Jak se regulovaly telefony u Zemana v Kramářově vile
Po měsících klidu to zapůsobilo jako regulační uragán. 25. duben 2005 se do novodobé české politické historie sice zapíše hlavně jako den pádu Grossova kabinetu a jmenování Paroubkova, ale nezanedbatelný význam má i pro sektor telekomunikací. Nikdy předtím se nestalo, že by Český telekomunikační úřad (ČTÚ) vydal naráz tolik cenových rozhodnutí. Na internetových stránkách ČTÚ se objevily hned čtyři a k tomu ještě tři dodatky ke starším verdiktům. Každé opatření svou vahou rozhoduje o přelévání stamilionů korun mezi operátory - některé firmy o peníze přijdou, jiné si polepší. Rozhodnutí se významnou měrou dotýkají i ekonomiky Českého Telecomu, nyní již čekajícího na vstup španělských majitelů.
Za pět minut dvanáct.
Trh na změny dlouho čekal, ale podivuhodná je na celé věci zejména skutečnost, že smršť ze strany předsedy ČTÚ Davida Stádníka přišla pět dnů poté, co jej odstupující Grossova vláda až na druhý pokus jmenovala do čela Rady ČTÚ, nejvyššího orgánu regulačního úřadu zřízeného dle nového zákona o elektronických komunikacích. Bylo to zároveň těsně před ukončením platnosti starého telekomunikačního zákona. Kdyby chtěl Stádník rozhodnout o týden později, už by o tak zásadních věcech musela jednat pětičlenná Rada ČTÚ a jakýkoliv případný regulatorní nonsens by mohl být firmami napaden na základě obvyklých pravidel správního řádu (účastníci se mohou odvolat a rozhodnutí je možno soudně přezkoumávat). Takto Stádník využil pro něj pohodlnějšího postupu dle zákona o cenách, který dává velmi chabé možnosti opravných prostředků.
Co se stalo s náklady?
Ne že by změny, o nichž předseda ČTÚ rozhodl, byly vnímány čistě negativně. Například jeho cenové rozhodnutí č. 01/2005, které zakázalo vázání dvou rozdílných služeb - pronájmu telefonní linky a volných minut - je všeobecně přijímáno jako principiálně správný krok, jenž podporuje konkurenční prostředí. Zákazník, který chtěl dříve využívat nějakou atraktivnější nabídku od alternativního operátora, totiž musel Českému Telecomu v každém případě uhradit cenu volných minut zahrnutých v měsíčním paušálu za telefonní linku, což ke změně operátora nemotivovalo (existoval sice i tarif bez volných minut, ale dražší než ty s volnými, přičemž pro linky ISDN bez kreditu nebyl žádný).
Nynější zrušení kreditu ale pro občany fakticky znamená i zvýšení ceny za pronájem a údržbu telefonní linky v řádu desítek procent. Cena za nejpoužívanější tarifní program Home Standard sice poklesla o deset korun na 329 Kč, ale zákazníci zároveň přišli o stokorunový kredit hovorného, takže celkově se jim náklady za pevnou linku naráz zvedají o 90 Kč měsíčně (pouze částečně je to kompenzováno poklesem hovorného).
Ovšem i další cenová rozhodnutí ČTÚ poměrně výrazně zahýbají s telekomunikačním trhem. Nabízí se proto otázka, co se tak zásadního stalo mezi 24. až 25. dubnem 2005, že bylo nutné s regulovanými cenami tak razantně zatočit, když již předtím měly být nákladově orientovány a nemělo docházet ke křížovému financování služeb? Vysvětlení je jediné, buď byla regulace špatná doposud, či nejsou správně nastaveny ceny nové. Buď má pravdu Český Telecom, který již dlouho tvrdí, že ČTÚ jej svou „podnákladovou regulací“ připravuje ročně až o sedm miliard korun (viz EURO 1/2005), či mají pravdu alternativní operátoři, kteří teď říkají, že Stádníkův cenový převrat je na cestě k liberalizaci krokem zpět.
Nerespektování práva unie.
Zásadní nespokojenost vyjádřili operátoři sdružení v Asociaci pro spravedlivou konkurenci (e-Tel, Telenor Networks, TELE2, Czech On Line). Prohlásili, že cenové kalkulace ČTÚ nerespektují metodiku stanovování cen v telekomunikacích a brání spotřebitelům, aby si mohli vybírat nejvýhodnější nabídku. „Na rozhodnutí ČTÚ jsme dlouho čekali. Je dobře, že úřad projevil odvahu regulovat úseky telekomunikací, které to již řadu let vyžadovaly. Avšak principy vyjádřené v cenových rozhodnutích horečně vydaných během jediného dne považujeme za neobjektivní,“ prohlásil Ivan Pilný, generální sekretář asociace.
