Kdo těží a obchoduje s uhlím,má zaručené zisky i moc. Letošní rok je přitom v Česku ve znamení vyostřujícího se boje mezi uhelnými a elektrárenskými společnostmi. Možná ale nejde o skutečnou válku energetiků, ale pouhé tajné rozdělování trhů.
Autor: Profimedia
Proč tajné? Aby si spotřebitelé moc nestěžovali, až jim začnou stoupat ceny za uhlí a elektřinu.
Antimonopolní úřad koncem září povolil finančním skupinám J&T a PPF vznik Energetického a průmyslového holdingu. Protože jde o spojení tří dceřiných firem sídlících na Kypru, mohlo by se zdát, že českého zákazníka tahle fúze nemusí nijak vzrušovat. Opak je pravdou. Vznik holdingu může být startovním výstřelem k přerozdělení vlivu na českém energetickém trhu.
Vznikající holding zahrnuje více než dvacítku podniků, které se zabývají výrobou elektřiny a tepla, obchodem s elektřinou, výrobou energetických kotlů a turbín, energetickými montážemi a dalšími obory. Patří sem třeba i výroba autobusů nebo potravinářští producenti. Majetkově to s holdingem vypadá tak, že vznikne kombinací vkladu a prodeje energetických a průmyslových aktivit ze skupiny J&T. PPF v něm za šest miliard korun získá podíl 40 procent. Stejný podíl je v držení společnosti J&T. Zbývající pětinu vlastní partner J&T Daniel Křetínský, který bude v nově vytvořeném holdingu odpovídat za manažerskou správu.
Schválená fúze je jen špičkou z majetkových přesunů, které se v české energetice dějí či připravují. Jednu z letních rošád zatím antimonopolní úřad stále zkoumá. Britská společnost International Power se rozhodla zbavit svého majetku v Česku a vypsala soutěž na jeho prodej. V nabízeném balíku byla zejména Elektrárna Opatovice a polovina společnosti Pražská teplárenská.
Tato nabídka byla jako stvořená pro Czech Coal (bývalá Mostecká uhelná). Největší producent uhlí v Česku se už dlouho snaží získat alespoň jednu z uhelných elektráren, aby nebyl závislý pouze na odběratelích – tedy teplárnách a především společnosti ČEZ. Prodej elektřiny (navíc vyrobené z vlastních zdrojů) je navíc mnohem ziskovější než obchod s pouhou surovinou, tedy uhlím.
Czech Coal byl ale ze hry vytlačen dřív, než vůbec stihl předložit svou nabídku. Přímo do Londýna se totiž okamžitě po ohlášení informace o zamýšleném prodeji vydal počátkem července Daniel Křetínský z J&T a s šéfy International Power se na místě a mimo soutěž dohodl.
Za 22,5 miliardy korun získají čeští finančníci do své správy nabízené společnosti v tuzemsku.
Spiknutí Londýn-Berlín-Praha
Czech Coal obratem tento obchod v srpnu napadl u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Soukromá společnost sice může svůj majetek prodat, komu chce, i bez výběrového řízení, ale v tomto případě prý šlo o „spiknutí“. Aby se celá věc ještě víc zašmodrchala, v pozadí údajně stojí polostátní ČEZ a jedna tajná dohoda, která do hry vtahuje ještě dvě další firmy, tentokrát německé.
Energetická společnost EnBW se prý jako podílník Pražské teplárenské zavázala, že nepodá nabídku na koupi českých aktiv International Power a zároveň bude podporovat, uzavření dohody o dodávkách uhlí s německými doly Mibrag. Ty nedávno získaly pod společnou kontrolu právě J&T a ČEZ. Obě tyto firmy se měly na oplátku zavázat, že Mibrag přimějí k prodloužení nabídky na dodávky uhlí pro Pražskou teplárenskou.
A to není všechno. Údajná smlouva mezi firmami má v případě J&T a EnBW zaručovat také exkluzivitu na jednání o výměně podílů ve firmách Pražská energetika a Pražská teplárenská. Společně s ČEZ se pak prý všichni účastníci smlouvy dohodli, že se pokusí přimět pražský magistrát, aby se jako další podílník Pražské energetiky a Pražské teplárenské vzdal svého předkupního práva a umožnil EnBW, J&T a ČEZ uskutečnit plánovaný obchod.
