Kampelička WPB podává ústavní stížnost na ČNB a tvrdí: Chtějí nás nechat vyhladovět
Málokteré období znamenalo pro sektor kampeliček tak zlomový okamžik jako posledních pár měsíců.
Co se ještě nedávno mohlo jevit jako zajímavá alternativa k bankovním domům, se teď zdá o poznání riskantnější volbou. Může za to především pád největší družstevní záložny Metropolitního spořitelního družstva. Bokem však nezůstává ani kampelička WPB Capital, na kterou bylo v květnu 2013 vydáno předběžné opatření ze strany České národní banky a od té doby nesmí přijímat nové členy ani nabízet úvěry.
Pokud jste jedním z jejích jedenácti tisíců klientů, pak jste zřejmě posledních deset měsíců dost nervózní. V souvislosti s WPB se hovořilo o neoprávněném navyšování kapitálu, padlo několik trestních oznámení a řeč byla i o vydírání ze strany jejího zakladatele. Za celou tu dobu ČNB nedošla k žádnému relevantnímu závěru. Když se týdeník Euro zkoušel u regulátora českého finančního trhu dotazovat, proč trvá správní řízení s finančním ústavem poměrně významné velikosti takovou dobu, mnoho jsme se nedozvěděli. „Česká národní banka se kvůli zákonné povinnosti mlčenlivosti standardně nevyjadřuje k jednotlivým subjektům a konkrétním případům finančního trhu,“ sdělil mluvčí ČNB Tomáš Zimmermann. Případ ale začíná pořádně bublat. Samotná kampelička, která je omezením tlačena čím dál víc ke zdi, se proti způsobu jednání centrální banky ostře ohrazuje.
A dokonce podává ústavní stížnost a podnět k Hospodářskému výboru Poslanecké sněmovny.
Stabilní základy V jakém stavu asi může být družstevní záložna, která téměř rok nesmí provádět většinu své činnosti? Dá se čekat, že moc dobrý nebude. „WPB Capital, spořitelní družstvo, skončilo poprvé po třech letech ve ztrátě. Zatímco v roce 2012 družstvo vykázalo zisk více než 90 milionů korun, rok 2013 ukončilo ve ztrátě ve výši 12 milionů,“ říká obchodní ředitel kampeličky Michal Čejka. To by zdánlivě korespondovalo se samotným rozhodnutím činnost ústavu pořádně prozkoumat a neponechat nic náhodě. Ostatně i na webu ČNB se píše, že k předběžnému opatření se uchýlila především „v zájmu ochrany vkladů členů záložny“.
Jenže WPB tvrdí, že nelichotivé výsledky nejsou ani tak příčinou zájmu centrální banky, jako spíš jeho důsledkem. „Propad způsobilo především nepřiměřeně dlouho trvající předběžné opatření České národní banky.
Kvůli omezení činnosti pozorujeme znatelný pokles úrokových výnosů, protože nemůžeme poskytovat nové úvěry,“ vysvětluje Čejka.
Tento výrok by se dal považovat za snahu svalit vinu na druhé. Koneckonců IPB také ještě v předvečer svého zániku tvrdila, že nemá žádné velké problémy. Další čísla z bankovní bilance WPB Capital se ale zdají poměrně přesvědčivá. Záložna disponuje likviditou v hodnotě 1,3 miliardy korun. Její kapitálová přiměřenost dosahuje hodnoty 18,21 procenta, přičemž zákonem stanovená hranice je osm procent. To je velmi důležitá informace, protože jedním z hlavních důvodů pro předběžné opatření a související správní řízení je podezření, že WPB neoprávněně navýšila svůj kapitál z vkladů členů družstva (jde o princip takzvané finanční asistence).
Neoprávněnost tohoto kroku kampelička rozporuje, ale i kdyby nakonec musela o uvedenou částku kapitál snížit, byla by stále ve zdravých číslech. Finančnímu ústavu se navíc výrazně zlepšila splátková disciplína u existujících úvěrů. Ode dne zahájení předběžného opatření bylo splaceno více než 735 milionů korun, což odpovídá hodnotě 23 procent bilanční sumy úvěrů.
Můžeme žít dlouho Není tedy jasné, proč ještě centrální banka nedošla k žádnému rozhodnutí a co jí vlastně na oné záložně tolik vadí. „Nechci spekulovat, ale mohli bychom se ptát, zda ČNB nechtěla vyvolat náš samovolný krach. My ale můžeme žít ještě dlouho,“ tvrdí sebevědomě Čejka s tím, že se zacházením regulátora se nehodlá smířit. Minulý týden podalo spořitelní družstvo stížnost k Ústavnímu soudu.