Menší operátoři tvrdí, že ČTÚ svým rozhodnutím extrémně až likvidačně zatížil celé rozsáhlé obory podnikání (vytáčené připojení k internetu, ADSL a podobně). Nutí je prý přenést zvýšené náklady na spotřebitele. Velkoobchodní cenu některých telekomunikačních služeb označují za téměř dvakrát vyšší, než za kolik je možno tyto služby prodat za limitované maloobchodní ceny. „Cena za ADSL se zvyšuje o 25 procent z nejlevnější varianty dostupné na trhu. Aktivační poplatek za zpřístupnění poslední míle je třikrát vyšší, než je běžné v Evropské unii.“ Asociace tvrdí, že rozhodnutí ČTÚ nerespektuje právo Evropské unie a členové jsou připraveni z toho vyvodit důsledky.
Dealeři Telecomu.
Přestože alternativní operátoři straší opětovným zdražováním, například společnost Czech On Line, dcera Telekom Austria, minulý týden představila svůj „revoluční internet“, využívající technologii ADSL za lákavých 399 Kč (256/64 kbit/s). Petr Kastner, který má ve firmě na starosti oblast regulace, ovšem zdůrazňuje, že nový produkt není nabízen v režimu propojení, který je regulován ČTÚ (propojení z jejich sítě do sítě Českého Telecomu), jelikož ČTÚ žádá po alternativních operátorech, kteří chtějí využívat sítě Českého Telecomu, aby od uživatelů vybírali poplatek 158 Kč plus DPH za takzvané nadhovorové pásmo. „Náš produkt je z právního pohledu postaven na takzvaném režimu přístupu. Velkoobchodně od Telecomu nakupujeme službu za 349 korun a za 399 korun zákazníkům nabízíme vysokorychlostní připojení k internetu. Do toho padesátikorunového cenového rozdílu se musíme vejít se všemi náklady,“ říká Kastner. Dodává, že nadhovorové pásmo je v tomto případě již zahrnuto v ceně. Upozorňuje přitom, že výhodnější „přístup“ ČTÚ nereguluje. „To je právě ten paradox, že regulované propojovací ceny, které by měly obsahovat pouze oprávněné náklady a přiměřený zisk, jsou vyšší než neregulované přístupové,“ poukazuje.
Využijeme to u soudu.
Zástupci dalších menších firem ale dodávají, že tímto způsobem se alternativní operátoři de facto stávají prodejci produktů Telecomu, nabízejí stejné zboží, pouze v jiném balení a konkurence se vytrácí. „Tak to dopadá, když je slabý regulátor a trh a ceny reguluje nejsilnější operátor,“ uvedl v MF Dnes Miroslav Řezníček z Contactelu. Český Telecom kritizuje šéfa ČTÚ Davida Stádníka z trochu jiné pozice. Diví se, proč se regulátor „probudil“ až teď. „Proč učinil během jednoho dne rozhodnutí, které neudělal za posledních šest let? Proč najednou změnil paušál za používání pevné linky?“ ptá se jeden z topmanažerů firmy, který si nepřeje být jmenován. Firma prý ale hodlá Stádníkovým dosud plně nezdůvodněným dubnovým cenovým skokem operovat i před soudy, které kvůli některým starším cenovým rozhodnutím stále probíhají. Domnívá se totiž, že radikální změny jsou nepřímým doznáním ČTÚ, že předtím reguloval špatně, nerespektoval skutečné náklady a dikci zákona.
Výsledek dlouhodobé práce.
David Stádník odmítá, že by šlo z jeho strany o překotná rozhodnutí. „Vydání cenových rozhodnutí na konci dubna 2005 bylo výsledkem kontinuálních prací našeho úřadu. Bylo připravováno ať již na základě předložených sporů o cenu za propojení, či v souladu s regulací univerzální služby, jejíž ceny nebyly měněny od roku 2002, vyjma změny DPH. Vzhledem k tomu, že vydaná rozhodnutí jsou vzájemně velmi úzce provázána - vazba paušálu na cenu za zpřístupnění místní smyčky a na ADSL - považovali jsme za důležité vydat je ve stejný den,“ uvedl Stádník minulý týden pro týdeník EURO.