Majetkové změny ale probíhají letos na podzim i v Czech Coal. Dosud majoritní vlastníci firmy prodali procento akcií Pavlu Tykačovi, čímž nyní ovládají Czech Coal stejným dílem. Společnost dosud vlastnili z 51 procent prostřednictvím nizozemské Czech Coal N.V. Petr Pudil a Vasil Bobela. Zbytek ovládal přes kyperský Indoverse Czech Coal Investments právě finančník Tykač. Cenu a podmínky majitelé tají. „Zájem Indoverse o dlouhodobé investice do energetických aktiv nás vedl k rozhodnutí o vyrovnání podílů,“ uvedl pouze Pudil. „Jde o přirozené naplnění dlouhodobého partnerství. Původně finanční investice se tím stává strategickou,“ dodává Tykač.
Rivalové se vzájemně drží pod krkem
Pokud jde mezi energetiky a uhlobarony skutečně o vážně míněnou „válku“, zdálo by se, že Czech Coal proti skupině ČEZ a vlivným finančníkům z J&T tahá za kratší konec provazu. Pravdou ovšem je, že společnosti jsou na sobě závislé. Čísla hovoří jasně: Na Mostecku se letos vytěží kolem patnácti milionů tun hnědého uhlí, z toho 8,5 milionu tun odebere právě ČEZ. Uhlí lze samozřejmě vyvézt, ale jsou tu náklady na dopravu a také na změnu technologie spalování nastavenou na české uhlí.
Podobnou závislost lze najít i mezi Czech Coal a J&T, jejíž dceřiná společnost United Energy v mostecké městské části Komořany vyrábí teplo a elektrickou energii. Uhlí odebírá výhradně od společnosti Litvínovská uhelná, která je součástí Czech Coal. Už začátkem příštího roku navíc zprovozní novou uhelnou skládku. Stavba jedné z největších investic firmy za půl miliardy korun začala v březnu a původně měla trvat 15 měsíců. „Skládka si vyžádá nábor dalších 35 zaměstnanců, nyní v teplárně pracuje 386 lidí,“ říká generální ředitel společnosti Petr Jeník.
„Díky skládce bude možné dopravovat uhlí do teplárny po železnici, tedy i ze vzdálenějších míst. Teplárna dosud využívá pouze přímého propojení se sousední úpravnou uhlí Czech Coal, a je tak na jejím uhlí technologicky zcela závislá. V listopadu začneme do skládky navážet uhlí, plný provoz spustíme v lednu 2010,“ dodává Jeník.
Letos se ještě zdražovat nebude
Pokud se ale oba dominantní hráči na trhu nedohodnou, dopadnou následky na konečné odběratele. Někteří pesimističtí pozorovatelé dokonce tvrdí, že vedená „válka“ je jen na oko, aby se před zákazníky dal obhájit plánovaný prudký růst cen za energie. Podle posledních, ale také nepotvrzených informací nabízí Czech Coal společnosti ČEZ po roce 2012 uhlí za dvoj až trojnásobně vyšší cenu než dosud. „Jednáme, variant je více,“ komentuje situaci mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Spolumajitel Czech Coal Petr Pudil zase tvrdí, že svého odběratele nikam netlačí a o nadměrném růstu cen se nejednalo.
Domácnosti vytápějící uhlím mohou být zatím v klidu. Hnědé uhlí by pro ně v letošním zimním období mělo meziročně zdražit minimálně či vůbec. Hlavní dodavatel pro maloodběratele, Severočeské doly, plánuje na zimu zdražení maximálně o dvě procenta. „Majitel menšího domku by pak za letošní zimu za uhlí zaplatil zhruba o 400 korun více než loni,“ počítá náklady obchodní ředitel dolů Pavel Vaňas. Mezi sezonou 2007 a 2008 byl přitom nárůst ceny v řádu tří až čtyř tisíc korun. Víc zdražovat nejde ani kvůli konkurenci. Uhlí sleduje cenový trend všech energií, které jdou kvůli dopadům hospodářské recese dolů. „Ceny uhlí se obvykle drží inflace a vliv na ně má také cena plynu,“ vysvětluje mluvčí Severočeských dolů Vladimír Budinský.
Když se dva perou, mohou oba vyhrát
Rostoucí napětí na energetickém trhu může mít podle zasvěcených i politický rozměr. Rivalové tu mohou jednat v tiché shodě, i když každý možná z trochu jiného důvodu. ČEZ doufá v příštích volbách v oslabení vlivu Strany zelených, což by výrazně pomohlo jaderné energetice. Czech Coal zase věří, že růst cen pomůže prolomit těžební limity a budoucnost firmy neskončí v roce 2020 u vytěžených dolů.
