Centrální Asie: Výhodná poloha a nerostné bohatství

18. 11. 2019

Ekonomika pěti postsovětských republik stojí na velkém nerostném bohatství. Vedle ropy, uranu či zlata je tradičním produktem také bavlna. Svůj vliv v regionu se v současnosti snaží navýšit světové mocnosti – Čína, USA, Evropská unie a také staronový partner Rusko.

Střední Asie je region o rozloze kolem čtyř milionů kilometrů čtverečních s přibližně 70 miliony obyvatel. Tvoří ho pět postsovětských republik – Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán a Uzbekistán. Pro všechny tyto země je typické velké nerostné bohatství, rozvinutý těžební a zpracovatelský průmysl a vysoká produkce textilních surovin, zejména bavlny.

Ekonomika regionu prochází transformačním procesem, průmyslová základna v převážné míře pochází stále ještě ze sovětské éry, což skýtá značné příležitosti pro české exportéry a investory. Díky historickým vazbám se české zboží a služby těší dobré reputaci.

O rostoucím významu regionu svědčí i sílící zájem významných světových hráčů – Evropské unie, Spojených států amerických, Ruska nebo Číny. Kromě geopolitických zájmů jsou ve hře pochopitelně také nepřehlédnutelné obchodní a ekonomické příležitosti. Jde především o bohaté energetické a další surovinové zdroje, o možnosti budování produktovodů a dopravních tranzitních koridorů díky strategické poloze těchto zemí, o možnosti v oblasti vodních zdrojů či specifického vlastnictví půdy.

Region silných prezidentů

Střední Asie je heterogenním regionem ať už z hospodářského či zahraničněpolitického hlediska. Navzdory mnoha společným rysům existují mezi těmito státy i značné rozdíly. Všechny jsou muslimské s dominantním sunnitským islámem. Vyjma Tádžikistánu, ve kterém se hovoří dialektem perštiny, se mluví turkickými jazyky. Na rozdíl od svých sousedů je Kyrgyzstán parlamentní republikou s demokratickým politickým systémem západního typu, v ostatních zemích disponuje širokými pravomocemi prezident.

Minusem jsou byrokracie a korupce

Ke společným znakům těchto zemí patří mimo jiné rozsáhlá byrokracie, vysoká míra korupce a státní dirigismus. Achillovou patou regionu jsou otázky ochrany lidských práv a komplikované sousedské vztahy, boj s chudobou a energetická a vodní bezpečnost. Proto mezinárodní organizace zaměřují svou pomoc právě na tyto oblasti. V zahraniční politice kladou středoasijské země důraz na udržení rovnováhy mezi vztahy s EU, USA, Ruskem a Čínou. V rámci bilaterálních i multilaterálních vztahů usilují o spolupráci s mezinárodními organizacemi a integračními seskupeními.

Hlavním prostředkem pro koordinaci ekonomické spolupráce mezi Českou republikou a zeměmi Střední Asie jsou smíšené komise, které jsou v případě Kazachstánu a Uzbekistánu povýšeny na úroveň komise mezivládní. Tyto komise se s určitou periodicitou scházejí střídavě v Česku a v daném státu. Nejpravidelněji se schází česko-kazachstánská komise. Činnost těchto orgánů je z české strany koordinována ministerstvem průmyslu a obchodu. Ve spolupráci s dalšími resorty, podnikatelskými reprezentacemi a vyslanectvími České republiky v Nur-Sultanu a Taškentu je každoročně do regionu organizováno několik podnikatelských misí.

Kazachstán: Lídr Střední Asie

Jde o průmyslově-zemědělskou zemi, která má v současné době nejvýkonnější ekonomiku v regionu. Díky svému nerostnému bohatství, jež láká zahraniční investory, a též pragmatické zahraniční politice se Kazachstán postupně stal hlavním regionálním lídrem. Oproti svým středoasijským sousedům má několikanásobně vyšší hrubý domácí produkt. Od roku 2002 se HDP na obyvatele zvýšil šestinásobně, přičemž výskyt chudoby naopak prudce klesl. V posledních pěti letech HDP meziročně stoupá o jedno až čtyři procenta. Do budoucna hodlá země těžit ze své strategické pozice na nově budovaných spojeních mezi Čínou a západní Evropou (takzvaný projekt Stezka a pás).

