Cena podnikatelské etiky

16. 12. 2015

Autor: Profimedia.cz

Může sepsání firemního kodexu pomáhat v podnikání, nebo jde jen o pózu před veřejností a zaměstnanci se dokumentem neřídí?

PRO: Etickou úroveň zákazníci velmi oceňují

Společnost Edolo vznikla v roce 2007. Tehdy jsme si dali za svoje motto „Děláme to, co nedělá konkurence“. Společenská odpovědnost firmy, jak ji chápeme my, spočívá v tom, že se sami sebe ptáme, co my můžeme udělat pro to, aby se nám a našemu okolí žilo lépe. Pro nás – zaměstnance a spolupracovníky firmy Edolo – není něčím nechtěným nebo odmítaným. Je to pro nás další možnost, jak naplňovat náš účel jinak než šířením služeb, které pomáhají.

Důvod, proč jsme se vůbec začali zabývat oblastí CSR a etickým kodexem, bylo to, že jsme si uvědomovali, že využíváme systém (stát, podnikatelské prostředí, životní prostředí, lidský kapitál a podobně) pro dosahování zisku a že je dobré do tohoto systému zpět přispívat, a to nejen formou placení daní, ale i jasným deklarováním postoje a přímou podporou.

Při sepisování etického kodexu jsme měli na mysli toto motto: „Žijeme v sociální společnosti, kde se spolupodílíme na výsledcích produkce společnosti, svůj podíl si uvědomujeme a chceme být adresnými přispěvateli za jasných podmínek.“ Díky zavedení etického kodexu do každodenní praxe nás zákazníci vnímají jako partnery, kteří jsou slušní – nepodrážejí, neurážejí, ptají se na každodenní starosti majitelů firem a představitelů veřejné správy, umějí naslouchat, přizpůsobit se a snaží se řešit problémy svých partnerů a zákazníků pomocí svých produktů.

Dodržujeme tím etickou úroveň podnikání, což naši zákazníci velmi oceňují. Etický kodex má smysl pro ty, kteří chtějí fungovat stabilně a vidí hodně do budoucna.

Václav Edl

jednatel společnosti Edolo

PROTI: Lepší je zaměřit se na dennodenní poselství zaměstnancům

Když jsem připravila svůj první etický kodex, byla jsem ještě novinářkou. Časopis Czech Business Weekly, kde jsem pracovala, procházel náročným rokem 2009 a ve vedení jsme se potřebovali o něco opřít. Sepsala jsem pravidla fungování naší redakce podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Když jsem je dala redaktorům k podpisu, dívali se na ten kus papíru skrz prsty. Ptali se, k čemu to bude sloužit.

Ti, kteří kodex podepsali, ho prostě zastrčili do šuplíku, který za pár měsíců stejně museli vyklidit. Náš časopis totiž přestal existovat. Od roku 2010, kdy jsem zahájila svoji PR dráhu, jsem viděla mnoho firem připravovat své etické kodexy. Ono to zní docela pěkně. Bohužel se ale neustále musím vracet k otázce svých kolegů: A k čemu nám to bude sloužit?

Kodex je soubor pravidel fungování dané „kmenové duše“ – jestli dovolíte trochu alternativní pojem pro firemní kulturu. Ta pravidla chování k sobě a k ostatním nemusejí být vždy evidentní. Proto když se kterýkoli manažer dostane do konfliktu, potřebuje se opřít o objektivní nástroj, který nastaví hranice a zdravou rovnováhu mezi osobností zaměstnanců a jejich rolí.

Na druhé straně, pokud je etický kodex sepsán jen někde ve vyšších patrech a není ukotven v ekonomice či v sociální realitě firmy, nemůže fungovat. Aby fungoval, musí mít firma vedení, které svým etickým kodexem dýchá. Mít hezký kus papíru popisující hodnoty a žádoucí chování ve firmě, když je vedení jako první nerespektuje či nejde příkladem, je naopak kontraproduktivní. Pokud chceme ve firmách etické chování, nemá cenu začínat u etických kodexů. Je potřeba začít u sebeuvědomění, jaké poselství dává vedení firmy svým zaměstnancům dennodenně.