Budoucnost uhelného hornictví tak vidí každá zájmová skupina jinak. Obyvatelé vesnic, které by měly ustoupit rozšířené těžbě se bouří – stejně jako ekologové. Energetici mají samozřejmě opačný názor. Na jejich stranu se ale pomalu a pro někoho překvapivě začínají stavět i odboráři. Především poté, co v době probíhající krize připadá na jedno pracovní místo třináct těch, kteří hledají práci. V mosteckém regionu dokonce i sedmnáct až jedenadvacet. Největší emoce se projevují na Mostecku, kde pomalu slábnou uhelné zásoby velkolomu ČSA. Za jeho hranicemi ale v podzemí leží už zmapovaný uhelný poklad s vyhlídkou těžby na desítky let. Znamenalo by to ovšem konec několika vesnic, nejznámější odpůrci jsou v Horním Jiřetíně.
Richard Falbr, předseda Hospodářské a sociální rady Ústeckého kraje, se svým postojem netají: „Uhlí je třeba vytěžit, aby byla práce a energetika nezkolabovala.“ Známý odborář se přitom nepovažuje za lobbistu firem: „Jen říkám, že když se propustí horníci, situace, která tady nastane, nebude zvládnutelná.“ Falbr se proto chce setkat s premiérem Janem Fischerem a ministrem financí Eduardem Janotou. Hlavním tématem jednání má být sice pomoc státu při revitalizaci severočeské krajiny poškozené průmyslem, nelze ale vyloučit, že otevře i téma rozšíření těžby uhlí.
| ČEZ & CZECH COAL |
| * součástí „uhelné“ války mezi ČEZ a Czech Coal je i podezření z oboustranného nátlaku na personální sestavení kabinetu Jana Fischera * energetický gigant ČEZ podle nařčení svého rivala nastrčil finanční skupinu J&T, aby pro něj získala od londýnské společnosti International Power elektrárnu Opatovice a Pražskou plynárenskou * údajně připravenou aférou bylo zmanipulované zveřejnění srpnových fotografií z dovolené politiků a energetických bossů na jachtě v Monte Argentario placené skupinou J&T * Czech Coal vymáhá od společnosti ČEZ dvoj až trojnásobnou cenu za uhlí po roce 2012 |
„Uzavření velkolomu ČSA žádnou sociální katastrofu nezpůsobí,“ míní naopak Jan Rovenský, vedoucí energetické a klimatické kampaně organizace Greenpeace ČR. Poukazuje na to, že doly propustily po revoluci v regionu v rámci restrukturalizace deset tisíc horníků a Mostecko se nepoložilo.
Tento argument je ale podle odborníků na trh práce demagogický. „Je to jako srovnávat v korunách výplatu v roce 1989 a 2009 – to vám přeci o skutečné situaci člověka neřekne vůbec nic. Chybějí informace o nákladech na jídlo, ubytování, dopravu… A stejně tak se změnila situace na trhu práce,“ zlobí se nad podobným zjednodušováním socioložka Andrea Kováčová. Pokud se totiž velkolom ČSA předčasně uzavře, o práci přijde v příštím desetiletí podle propočtu těžařů a odborů dalších deset tisíc lidí – horníci a zaměstnanci ostatních firem závislých na důlních zakázkách. Ty jdou do miliard korun. I to obhájci těžby považují za svůj silný argument.
„V devadesátých letech ovšem česká ekonomika zažívala svůj boom a najít práci pro toho, kdo o to stál, nebylo tak těžké,“ připomíná místní odborový předák Jiří Cingr. „Dnes není co nabízet,“ obává se. „Hnědouhelný průmysl v Evropě je na vzestupu, pomáhá udržet pracovní místa a překlenout tak ekonomickou recesi,“ souhlasí Petr Pudil, spolumajitel a generální ředitel společnosti Czech Coal, které lom ČSA patří.
Opustit domov je těžké rozhodnutí
Odpor k těžbě navíc není tak jednoznačný, jak se snaží veřejnosti představit někteří aktivisté. „Chápu, že starší lidé mají trauma z toho, že by měli opustit svoje domovy, kde jsou celý život. Ale proč máme být jejich rukojmí? Vždyť se tu ani neuživím,“ říká jedna z mladých žen ve vytipovaných vesnicích ke zbourání. Není sama. Část obyvatel Horního Jiřetína a Černic jednání s těžaři neodmítá a nechce pasivně čekat. Vytvořili proto občanské sdružení Dialog a Litvínovské uhelné nabídli spolupráci při přesídlení.
„Chceme zcela věcně hovořit o společném postupu při tvorbě principů přesídlení obyvatel, aby byly odpovídající, reálné a pro vlastníky přijatelné, pokud budou ochotni kvůli případnému pokračování těžby opustit své dosavadní domovy,“ tvrdí předseda sdružení Petr Leichner.
Zastupitelé Horního Jiřetína a Černic odmítají přes opakované žádosti s těžební firmou jednat. Prioritou je podle místostarosty Horního Jiřetína Vladimíra Buřta zachování obou obcí a jejich rozvoj.
