nadále propouštěli společnosti M5 naftu a benzin z přijíždějících německých vlaků do volného oběhu na území České republiky. „Museli jsme firmě zboží nadále propouštět, protože disponovala povolením nezajišťovat celní dluh, které pro nás bylo závazné,“ vysvětluje Pillár.
Rozhodnutí o odejmutí povolení ze strany GŘC ČR přišlo až po dvou měsících. Dokumentem z 18. ledna 2002 celníci M5 povolení odejmuli. „Nemohli jsme rozhodnout dříve, byli jsme vázání úředním postupem, a protože se firma M5 nejrůzněji odvolávala proti všem rozhodnutím ze strany celníků, podařilo se nám osvědčení odebrat až po dvou měsících,“ tvrdí Žemlička. Podle něj vina spočívá na vedoucích celnících z hraničních přechodů, přes něž M5 zboží vozila: „Neměli mnou vydané povolení uznávat a propouštět další zboží.“ I kdyby byl tento postup možný, proč jim jej jako vysoký právník GŘC ČR zavčas nedoporučil? „Protože mě to nenapadlo.“
Utajené zdroje.
To hlavní, co dnes trápí policisty a příslušníky tajných služeb, je zdroj financí, kterými byly obchody pokryty. Odkud podvodník Vítek a neznámý obchodník Haimann získali stamiliony nutné k nákupu pohonných látek? A kde zmizel zisk z podvodné transakce? „Je jasné, že lidé, kteří jsou v tomto obchodě viditelní, byli pouze nastrčenými figurkami. Teď jde o to odhalit ty, kteří je řídili a měli z celé transakce zisk, protože taková suma peněz skrývá i velkou moc a sílu, která může být nebezpečná,“ prozradil jeden z členů zahraniční rozvědky, který je o případu informován.
Z dokumentů, které se podařilo získat České televizi a jimiž disponuje i týdeník EURO, vyplývá, že do případu je zatažena také česká pobočka největší ropné společnosti v Rusku – Lukoilu. Společnost Lukoil Prague v kauze M5 vystupovala jako hlavní dodavatel zboží. V zahraničí Lukoil nakupoval naftu s benzinem a ještě před proclením jej odprodával M5, které připadla povinnost při převozu přes hranice zboží zdanit.
Dodavatelské služby přitom Lukoil podmiňovala smluvně uzavřenou podmínkou, podle níž musela M5 veškeré transakce platit předem. „Zálohové platby na účet společnosti byly prováděny výhradně prostřednictvím prestižních bank působících v České republice,“ uvedl Lukoil v tiskovém prohlášení.
Platby mezi M5 a Lukoilem skutečně probíhaly bankovními převody. Peníze na účet M5 vkládal Vítek v hotovosti. Odkud vysoké finanční obnosy čerpal? „Od třetí osoby, na niž si prý již nevzpomíná,“ podotýká příslušník speciálního policejního útvaru zapojeného do šetření.
Účast státu!
Nezdaněné dovezené pohonné hmoty M5 v České republice bez obav rozprodávala. Jediným kupujícím byla zlínská společnost R. U. P. Extroil, kterou jen měsíc před zahájením dovozů ovládl jistý Jaroslav Pilc z Dětmarovic u Karviné. „Nevidím důvod vám cokoliv říkat,“ odmítá hovořit Pilc. Jeho firma se stala prostředníkem mezi M5 a finálním odběratelem, jímž byla ve většině případů státní společnost zaměřená na skladování pohonných hmot Čepro. Právě Čepro tak uzavírá kruh, v němž na začátku bylo státem vydané razítko na povolení dovozu bez zajištění celního dluhu a na konci je opět státní firma, která nezdaněné zboží odkupuje.
Nebezpečné známosti.
Ať je skutečné pozadí jakékoliv, faktem zůstává, že tentokrát se celníci nesetkali s běžnými podvodníky, ale koordinovanou skupinou organizovaného zločinu. Již v roce 2000 totiž jistá soukromá firma z okolí Prahy otestovala přístup celníků, když stejně jako M5 zneužila povolení a navezla zboží, za něž nezaplatila na dani zhruba 120 milionů korun. Tímto případem se státní moc prostřednictvím policie zabývala: vyšetřovatel jej však odložil s odůvodněním, že k trestnému skutku údajně nedošlo. Dnes čeká policii přezkum rozhodnutí, neboť se proti němu GŘC ČR odvolalo.
Kauza z roku 2000 je o to závažnější, že do jejího průběhu byla zapojena i společnost Incor LR. Tato firma přitom vstoupila rovněž do případu M5. Jakmile celníci letos v lednu M5 konečně zamezili v dovozech a nepovolili jí odebrat další cisterny zboží, na místo odběratele ihned nastoupila Incor LR.
Jednatelem Incor LR je Jaroslav Brzobohatý (51) z Brna. Vyučený, rozvedený truhlář. Kvůli zhoubnému nádoru vážně nemocný. Bezdomovec. Společnost na něj převedl letos v lednu jistý Aleš Pruner z Brna, který však není v místě bydliště k zastižení. Ještě v lednu však Brzobohatý za přítomnosti notáře vystavil plnou moc k zastupování společnosti jistému Jaromíru Fukalovi. Stejně jako Pilc je Fukala původem z Karvinska, kde dodnes vykonává funkci jednatele místního lihovaru. „Nemůžu se o ničem bavit, zamezuje mi to pracovní smlouva,“ vyhýbá se komunikaci Fukala.
Incor LR a M5 k sobě mají blíž, než se zdá. Brzobohatý se totiž v lednu zároveň stal jednatelem společnosti East Line Services, v níž v minulosti působil právě Martin Haimann z firmy M5. Po něm do firmy vstoupil jako jednatel a jediný majitel Haimannův otec Ivan, který firmu na Brzobohatého nechal převézt. „Nikde nejsem napsaný, díval jste se špatně,“ lhal Ivan Haimann a odmítal se k čemukoliv, co souvisí s jeho působením a činností syna vyjadřovat. Přitom Martin Haimann dnes podle výpisu aktivně působí ještě v akciové společnosti S.A.S. – Trading, která se zabývá obchodováním se zbraněmi.
Hra na slepou bábu?
Pozadí případu zůstává zatím neodhalené. Aktéři případu – Haimann s Vítkem tráví dny a noci za mřížemi, ale dopad kauzy mohou pocítit někteří vysocí státní úředníci: aktuální informace hovoří o tom, že na funkci ředitele právního odboru GŘC ČR zatím neoficiálně rezignoval Lubomír Žemlička. Informace přímo z ministerstva financí navíc hovoří o tom, že židle je vážně nakloněna pod generálním ředitelem GŘC ČR Zdeňkem Richtrem. Richtr je nejvyšším představitelem celní správy. O případu byl včas informován a přesto účinně nezasáhl, navíc jeho zodpovědnost je dána vážností funkce, kterou zastává.
