V boji o granátová jablka vítězí xenofobie
Rusové se rozdělili na dvě skupiny. Jedni tvrdí, že bez granátových jablek, banánů a levného kaviáru přežijí, druzí by tyto pochoutky nadále rádi konzumovali. Diskuse, která se minulý týden strhla na rozhlasové stanici Echo Moskvy, byla alarmující. „Raději se obejdu bez ovoce, než abych tady trpěl tolik černých,“ křičeli do éteru ruští občané. „Jsou to zloději a darmožrouti,“ dodávali na adresu tmavších spoluobčanů. V menšině byly hlasy těch posluchačů, kteří podotýkali: „Rusové nejsou dobří trhovci a práci za hyperaktivní Kavkazany, pracovité Číňany či činorodé Vietnamce rozhodně dělat nebudou.“
Tržiště jen pro Rusy.
Tradiční ruská tržiště ztrácejí kvůli administrativnímu opatření s rasistickým zabarvením to, co jim záviděla celá Evropa. Neuvěřitelnou pestrost sortimentu a obdivuhodně levné zboží pocházející z jižnějších krajů, které se Kavkazané a Asiaté naučili do Moskvy vozit ještě za Sovětského svazu. Chladné Rusko se nyní kvůli xenofobii vzdává přístupu k produktům za rozumné ceny z teplejších bývalých satelitů.
Vše mají na svědomí dodatky k nařízení ruské vlády o zavedení kvóty pro cizince, kteří podnikají v maloobchodním prodeji. Od 15. ledna tohoto roku by na bazarech mělo mít maximálně 40 procent prodejců jiné než ruské pasy. Přitom dosud byla některá tržiště výhradně „gruzínská“ nebo „čínská“ či „ázerbájdžánská“. A 40 procent, to je jen začátek. Od 1. dubna totiž podle zákona patří tržiště výhradně Rusům.
Není trhovec jako trhovec.
V maloobchodní síti, tedy hlavně na bazarech, pak bude možné zřejmě nakoupit hlavně ruskou bramboru, petržel a semtam nějaké to lepší ovoce, ale za ceny mnohonásobně vyšší než dosud. Rusové neumějí granátová jablka či hroznové víno pěstovat a nikdy se v „kšeftu“ nevyrovnají svým jižním sousedům. Budou tedy muset, pokud se nechtějí laskomin úplně vzdát, nakupovat zboží od cizinců a sami je na trhu prodávat. Tím se zvýší jeho cena, a hlavně, není trhovec jako trhovec. Talent je rovněž důležitý. Rus, jak zaznamenaly i ruské noviny, si za pult nestoupne, protože taková práce mu není vlastní. „Budeme muset tedy prospívat i jen z brambor,“ konstatovala rozpačitě jedna z posluchaček rozhlasu.
Pochybnosti.
Postup ruské vlády připomíná období v lidské historii, kdy příslušníci některých etnik byli diskriminováni v podnikání jen proto, že nepatřili k té správné rase. V tomto případě občany jiné než ruské národnosti nejdříve postihl zákaz obchodovat s nejlukrativnějším zbožím - léky a alkoholem. Nyní následovala absurdní čtyřicetiprocentní kvóta, která bude od dubna nulová. Kdyby nějaký ruský správce bazaru cizince na své teritorium i s mandarinkami či melouny pustil, může zaplatit pokutu až 800 tisíc rublů. Již se ale ozvaly pochybovačné hlasy z míst nejvyšších. Několik dnů poté, co ruské bazary přišly o snědé prodejce, Gelman Gref, ministr ekonomického rozvoje Ruské federace, prohlásil: „Uvidíme-li nějaká nebezpečí, lhůta 1. dubna může být zrušena.“ Jaká nebezpečí měl na mysli, se lze jen dohadovat. Snad totální vitaminový deficit ruského lidu? Podle oficiálních statistik totiž Rusové nakupují 44 procent zeleniny a 40 procent masa na bazarech.
Prázdné bazary.
Zákon O trzích a změnách pracovního povolení a doplňky k němu postihly bazary v celém Rusku, a tak 15. leden byl jedním z mála dnů v novodobé historii, kdy tržiště zela prázdnotou. Stánky smutně vítaly bloumající zákazníky, kteří se tvářili nechápavě, a když se jich novináři zeptali, proč se nepostaví na místa právě uvolněná Vietnamci či Ázerbájdžánci, významně si ťukali na čelo. „Tak tohle jsme tedy nečekali,“ přiznal inspektor Andrej Važenin z migrační služby, který vyrazil na kontrolu trhů v Přímořském kraji. Tady působili Číňané, patnáctého ledna ráno jich tam však nebylo nejen povolených 40 procent na každém z bazarů, ale ani jeden. Na bazaru v ulici Sportovní ve Vladivostoku potkali inspektoři Číňana, který zpovzdálí pozoroval kontrolu. Přiznal se, že se snažil najít za sebe ruskou náhradu. „Třeba i nějakou nezaměstnanou děvušku nebo staršího muže, který marně hledá práci…“ Krčil rameny. Nezaměstnaných objevil desítky, ale ani jeden z nich si nechtěl vydělat slušné peníze prodejem na čerstvém vzduchu.
Marná snaha.
Moskevské trhy byly už částečně zbaveny snědých tváří během podzimního policejního tažení proti Gruzínům, kteří byli po stovkách vypovídání z Ruska. Nyní došla řada na Ázerbájdžánce, Armény, Tádžiky, Uzbeky, Turkmeny… „Snažíme se najít ruské prodavače,“ stěžuje si sklesle tádžická prodavačka ovoce. „Ale nemůžeme padnout na nikoho, kdo by nekradl a nešidil na váze,“ usmívá se smutně. Ne že by Tádžici nešidili, ale mají k takovému svéráznému obchodování, smlouvání a vůbec orientálnímu způsobu prodeje vlohy.
V Moskvě se uvolňuje 30 tisíc míst na bazarech - tedy příležitost pro stejný počet Rusů. Oficiálním cílem administrativního vytlačení cizinců z tržišť bylo „dát příležitost domácím“.
Kontraproduktivní opatření.
Loni už posvětil podobný postup ruský prezident Vladimir Putin, který vybídl k tomu, aby přednost na tržištích dostali ruští občané. Místo návalu na uvolněná prodejní místa Rusové teď hodnotí, zda jim taková nenávist k tmavším prodavačům stojí za to - připraví je totiž o možnost pít za málo peněz originální arménský koňak, cpát se granátovými jablky a pochutnávat si na sladkém hroznovém víně. Zášť a závist jsou někdy silnější než rozum, ale podporují-li tyto vlastnosti rozhodnutí vrcholných politiků, je na čase se zamyslet, jsou-li správná.
V Rusku fungovalo do 15. ledna 5800 bazarů, na kterých své zboží nabízelo přes milion trhovců. Dnes jsou některé z nich před uzavřením.
