Dluhopisová bublina praskne hodně hlasitě
I když výsledková sezona přináší mírné oživení, obrat ke konjunktuře je stále daleko. Odhady téměř dvou tisíc analytiků oslovených agenturou Bloomberg počítají s poklesem zisků společností zahrnutých v indexu S&P 500 v letošním prvním čtvrtletí o 37 procent, ve druhém o 31 procent a ve třetím o 18 procent. Spekulace na následný růst v posledním kvartále je spíše zbožným přáním, založeným na úpěnlivých představách o efektivitě fiskální expanze Obamovy administrativy.
Obecně vzato zatím nic nenasvědčuje tomu, že by oživení koncem roku nastalo. Výsledková sezona toho moc nenapovídá, kladné zprávy od společností Wells Fargo či JPMorgan Chase více než vyvažují katastrofy v Alcoa nebo v GM. Špatné zprávy přicházejí z realitního sektoru, kde ceny nemovitostí v USA nerostou, a naopak se zvyšují zásoby neprodaných domů. Poslední průzkum Senior Loan Officer, při němž Fed oslovuje čtvrtletně šedesát největších amerických bank a čtyřiadvacet vybraných zahraničních bank s pobočkou v USA otázkami ohledně poskytování úvěrů a poptávky domácností po produktech financování, dopadl tragicky. Indikátor odvozený z tohoto průzkumu leží zhruba čtyřicet procent pod minimální hodnotou, kterou lze považovat za dobrou. Obavy ze špatných výsledků vedou k negativním změnám ratingů firem, kupodivu v Evropě výrazněji než v Americe. Společně s nepružným trhem práce a stále nedořešenou situací s toxickými aktivy v evropských bankách je nasnadě, že k obratu směrem ke konjunktuře dojde v USA dříve než v Evropě. Ta bude mít jedinečnou příležitost vidět na vlastní oči, co dokáže způsobit fiskální expanze tak obludných rozměrů, jakých nabrala za Obamovy vlády. A že trapas Topolánkova tlumočníka, který způsobil skandál nepřesným překladem fráze „cesta do pekel“, zavání hořce vtipným eufemismem a nostradamovskými geny nejméně stejně jako neschopností dotyčného translátora. Biliony dolarů nafukují bankovní trezory podobně jako vodík Hindenburg. Slavná vzducholoď na něm přeplula Atlantik v pohodlí a bezpečí. Problém nastal až při přistání, kdy výbušný plyn odvedl svou práci. Stejně obrovské množství volných peněz jen čeká na poslední jiskru. Jakmile se objeví někdo, kdo je začne utrácet, nastane inflační katastrofa. Co jiného byly všechny bubliny posledních desetiletí – internetová, akciová, komoditní? To, že je centrální banky nepočítají do inflačních procent, neznamená, že jejich podstata je jiná. Jen izolovaný fundament, utvořený na papíru dnes již téměř prázdnou definicí, jimi nebyl dotčen. Spotřebitelské ceny minulé bubliny přestály bez dramatického růstu. Té, která se nyní chystá prasknout, již ale neodolají.
Fiskální expanze nasekala obrovské množství dluhopisů. Část dluhů je skrytá v překlenovacích úvěrech, o nichž mnozí doufají, že je centrální banky stáhnou z trhu, jakmile to bude alespoň trochu možné. Kongresmani z rozpočtového výboru naopak uvažují o tom, že by se americký státní dluh mohl během několika málo let zdvojnásobit. Namísto úvah o likvidaci meziúvěrů z toho jde spíše mráz po zádech. Lze jistě argumentovat tím, že část peněz emitovaných státem se rozprostře do vakua, které vzniklo po obrovských ztrátách z odpisů kolaterálů. To sice ano, avšak dojde pouze k tomu, že si sami zablokujeme jediný pozitivní efekt krize – darwinovský výběr silnějšího, schopnějšího a chytřejšího podnikatele a nové cesty pro investice kapitálu. Naopak zakonzervujeme myšlení a styl podnikání, které současnou krizi vytvořilo. Dluhy budou muset být uhrazeny. Trh s dluhopisy ale není nafukovací. Převis poptávky nad nabídkou (dramatický) způsobí růst ceny financování (dramatický). První stát, který bude na hraně kolapsu vlivem neufinancování dluhu a jenž přiměje svou centrální banku k výkupu dluhopisů za natištěné peníze, sfoukne domnělou stabilitu jako domeček z karet. A tenhle inflační požár už spálí všechno, včetně spotřebitelských cen. Období cenové stability pravděpodobně nadlouho končí.