A má k tomu velmi zajímavé argumenty: za deset měsíců správního řízení ČNB například nepředvolala jediného svědka. „Řekli nám, že nebudou svědky zvát, protože je mají za podezřelé. Navrhli jsme jim naše auditory z KPMG, ale ani ty nechtěli vyslechnout,“ tvrdí Čejka.
Týdeník Euro zaslal do centrální banky dotaz, zda skutečně řízení stojí na mrtvém bodě, ale i tady byl odkázán na zákonné ustanovení o mlčenlivosti, a tvrzení WPB tak nelze ověřit. To má však i další roviny. Vyhláška, na které ČNB předběžné opatření staví a která definuje princip finanční asistence, je podle záložny v rozporu se zákonem o obchodních korporacích. Ten totiž na rozdíl od ní finanční asistenci pro spořitelní družstva výslovně povoluje.
Pokud by ČNB mohla, případně chtěla, mohla by argumentovat, že ke svým krokům měla i jiné důvody. Například vyšetřování WPB policií na základě trestních oznámení nebo anonymní podání, která přišla přímo do centrální banky. Jenže i ta stojí poněkud na vodě. Abychom mohli tuto skutečnost vysvětlit, musíme se podívat trochu hlouběji do historie WPB Capital.
Prohlédnutý anonym Předně je třeba říci, že skutečně existuje velmi dobrý důvod, proč měly regulační orgány kampeličku WPB Capital pořádně prověřit. Týdeník Euro už se událostmi okolo ní zabýval a došel ke znepokojivým zjištěním. Samotná záložna je personálně propojená s mateřskou skupinou WPB Holding & Finance, za níž stojí velmi výnosný byznys s prodáváním ready made a offshorových společností. To není samo o sobě nic špatného, nebo dokonce ilegálního. Za jejím založením však do velké míry stál kontroverzní chrudimský podnikatel Pavel Petrovič.
Těžko zpětně soudit, jakým způsobem skupina tehdy fungovala, ale o samotné kampeličce WPB platí, že ještě před několika lety nešlo o družstevní záložnu v pravém smyslu slova. Alespoň soudě podle zápisu ze schůze
členů družstva z roku 2008, na níž se sešlo pouhých devět lidí, kteří disponovali 98,5 procenta hlasovacích práv. Více než pětina z nich patřila Pavlu Petrovičovi, další pětina holdingu WPB.
Ve stejném roce Petrovič z kampeličky i celé skupiny WPB odešel a přenechal ji svým kolegům. Údajně šlo o přátelskou dohodu o rozdělení majetku, s níž měl Petrovič souhlasit. O tři roky později si však dohodu rozmyslel, chtěl změnit její podmínky, a když nepochodil, údajně se rozhodl své bývalé kolegy zničit. Následkem toho měla být řada výhružných dopisů a právních kroků na několika frontách současně. To souvisí se správním řízením ze strany ČNB. Podle dokumentů, do nichž měl týdeník Euro možnost nahlédnout, stál za jedním z anonymních podání na centrální banku právě Petrovič.
V únoru roku 2013 přišlo na kampeličku WPB trestní oznámení od jejího klienta, resp. člena družstva, pod iniciálami J. Š. Jeho obsah není veřejně dostupný, ale adresáty byla Policie ČR, sekce dohledu České národní banky a několik novinářů. Před několika měsíci však ten samý J. Š. odeslal dotčeným orgánům prohlášení, ve kterém své anonymní podání stahuje. Zároveň v něm explicitně říká, že k jeho sepsání jej navedl právě Petrovič.
To zní jako důvod předvolat chrudimského podnikatele k výslechu, resp. k ústnímu dotazování. Náš bankovní regulátor si to zjevně nemyslí. A jedenáct tisíc klientů WPB musí dál čekat.
Už dlouho se spekuluje o tom, že Česká národní banka by ráda existenci kampeliček značně omezila, což potvrzují i výroky členů bankovní rady v poslední době. Je jistě správné prošetřit, pokud v jedné z nich existuje podezření z nekalé praxe. Navíc za svou ne tak docela průhlednou historii, jejímž důsledkem jsou spory s bývalým spolumajitelem, si WPB může jedině sama. Ale v zájmu drobných střadatelů určitě není ponechat podobný ústav postupně vyhladovět. Ať už jako vedlejší efekt, nebo zcela záměrně. l
Případ kampeličky WPB začíná pod pokličkou pořádně bublat. A kampelička, která je omezením ČNB tlačena ke zdi, se proti způsobu jednání centrální banky ostře ohrazuje.
O autorovi| Tomáš Plhoň, plhon@mf.cz
