Ukládat uhlíkový odpad pod mořské dno, a to navíc zcela bezpečně? Že je něco takového možné, má dokázat nový ambiciózní plán norské vlády jménem Longship. Ten počítá s využitím několika různých technologií souhrnně označovaných jako CCS (Carbon Capture and Storage), jejichž cílem je zachytit uhlík, přepravit jej na místo následného skladování a uložit ho na dlouhou dobu pod zem.
Že se tato myšlenka jeví jako velmi praktické řečení, potvrzuje rostoucí zájem o dané technologie ze strany mnoha průmyslových společností, které se s jejich využitím snaží kompenzovat emise vyprodukované z vlastní činnosti. Za uložení uhlíku pod povrch země jsou schopné zaplatit nemalé peníze, což celý průmysl do velké míry zatraktivňuje. Pokud se tedy norské plány skutečně podaří zrealizovat, znamenalo by to, že se Severní moře brzy stane jakýmsi centrálním skladištěm pro uhlík vznikající po celé Evropě.
„Myslím, že můžeme světu dokázat, že technologie CCS jsou důležité a dostupné. Domnívám se také, že Severní moře je místem, kde lze CO2 ukládat trvale a zároveň bezpečně,“ řekl CNBC norský ministr energetiky Terje Aasland.
Riziko úniku je malé
Klíčovou součástí Longshipu je společný podnik jménem Northern Lights, na jehož realizaci se podílí norský státní ropný a plynový gigant Equinor, britská společnost Shell a francouzská firma TotalEnergies. Úlohou Northern Lights bude řídit přepravní a skladovací část celého projektu.
„V Norsku existuje dlouhá historie snah zavést technologie CCS. Nyní se chceme poučit z našich předchozích úspěchů a konečně si vyzkoušet, jakým způsobem můžeme CCS skutečně spustit,“ vysvětlil výkonný ředitel Northern Lights Børre Jacobsen. Podle něj je k tomuto účelu ideální právě Severní moře, které má veliký úložný potenciál díky svému tvaru „obrovské podmořské pánve“.
Další výraznou výhodou zvolené lokality má být i skutečnost, že v okolí nežijí žádní lidé. „Technická řešení jsou velmi solidní, takže jakékoli riziko úniku z těchto nádrží je velmi malé. Navíc si myslím, že veřejnost bude spíše souhlasit s realizací takového projektu pod mořem oproti variantě přímo na pevnině,“ doplnil Jacobsen.
Cílem je vyzkoušet nové technologie
Projekt Longship v celkové hodnotě zhruba 2,6 miliardy dolarů (asi 60 miliard korun) chce Norsko zrealizovat ve dvou fázích. První z nich má mít odhadovanou skladovací kapacitu zhruba 1,5 milionu metrických tun uhlíku ročně po dobu 25 let, přičemž k jejímu spuštění by mělo dojít už v příštím roce. Teprve když se projekt osvědčí, bude následovat fáze číslo dvě, která již má disponovat kapacitou více než třikrát takovou.
Někteří odborníci upozorňují na fakt, že i s plánovaným navýšením zvládne zařízení uložit pod zem pouze zhruba 0,1 procenta veškeré roční produkce uhlíku v Evropě. Norská vláda se každopádně nechala slyšet, že ačkoliv je celý projekt finančně nákladný, jeho realizace se z dlouhodobého hlediska rozhodně vyplatí.
„Pokaždé, když zkoušíme nové technologie a chceme je představit na trhu, musíme počítat s vysokými náklady. Tento projekt je první svého druhu na světě, každý další už bude levnější a jeho realizace snazší. Z vývoje Longshipu se totiž hodně naučíme,“ uvedl tamní ministr energetiky Terje Aasland.
Podobných projektů prudce přibývá
Norský Longship je sice aktuálně největším projektem využívajícím technologie CCS, rozhodně ale není jediným. Podle údajů Centra pro mezinárodní právo v oblasti životního prostředí (CIEL) oznámily společnosti a vlády po celém světě od poloviny roku 2023 plány na výstavbu více než 50 nových zařízení CCS pod mořským dnem.
Pokud by se povedlo všechny tyto plány zrealizovat, došlo by přibližně k 200násobnému nárůstu množství uhlíku, které je každoročně vstřikováno pod mořské dno. Mnozí ekologové se ale podobným řešením brání a upozorňují na jejich možná environmentální rizika.
„Pokud se těmto projektům podíváte pozorně pod pokličku, čelí vážným technickým problémům. I když možná ještě neměly hlášeny žádné úniky, neexistuje nic, co by zajistilo, že nepředvídatelné chování oxidu uhličitého nebude mít za následek jeho následné uvolnění,“ uzavřela Nikki Reisch, ředitelka klimatického a energetického programu CIEL.
