Štefan Loncnar
Ještě v devadesátých letech splývalo Slovinsko většině Čechů s ostatními ex-jugoslávskými republikami. V posledních letech - především po vstupu do EU - se však pohled na malou zemi pod Alpami mění. „Není to vidět, ale všechny velké slovinské podniky působí na českém trhu. Obchodní výměna obou zemí se již blíží miliardě eur. Zvyšuje se i počet Čechů, kteří ve Slovinsku tráví dovolenou,“ řekl týdeníku EURO Štefan Loncnar, předseda představenstva NLB Factoring. Loncnar žije od roku 1989 v Praze a je považován za neformální hlavu slovinské byznyskomunity žijící v ČR.
EURO: Mezi factoringovými společnostmi v ČR jste s jedenáctiprocentním tržním podílem pátí za factoringovými dcerami České spořitelny, Komerční banky, ČSOB a za společností Transfinance. Jaké jsou vaše další ambice? LONCNAR: V našich byznysplánech počítáme s dosažením 25procentního tržního podílu v roce 2009. Vzhledem k velké síle konkurence to není jednoduché. Chceme toho dosáhnout tak, že firmu posuneme z regionálního hráče, který šedesát procent svých tržeb realizuje na Moravě, především na Ostravsku, na celostátní úroveň. Z toho důvodu rozšiřujeme síť našich poboček o Brno a Prahu.
EURO: Jakým způsobem chcete odlákat klienty od velkých finančních skupin, jež mohou firmám nabídnout daleko komplexnější finanční služby? LONCNAR: Díky příslušnosti do největší slovinské bankovní skupiny NLB umíme i my nabídnout investiční úvěry, vydávat dluhopisy i záruky. Proti velkým bankovním skupinám je naší předností um rychlejšího zajištění financování. Výhodou je i to, že jsme členy dvou mezinárodních factoringových asociací, takže dokážeme snáze než konkurenti zjistit kredibilitu protistrany a zajistit pro ni ručení. Jinak než flexibilitou se dnes prakticky konkurovat ani nedá, protože ceny jsou už stlačeny na minimum.
EURO: Koncentrujete se jako firma se slovinskou matkou na společnosti obchodující s Balkánem? Máte nějaká odvětví, v jejichž financování vynikáte? LONCNAR: Přibližně šedesát procent našich klientů využívá domácí factoring. Co se týče oborů, dominuje potravinářský průmysl, tedy firmy, které dodávají maloobchodním řetězcům. Potenciál vidíme také ve stavebnictví. Je to odvětví, které prudce roste a zaměstnává mnoho menších subdodavatelů. Velké firmy ale bohužel často nesouhlasí s tím, aby jejich subdodavatelé postupovali pohledávky factoringovým společnostem.
EURO: Vaši mateřskou banku NLB lze považovat za příklad neúspěšné privatizace. Belgická KBC před lety do banky vstoupila a nyní se snaží svůj podíl prodat. Proč? LONCNAR: Myslím, že KBC z banky neodejde, pro svůj 34 procentní podíl v bance totiž nenašla kupce. Původně měla KBC zájem získat časem v bance většinový podíl. Slovinská vláda se však rozhodla, že majoritu ze strategických důvodů neprodá. Důvodem je ovládnutí 40 procent slovinského trhu skupinou NLB. V podstatě lze říci, že kdo ovládá NLB, řídí i slovinský stát. NLB je tak v každém podniku, v každé rodině, v každém domě.
EURO: V porovnání s ČR probíhá slovinská privatizace velmi pomalu. Je tam ještě mnoho podniků s majoritní účastí státu. Tento postup je ve střední a východní Evropě ojedinělý. Jaké má výhody? LONCNAR: Ve Slovinsku zákon určil, kolik procent podniku při privatizaci musí zůstat pro sociální, restituční a důchodové fondy. V praxi to znamenalo, že v každé firmě dostal stát zhruba čtyřicet procent akcií podniku do svého portfolia. Dva státní správci těchto podílů se chovají jako klasičtí investoři. Prodávají, kupují, snaží se získat majoritu. Fondy většinou prodaly své podíly v menších firmách a koncentrovaly svou pozornost na strategické podniky.
EURO: Česko a Slovinsko jsou považovány za dva nejvyspělejší státy „nové“ Evropy. Čím se podle vás tyto země nejvíce liší? LONCNAR: Česká republika je již po dvě staletí průmyslovým státem. Ve Slovinsku naproti tomu vznikal vždy jen lehký průmysl. Druhým velkým rozdílem je zvolený systém privatizace. I v alpské zemi proběhla certifikátová privatizace, kdy lidé dostali možnost investovat bez peněz do odstátňovaných podniků. Ve Slovinsku však bylo vše více pod kontrolou, takže ti, kteří většinou investovali certifikáty prostřednictvím fondů, svůj majetek zhodnotili.
EURO: Slovinsko jako první z nových členských zemí EU přijalo počátkem roku 2007 euro. Na většině ostatních trhů panuje vůči jednotné měně skepse. Proč je tomu ve Slovinsku jinak? LONCNAR: Slovinsko vyváží osmdesát procent svého domácího produktu, šedesát procent z toho do zemí EU. Pro většinu podniků je již dávno euro měnou, ve které denně obchodují. Druhým důvodem bylo, že v zemi vždy bývala inflace nad úrovní eurozóny a domácí měna - tolar - měla tendenci vůči euru dlouhodobě oslabovat. Myslím, že to byly hlavní příčiny, proč nikdo nebyl proti časnému přijetí eura a proč jeho přijetí proběhlo tak hladce.
