Období od svaté Lucie do Tří králů je nejpošmournější částí roku
Pokud na vás dolehly zimní chmury, nebo dokonce deprese, tak se nedivte. Na vině je černá zima. Tak už před staletími nazvali naši předci období počínající svátkem svaté Lucie (13. prosince) a končící na Tři krále (6. ledna). Je to nejtmavší i nejpošmournější část roku.
Jak dnes uvádějí moderní meteorologické tabulky, slunečního svitu je v těchto dnech nejméně za celý rok. A to znamená pouhých dvacet procent červencových hodnot. Ještě menší jsou čísla vyjadřující takzvané globální záření, které je součtem slunečního a rozptýleného záření pronikajícího přes oblaka – pouze deset procent oproti červnu. A aby toho nebylo mál, černá zima je i středem biologické zimy. Bioklimatologie ji s ohledem na fyzické procesy v lidském organismu vymezuje od poloviny listopadu do poloviny února, tedy o něco dříve, než je zima meteorologická, která začíná 1. prosince a končí s posledním únorovým dnem.
Naši předci na nejkalnější část roku uměli reagovat. Podle etnografů se v těchto dnech život v hospodářství téměř zastavil a lidé se kromě nutné péče o zvířectvo náročnější práci nevěnovali. Nemělo smysl jít „proti přírodě“. Rozhodně ale nezaháleli. Věnovali se sami sobě, scházeli se, vyprávěli si a předávali vzpomínky. „Byl to opravdový neformální běh školy hospodářských, rodových, regionálních a národních zkušeností a tradic,“ píše autor Velkého pranostikonu z roku 1998.
Mnohé napoví některá rčení pro období, které nás právě sužuje: „Když jsou noci nejdelší, jsou si lidé nejbližší“, „V létě dělej, v zimě se vzdělej“, „Krátké dny, mnoho zví“. O jedinečnosti zimních večerů podali svědectví i mnozí více či méně oblíbení spisovatelé, například bratři Mrštíkové, Josef Holeček nebo Antal Stašek, který ve vzpomínkách píše: „Přátelské večery ty bývaly za dlouhých zimních nocí nejdůvěrnější. Tam byla také má první škola ve věcech politických. Můj otec, jsa z nejhorlivějších ctitelův Havlíčkových, předčítával roku 1848 až 1851 jeho Národní noviny, Šotka, později Slovana svým sousedům, kteří se u nás scházívali…“
Takže nejděme proti přírodě a náročné práci se nevěnujme. Aspoň dokud nás černá zima neopustí.
