Od té doby, co pražský primátor ukázal, že není jako my ostatní, a nechal se v převlečení za turistu okrást v taxíku dobrovolně, dostává co proto. Jedna sorta kritiků míní, že by neměl dělat Pražanům zadarmo klauna, zatímco druhá prorokuje, že jednou se jistě vydá snad i na pánské WC na hlavním nádraží, aby světu oznámil novinku, že to tam smrdí a opodál korzují nevídané zjevy. Nejzarputilejší pak soudí, že by měl radši udělat pořádek na magistrátu, anebo se už odklidit na Mount McKinley či do Strakovky. Všichni se ale mýlí. Bémova osobní promotion je prozíravější. Uplynou dva tři roky, na mondénního Itala z taxíku se zapomene, jen v „sívíčku“ Pavla Béma přibude řádka, kterou budou do smrti všichni opisovat, aniž by věděli, co přesně znamená. „V roli primátora se brzy projevil jako nekonformní politik moderního typu, který se neváhal osobně angažovat v konkrétním řešení problémů, s nimiž se občané potýkali.“ Je to takové - americké. Pavel Bém je dost chytrý, aby věděl, že funkční.