Země je zakládajícím členem Eurasijské hospodářské unie, jež vznikla v roce 2014 z původní celní unie Ruska, Běloruska a Kazachstánu. Od roku 2015 je Kazachstán také členem Světové obchodní organizace (WTO) a v témže roce uzavřel s EU novou posílenou dohodu o partnerství a spolupráci EPCA. Dohoda předběžně funguje od května 2016.

Perspektivními obory pro vzájemnou spolupráci v této zemi jsou energetika a obnovitelné zdroje, zpracovatelský průmysl, infrastruktura sektoru ropy a plynu, metalurgie a produkce hotových hutních výrobků, strojírenství (dodávky zařízení, strojů a techniky pro lehký průmysl), doprava a silniční infrastruktura, telekomunikace, farmaceutický průmysl, zdravotnictví, stavebnictví, ekologie, obranný průmysl, zemědělství a potravinářský průmysl.

Uzbekistán: Nový prezident a transformace

Také Uzbekistán je průmyslově-zemědělský stát, který byl v minulosti významným hospodářským hráčem. Se svými 33 miliony obyvatel je nejlidnatější zemí v regionu a po Kazachstánu má druhou nejrozvinutější ekonomiku. S nástupem nového prezidenta Šavkata Mirzijojeva na podzim roku 2016 byla zahájena rozsáhlá politická a ekonomická transformace. Současně s tím země nastoupila cestu liberalizace ekonomiky a reorganizace státní správy. V roce 2018 obnovil Uzbekistán přístupová jednání s WTO a počátkem roku 2019 zahájil jednání s EU o nové dohodě o partnerství a spolupráci.

Perspektivními obory pro obchodní a ekonomickou spolupráci s Uzbekistánem jsou zejména energetika, chemický a plynárenský průmysl, dopravní infrastruktura, průmysl stavebních hmot a ochrana životního prostředí, především vodních zdrojů.

Kyrgyzstán: Hory a vodní elektrárny

Vnitrozemský hornatý Kyrgyzstán je zemí s nízkými příjmy. Podle HDP na obyvatele jde o druhou nejchudší zemi v regionu. Ekonomika závisí na těžbě nerostů, zemědělství a penězích, které posílají domů Kyrgyzové pracující zejména v Rusku. V roce 1998 se jako první z postsovětských zemí stal Kyrgyzstán členem WTO. Od srpna 2015 je též členem Eurasijské hospodářské unie. Letos v červnu ukončil jednání o nové dohodě o partnerství a spolupráci s EU.

Šanci pro české exportéry představují zejména dodávky zařízení a technologií pro sektor hydroenergetiky (výstavba a obnova vodních elektráren) a též dodávky zařízení a technologií pro lehký průmysl a pro malé potravinářské provozy.

Turkmenistán: Ropa a bavlna

Ekonomika Turkmenistánu je závislá především na těžbě a vývozu plynu, ropy a zpracování bavlny. Stát si stále drží významné místo v ekonomice země. Po nástupu prezidenta Gurbanguly Berdymuhamedova v roce 2007 postupně začaly tržně orientované reformy. Turkmenistán ale i nadále zůstává jednou z nejizolovanějších zemí na světě.

Značný exportní potenciál představují zařízení pro těžbu a zpracování plynu a ropy, dodávky dopravní techniky, zařízení na úpravu a dodávku vody a též stavební práce. České firmy by se mohly uplatnit rovněž při prodeji piva, křišťálových lustrů a výrobků ze skla, potravin, zemědělských strojů a technologií nebo při výstavbě kaspické turistické zóny.

Tádžikistán: Černý trh a bezpečnostní rizika

Jde o dlouhodobě nejchudší z postsovětských zemí. Ekonomika Tádžikistánu je závislá na těžbě zlata, výrobě hliníku, zemědělství a zahraniční finanční a rozvojové pomoci. Důležitou pomocí jsou i peníze od občanů pracujících hlavně v Rusku. Země se vyznačuje vysokým podílem šedé a černé ekonomiky a též nízkou úrovní ekonomické diverzifikace.

V současné době skýtá Tádžikistán příležitosti pro spolupráci v oblasti hydroenergetiky a v těžebním, textilním a potravinářském průmyslu. Rizikem je však bezpečnostní situace. Také Tádžikistán je členem WTO, a to už od roku 2013.