Kardinální otázkou je, jak se vlastně stalo, že se v nejpoužívanějších tarifních programech Českého Telecomu byl v minulosti svázán pronájem linky s hlasovými kredity, když bylo zřejmé, že to omezuje hospodářskou soutěž a jde de iure o křížové financování služeb. „Poskytování hovorových kreditů bylo Českému Telecomu umožněno prostřednictvím cenového rozhodnutí č. 01/2002 s účinností od 1. února 2002. Byly zavedeny zejména z důvodu zmírnění dopadu zvýšení některých cen na koncové uživatele,“ říká David Stádník a nepřímo tak naznačuje, že šlo o rozhodnutí vynucené spíše politickými okolnostmi (zdražování před parlamentními volbami) než ekonomikou.
Klíma: Nehorázný trest.
V zásadě by to dnes už nemuselo být důležité, kdyby nyní Český Telecom nedostal za svazování kreditů s pronájmem linky od antimonopolního úřadu rekordní dvousetmilionovou pokutu, jak prosáklo na konci minulého týdne. „Považuji to za nehorázné, protože hovorové kredity byly kompromisním výsledkem mé dohody s předsedou ČTÚ Stádníkem, přičemž šéfovi antimonopolního úřadu Bednářovi jsme vše vysvětlili,“ říká bývalý generální ředitel Českého Telecomu Přemysl Klíma, který byl u toho, když se volné minuty zaváděly. „V rámci příprav na privatizaci jsme chtěli výrazně pokročit v rebalancování cen, protože ani z hlediska konkurenčního boje nebylo dlouhodobě únosné, aby zůstaly levné měsíční paušály a drahé hovorné. Původně jsme někdy v září 2001 předložili ČTÚ návrh s paušálem kolem 400 korun a bez kreditu, ale Stádník nás s tím poslal pryč, že to takto neschválí. Hledali jsme proto nějaký kompromis. Prvním ústupkem bylo zavedení velmi levného programu Home Mini pro slabší sociální vrstvy. Aby byl spokojen i pan Bednář, zavedli jsme i plně rebalancovaný tarif Home Zero bez kreditu, ale z celé republiky, ze tří milionů zákazníků, si jej objednalo jen 36. Kredity byly kompromisem, který pan Stádník pochopil a ani pan Bednář proti tomu nic nenamítal. Měly fungovat jen po nějakou přechodnou dobu, než dojde k úplnému rebalancování. Znovu ale opakuji, že to byl Český Telecom, kdo byl státními orgány nucen ke křížovému financování služeb,“ tvrdí Přemysl Klíma. Politický podtext dokládá i skutečnost, že tehdejší šéf Telecomu spolu s předsedou Stádníkem a ministrem Schlingem jednali o cenách i s Milošem Zemanem. „Pamatuji si, že premiér vyjádřil určité přání, aby cena hovorného byla nižší než jsme navrhovali,“ vzpomíná Klíma. Snaha o dočasnou sociální ochranu uživatelů se však v souvislosti s rozvojem služeb volba a předvolba operátora posléze stala jednou z největších překážek zdravého rozvoje konkurenčního prostředí. Zákazníci byli nepřímo nuceni setrvat u Telecomu, aby vyčerpali kredity. „Ke zrušení hovorových kreditů z cenových plánů Českého Telecomu došlo po vzájemné dohodě ČTÚ s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže,“ vysvětlil minulý týden Stádník.
Paradoxy.
Kdo všechno tedy tři roky bránil rozvoji trhu a kdo má platit sankce? Nejsou stejně tak na vině i oba „nezávislí“ regulátoři, kteří se nechali unést politikou? Není pokuta od ÚOHS jen další etapou předvolební kampaně předsedy Josefa Bednáře, kterému vyprší první funkční období v září, přičemž by rád pokračoval dál? Nabízí se řada jiných otázek i pro šéfa ČTÚ Stádníka, který již znovuzvolení dosáhl. Proč byly nyní zásadním způsobem (až o 80 procent) sníženy třeba ceny za terminaci vytáčeného internetu v sítích ISP a ostatních operátorů? Tímto krokem jakoby předseda ČTÚ prohlásil, že někteří účastnicí trhu doposud generovali nehorázně vysoké zisky. „Ke změně cen za propojení pro zprostředkování přístupu uživatelů ke službám sítě Internet došlo na základě předložených sporů o tyto ceny, to znamená v souladu s § 78 telekomunikačního zákona,“ reaguje šéf ČTÚ.
Takto už to nepůjde.
