Cement mezi zuby

Tři titáni se přou o právo (ne)těžit

Starostu Štramberka Jana Sochu znepokojuje vzrůstající zájem o průmyslové spory v lokalitě města: „Sto třicet let se tu těží, rámusí a práší. Sto třicet let jsme společnost nezajímali. Zastaralý závod, který znečišťoval okolí, a to doslova, všichni tolerovali. Teď se tu má postavit nová cementárna a kdekdo do toho chce mluvit,“ zlobí se starosta.
Zájem živí vyhrocený spor mezi současnými majiteli - jimiž jsou napůl společnosti ČEZ a Calofrig - a majitelem předchozím, firmou Holcim (Slovensko), jež tu působila ještě jako Hirocem (EURO 20/2002). Právníci původního majitele poukazují na nedodržení kupních smluv do takové míry, že to podle nich zakládá nárok na zpětný odkup nemovitostí.

Cement, nebo život.

Na malém hřišti štramberského lomu se odehrává velký zápas - soupeří tu slovenská odnož celosvětového koncernu Holcim (Schweiz), jejímž majoritním vlastníkem je hamburská společnost Breitenburger Ausladbeteiligungs, proti odnoži nadnárodního koncernu Lasselsberger a firmě ČEZ, za níž stojí český stát. Kdyby firmy ČEZ a Lasselsberger ve sporech o Štramberk zvítězily, pronikl by na již rozdělený český trh s cementem mezi čtyři nadnárodní společnosti nový evropský titán. A chce ve starém závodě postavit novou cementárnu.
To je proti zájmům původního vlastníka, který se stůj co stůj brání konkurenci. Firmu Kotouč Štramberk prodal Holcim (Slovensko) společnosti ČEZ za předpokladu, že „kupující zamýšlí touto smlouvou koupit 100 procent obchodního podílu v Kotouči Štramberk za účelem těžby, zpracování a následného využití vápence k odsiřování“. A zároveň ČEZ v úvodní preambuli uklidňuje prodávajícího formulací, že uvedený důvod považuje za hlavní, kvůli němuž společnost kupuje. A aby nedošlo k mýlce, přiměli cementáři z Holcimu energetiky k jednoznačné formulaci: „Kupující nebude a ani nezamýšlí vyrábět ve společnosti, eventuálně jejím právním nástupci cement.“ Aby to nedráždilo konkurenci ani v budoucnosti, zrušila firma před svým odchodem ze Štramberka výrobu slínku. V mezidobí, než svou působnost definitivně uzavřela, vyráběla odlišnou technologií cementu příbuznou hmotu HPŠ 18, popisovanou jako hydraulické pojivo.
Právě této technologie se ovšem nyní ujali lidé z firmy Calofrig, v této chvíli již poloviční majitelé. Mohli bychom se zasmát anekdotě typu: „Co to je? Vypadá to jako cement, tvrdne to jako cement, ale cement to není. Co to je? HPŠ 18!“ Kdyby se právě kolem hydraulického pojiva dnes netočily soudy.

Od soudu k soudu.

Holcim zažaloval Calofrig u rozhodčího soudu, že v rozporu s kupní smlouvou vyrábí cement. Obě firmy měly připraveny posudky od věhlasných odborníků. Jedné straně autority potvrdily, že to cement je, druhé, že není. Nicméně soudkyni to neznepokojovalo a rozhodovala bez posudků, jenom podle způsobu konkurenčního boje. Vyhrál Calofrig a Holcim se odvolal zároveň k okresnímu i k Ústavnímu soudu. Soudně napadáno je už samo podílnictví Calofrigu ve společnosti Kotouč Štramberk. Advokát Jaroslav Brož, zastupující Holcim, upozorňuje na jeho předkupní právo v prodejní smlouvě. ČEZ se zavázal, že v případě úmyslu prodat společnost nebo její část třetí osobě „nabídne je nejprve prodávajícímu, a to za cenu ne vyšší, než byla nabídnuta třetí stranou…“. Ale ani smluvní zabezpečení ze všech možných stran nezabránilo tomu, aby Calofrig vlastnil polovinu firmy, vyráběl cement necement a aby ve Štramberku založil odbočku Lasselsbergeru ČR, která chce u obce stavět cementárnu. Advokát Brož podal návrh na zahájení řízení, které by nahradilo „projev vůle k převodu obchodního podílu“.

Spravedlivý mezi konkurenty.

Generální ředitel a předseda představenstva Calofrigu Luděk Šílený, který je zároveň jednatelem Lasselsbergeru v ČR, prohlásil, že cementárna by měla vyrábět surovinu především pro skupinu podniků sdružených v této firmě. Poukazuje, že cena cementu kvůli obchodní politice zahraničních koncernů, které se podělily o českou výrobu, a tím také o cementářský trh, nepřiměřeně stoupla. A jmenuje Lafarge, Holderbank… Zatímco ještě v roce 1995 Kotouč Štramberk vyráběl tunu za 1274 korun, dnes už se cena pohybuje na dvojnásobku. Šílený říká, že proto jsou všichni výrobci stavebních hmot i velké stavební firmy nuceni budovat malé cementárny.
„Obnovení výroby cementu není spojeno s žádným novým výkupem pozemků ani s dramatickým nárůstem ekologické zátěže,“ slibuje Šílený a získává na svou stranu mnohé místní občanské iniciativy. Některé na podporu cementárny dokonce vznikají.
Jen ten nástup cementářů do elektrárenské firmy, která se zavázala dát ruce pryč od cementu, se zdá být trochu nestandardní. Navýšení základního jmění Kotouče Štramberk o 200 milionů vyneslo Calofrigu 35 procent. Následným snížením jmění o 169 milionů se podíly vyrovnaly po dvou stech milionech. „Nejde o nic jiného než o jiný způsob zcizení, které je zakázáno smlouvou,“ komentuje to Brož a připravuje další soudní podání. Zatímco zástupce Holcimu mluví o připravovaných soudech, firmy ČEZ a Calofrig si odškrtávají ty, které již vyhrály. Prý jich je sedm a dva na cestě. Tyto počty navzájem nijak nesouhlasí jako ostatně nic mezi těmito firmami.