V diskusi o vývoji cen chyběla Česká národní banka
Václav Klaus se minulý týden věnoval svému oblíbenému sportu, mytí hlavy České národní bance. Poprvé v prezidentské funkci moderoval seminář Centra pro ekonomiku a politiku (CEP). Už název Deflace v ČR – Záměr, nebo nechtěné dítě dával jasně najevo, kam se bude diskuse ubírat. Hned v prvním vystoupení Petr Mach, který ve funkci výkonného ředitele CEP nahradil kancléře Jiřího Weigela, upozornil, že centrální banka dlouhodobě podstřeluje svůj inflační cíl v průměru o dva procentní body a za dobu svého cílení dosáhla pouze toho, že repo operacemi podstatným způsobem vytlačila z bankovních obchodů soukromý podnikový sektor. Částečně se ČNB zastal poslanec ČSSD Jan Mládek, který upozornil na to, že deflace je spíše importována díky vývoji světové ekonomiky a cen surovin. Jak dodal, ČNB může svými nástroji ovlivnit pouze třetinu cenového pohybu a zbytek není v její moci.
Keynes v Iráku.
Nicméně Mládek potěšil profesora Klause prohlášením, že podle jeho názoru se Česká národní banka ani příliš neřídí svým inflačním cílem, ale jejím záměrem je dosáhnout co nejnižší inflace. Další body a pochvalu od prezidenta potom získal za názor, že válka v Iráku je vlastně keynesiánským opatřením, protože náhrada použitého vojenského materiálu a zakázky na obnovu Iráku podpoří zotavení americké ekonomiky. „To jsem netušil, že máme na některé záležitosti tak blízké názory.“ radoval se prezident, který iráckou intervenci označil před časem za levičáckou válku.
Přisadil si i analytik Vladimír Tomšík ze společnosti Newton Holding. Podle jeho názoru má ČNB příliš vysoké ambice při cílování inflace. Její koridor je široký pouze dva procentní body, zatímco švýcarská centrální banka cíluje ve čtyřprocentním koridoru. Podstřelováním cíle potom banka ztrácí kredibilitu.
Tomšík také kritizoval přesnost prognóz inflace. Na dotaz, zda privátní analytici nabízejí výrazně odlišné prognózy než ČNB, si však posteskl, že investoři jsou nedůvěřiví k předpovědím, které by se výrazně odchylovaly od oficiálních.
Doložkové alibi.
Jen jediný z panelistů - docent Stanislav Šaroch z VŠE - se ČNB zastal. Upozornil, že dosažení inflačního cíl podmiňuje centrální banka v doložkách a již tři z pěti doložek zůstaly nesplněny. Jde především o nepředvídatelný pokles cen potravin, posílení kursu v loňském roce a zabrzdění deregulací. Připomněl, že centrální banka proti posilování koruny a z tohoto vyplývajícímu zpřísňování měnových podmínek opakovaně intervenovala.
Za ČNB reagoval pouze krátce Viktor Kotlán z měnového odboru. Uvedl, že polovinu z odchylky současného cenového vývoje od inflačního cíle způsobil vývoj cen potravin, třicet procent zpevňující kurs koruny a podstatnou váhu má i odkládání deregulací a daňových změn.
Pozastavil se ale také nad tím, že jeden ústavní činitel zde kritizuje jinou ústavní instituci, což rozzlobilo Václava Klause, který se ohradil, že nejde o žádný spor mezi ústavními činiteli, ale o odbornou diskusi nad vážným tématem. Zatímco na tomto případě lze jistě Václavu Klausovi porozumět a chápat jeho argumenty, hůře se odpovídá na další Kotlánovu výhradu, že mezi panelisty nebyl nikdo z ČNB. Členové bankovní rady se přitom vždy ochotně účastnili seminářů CEP. Širší vystoupení někoho z centrálních bankéřů by jistě pomohlo i diskusi, která ke škodě věci nešla příliš do hloubky jinak jistě velmi zajímavého problému.