Zákon o elektronických komunikacích, který implementoval nový regulační rámec Evropské unie, již bude vyžadovat daleko přesvědčivější argumentaci. Regulátor je povinen provádět v pravidelných cyklech analýzy relevantních trhů. Doporučení Evropské komise z roku 2003 jich vymezilo celkem osmnáct, maloobchodních i velkoobchodních, s fixními i mobilními službami. Český telekomunikační úřad by měl první analýzy dokončit do devíti měsíců od nabytí účinnosti zákona (do konce ledna 2006). Teprve po zpracování analýz a po veřejných konzultacích by se mělo přistoupit k regulaci. Rozhodnutí o ceně je přitom nejtvrdším možným opatřením. Firmám s výrazným podílem na trhu mohou být uloženy i některé měkčí povinnosti (třeba nařízeno vést oddělené účetnictví a podobně). Trh by se měl nově usměrňovat jen tam, kde jsou nějaké deformace. Všechno úsilí má směřovat k jedinému cíli, aby specifická sektorová regulace časem zcela zmizela a existovat jen volná konkurence hlídaná obecným soutěžním právem.
Nejméně atraktivní.
Zatímco dosud mohl regulátor rozhodovat v zásadě na základě vlastního uvážení, nový zákon vymezuje mantinely, ve kterých se bude muset pohybovat. Novinkou je i to, že všechna zásadní strategická rozhodnutí bude přijímat většinovým způsobem pětičlenná Rada ČTÚ (předseda rady řídí každodenní chod).
Doposud v sestavě rady chybí poslední pátý člen, který funkci získá na jediný rok (členové jsou poprvé jmenováni na funkční období od jednoho do pěti let, přičemž od příštího roku budou již všichni nováčci jmenováni na pět let a Rada se tak bude obměňovat na podobných principech jako například Senát). Právě skutečnost, že jde o roční úvazek s nejistým pokračováním, nečiní post pátého člena příliš atraktivní, ač měsíční plat 71 tisíc korun není jistě k zahození.
Ještě jednu sloku...
Pro většinu dobře placených odborníků to není přitažlivý „flek“ i proto, že zákon vyžaduje, aby se vzdali veškerých byznys aktivit v telekomunikační branži, a to ještě půl roku po odchodu z rady. „Dostal jsem již dříve nabídku, ale chtěl bych si ještě trochu zapodnikat, zazpívat si poslední sloku téhle písně,“ říká bývalý šéf Českého Telecomu Přemysl Klíma. Zejména kvůli zákazu podnikání nabídku opakovaně odmítl třeba i právník Vladimír Smejkal, o kterém se před nedávnem uvažovalo jako o kandidátu na post ministra informatiky. Neoficiální informace říkají, že ve hře jsou nyní dvě jména spjatá se sociální demokracií. Bývalá telekomunikační náměstkyně ministra dopravy Marcela Gürlichová (svého času i členka sboru poradců premiéra Špidly) a akademik Václav Jirovský z katedry softwarového inženýrství Matematicko-fyzikální fakulty UK (nestraník, ovšem člen odborné komise ČSSD). O Gürlichové se uvažovalo již dříve, ale její určitou nevýhodou byly ne zrovna vřelé vztahy s exministrem informatiky Vladimírem Mlynářem.
Pečlivé hledání.
Nový návrh musí vládě předložit současná ministryně Dana Bérová. Ta prý chce vsadit na jistotu, aby kabinet po dvou předchozích kolech, kdy se shodl na jménech Dvořák, Frankl, Fürstová a Stádník, nalezl i pátého. „Paní ministryně určitě nechce ponechat poslední místo neobsazené a udělá maximum, aby třetí kolo jednání vlády na toto téma bylo již kolem závěrečným. Proto výběr kandidáta trvá nějaký čas,“ uvedla mluvčí ministerstva informatiky Klára Volná.
Čtyři členové rady se zatím od začátku května sešli dvakrát. Jak říká „pětiletý“ člen Pavel Dvořák, pátý do diskuse jim zatím ještě nechyběl, protože se prý zabývali vesměs nekonfliktními tématy. „Osobně si myslím, že do té sestavy by se teď hodil někdo z akademické obce,“ načrtává profil ideálního doplňku týmu. Možná má na mysli právě Jirovského, kterého zná z prostředí ČSSD. Ale vše rozhodne Bérová a její kolegové ministři.
Bude nás pět
David Stádník (předseda Rady ČTÚ, funkční období dva roky)
Narodil se 4. dubna 1954 v Praze. Vystudoval Vysokou školu dopravy a spojů v Žilině. Prvním zaměstnavatelem byl podnik Mikrotechna (1974 až 1977), v němž působil jako konstruktér. Dále byl referentem ve Středočeském ředitelství spojů (rok 1984) a vedoucím odborným referentem na Federálním ministerstvu spojů (1984 až 1991). Tamtéž byl v roce 1992 i zástupcem ředitele odboru. Po rozdělení federace byl na Ministerstvu hospodářství ČR vrchním ředitelem telekomunikační sekce. Tutéž funkci vykonával od roku 1996 i na ministerstvu dopravy a spojů. Po schválení telekomunikačního zákona a vytvoření nezávislého Českého telekomunikačního úřadu působil od 1. července 2000 do 30. dubna 2005 ve funkci předsedy ČTÚ. Od 1. května letošního roku je předsedou Rady ČTÚ. Hovoří aktivně anglicky, pasivně německy a rusky. V životopise též sděluje, že má negativní lustrační osvědčení a je prověřen NBÚ pro nakládání s tajnými materiály. Mezi jeho koníčky patří sport, filatelie a zahrádkaření.
Pavel Dvořák (člen, funkční období pět let) Narodil se 11. července 1948 v Pelhřimově. Absolvoval studium na Matematicko-fyzikální fakultě UK (1966 až 1969) a poté na Filosofické fakultě (obor sociologie, 1969 až 1974). V letech 1975 až 1977 působil jako sociolog na generálním ředitelství Československého uranového průmyslu. Dále pracoval ve Federálním statistickém úřadu (v letech 1977 až 1987 tam byl vedoucím metodologického oddělení). Od roku 1987 do 1990 byl náměstkem ředitele svazáckého zařízení Zenitcentrum (podpora vědecko-technické činnosti mládeže). V devadesátých letech prošel zaměstnáními ve firmách z oblasti IT (například Alcatel, APP Systems, ICZ, CRC Data). V letech 1998 až 2002 působil jako poradce ministra vlády ČR Karla Březiny. Od roku 2003 do konce dubna 2005 pracoval jako poradce správních orgánů Českého Telecomu. Hovoří anglicky a rusky. V rámci telekomunikační komise ČSSD je dosud veden jako šéf pracovního týmu zaměřeného na informatizaci veřejné správy. Mezi jeho koníčky patří pěstování orchidejí a enologie (věda o víně).
Michal Frankl (člen, funkční období čtyři roky)
Narodil se 13. prosince 1963 v Novém Městě na Moravě. Od roku 1971 žil v Brně, kde absolvoval gymnázium se specializací na výpočetní techniku. Po vojně (1987) byl zaměstnán na KNV v Brně jako programátor). V roce 1988 zahájil dálkové studium na VŠE v Praze, obor automatizované systémy řízení, které ale v roce 1991 přerušil kvůli vstupu do byznysu. Byl jednatelem a společníkem firem Main consulting a Main audit V roce 1996 byl za ODS zvolen poslancem. Mandátu se v roce 1997 vzdal v souvislosti se jmenováním náměstkem u ministra financí Ivana Pilipa (sekci daní, cel a informatiky řídil do roku 1998). Pomáhal zakládat Unii svovody (ze strany pozdeji vystoupil). Po nástupu Zemanova kabinetu v červenci 1998 se vrátil k podnikání ve firmě Main consulting (jako majitel firmy je v rejstříku veden dodnes, jednatelem je jeho otec). Působil též v křesťanské organizaci YMCA. Od roku 2002 byl náměstkem ministra informatiky Vladimíra Mlynáře. Výrazně se podílel na přípravě zákona o elektronických komunikacích. Zajímá se o kulturu, turistiku a cestování.
Jana Fürstová (členka, funkční období tři roky)
Narodila se 27. června 1942 v Českých Budějovicích. Vystudovala VŠE v Praze. V letech 1959 až 1964 byla účetní v podniku Restaurace a jídelny. V letech 1969 až 1990 pracovala ve Federálním výboru pro ceny (Federálním cenovém úřadě) jako referentka. Na Federálním ministerstvu financí byla v letech 1990 až 1992 zástupkyní ředitele odboru cen, po rozdělení federace působila na Ministerstvu financí ČR nejdříve jako ředitelka odboru cen, poté coby vrchní ředitelka a od roku 1997 jako náměstkyně ministra. Od roku 1998 až do konce letošního dubna byla na Ministerstvu spravedlnosti ČR (nejdříve vrchní ředitelka, od roku 2001 v pozici ekonomické náměstkyně). Její profesní specializací jsou především ceny – regulace cen přirozených monopolů (energetika, telekomunikace, pošta a doprava). Doposud působila i jako soudní znalec se specializací na regulované ceny síťových odvětví. Aktivně hovoří anglicky, francouzsky a rusky. Mezi její koníčky patří klasická hudba, bridž, literatura a turistika.
