Bezpečnostní složky dohlížejí, do jaké míry bude Země transparentní
Svět není takový, jaký se zdá být. Ne, nepůjde o filozofické rozjímání, ale o připomenutí toho, nakolik je digitalizace mocnou čarodějkou. Znáte to ze zpravodajských fotek. Lidé spekulují o pravosti emotivních záběrů z Gruzie, agentura Reuters sklidila onehdá posměch za domalovaný kouř nad Bejrútem, íránská propaganda zase ve PhotoShopu „rozmnožila“ rakety a fotograf Los Angeles Times si v červnu 2003 musel kvůli falšování snímku z Basry hledat práci… Dokonce i letecké záběry zahajovacího ceremoniálu z LOH v Pekingu byly v televizi dokrášleny. Posuňme se ještě dál; máme už nasnímánu celou planetu, která je na webu. Ale! Odpovídá však obraz z Google Earth (i jiných aplikací) realitě?
Koncem června se američtí blogeři pozastavili nad jednou věcí. Co je, sakra, zvláštního na washingtonském domě amerického viceprezidenta Dicka Cheneyho, že jej na serveru Google Maps museli rozpixelovat? Už v roce 2002 BBC i The Washington Post spekulovaly o tamní výstavbě bunkru. Podle internetových konspirátorů se tak stalo proto, že Google, jenž má rovněž kontrakty s Ministerstvem obrany USA, nechce Pentagon naštvat. Tomu by svědčil i pohled na Yahoo! Maps, které tentýž výsek nabízejí nerozkostičkovaně… V družicovém snímání Země existuje konkurence, a tak prý už jeden vládní „kamaráčoft“ nestačí; ostatně Google vše svedl na dodavatele snímků. „Takové retuše nemají moc smysl, vždy se najde někdo, kdo po čase dodá reálné snímky,“ glosuje Jan Kolář, šéf České kosmické kanceláře a docent Katedry aplikované geoinformatiky a kartografie Přírodovědecké fakulty UK.
Retuše domů & klony stromů
Před pár lety se podobného příběhu dočkali Švédové. Když Eniro, poskytovatel online map, využil snímků státní agentury Lantmäteriverket, dostal přes prsty i on. Vyšlo totiž najevo, že na fotomapách bylo ústředí tajných služeb kamuflováno falešným lesem. V odhalitelské roli vystoupil tentokrát program Google Maps, na němž se vyjímaly bloky desítek budov i cest. Ano, data dodal jiný zdroj. Obdobných kauz jsou kvanta; webová komunita dokonce vyhlašuje soutěže v hledání „černých helikoptér“ či tajných základen. Zábavné jsou snímky identických stromů v Holandsku, podivné shluky mračen nad Čínou či rozmazané oblasti v USA. Asi nejslavnější amatérskou špionáží je však blogerské „vygůglování“ atomové ponorky v suchém doku v Bangoru, jež díky programu Microsoft Virtual Earth odhalilo loni v červenci přísně střežený pohon na americké zádi.
Zpřístupnění zemského povrchu, kdysi exkluzivní, velmoci děsí. „Na setkání úředníků ministerstva vědy se zástupci Google Earth bylo dohodnuto, že zařízení určená vládou budou pečlivě kamuflována. To je vnímáno jako lepší postup než obyčejné začernění, jež by k nim jen přilákalo pozornost,“ napsaly loni v únoru Times of India o výmazu armádních či vědeckých středisek, dolů a elektráren. Podobné starosti má Čína, Thajsko, ale i Norsko. „S retušemi jsem se setkal už dávno, když jsme získali scény z první družice Landsat na papíře. Přišly do ČSSR se začerněnými místy, kde se nacházely vojenské posádky. Takže pokud to někdo nevěděl, bezpečně se pak o umístění dozvěděl,“ řekl týdeníku EURO Kolář. Dle časopisu InformationWeek existuje pět typů vládních reakcí na fenomén Google Earth: vyjednávání s firmou (o výmazu), zakázání domény, vývoj vlastních aplikací, jiná úhybná opatření a nezájem. „Google bere obavy o bezpečnost velmi vážně a je vždy ochoten o nich diskutovat se zástupci úřadů,“ zní oficiální odpověď Google na dotaz, zda se firma setkává s požadavky států na retuše. Kde však končí státní zájmy? A dokdy družicová cenzura „prospívá“ bezpečnosti a demokracii?
Humanitární pomoc vs. terorismus
Přenos světa na web je dvojsečný. Jistě, na jednu stranu je úžasný. Pomáhá. Například nevládní organizace využívají na adrese Eyesondarfur.org družicových snímků k dozoru nad zranitelnými vesnicemi v Súdánu. Technologie Google, u jejíhož zrodu ve formě společnosti Keyhole stály státní zájmy, je volně dostupná a byla již využita při rozličných humanitárních akcích: od boje s lesními požáry k obnově po živelných katastrofách, jako bylo zemětřesení v Kašmíru, tsunami nebo projekt v povodňové oblasti Mithi River. „Následky hurikánu Katrina demonstrovaly, jak silným nástrojem obrázky v Google Earth jsou. Jak záchranáři psali, právě díky nim mohli zachraňovat životy,“ řekla týdeníku EURO Jana Zichová, manažerka komunikace Google v ČR. Nedávný je i případ, kdy čeští vědci na základě analýz snímků přišli s hypotézou o dobytku, který vnímá siločáry a pase se s hlavou směřující k severu.
Ovšem webozemě i škodí. V září 2006 spekuloval list The Yemen Observer o teroristech, kteří k nezdařenému atentátu na ropná zařízení užili internetové mapy. Totéž měli učinit súdánští zabijáci a taktéž i Iráčané plánující v lednu 2007 útoky na britská vojska v Basře. Tehdy Google nejspíše zasáhl – a družice USA přestaly poskytovat data –, přičemž byly na web dodány pět let staré snímky (bez vojenského tábora). Běžné stáří mapek, kombinujících letecké a družicové záběry, bývá od několika měsíců po tři roky. Podobně ohrožena byla nedávno i armádní základna v texaském Fort Sam Houstonu, neboť v ní bez dozoru fotil „googlí“ tým, a data kombinující satelitní, letecké i pozemní snímky pak odhalila v aplikaci Google Street View skoro všechno. Od panoramaticky nasnímaných budov či plotů až po fotky stráží. Zkrátka: Pentagon s kalhotami u kolen. „Můj bože, tohle je nejlepší útočný průzkum, jaký jsem kdy viděl,“ zděsil se James Brown, plukovník armády USA, když jej o průšvihu informovali podřízení. A dohra? Google virtuální pevnost bryskně vymazal.
Úvod do kosmického práva
Kvůli „transparentnosti“ se zlobí i jedinci. Pennsylvánská rodina Boringů se soudila, protože se nechtěla smířit s užitím svých fotek ve výše uvedené uliční aplikaci. Vztek měla i bahrajnská královská rodina. Nepozdávaly se jí zveřejněné družicové snímky, na nichž bylo vidět doslova za zdi jejich paláců. Bazény, limuzíny, jachty. Luxus a soukromí. V roce 2006 proto Bahrajn dokonce po tři dny blokoval doménu Google Earth, nicméně, jak později mluvčí přiznal listu The Financial Times, cenzura byla kontraproduktivní; takto střežené taje nalákaly ještě více zvědavců a emailem kolovaly mapky s příponami JPG a PDF… „Aplikace Google Earth je postavena na informacích, které jsou dostupné jak z komerčních, tak veřejných zdrojů. Stejné informace může získat kdokoli, kdo nad pozemkem prolétá letadlem nebo kolem něj jede autem,“ odpovídá Zichová na otázku, do jaké míry je v souladu s právem ochraňujícím soukromí osob „zveřejňování“ snímků. A právník Jan Šafránek z advokátní kanceláře Sabolová & Co. doplňuje: „Problém v souvislosti s přístupností těchto aplikací na internetu je spíše problémem etickým než právním. Sama možnost pozorovat místa běžně nepřístupná nemusí být nutně z právního hlediska porušením osobnostních práv dotyčného, a to přesto, že to takto může být vnímáno.“ Zda se jedná o porušení osobnostních práv fyzické osoby, závisí dle Šafránka na okolnostech konkrétního případu a posouzení ze strany soudu. „Internet je pořád nový fenomén. Je to prostředí, které není regulované. Vytváří tím nové precedenty a justice nestíhá technologický vývoj,“ říká Taťána le Moigne, šéfka tuzemské pobočky Google, o tom, čemu sociolog William Ogburn říkal kulturní mezera. Že by tip pro mladé juristy? Zajímavá je i problematika vesmírného práva, jíž se v Česku věnuje – pomineme-li nestora Vladimíra Kopala ze Západočeské univerzity v Plzni – jen minimum odborníků. Kdo chce mít jistotu, že nebude spatřen, musí pod střechu. Nebo pod zem. „Je to otázka právní, morální i sociální. Technologické limity nejsou. Zda a kde udělat hranici je námětem pro sociálně-právní studie, protože se dostáváte k ochraně osobních údajů. Pokud může kdekdo zjistit, jestli máte jedno nebo dvě auta a kde leháváte u bazénu, jde o věc, která dá právníkům, politikům a vůbec veřejnosti hodně zabrat,“ říká Kolář, zakladatel firmy GISAT.
Vypuštěný vesmírný džin
Pro zvědavce jsou ke komerční koupi (za tisíce dolarů) aktuální snímky až do rozlišení 40 x 40 centimetrů. Lacinější varianta? Satelitní snímky užité v Google Earth pokrývají v lepším než metrovém rozlišení polovinu světové populace a zhruba třicet procent povrchu. „Navíc stále pracujeme na aktualizaci snímků a také rozšíření pokrytí,“ říká Zichová. Je pochopitelné, že se mocní světa snaží Velkého či spíše Vysokého bratra kontrolovat, ale při počtu 31 korporací, jež s družicovými záběry dle magazínu Discover obchodují, jde o věc zhola nemožnou. V USA nabízejí snímky firmy Digital Globe a GeoEye, leč obrázky v lepším než půlmetrovém rozlišení mohou dát k dispozici pouze americké vládě. To neplatí pro fotografie letecké, které je vhodně doplňují. „Družice GeoEye-1 má největší přesnost a rozlišení ze všech snímacích satelitů světa,“ pochvaluje si firemní CEO Bill Schuster své nákladné techno-dítko, které se vzneslo do vesmíru letos 6. září.
Konkurence však přibývá. Italové sázejí na radarové satelity, jimž ve snímkování nevadí ani počasí, mílovými kroky postupují Indové i Číňané. Možná, že před námi leží věk extrémní průzračnosti. Uvidíme. Karel Pacner, popularizátor vědy, jenž historii družicového „voyeurství“ věnoval knihu Kosmičtí špioni (2005), v ní píše: „Ještě před vypuštěním Ikonosu 2 (1999) vyslovil šéf Kosmického velitelství USA generál Richard B. Myers obavy, aby snímky nenakupovali lidé či státy, kteří by je použili proti Spojeným státům. Vláda proto už v říjnu 1996 zřídila úřad, který má na tyto obchody dohlížet – Národní snímkovací a mapovací agenturu (NIMA). Současně tam přiřadila Národní fotointerpretační středisko (NPIC) spadající pod CIA a několik oddělení Pentagonu. Instituce vydala černou listinu organizací, kterým je ze zákona zakázáno data z družic vysokého rozlišení poskytovat. V listopadu 2003 k ní byly přiřazeny další podobné vojenské útvary a úřad se od ledna 2004 přejmenoval - stal se Národní agenturou pro pozemní zpravodajství (NGA). NGA kosmické snímky cenzuruje a povoluje firmám jejich prodej i zákazníky. Avšak John Pike (vedoucí oddělení kosmické politiky Federace amerických vědců) položil zásadní otázku: ,Co když si tisíc iráckých studentů objedná 500 snímků oblasti Perského zálivu?´ Má pravdu. Džin z láhve byl vypuštěn.“ Láhve přibývají a špunty netěsní.
BOX
Postupně k průzračnosti
1959 – americký vojenský satelit Corona (snímky s rozlišením do osmi metrů)
1972 – vypuštěn satelit Landsat 1, mezník pro dálkový průzkum Země
1986 – francouzská civilní družice SPOT (snímky s rozlišením do deseti metrů)
2004 – Google koupil společnost Keyhole (kombinovala letecké a družicové snímky)
2007 – Google převzal firmu ImageAmerica (dodává letecké záběry terénu)
2008 – podle odborníků mají dnešní vojenské družice rozlišení do deseti centimetrů
6. září 2008 – družice GeoEye-1 nasnímá za den 350 000 km2 při rozlišení 41 cm
Pramen: Týdeník EURO
Popisek (dvě foto lesa):
Obyčejný lesík u Stockholmu dle švédských on-line map Eniro…
… a snímek z Google Earth. Ano, s ústředím státních tajných služeb.
Popisek (ponorka)
Zřejmě největším blogerským úlovkem je atomová ponorka s detailem utajovaného pohonu.
*
ROZHOVOR (foto)
Vladimír Brůna
Planetární oko
„Tanky jsme museli ze snímku vymazat. Byly vidět i hlavně,“ říká geodet a kartograf Vladimír Brůna (47) z Laboratoře geoinformatiky Fakulty životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Metody satelitního snímkování uplatnil i v loni vydaném Satelitním atlase pyramid, jehož vznik podpořila IT firma Mibcon.
EURO: Spolu s egyptologem Miroslavem Bártou jste se podílel na knize, v níž jsou díky družicovým snímkům patrné prostorové vztahy mezi pyramidami. V jakém nejvyšším rozlišení lze dnes vesmírné „mapy“ zakoupit?
BRŮNA: Pokud mluvíme o datech z civilní sféry, jež nám jsou dostupná, rozlišení se u družicových dat pohybuje od desítek centimetrů po metr.
EURO: Domníváte se, že časem budou k prodeji i snímky s rozlišením do 10 cm, které mají dle předpokladů vojenské družice? Dočkáme se úplné „transparentnosti“?
BRŮNA: Určitě ano, vždyť systém Quick Bird poskytuje v černobílém pásmu rozlišení 65 cm. Co se týče transparentnosti nevím, vojenské systémy se stále zdokonalují a mají náskok, určitě se data pro civilní použití někde zastaví, ale netroufám si odhadnout kde.
EURO: Vy jste „nakoupili“ data od Digital Globe. Jaké firmy se zabývají prodejem snímků?
BRŮNA: Tak jednoduché to nebylo, satelitní data nakupujeme přes firmu GISAT, konkrétně u dat z oblasti Abúsíru a Sakkáry jsme nejdříve museli definovat území, poté byla družice přemístěna nad Egypt a čekalo se na dobré počasí. Bez oblačnosti. Scénu, která nás stála asi 150 tisíc korun, jsme získali ve vysoké kvalitě jako první. Firem poskytujících družicová data je mnoho, připomenu evropského prodejce Euroimage.
EURO: A u nás? Co využívají Amapy.cz nebo Mapy.cz?
BRŮNA: Rozlišme letecké a satelitní snímky. Uvedené mapové portály používají oba druhy. Zdroje u nich bývají uvedeny. Pokud si čtenář najde server Mapy.cz, chtěl bych upozornit na speciální mapovou vrstvu, jíž je soubor map 2. vojenského mapování, který vytvořila naše laboratoř a umožňuje pohled do minulosti i porovnání krajiny (http://oldmaps.geolab.cz).
EURO: Za jakou cenu můžeme koupit fotku, dejme tomu, kóty 718 v místě brdského radaru?
BRŮNA: To je asi otázka pro prodejce, záleží na druhu snímku a jeho rozlišení. Zadarmo si snímek mohu stáhnout ze serveru Google Earth nebo na serveru Cenia.cz.
EURO: Setkal jste se s nějakou retuší či falzy?
BRŮNA: Ano. Když jsme připravovali atlas, museli jsme v oblasti Dahšůru vyretušovat asi 25 tanků, u nichž byly rozpoznatelné i dělové hlavně. Necenzurované snímky ukazujeme na našich přednáškách jako zajímavost. O jiné retuši nevím, ale některá území určitě upravována budou, v poslední době často v souvislosti s Google Earth.
EURO: Družicové oko využívají i humanitární organizace. Jaké očekáváte trendy?
BRŮNA:** Je to jako s IT technologiemi; snižuje se cena, zlepšují se a zpřesňují snímací systémy. Metody dálkového průzkumu Země pronikají do většiny oborů. My budeme satelitní snímky využívat i v listopadu při naší expedici do egyptské západní pouště, do Gilf el Kebír.
