Začala zásadní debata o postavení centrální ČNB
Poslanecká sněmovna minulý týden v prvním čtení schválila vládní návrh novely zákona o České národní bance. Předlohou se nyní bude zabývat rozpočtový výbor, a to nikoliv bez problémů. Proti nově definovanému postavení a cílům centrální banky má zásadní výhrady ODS. Předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus tvrdí, že o zákonu je potřeba vést věcnou diskusi a ve druhém parlamentním čtení novelu prostřednictvím pozměňovacích návrhů přepracovat. Za neslučitelné s nezávislostí centrální banky označil vzápětí principy, na nichž má být navrhovaná novela přepracována, guvernér ČNB Josef Tošovský. „Politici si budou muset rozmyslet, zda chtějí mít politický vliv na centrální banku a politicky si sáhnout na měnu, nebo zda chtějí vstoupit do Evropy a respektovat evropská pravidla hry, prohlašuje guvernér. Vládní novelu připravila sama ČNB. Nechala si ji připomínkovat Evropskou komisí i Evropskou centrální bankou a připomínky byly do měněných paragrafů zapracovány. Sama vláda označuje novelu za harmonizační s legislativou EU. Podle kritiků, pocházejících zejména z ODS, však novela vychyluje rovnováhu mezi pravomocemi a odpovědností centrální banky. Zatímco pravomoci expandují, zákon vůbec neřeší, co je v případě ČNB odpovědnost a vůči komu by ji měla mít. Nezbytná nezávislost cedulové banky se tak stává jakousi nezávislostí an sich.
Nezávislost. Ve vyspělých zemích je nezávislost centrálních bank vyjádřena velmi různorodými způsoby. Obvykle se banky sice vzdalují vládě, nikoli však moci zákonodárné. Ale například v sousedním Maďarsku je centrální banka akciovou společností, v níž je jediným akcionářem stát. Akciovkou byla i naše centrální banka v době první republiky. Dokonce se část akcií obchodovala na burze. V důvodové zprávě k předloze zákona vláda zdůrazňuje, že návrh byl připraven v souladu s právními předpisy Evropské unie a v rozsahu, který umožňuje vstup České republiky do EU bez žádosti o zvláštní výjimky, kromě dočasné výjimky na zavedení jednotné měny. Takže v oblasti měny a centrálního bankovnictví jde zejména o tyto instituty: hlavní cíl centrální banky, princip její nezávislosti a zákaz financování veřejného sektoru. Například předseda ODS Václav Klaus ale soudí, že návrh je koncipován jako zákon na ochranu dosavadního postavení ČNB. A že už dnešní postavení české centrální banky se vymyká ze situace srovnatelných institucí. Za problém považuje i to, že se do paragrafu o cíli centrální banky (zabezpečovat cenovou stabilitu) dostala formulace „pokud tím není dotčen její hlavní cíl, Česká národní banka podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády . Pozastavuje se především nad termínem hlavní cíl. „Je to slovo matoucí. Nejsou-li definovány cíle vedlejší, slovo hlavní nemá vůbec žádný smysl a nechává naprosto na ČNB, aby za vedlejší cíle považovala cokoliv. Kdyby zákon hovořil o zaměstnanosti, o hospodářském růstu či jiných vedlejších cílech, bylo by to jiné, říká Klaus. Dovedl by si přitom představit, jak nadefinovat novou formulaci: Hlavním cílem ČNB je udržení dlouhodobé cenové stability a v rámci tohoto dlouhodobého cíle ČNB podporuje hospodářskou politiku vlády a trvale udržitelnou platební bilanci.
