Oddanost makroekonomické stabilitě a nízké inflaci je jediným náboženstvím, které moderní Němci vyznávají
Mitteleuropa je koncept, který přinejmenším ekonomicky prokazatelně žije. Pro Česko představují středoevropské země dobrou polovinu zahraničněobchodního obratu, takže má smysl se podívat, jak si naši sousedé plus Maďarsko vedou na tomto poli. A protože je to výživné téma, podíváme se jednak na výnosy vládních dluhopisů jako etalonu pro dlouhé peníze a jednak na sazby u čerpání z kontokorentu a úročení jednodenních firemních depozit pro ilustraci krátkodobých peněz.
Představu o reálných úrocích pak dává vývoj průmyslových cen.
Že je Německo jedinou velkou evropskou ekonomikou, která se po propadu v roce 2009 díky svému vysoce konkurenceschopnému vývozu velmi dobře postavila na nohy, je notoricky známé. Nikdo na finančních trzích nepochybuje ani o tom, že oddanost makroekonomické stabilitě a nízké inflaci je jediným náboženstvím, které ve skutečnosti moderní Němci vyznávají. Proto vůbec nepřekvapuje, že tamní výnos z desetiletých vládních dluhopisů je ze všech srovnávaných zemí nejnižší. Co naopak udiví, je poměrně nízká transmise této víry do nákladů na financování u německého firemního sektoru. Čerpání úvěru z kontokorentního účtu je dražší než nejen v Rakousku, ale i v Česku a na Slovensku, naopak zůstatky jsou úročeny stejně mizerně jako u nás. Úrokový diferenciál je tak v Německu překvapivě vysoký.
Střední Evropě dominuje německorakouské pásmo vysoké kredibility, a tedy i nízkých výnosů požadovaných investory u dlouhodobých dluhopisů. K tomu tenduje rovněž Česko. Slovensko má sice velmi nízké úrokové sazby u krátkodobých úvěrů i depozit, ale východní část bývalé federace platí oproti Rakousku nebo Česku o dvě procenta více na vládních desetiletých papírech, které slouží jako benchmark pro dlouhodobé financování firem i domácností. A dvě procenta jsou dost.
Polsko si zjevně stojí v očích věřitelů stále lépe, nicméně dosud ani zdaleka ne srovnatelně s Českem. Fiskální restrikce v Česku se promítla do nižšího požadovaného výnosu než v Polsku a rozdíl jsou opět citelná dvě procenta. Obdobně firmy při čerpání z kontokorentu platí o tři procenta více, zatímco v posledních kvartálech ceny průmyslových výrobců rostou pomaleji než v Česku. Polsko však vypadá, že si díky kompetentní makroekonomické politice tamní centrální banky i ministerstva financí nakonec kredibilitu vybojuje a bude platit stejně nízké spready oproti Německu nebo Rakousku jako Česko.
Občas nepředvídatelná makroekonomická politika v Maďarsku rozhodně není zadarmo. Zemi charakterizují nejvyšší spready na bondech, nejdražší peníze pro firmy i domácnosti, a přitom zpomalující inflace, takže vysoké reálné úrokové sazby. Kdyby tkvěl maďarský problém jenom v premiéru Viktoru Orbánovi, bylo by to krásné a hned v příštích volbách snadno řešitelné.
O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz
