Pátého ledna 1996 měla v Metropolitní opeře v New Yorku premiéru Janáčkova opera Věc Makropulos. Po pár minutách úvodní scény představitel solicitátora Vítka, tenor Richard Versalle, dostal infarkt, spadl z vysokého žebříku a později toho večera zesnul. Při obnovené premiéře o šest dní později se už opera dohrála do konce a jednou z hvězd, která v Janáčkově díle o nesmrtelnosti zazářila, byla černošská operní zpěvačka Jessye Normanová (15. září 1945 až 30. září 2019).
V té době už patřila mezi nejslavnější operní divy. Interpretovala klasický kánon od Wagnera po Verdiho a od Purcella k Poulencovi v Americe i na starém kontinentu, přičemž zabrousila i do jazzu a afroamerických spirituálů, na nichž vyrůstala.
Normanová se narodila na americkém jihu ve středostavovské afroamerické rodině v Augustě ve státě Georgia. Měla hudební zázemí, všechny děti chodily na piano, jejich matka zpívala po cestě do práce a v rádiu dychtivě každou neděli poslouchali přenosy z Metropolitní opery v New Yorku.
Nejprve se proslavila v Evropě svým debutem v Berliozově opeře Trójané v roce 1983, kde vystupovala po boku Plácida Dominga. Na konci kariéry ji pak znali i ti, kdo jinak s operou do styku vůbec nepřicházejí. Vystupovala v americkém veřejnoprávním rádiu PBS a na státních akcích včetně například druhé inaugurace prezidentů Ronalda Reagana a Billa Clintona.
Vědomě navazovala na afroamerické operní zpěváky předchozí generace, jako byly Marian Andersonová či Mattiwilda Dobbsová, které otevíraly scénu zpěvákům jiné barvy pleti. „Díky nim jsem mohla říct, že budu zpívat francouzskou nebo německou operu, místo abych slyšela, že musím zpívat Porgy andBess (opera George Gershwina pro afroamerické zpěváky -pozn. red.),“ řekla v roce 1983 listu New York Times. Současně si byla vědoma, že rasové předsudky existují v opeře stejně jako jinde ve společnosti.
Občansky se angažovala v boji proti AIDS a podporovala hudební výchovu mladých lidí ze znevýhodněných rodin.
Ve svých pamětech Stand Up Straight and Sing! (Narovnej se a zpívej!) popsala své dětství na konzervativním jihu Spojených států, kde lidé bojovali za svá občanská práva. „Každý hlas si musí najít své místo, své vlastní pódium, z něhož bude slyšet jeho volání po svobodě a rovnosti,“ napsala.
Kritici velebili u Normanové „mocný soprán“, který měl „temný a přitom vroucí nádech“. V newyorské opeře nakonec Normanová zpívala desítky rolí, přičemž se stále vracela i do nejlepších koncertních sálů Evropy v Miláně, do Královské opery v Covent Garden v Londýně či do Paříže. Fascinující je její interpretace děl Richarda Wagnera či Richarda Strausse.
Čtyři poslední písně složené Straussem ztělesňují v jejím podání to nejlepší, čím může hudba člověka těšit. 0
O autorovi| Jiří Zatloukal, zatloukal@mf.cz