Konzultace. Za samozřejmé by Klaus považoval, aby zákon stanovil centrální bance výslovnou povinnost konzultovat s vládou zásadní rozhodnutí. Paragraf 9 novely naopak říká, že banka nesmí požadovat ani přijímat pokyny od vlády. Ovšem ukotvení zákonné povinnosti konzultace centrální banky a vlády například při stanovení inflačního cíle by za hřích nepovažovali ani někteří nezávislí ekonomové. Zvýšilo by to totiž důvěryhodnost záměru. Zde je nutné konstatovat, že ČNB se současnou vládou velmi odpovědně projednala záměry ve snižování inflace do doby vstupu země do Evropské unie a dosáhla s ní shody. Dohoda je součástí zásad hospodářské politiky, o jejichž uplatňování uzavřela vláda dohodu s Evropskou komisí. Zdá se, že Klausův požadavek směřuje spíše k jakémusi právu veta v případě rozdílných názorů politické reprezentace a centrální banky. „Nikdo z nás nikdy nenavrhoval, aby banka musela přijímat pokyny, a pokud nám to někdo podsouvá, tak vědomě lže. Ve světě je patrný jasný trend k takovému institucionálnímu uspořádání, kdy má centrální banka plnou nezávislost operační. Čili říci, že nebude přijímat příkazy, je málo, podotýká Václav Klaus. Na druhou stranu ale předseda sněmovny požaduje, aby se změnila pravidla při pravidelném předkládání Zprávy o měnovém vývoji. Předseda Poslanecké sněmovny je také přesvědčen, že guvernér centrální banky by měl být povinen vystoupit s touto zprávou před Poslaneckou sněmovnou. Případné odmítnutí zprávy poslanci by mělo mít také následky. „Dovedu si představit, že Poslanecká sněmovna by zprávu mohla schválit, vzít na vědomí anebo odmítnout. V případě, že by ji odmítla, sdělila by to ve svém usnesení a vydala by i určitá doporučení, konstatuje Klaus. Podle všeho by v představách ODS měl být důsledkem neschválení zprávy pád bankovní rady. Tento požadavek staví centrální banku na úroveň třeba Fondu národního majetku či dalších státních úřadů a vystavuje ji vlivům volebního cyklu. Bezesporu omezuje nezávislost rozhodování v měnové politice na politické situaci v Parlamentu.
Odvolání. Klaus naopak říká, že není možné, aby se centrální banka například vymykala z běžných postupů schvalování rozpočtu a účetnictví. Domnívá se, že rozpočet České národní banky by měla navrhovat bankovní rada a návrh schvalovat Poslanecká sněmovna. Protože banka hospodaří s majetkem státu, měla by v této činnosti podléhat kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu. Měla by také vést účetnictví podle zvláštního právního předpisu, ale účetní závěrku by měli ověřovat auditoři. Opakované neschválení zprávy o hospodaření ČNB Poslaneckou sněmovnou by mělo být důvodem k návrhu na odvolání bankovní rady. I zde je jednoznačné podřízení ČNB vůli politických stran ve sněmovně. Od počátku existence ČNB je její hospodaření ověřováno auditorem z řad největších světových společností. Požadavek na to, aby ČNB podléhala kontrole NKÚ, je rovněž sporný. Výkon měnové politiky kontrole podléhat nemůže. Bylo by potom asi nutné přesně vymezit okruh činností, v nichž může Nejvyšší kontrolní úřad centrální banku kontrolovat. Za nadměrné považuje předseda Poslanecké sněmovny i rozšiřování pravomocí dohledu ČNB. Podle paragrafu 44 návrhu zákona by to byl dohled nejen nad činností bank, poboček zahraničních bank, ale také konsolidačních celků, jejichž součástí je banka se sídlem v České republice. Tímto ustanovením ČNB podle Klause usiluje o kontrolu nad soukromými subjekty nebankovního charakteru a to považuje za velmi problematické. „Navíc, konsolidační celky budou muset být definovány v jiném zákoně, který může, nebo nemusí být Parlamentem přijat, připomíná Václav Klaus. Nezamlouvá se mu ani další novinka, která by se měla v zákonu objevit. Jde o to, že Česká národní banka by mohla k zabezpečení svých úkolů vyžadovat potřebné informace a podklady mimo jiné od osob, které disponují informacemi potřebnými pro sestavení platební bilance České republiky. „To znamená, že každá firma působící v zahraničním obchodě je potenciálním dodavatelem informací pro centrální banku, říká Klaus.
Evropské standardy. Požadavek zahrnout do bankovního dohledu konsolidované celky přitom vychází z evropských standardů a je to také požadavek Banky pro mezinárodní platby v Basileji i Evropské centrální banky. Pokud by nebyl prováděn dohled nad konsolidovanými celky, dále by to zhoršilo již tak narušenou důvěryhodnost českého bankovního sektoru. Nakonec se zdá, že hlavní příčinou ostré kritiky návrhu ze strany ODS je skutečnost, že nereflektuje ústavní změny, podle nichž se má změnit počet členů bankovní rady a jejich jmenování. Prostřednictvím novely zákona o ČNB by pak bylo možné zkrátit mandáty současného vedení centrální banky.
